Sigas
přečtené 215
Aeneis
1970,
Publius Vergilius Maro
Aeneis sice nedosahuje lehkosti homérských eposů, ale na druhou stranu je to dílo typicky a programově římské, včetně té trochy topornosti. Představuje, jak se chtěli Římané vnímat a čím chtěli být. Vergilius byl jeden z nejlepších básníků své doby, a tak pro člověka, kterého zajímá antika a dokáže skousnout rozsáhlý epos, to je lahůdka.... celý text
Chutná těla
2012,
Isaac Marion
"Jsem Mrtvý, ale není to tak zlé. Naučil jsem se s tím žít." Začátek příběhu o zamilovaném zombíkovi ukazuje, proč tahle knížka stojí za přečtení. Absurdní existence Nemrtvých skýtá spoustu příležitostí, které může ironický nadhled komicky zužitkovat. Vrcholem pro mě bylo zombíkovo rande, pasáž, kterou jsem vzhledem k tomu, že mé sociální dovednosti jsou asi tak na úrovni této zachovalé mrtvoly, četl s hlubokými sympatiemi. Bohužel spolu s tím, jak jsme čím dál víc vtahováni do světa živých, příběh zajíždí do obvyklých kolejí romantické dystopie. S živými už není sranda, smrt a ztrátu končetin berou moc vážně a pořád něco řeší: v jakém světě to žijeme, jak jsme se dostali až sem, jak můžeme získat svou lásku a zachránit budoucnost? A tímhle hraním na vážnou notu se brzy nutně vytratí většina ironie, na které knížka ze začátku stála. Zhruba první třetinu bych hodnotil nadprůměrně, zbytek mě trochu zklamal. Kdyby to šlo, dal bych tři a půl hvězdičky.... celý text
Snílci
2012,
George MacDonald
Síla MacDonalda je v jeho schopnosti vyjádřit fantastickým příběhem daleko hlubší skutečnost, než na jakou se zmůže mnohý realistický román. Hrdina přichází z normálního světa do Pohádkové říše a zde se setkává se stromy, skřítky, rytíři, obry i s krásnými paními, aby v těchto dobrodružstvích, podnikaných s vědomou naivitou pohádkového konání, dospěl k pravdě o své duši. V tom Snílci velmi připomínají mnohem mladší Knihu ztracených věcí J. Connollyho. Snílci ale vyšli už v roce 1852 a třebaže autor byl, jak jsme upozorněni v úvodu, jen “průměrný stylista”, setkáváme se tu s tak dokonalým využitím mýtického jazyka a příběhy jsou tak plné symbolického významu, že mohu říct jen: klobouk dolů.... celý text
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
2003,
Arnošt Lustig
Mistrovsky vyprávěný příběh o marné naději, kterou si z nevědomosti či z neochoty vědět zachovávají ti, kdo stojí před branami vyhlazovacího tábora, zatímco z komínů spaloven už vychází páchnoucí dým jejich příbuzných. A vzhledem k tomu, že taková byla skutečnost, přechází často literární zážitek v reálnou hrůzu.... celý text
Opakování
2006,
Søren Kierkegaard
Typický Kierkegaard: sebezpytující, trápící se sám nad sebou, pohlcený reflexí, abstraktní a místy jen těžko čitelný. Oproti jeho čistě teoretickým pojednáním jsou zde úvahy zasazeny do příběhu ze života, ale přesto má text takovou hloubku a tolik rovin, že tomu, co všechno chtěl říct a co naznačuje, rozuměl asi jen sám autor. Nicméně pro člověka podobného ladění je to lahůdka.... celý text
Kritika čistého rozumu
2001,
Immanuel Kant
Kantova Kritika mi dlouho ležela v knihovně a při pohledu na její tloušťku jsem četbu stále odkládal. Ale přeci jen, je to základní filosofické dílo. Když jsem se konečně rozhoupal, bylo to daleko čtivější, než se původně zdálo, a hlavně - knížka se dotýká opravdu klíčových filosofických témat. Jistě se vždy nemůžu ztotožnit s tím, jak se s nimi Kant vypořádal, nelíbí se mi ani jeho pedantická systematičnost, ale faktem je, že Kant vidí ty nejzákladnější problémy, že má úžasný postřeh a hloubku pohledu, a tak nám nechává spoustu námětů, o kterých musíme spolu s ním přemýšlet - což je ve filosofii to nejdůležitější.... celý text
