SimonV
přečtené 169
Na plechárně
2002,
John Steinbeck
Přiznám se, že mě tato kniha prakticky ničím neoslovila. Vnímal jsem snahu autora o vykreslení obrazu doby a představení "běžných" postav. Sem tam mi novela připomněla Tři kamarády od Remarqua, knihu, kterou mám moc rád. Celkově mě ale, na rozdíl od jiných děl stejného autora, dílo zklamalo. Dávám dvě hvězdy za občasné dobré momenty, které byly spojeny s autorovým pověstným jemným humorem. 2/5... celý text
Milostný dopis klínovým písmem
2008,
Tomáš Zmeškal
Knihu bych popsal jako román doplněný o povídkový soubor. Přestože vše podléhá hlavní myšlence, tedy vlivu hrůzného totalitního režimu na jedince a mezilidské vztahy, autor si navíc pohrává s absurdností v jednotlivých situacích, vyšperkovanými dialogy a filozofickými monology postav. S nadsázkou lze říci, že si každý čtenář přijde na své. Když mě jedna kapitola nebavila, tak jsem věděl, že další bude opravdu jiná, a to po obsahové i formální stránce. 5/5... celý text
Rozložíš paměť
2023,
Marek Torčík
Těžko se mi tato kniha hodnotí. Na jednu stranu musím uznat některé její nesporné kvality, na druhou stranu mě něco při čtení pořád štvalo. Začněme pozitivně, autor ve své prvotině zvolil netradiční du-formu vyprávění, s kterou se vypořádal báječně. Druhá osoba singuláru přesně plní účel, protože krásně vede čtenáře k cíli, a to představit vzpomínky hlavní postavy na dětství podané z pohledu dospělého. Také si myslím, že zvolená témata, jako homosexualita nebo šikana v takovém rozsahu, nejsou pro české literární prostředí běžné. Kniha ale počítá s českým konzervativním čtenářem a uvádí ho do celé problematiky pomalu a jemně. Na druhou stranu nedokážu úplně přesně pojmenovat, co mi subjektivně na autorově stylu nesedělo. Možná to byla přílišná negativita bez nutného protikladu, která činila knihu po prvních 100 stránkách méně a méně záživnou. Zároveň mi neseděly některé úvahové pasáže, který byly klišé až moc na sílu. To je ale čistě můj pocit. Kniha určitě své velké příznivce najde. 3/5... celý text
Modlitba za Owena Meanyho
1999,
John Irving
Na román mám dva pohledy. První je ten čistě čtenářský, kde, musím přiznat, kniha občas ztrácela na příběhovém spádu. Na druhou stranu bych rozhodně na místě autora neproškrtával, protože popisné a uváhové pasáže měly svoji kvalitu. Takové čtení však není pro každého a zároveň na to musí mít člověk náladu a klid. Druhý pohled a postřeh, který bych rád zmínil, je, jak neuvěřitelné množství rovin byl schopen spisovatel v textu rozvinout. Zaprvé bych vypíchnul postavu homodiegetického vypravěče, který se postupně v průběhu děje formuje a mění, zároveň však neztrácí své neduhy, takže představuje opravdu reálný obraz člověka. Postavy vůbec jsou Irvingovou specialitou. Čtenářovi je předložen komplexní svět, kde má sebemenší postava svůj smysl. Dále je celý děj postaven na historických událostech, které jsou nejen dobře popsány, ale také vtipně glosovány postavami babičky a Owena. Pro mě jako Evropana bylo mimořádně zajímavé sledovat velké události americké historie očima (nespokojeného) Američana. Zmínit musím i rafinované vyobrazení církevních konfliktů na regionální úrovni. To, co mi přišlo ale opravdu originální a zkrátka dobré, byla postava Owena. Přestože Irving neustále pracoval u této postavy s podobnými rysy a myšlenkou, tak to zkrátka fungovalo. To není samozřejmé. Například ve Spolčení hlupců mě hlavní postava zkrátka přestala bavit (přestože byla také specifická) a knihu jsem nedočetl. Irvingovi se v tomto případě povedlo navíc představit propracovaný vztah mezi Owenem a vypravěčem. Irvingův román celkově hodnotím velmi kladně, i když přeci jen pro mě srdcovkou zůstává Garp.... celý text
Cesta Harcem
2020,
Heinrich Heine
Kniha je zajímavá hlavně pro čtenáře, kteří se chtějí dozvědět víc o myšlenkovém světě autora. Zároveň krátké čtení jistě zaujme toho, kdo se zajímá o německou kulturu. Mě nejvíce bavila krátká pasáž, která popisovala (kritizovala) němectví. Bavilo mě, kolik bodů se shodovalo s dnešními stereotypy o Němcích. Více než cestopisem je kniha filozofickou novelou, která je zájímavá z literárního i historického pohledu. 4/5... celý text
Adresát neznámý
2017,
Kathrine Kressmann Taylor
Výborná novela! Autorce se v krátké próze podařilo představit rychlý přerod postavy způsobený okolním prostředím. Povedl se taky nápad napsat příběh formou dopisů mezi dvěma kamarády. Nedivím se, že první vydání mělo ve 30. letech takový úspěch a zároveň se dílo ve vlnách vrací k novým čtenářům. Maličko mi knížka připomněla Aškenazyho povídkový soubor Vajíčko, který zpracovává blízké téma jiným způsobem, ale v podobné formě krátkého textu. Knihu Adresát neznámý hodnotím jednoznačně, 5/5.... celý text
Předčítač
2006,
Bernhard Schlink
Opravdu příjemné počtení. Kniha není čtenářsky náročná a přitom přináší myšlenky aplikovatelné na různé životní situace a příběhy. Nejvíce mě zaujaly filozofické pasáže hlavní postavy, kde se mísil vypravěčský odstup (ich-forma) s aktuálními pocity hrdiny. Sympatické mi dále přišlo, že kniha začala jako odlehčená “teen četba a postupně se obsahově i tematicky s věkem hlavního protagonisty přesunula k náročnější problematice. To celé na 140 stranách. 4/5... celý text
Cizinec přichází
2005,
Mika Waltari
Na novelu jsem narazil v antikvariátu a byla pro mne příjemným překvapením. Osobně mě příběh moc nezajímal (přestože nebyl špatný). Mnohem víc mě fascinovalo spojení popisů přírody s vykreslením lidských pocitů. Tak krásné a zároveň drsné dokáže vše být. Dovolím si vypíchnout ještě pár postřehů: Autor propracovaně a postupně představuje jednotlivé identity postav a tím nás (čtenáře) ponechává v jisté nejistotě a očekávání. Kniha je vůbec čtivá a zároveň nenáročná. Když jsem ji na týden odložil a pak se k ní vrátil, během pěti stran si mě autor zase získal. Nakonec jen dodám, že pro českého čtenáře se může jednat o zajímavou sondu do severského světa. Všudypřítomné sauny mě na chudém venkově pobavily. 4/5... celý text
Klapzubova jedenáctka
1981,
Eduard Bass (p)
Pohádka pro dospělé je nejpříhodnější označení pro Klapzubovu jedenáctku. Jsem milovník současného fotbalu, a proto pro mě bylo zajímavé číst o kopané z pohledu prvorepublikového autora. Často jsem však měl pocit jako by Bass psal o mých pocitech, když v emocích sleduji zápas. Přestože je příběh pohádkový, myšlenka, že sport spojuje, je zde pravdivě a dobře popsána. Knihu bych doporučil snad úplně každému, kdo si chce odpočinout u něčeho pozitivního. 5/5... celý text
Devatenáct set osmdesát čtyři
2020,
George Orwell (p)
Žijeme v době, kdy jsou nám neustále připomínány hrůzy a chyby minulých generací. Člověk (narozený po roce 89) tak dojde rychle k mylnému přesvědčení, že v plném rozsahu chápe fungování totalitních režimů, a především pocity lidí v takovém prostředí žijících. Stejně jako je dobré jednou za život navštívit koncentrační tábor (nebo jiné zařízení), je dobré přečíst tuto knihu, ve které autor nejen dokonale popsal prostředí a společnost úplné diktatury, ale hlavně pocity a myšlenky jednotlivce. Za mě je poslední část knihy nejhodnotnější a zároveň nejhrůznější. To, jak jde s myšlenkami s pomocí strachu a bolesti manipulovat, je neuvěřitelné, ale pravdivé. Pro mě osobně zde platí podobné pravidlo jako v případě výše zmíněného KT. Jednou a stačilo. 5/5... celý text
Profesor Neřád neboli Konec tyrana
1964,
Heinrich Mann
Při čtení knihy mi byla poměrně rychle jasná hlavní myšlenka díla, tedy komicky laděný popis měšťáctví a s tím spojená jeho kritika. Z dnešního hlediska je to pro mě osobně námět neaktuální, a tedy i méně zajímavý. Na druhou stranu musím uznat, že Mann a překladatel odvedli stylisticky dobrou a zajímavou práci. Kniha si tedy zaslouží čtenářovu pozornost z hlediska historické vypovídající hodnoty a jazykové vytříbenosti. Celkově odpočinková četba. 3/5... celý text
Katyně
1990,
Pavel Kohout
Na Kohoutův styl je potřeba si chvíli zvykat a rozhodně se nejedná o nenáročnou četbu. Zároveň to však není úplná postmoderna, ve které by se čtenář ztrácel. Moc se mi líbilo členění kapitol, které končily v půlce věty. Autor také velmi zajímavě pracoval s “hlavní postavou katyní, která je v zásadě v příběhu zcela pasivní a přitom je hlavním hybatelem děje, respektive ji Kohout použil k posouvání hlavní dějové linky. Příkladem za vše je fakt, že katyně způsobí smrt dvou osob, aniž by je zavraždila. Měl jsem pocit, že spisovatel si se čtenářem v některých chvílích hraje, kniha se totiž pohybuje na hraně možného a nemožného (trošku na styl Kratochvíla). Celkově hodnotím dílo velmi kladně. 4/5... celý text
Smrt je mým řemeslem
1960,
Robert Merle
Rád bych vyzdvihnul první část knihy, která se přímo nezabývá tematikou holocaustu. Autor dobře vykreslil myšlenkovou cestu hlavní postavy, kterou sledujeme již od dětství, kdy jak víme, bývá člověk sám k sobě i k okolí nejupřímnější, a to v dobrém i ve zlém. Za pozornost stojí také postava "německého" otce a "německé" manželky. Celkově knihu hodnotím velmi kladně a děkuji za další z mnoha pohledů na téma problematiky holocaustu.... celý text
