Sireen
přečtené 180
Tři kamarádi
2006,
Erich Maria Remarque (p)
Tak já prostě nevím, naštěstí se to četlo docela samo, ale nějak mi ani jedna z hlavních postav nesedla, vůbec jsem z toho necítila emoce, bylo to celé tak zvláštně osekané...dialogy mi přišly už úplně stupidní a nevkusné. Čekala jsem asi mnohem více hloubky a zamýšlení se nad životem a láskou a přátelstvím...... celý text
Srdce, ve kterém bydlím
1990,
Eduard Petiška
Naprosto nemám slov, tahle kniha bude navždy v mém srdci. Jednoduché, prosté, silné, život. Není to jen příběh, není to jen vzpomínání na život.
Medvěd a Slavík
2018,
Katherine Arden
Zajímavý nápad, bohužel na mě až příliš zdlouhavé a místy kvalitativně nevyvážené čtení.
Strážkyně pramene
2014,
Emmi Itäranta
Docela zajímavý počin, který bych si asi podruhé nepřečetla - mám z toho takové rozporuplné pocity. Přestože mi tahle zadumaná díla obvykle nevadí, spíše naopak, tohle bylo na mě překvapivě moc. Postavy všechny tak zvláštně ploché, jedna jako druhá, celé to bylo jako ve snu. Přestože tam byly zajímavé situace nebo věty, nešly do hloubky a nezanechaly v člověku stopu. Bylo to takové podivně pomalé, smířené a skoro bych řekla nijaké... Na druhou stranu se kniha četla dobře a jako odpočinková literatura...proč ne.... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Určitě zajímavé, ale stopu nezanechala. Očekávala jsem asi více. Líbilo by se mi mít možnost víc "prožít" ono období bohyň a ne se jen zpětně ze součanosti ohlížet za osudy.... celý text
Nekonečné dny
2017,
Claire Fuller
Rozhodně to není kniha o "vztazích v rodině" a určitě není "předvídatelná" a "prolistovatelná". Kniha totiž primárně není o příběhu (který je ale bezesporu skvěle vystavěný a procítěný do nejmenších detailů), je o věcech, které jsou skryté mezi řádky, o pocitech, o přírodě, o lásce. Nádherný styl psaní, poetický jazyk plný metafor, pro mě hodně silný konec. Knížku jsem si užívala v podstatě bez očekávání, nechávala ji plynout tak, jak byla, a neskutečně jsem si to užila. Srub a lesy okolo, stejně jako pro Punzel, jakkoli to byl těžký a opuštěný život, se pro mě staly domovem. V Nekonečných dnech prostě nic není černobílé, realita není viditelná na první pohled... Jedna z mých srdcových velmi silných knih.... -- možná trochu spoiler -- kdyby někdo chtěl filozofovat nad Reubenem a nad tím, jak to s ním bylo, jsem tu!... celý text
Zeď vzpomínek
2016,
Anthony Doerr
Tentokrát mi ani ten styl psaní nesedl, nemastné, neslané, Doerr asi přeze všechnu zvědavost nakonec není nic pro mě. Neoslovil, nedočetla jsem ani s největší snahou.
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Z nějakého důvodu mi kniha nesedla. Ačkoli byla napsaná krásně a dlouhé příběhy jsou to poslední, co by mi vadilo, tempo bylo tak neskutečně dlouhé, líné a celou dobu se v knize v podstatě vůbec nic nedělo...nevnímala jsem žádný vývoj v postavách, v emocích, v pocitech ani v ději. Možná se to jen netrefilo do nějakého mého životního období, ale musela jsem se do čtení poměrně přemáhat. Těšila jsem se a koukala po knize už dlouho, ale jsem zklamaná :)... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
Neskutečná kniha, velmi zajímavě napsaná, jemná, vztahová, o všech zraněních a o lásce. Vlastně obyčejný příběh, podávaný opravdu neobyčejně s filosofickými vhledy a pozastaveními. Jsem moc ráda, že jsem se ke Kunderovi nakonec také dostala.... celý text
Děvčata
2008,
Lori Lansens
Krásný příběh, neskutečně dobře napsaný. Vůbec nevadí, že se nejedná o příběh podle skutečnosti, uvěříte mu každé slovo. Je jemný, blízký a plyne jako voda. Vzrušení nečekejte, ale přesto se nudit nebudete, najdete domov.... celý text
