Sitting-Bull
přečtené 2430
Tomíkovy objevy
1986,
Alain Grée
Kniha mého dětství. Více mě sice bavila kniha Tomík objevuje přírodu, ale i tato byla jednou z opakovaně čtených knih a nejinak je tomu s dětmi, nejprve se starším a teď s mladším synem.... celý text
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Rodinná sága na pozadí naší novodobé historie. Teší mě, že se dozvídám ty střípky o životě v minulosti v rámci zajímavého příběhu. Smekám před K. Lednickou a její prací.... celý text
Výpravy do ztracených světů
2020,
Jaroslav Foglar
Dlouho jsem nebyla tak zklamaná z nějaké knihy, jako jsem po dočtení z této. Příběhy samozřejmě krásné, zejména obě Challengerovy výpravy a Borneo, ale co mě při čtení bilo do očí, bylo množství hrubek, které se nachází jak v jednotlivých komiksech, tak třeba v doslovu, až mám jako čtenář pocit, že jsem byla ošizena, protože kniha neprošla korekturou. Z nostalgie dávám 3*/5, jinak by to díky odfláknutým (či chybějícím) korekturám bylo ještě o jednu méně.... celý text
Dědeček automobil
1955,
Adolf Branald
Jsa vlastníkem a šofééérem vlastního motocyklu, otevřela jsem knihu, protože jsem "chtěla vědět víc o krásných veteránech", jak se píše v anotaci. Asi jsem od knihy na základě anotace čekala něco výrazně více informativního, třeba aspoň to, že se dozvím něco více o Laurinově práci a nějak uceleně opravdu o těch počátcích motorek a aut. A toho se mi nedostalo. Vyprávění bylo zajímavé, ale co jsem čekala, jsem tedy nedostala.... celý text
Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění
2002,
Zdeněk Šmíd
Zábavné a moc pěkné shrnutí našich dějin a tak nějak vysvětlení, proč se jako národ tak vyžíváme v úpění. :-) Jsem ráda, že jsem se k historii dostala i touto zábavnější formou, protože kantorky jak na základní, tak na střední škole mi dějepis dokázaly spolehlivě zhnusit na dlouhá léta dopředu a já až ve svých čtyřiceti(plus) si k historii postupně hledám svou cestu. Doporučuji zejména těm čtenářům, kteří se s nadhledem dokáží zasmát i sami sobě.... celý text
Jirkova zázračná medicína
2007,
Roald Dahl
Pro cílovou skupinu super kniha. Mně tam sice ten začátek trochu skřípal, ale to je jen příliš "dospělým" pohledem. Skvěle jsme se celá rodina při knize bavili.
Forrest Gump
2012,
Winston Groom
Popravdě řečeno, nečekala jsem, že pro mě bude tato kniha takovým zklamáním. V 99 % případů kniha jasně předčí film. Toto je jeden z těch pro mě velmi vzácných, kdy ne. Už to, že jsem knihu začínala číst několikrát a pokaždé zoufale odložila a přitom film mám tak ráda... Jenže u knihy je to tím, že Forrestovo vyprávění mi trhá oči a lezou mi z něj zuby z dásní. Bohužel si všímám každičké chybičky a hrubky v jakémkoliv textu, který čtu, takže u knihy jsem trpěla jak zvíře, a proto jsem ji opakovaně odložila. Pak jsem zjistila, že existuje načtená audiokniha, tak jsem zajásala, že si konečně budu moci Forresta Gumpa vychutnat jako knihu (která je přeci vždycky lepší, než film) a pustila se do ní... Kniha je načtena Janem Hartlem s jeho výtečným hlasem a skvělým přednesem. V audiu mi již nelezly zuby z dásní, přeci jen běžném v hovoru je na leccos člověk zvyklý. A pak přišlo zklamání. Příběh je zpočátku dobrý, ale později tak šroubovaný a tak přitažený za vlasy, že mi v hlavě rázem začaly hvězdičky padat níž a níž. Oproti lidskému příběhu z filmu v knize dostaneme něco podobně nepravděpodobného, jako je Stoletý stařík. Humor oceňuji, i u Staříka jsem se bavila, ale nějak se mi z toho příběhu vytratila ta lidskost, kterou měl příběh na filmovém plátně. Pokud bych nesrovnávala s filmem, dala bych klině o 1-1,5 hvězdičky více, takhle je to jen za 2*/5. A stejně jako u Staříka, ani zde již druhý díl zkoušet nebudu.... celý text
Arkadská dobrodružství horních deseti tisíc
1959,
Stephen Leacock
Zpočátku mi ten humor přišel poněkud kostrbatý a trochu a la Poslední aristokratka. Tento pocit mě ale ve třetině přešel a nahradilo jej nadšení. Milý a inteligentní humor, příjemná oddechovka.... celý text
Země žen
1988,
Vladimír Páral
Tak po dlouhé době odkládám nedočtenou knihu... Dlouho jsem s tím bojovala, nerada nechávám knihy nedočtené a tato kniha je často velmi vyzdvihována... Ale pokud jsem byla za dva týdny schopna přečíst pouze čtvrtinu a ze zoufalství knihu prokládám kdečím, je asi něco špatně. Líbl se mi nápad rozdělení společnosti na mužskou a ženskou část, ale tím to "líbilo se mi" asi končí. K tomu "nelíbilo se mi" mě napadá mě pár jednotlivostí, které samy by k odložení nevedly, ale spojení všech těch drobností v jedno dílo už ano. 1) Páral vytvořil svět. Rozdělený svět. Prý mužský a ženský. No, podle mého názoru vytvořil svět mužský a svět "mužských v sukni". IMHO je Páralova přestava fungování ženské společnosti a ženského myšlení naprosto scestná (jasně, stále jde o chlapa a vcítění se do druhého pohlaví je obtížné a mě z fleku nenapadá žádný autor, kterému by se to bezezbytku povedlo; jo, možná Stanislavu Rudolfovi, hodnotím-li ho svýma pubescentníma očima z doby před 30 lety, hahaha). Prostě do sukní oblékl chlapy, jejichž chování a myšlení možná rozumí. 2) Charaktery postav mi taky vůbec nesedly. Věc, která není podmínkou, aby se mi kniha líbila, ale která pomůže. V této knize plné různých charakterů nedovedu pocítit sympatie vůbec k nikomu. Možná bych se k tomu dostala později, než ve čtvrtině knihy, kdy by se najednou zázračně nějaký sympaťák objevil. Nicméně napadá mě spousta knih, které jsem přečetla, ač plné nesympatických postav, jejichž chování jsem nerozuměla a které mě dokázaly vtáhnout do knihy (Houbařka od Hanišové, Merleho Smrt je mým řemeslem, Mňačkovo Jak chutná moc a spousta dalších). 3) A co mě štvalo po stránce stylistické, to byly jeho věty s vynechanými slovesy (a jiné poetismy), která vkládal do zrovna svižně plynoucího děje, takže o to člověk vždy zaškobrtl... Ty věty se mi vlastně líbily, jen ale samy o sobě. Prostě mi nesedly uprostřed odstavce se svižným tempem popisu např. PV. Mám ráda hraní se slovy, mám ráda poeticky psaný text, ale asi bych jej zvolila pro jiný typ příběhu - Jaromír Tomeček nebo Michal Ajvaz jsou v tomto kouzelníci a mistři. Páralův styl na mě působí ropzporuplně - líbí se mi to, jak vyzní větak takhle napsaná, když ji nechám doznít. Jenže Páral nedává v dalsím textu čas, aby ta poetika vyzněla, takže mě ta krása jazyka vlastně štvala a to je velká škoda. 4) Zároveň je kniha plná nudných pasáží, které by zasloužily proškrtat a celkově je tedy příběh takový spíše nudný. 5) Snažila jsem se na knihu nahlížet jako na politickou paralelu a ač s předešlým režimem mám zkušenosti, tohle bylo prostě přitažené za vlasy ve všech směrech... Takže ani z tohoto pohledu mi to nesedlo. To je asi to, co dokážu tak nějak pojmenovat. Možná se ke knize časem vrátím, přeci jen mě zajímá co měl být MAXIMUS, přeci jen mě zajímá, jak to dopadne se všemi těmi nesympatickými postavami, ale v současné chvíli asi ne tolik, abych se masochisticky týrala čtením dál. Takže od knihy si návám dloooouhou přestávku a nechávám otevřené, kdy a zda vůbec, si mě znovu najde.... celý text
A
2016,
Pavel Čech
A... A... A... Fakt A? Nebo spíš B? B... Asi... Chutná tak moc jinak, než A... Asi se pletu, když všichni kolem tvrdí A. Ach jo, tak jo, asi fakt A. A nebo přeci jen B? Stále to ve mně hlodá... Ta možnost B... Vnitřně s tím souzním... Již se nemohu podepsat pod A. Ano, B. Věřím v B. B! b B! eD mf ghjk!... celý text
Dům zelených přízraků
1968,
František Běhounek
Příběh takového toho klasického formátu. Není to jen "honem-honem děj, děj, akce, napětí, napětí", jak je běžné v současných knihách, ale kniha odpovídá dalším dílům té doby, kdy ani v popisování příběhu nebylo potřeba někam honem-honem spěchat a stejně byla kniha čtivá a zajímavá.... celý text
Listopád
2021,
Alena Mornštajnová
Teda, uff. Krásná a silná kniha. Díky Bohu za to, že je to jen alternativní historie. Dobu "před sametem" pamatuji a při čtení této knihy se mi chvílemi opravdu nedýchalo dobře. Současná rozpínavost Ruska tomu samozřejmě nepomáhá.... celý text
Ferdův slabikář
1976,
Ondřej Sekora
Jako dítě jsem ji milovala, miloval ji i můj mladší brácha. Prostě edna ze srdcovek. Se starším synkem jsme se jí probírali těsně před první třídou, teď to samé s mladším. Mladšího nadchla tolik, že je to první kniha, kterou, byť ještě stále školkáč, (s mou vydatnou pomocí) přeslabikoval. Teď už čteme další a další, knihy, tak jsem ráda, že i benjamínek má ke knihám a ke čtení vztah velmi pozitivní. A že za to může zčásti i Ferdův slabikář.... celý text