Skip přečtené 338

Milostný dopis klínovým písmem 2008, Tomáš Zmeškal

Kdyby se mě někdo zeptal, o čem ta kniha je, tak bych jen těžko dokázal říct, co a jak. Pomůžu si tedy anotací z Kosmasu: Prozaická prvotina Tomáše Zmeškala je velkým českým románem o druhé polovině dvacátého století. Románem napínavým, historickým i milostným. Nenápadně a zároveň neobyčejně sugestivně ukazuje - bez velkých dobových obrazů a jakékoli prvoplánové politické proklamace -, jak odporná může být doba, která dovoluje vyřizovat si osobní účty prostřednictvím státní perzekuce, jak hluboce dokázal stát vstupovat až do soukromých ložnic a rozvracet vše, čeho se dotkl, kolik síly si žádal i malý odpor proti němu. Román popisuje i míjení, vinu a trest, nesnadnost odpouštění a nenápadnou lidskost podloženou soucitem a neokázalou pomocí. Součástí románu je několik odboček, ucelených příběhů na morální témata, obrazů v obraze. Román nabízí čtivý, nepodbízivý a hluboký čtenářský zážitek, při němž nechybí ani humor. Tomáš Zmeškal se narodil roku 1966 v Praze a vystudoval anglický jazyk a literaturu. V současnosti pracuje jako středoškolský učitel. V podstatě se s tím dá souhlasit, ale zase tak "dramaticky" bych to neviděl, i když to téma tam samozřejmě je, nicméně že by to bylo něco fakt jakoby drsnýho, to ne, ale ne proto, co se stalo, nýbrž proto, jak to jaksi neuměle autor zpracoval. A rozhodně nejde o nějaký "velký český román", to je dost přehnané. Ale čte se to docela dobře, koho to nebude bavit, ten to odloží. Pro mě je to kniha, která mě nijak zvlášť neobohatila, ale zároveň ani nelituju času, který jsem jí věnoval. Jen mě dost otravovaly takové ty zdánlivé blbosti, které mi ale kazí celkový dojem, jako třeba to, když autor popisuje, jak pouliční prodejce zabije kapra ranou do zátylku, a když ho rozřízne, tak se mu kouří z břicha. Nevím, jak by bylo možné něčeho takového u studenokrevného živočicha dosáhnout. Nebo pustit z bomby kyslík a nasadit si šnorchl.... celý text

Golem 1987, Gustav Meyrink (p)

Nebylo to špatné, ale že by mě to nějak uchvátilo, to zas ne. Zvlášť když spousta věcí, které vypadají jakoby moudře, jsou jen plácáním, protože ani on sám pořádně kabale a podobným věcem nerozuměl. Líbil se mi popis atmosféry židovského ghetta, méně už ale duševních stavů. Ty šly perfektně Poeovi, kdežto Meyrinkovi moc ne. Také mi vadilo, že jsem kolikrát věděl, co se děje a on to najednou nadnesl, jako bych tím měl být překvapený jako hlavní hrdina. No, mám tu ještě Bílého dominikána, takže jestli na něj dojde, tak pak už s Meyrinkem nejspíš skončím.... celý text

Valpuržina noc / Bílý dominikán 1992, Gustav Meyrink (p)

Teda že byl Meyrink originální spisovatel, to ano. Valpružina noc je poněkud zvláštní příběh, temný i humorný zároveň, sem tam skoro surreálný. Chvílemi se to četlo velmi dobře, ale pak to zase bylo takové nějaké těžkopádné a závěr mi přišel docela odfláknutý, jako by ho honil termín nebo to už prostě chtěl mít z krku. Těžko tuto knihu nějak přiblížit. Pokud chcete, tak zkuste a uvidíte. Buď ji dočtete nebo odložíte navždy.... celý text

Z cest E. St. Vráze 1925, Enrique Stanko Vráz

Tato kniha je vlastně souborem popisů několika cest, z nichž nejzajímavější pro mě byly črty z první cesty do Mexika. Dále Enrique Stanko Vráz popisuje cesty po Jižní Americe, západní Africe (zde se velmi nelichotivě vyjadřuje o obyvatelích Maroka), Japonsku (Žaponsku), Číně, Singapuru, Borneu, Nové Guinei a Siamu. V knize je docela dost fotografií pořízených tehdy ještě na desky. Celkově velmi zajímavý cestopis, který přidám do doporučení, i když sehnat ho asi nebude nijak snadné.... celý text

Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy 1958, Karel Čapek

Povídky z jedné kapsy Co se týče formy, tak je to prostě paráda. Povídky se čtou doslova jedním dechem. A co se obsahu týče, tak ten poněkud kolísá povídku od povídky, ale dá se říct, že jsou to vesměs povídky zajímavé, přičemž mojí nej je Naprostý důkaz, jejíž pointa je perfektní. Povídky z druhé kapsy O formě platí to, co jsem napsal výše, přičemž je docela originální, jak na sebe jednotlivé povídky jakoby navazují, když ty příhody a případy vyprávějí různí chlapíci, sedící nejspíš někde u piva nebo něčeho jiného od alkoholu. Ovšem co do obsahu jsou tyto povídky poněkud slabší. I přes tu kolísavost v obsahu si tam určitě každý najde tu svou nej a ty, které budou bavit více nebo méně. No a styl, jakým jsou napsané, proti tomu nemůže snad nikdo nic mít, a právě díky tomu, jak jsou skvěle napsané, patří ke skvostům české literatury.... celý text

Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá 1967, Lion Feuchtwanger

Historický román o zajímavé postavě první poloviny 14. století, dceři Jindřicha Korutanského, který byl na krátký čas českým králem. Byla to žena velmi vzdělaná, ale nade vše vynikala její ošklivost, kterou tedy autor s gustem popisuje, až bych řekl, že přehání. Román je zajímavý také tím, že mezi Markétou a Lucemburky došlo k několika diplomatickým i vojenským střetům, možná spíš jen šarvátkám. Mimoto jejím prvním manželem byl Jan Jindřich, mladší bratr Karla IV. Román to není špatně napsaný, ale nějak mi vadila jakási stručnost. Jako by ho Feuchtwanger napsal jen tak mimochodem, bez nějakého hlubšího ponoření se do historických pramenů a na to u něj nejsem zvyklý. A na závěr taková “perlička”: Markéta používala červené líčidlo z brazilského dřeva, a to je v první polovině 14. století docela síla, jak jistě uznáte.... celý text

Básník svobody 1951, Jorge Amado

Biografický román, možná až oslavná óda na básníka Castra Alvese. V podstatě jde o stejně adorační knihu jako Rytíř naděje, kterého jsem četl celkem nedávno a který představuje politického vůdce Luíse Carlose Prestese. I Básník svobody je docela dobře napsaný, ale stejně jako v Rytíři naděje začne být po nějaké době docela otravný všemi těmi adoračními superlativy. Neřadím tuto knihu k těm dobrým v Amadově bibliografii.... celý text

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I. 1982, Miguel de Cervantes y Saavedra

Teda bylo to náročný. Napsané je to sice dobře, je to čtivé, ale těch Quijotových ptákovin, které prováděl a hlásal, na mě prostě bylo moc. Pochopil jsem, co vedlo Cervantese k napsání takové knihy a vzhledem k tomu, jak je přes své stáří stále známá, se mu to i povedlo. Jenže čeho je moc, toho je příliš - pro mě. Takže jsem si docela oddechl, když to dopadlo, jak to dopadlo a zdolal jsem tak spoustu stránek, z nichž si toho vlastně ani moc neodnáším, snad jen jistý obdiv, jak se autor vypořádal s anonymem, který napsal druhý díl Quijota - takhle elegantně a vlastně i vtipně to vložit přímo do textu, to klobouk dolů.... celý text

Hluboký spánek 2002, Raymond Chandler

V tomto románu Chandler až moc kostrbatě popisoval. Jakmile se něco dělo, nebo se mluvilo, byla to paráda. Ale pak došlo k popisu třeba domu a nepříjemně se to zaseklo. I tak ale rozhodně stojí za přečtení. Jo a taky jsem měl menší problém kvůli stejnojmennému filmu. V duchu jsem viděl Marlowa jako H. Bogarta (jak taky jinak), ale v tomto románu mu bylo 33 let, což se jaksi s filmovým obrazem moc neshodovalo.... celý text

Smrtící výstřel 1996, Elmore Leonard

Opět potvrdil, že je mistrem formy, kterou si kdysi pro své psaní zvolil. Jasné, až stručné věty, znalost prostředí, které popíše tak, že i Jihočech se v Detroitu, na Floridě nebo třeba Cape Girardeau v Missouri, snadno zorientuje. Parádní dialogy, mnohdy ze stránek čiší cynismus. Příběhy jako takové se mohou zdát poněkud jednodušší, ale když jsou tak skvěle napsané, tak je to čistá radost z četby.... celý text

Maximum Bob 1992, Elmore Leonard

Leonard píše hodně svižně, moc se s tím nemaže a dialogy pěkně frčí. Je to skoro jako s filmem Drsný Harry - to je padouch, tohle klaďas a žádný cavyky s tím, jděte mi někam s nějakou propracovanou psychologií postav. A ono to perfektně funguje. Maximum Bob není tak dobrý jako Chyťte ho!, ale i tak je to velmi dobrá kniha.... celý text

Za lovci lebek 1960, Jiří Hanzelka

Hanzelka a Zikmund věnovali samostatnou knihu zajímavému indiánskému etniku – Šuárům, žijícím v ekvádorské džungli. Tito Indiáni vyrábějí z hlav zabitých nepřátel tzv. tsantsy, což jsou v podstatě zmenšené hlavy. Dozvídáme se hodně o životě Šuárů, o jejich zvycích, rituálech a také o způsobu, jakým se dělají tsantsy. Pro mě hodně zajímavé čtení.... celý text

Afrika snů a skutečnosti 3 1954, Jiří Hanzelka

Viz Afrika snů a skutečnosti 1

Afrika snů a skutečnosti 2 1954, Jiří Hanzelka

Viz Afrika snů a skutečnosti 1

Afrika snů a skutečnosti 1 1954, Jiří Hanzelka

Rozsáhlý třídílný cestopis o dlouhé cestě, kterou tito naši cestovatelé podnikly. Jejich putování Afrikou od severu k jihu v Tatře bylo velkým cestovatelským počinem, o kterém je i po mnoha letech požitek číst.... celý text

Staří námořníci 1985, Jorge Amado

S lehkostí a vtipem odvyprávěné příběhy. Jeden krátký o kamarádech z mokré čtvrti, kteří se na mnohem větším prostoru objevují ve výborné knize Pastýři noci, a druhý rozsahem středně dlouhého románu o jednom brazilském baronu Prášilovi. Oba příběhy spojuje moře a velké přátelství, jinak se každý odehrává jinde a jinak, takže nemají nic společného. Není to sice Amado ve vrcholné formě, ale stejně je to čtení příjemné a lehce plynoucí jako pěna na mírně zvlněném moři za úplňku.... celý text

Písečný muž 2013, Lars Kepler

To jsem si teda “početl”. Švédští manželé Ahndorilovi píšící pod pseudonymem Lars Kepler stvořili detektivku, která je šíleným paskvilem a já jen žasl, co se dá vydat a dobře zpeněžit. Motiv pachatele by ještě snad jakž takž ušel, ale způsoby jeho konání jsou vyložená fantasmagorie. Styl psaní ve 3. osobě jednotného popř. množného čísla je po chvíli vyloženě otravný. “Zajímavé” jsou i různé nesrovnalosti, jako třeba že nejdřív byly děti uneseny, když tajně utekly z domu a šly za kamarádem, přičemž později byly uneseny ráno cestou do školy. Také je vyloženým pamlskem (možná vinou špatného překladu), když detektiv slyšel, jak střelec zlomil brokovnici a uslyšel, jak z hlavně vyskočil prázdný zásobník – takovou brokovnici bych chtěl vidět. Anebo radši ne. A závěr knihy? Bože, odpusť mi mé viny, ale já to fakt dočetl! Závěr byl tak trapný, že jsem se normálně styděl, jako bych to napsal sám.... celý text

Pan Wolodyjowski 1995, Henryk Sienkiewicz

Viz Ohněm a mečem.

Potopa 1988, Henryk Sienkiewicz

Viz Ohněm a mečem.

Ohněm a mečem 2013, Henryk Sienkiewicz

Rozsáhlá trilogie (Ohněm a mečem – Potopa – Pan Wołodyjovski), která dá docela zabrat, ale čtení je to velice příjemné, protože autor byl vskutku mistr pera, i když někomu může vadit ta místy přehnaná adorace polských hrdinů, ale to už tak bývá, když se něco píše pro povznesení ducha národa. Děj začíná v polovině 17. století, kdy na Ukrajině povstal Chmelnyckij s kozáky, pokračuje bojem proti Švédům, když předtím Karel Gustav ovládl prakticky celé Polsko díky zrádcům z řad polské šlechty, a končí bojem proti Turkům, kteří vytáhli s dosud nebývalou silou proti křesťanstvu. Hodně bych Sienkiewiczovi vytkl název třetího dílu. To kapku nezvládl, protože Wołodyjowski se objevuje ve všech dílech, a když se vydá do boje, je čtenáři jasné, že se mu nic nestane, protože třetí díl je hlavně o něm.... celý text