Slepýš24
přečtené 178
Deník zoufalé třicítky
2022,
Martina Boučková
Deník zoufalé třicítky je jedním z těch titulů, které by se daly ověnčit přívlastky jako oddechový, čtivý, vtipný, svěží, zkrátka je to ideální letní čtivo pro méně náročné čtenářky. Už samotný způsob, jakým je knížka napsaná, probouzí ve čtenáři touhu číst dál. Autorka se ničím nezdržuje, pasáže, které by mohly mít jiný než veselý ráz, rychle ukončuje a popisuje jen to, co je nezbytně nutné. Navíc autorčin styl psaní navozuje pocit, jako byste seděli s kamarádkou v kavárně a ona vám líčila své životní patálie. Knížka vám bude příjemně plynout nejen proto, že je plná vtipných příhod, ale také proto, že postavy si jednoduše zamilujete. Hrdinové knihy nejsou ničím výjimeční, jsou jako my, jako obyčejní lidé, kteří nás obklopují každý den, proto je pro čtenáře snazší vžít se do nich, představit si je, vytvořit si k nim nějaký vztah. Níže v komentářích jsem četla, že konec byl předvídatelný. Ano, v té nejobecnější rovině byl předvídatelný, přesto do něj autorka vložila něco navíc (např. snahu vyhnout se zbytečným klišé). Konec nepůsobí nijak přeslazeně, křiklavě, nereálně, příběh končí na tom pravém místě - možná to hlavní hrdince vyjde, možná ne, to ať si každý domyslí sám... Pokud hledáte knížku, u které si odpočinete a naberete sílu do dalšího týdne, můžu vám Deník zoufalé třicítky jen doporučit.... celý text
Matčin hrob
2021,
Lisa Regan
Matčin hrob je jedna z těch knih, které se, jak se říká, čtou samy. A není divu. Autorka moc dobře ví, jak čtenáře napínat do poslední strany. Volí krátké kapitoly, které čtenáře neunaví tak rychle a v nichž (a to já osobně obdivuji asi nejvíce) vždy dojde k nějakému zvratu, díky němuž se vyšetřování rozběhne ne jedním směrem, ale třeba hned dvěma nebo třemi směry najednou. Čtivosti napomáhá i relativně velké množství dialogů a samozřejmě také samotná postava Josie Quinnové a minulost její rodiny (případy, které se osobně dotýkají vyšetřovatele, jsou přece jenom o něco zábavnější a napínavější než ty případy, kdy je detektiv zcela nestranný a případ ho nestaví před žádná dilemata). Dobrý nápad byly i kapitolky z Josiiny minulosti, díky nim vynikly všechny ty hrůzy, které se Josii děly, byť jsem někdy měla pocit, že autorka trochu přehání. Plno otázek ve mně budila minulost Josiiny matky, přesněji ta část, kdy ještě žila se svou matkou. Jak se takové ženě vůbec mohlo narodit dítě? Kde se vzaly ty zbylé děti? Nicméně jako celek se mi kniha velmi líbila a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Rozhodně toho nelituji.... celý text
Macbeth
2008,
William Shakespeare
Když se řekne William Shakespeare, zřejmě každého napadne jako první Romeo a Julie nebo Hamlet. Ale co takový Macbeth? Toho vnímám jako (neprávem) upozaďovanou tragédii. Líbilo se mi, že drama má (na rozdíl od Hamleta, kde se víc filozofuje, než jedná) spád. Oceňuji i postupnou proměnu Macbethova myšlení a chování v průběhu hry - od odvážného, čestného muže přes vraha s výčitkami svědomí a neustálým strachem k bezcitnému tyranovi. Nádherný je i jazyk díla, jednotlivé slovní obraty, epiteta, metafory atd. Hotová pastva pro oči. Co mě ale mrzí, je fakt, že ne vše bylo ve hře dotažené do konce. Čtenář (či divák) se sice dozví, jak se Macbeth stane thénem a pak králem, jak je možné, že se dá do pohybu Birnamský les a kdo je ten, koho neporodila žena, ale už se tu nepíše, jak se Banquovy potomci dostanou na skotský trůn. Poté, co jsem si přečetla Poznámku překladatele, jsem sice odpověď na tuto otázku dostala, ale jako člověk neznalý skotských dějin bych bez ní neměla šanci přijít tomu na kloub. Ale to je koneckonců můj problém. V každém případě děkuji panu Hilskému za úchvatný překlad a nezbývá mi než knihu doporučit ostatním čtenářům.... celý text
