Slepýš24
přečtené 178
Na druhý nádech
2020,
Gabriela Dyworová
Jednu hvězdičku dávám snad jen za relativně bohatou slovní zásobu. Asi v polovině se bohužel začaly objevovat naprosto zbytečné chyby. Několikrát vypadla čárka a o zájmeně "svůj" autorka asi v životě neslyšela. Ale to by člověk ještě odpustil... Bohužel samotná podstata knihy dost pokulhávala. Autorka vlastně celou dobu rozebírá svou psychiku, snaží se "poznat sama sebe". Psaní deníčku nebo psaní jako terapii chápu, ale proč by to někdo i vydal? Zvláštní na tom všem je také strana 93, z níž se dozvídáme, že některé události jsou smyšlené a podobnost se skutečnými lidmi je čistě náhodná. Jak se to teda mohlo stát v reálném životě, když jsou všechny postavy vymyšlené? Zároveň s tímto bodem přestávám rozumět smyslu celé knihy. Autorka se chce podělit o své zážitky a pomoct druhým, ale příběh je ve skutečnosti částečně vykonstruovaný - jaký to pak teda má smysl? Celkově to na mě působilo nějak nevěrohodně. Příběh se hemžil samými klišé (vztah s profesorem na VŠ, milostný trojúhelník, dokonalá romantika atd.). Některé věci tu ani moc neseděly - nejdřív dělala u Korejců nějakou manažerku a Filip jezdil s vysokozdvižným vozíkem, následně si oba vzali brigádu, v níž dělali archeologickou práci, a o nějakou dobu později začala hlavní hrdinka studovat Marketing a managment na VŠ. Jsem z toho zmatená! Na VŠ už byla, manažerku dělala a najednou studuje znova (a pravděpodobně i to samé)? A jak se dostala na vykopávky? To tam berou lidi jen tak nazdařbůh? Vždyť mohli zničit třeba 500 let starý poklad! Podivné... Tohle měla autorka rozvinout, dovysvětlit. Zarážející je také to, že se hrdinka chová jako puberťačka i po třicítce. To už by snad mohla být trochu emočně vyrovnaná, ne? Ale každý jsme jiný, takže asi i tací lidé existují. Ve výsledku: nezaujalo a vracet už se k této knížce nebudu.... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
První polovina se docela vlekla... Nic moc zajímavého se tam nedělo, spíš to bylo takové oťukávání s dobou, místem a postavami. A pokusy vypravěčky čtenáře navnadit tím, že mu předhodí něco, co se stane až o sto stran později, mě spíš rušily. (A k tomu by mě zajímalo, proč paní Holtzapfelová plivala na ty dveře. Celou dobu jsem měla za to, že mi na začátku slíbili vysvětlení, tak proč to tam pak úplně vyšumělo?) Chvílemi to celé působilo chaoticky. V jedné pasáži jsem pomalu ani nevěděla, kdo s kým mluví a co dělají. Popisy byly zajímavé a neotřelé, ale na ty Doerrovy prostě nemají. Konec byl velmi vydařený a jednoznačně díky němu hodnotím knihu kladně. Mělo to spád a nemohla jsem se odtrhnout. Skvělá byla také psychologie postav, všichni mi přirostli určitým způsobem k srdci. :) Hlavně Hans. Takového skvělého člověka prostě chcete potkat i v realitě.... celý text
Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět
2019,
Jonas Jonasson
Kniha mě velmi zklamala. 1) Vůbec nenavazovala na Stoletého staříka. Jako kdyby autor úplně vypustil epilog první knihy - Alan Karlsson se ocitl (nebo si to aspoň myslím) v úplně jiném hotelu, zmizela většina původních postav a ani rok, kdy by se měl příběh odehrávat, nesedí. 2) Asi tak v polovině knihy se Alan dostává někam do pozadí. Jako vážně "zmizí" hlavní postava? 3) Alanova povaha se taky dost změnila. K horšímu... O tabletu nemluvě. 4) Autorův způsob vyjadřování se od Stoletého staříka také dost lišil. Bylo vidět, že autor se za tu dobu v psaní posunul, ale mně tam ty věty typu "děl Alan" chyběly. I ty dělaly Staříka Staříkem.... celý text
