Slepýš24 přečtené 184

Zuzanin dech 2020, Jakuba Katalpa (p)

Smekám před autorkou. Tato kniha se mi líbí po všech směrech. Zajímavé, plastické postavy, děj, který čtenáři nedovolí román odložit, maximální dodržení historických reálií, pozoruhodný styl psaní, chyby a nesrovnalosti téměř nulové (stále ale musím přemýšlet o větě: "slzy nechává klouzat po spáncích" - kudy jí ty slzy proboha tečou?!). Obzvláště jsem ale ráda za to, jak se autorka nebála více ponořit do života Židů za války a po válce. Nic tady není růžové a snadné (dostat zpátky majetek, mít práci, být přijat společností). Tohle mi u Hany od A. Mornštajnové docela chybělo. Doporučuji!... celý text

Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové 2021, Robert Bryndza

Bylo to příjemné čtení, nic světoborného (logicky, je to oddechové čtení), ale času, který jsem knize věnovala, nelituji. I když brzy zapomenu, o čem to bylo. Coco mi jako postava připadala v pohodě a její příhody mě bavily. Konec mi přišel trochu přeslazený. Podobnost s autorovým životem mi občas lezla na nervy. Slovensko vylíčil možná až v příliš růžových barvách (určitě je to krásná země, ale v knize mi to přišlo až kýčovité). Gayové pomalu na každé straně byli otravní. Poznámky typu "princezna Anna má kobylí hlavu" si autor mohl odpustit. Místy jsem měla pocit, že čtu Bridget Jonesovou. Celkově to nebylo špatné. :)... celý text

Prvotiny 2020 2020, * antologie

Je škoda, že Knihovna města Olomouce nezveřejňuje texty celé (úryvky jsou zde: http://www.kmol.cz/13783-prvotiny-2020-2/). Každé dílko mělo co nabídnout, byla to přehlídka nádherných slov, metafor, zajímavých nápadů. Krása. :)... celý text

Na odstřel 2018, Miloš Cajthaml

Nebylo to úplně špatné. Hra na odstřel mi přišla docela zajímavá, ale nijak mě neuchvátila. Životy hlavních hrdinů byly na můj vkus příliš divoké, plné sexu, drog, peněz. Ale přesto se Tom a Marek občas chovali poněkud dětinsky. Hlavní postavy se mi docela pletly. Mluvily úplně stejně, oběma se hroutil svět, jejich otcové selhali. Objevily se tu i nějaké ty chyby, hlavně v interpunkci. To si mohla korektura ohlídat (když už kniha dostala Literární cenu Knižního klubu). Bohužel i zde se mi potvrzuje, že není nejlepší nápad používat k číslování kapitol římské číslice. Mnohdy se stane, že je někdo napíše špatně (to se tu ale nestalo) nebo že napíše dvakrát jednu a tu samou (zde to byla kapitola XXVIII.). Ale to je taková drobnost. Způsob, jakým byla psána přímá řeč, mi připomínal o rok mladšího Tapetáře. A ani tentokrát mi to nesedlo. Ale to je můj problém. Celkově tedy nevím, jaký dojem na mě měla kniha udělat a co jsem si z ní jako čtenář měla odnést (jazyk mě neoslnil, příběh brzy zapomenu, postavy nesympatické). Ale aspoň to mělo jen 168 stran...... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Horory nečtu často, ale čas od času po nich sáhnu. A zatím mě nikdy nezklamaly. Kniha je velmi čtivá a příběh mě brzy pohltil. (Jednoznačně tomu napomáhalo i ukončování kapitol v tu nejnapínavější chvíli.) Místy jsem měla opravdu strach (i když vzhled té mrtvoly - nevím, nevím, přišlo mi to trochu komické, nahatá baba pobíhající po lese je trochu úlet :)). Knihu hodnotím velmi kladně také proto, že mi připomínala knížky mého dětství (Thomas Brezina). Bylo to jako vrátit se v čase. Rozhodně doporučuji. :)... celý text

V Tichu 2016, Alžběta Bublanová

Od autorky už jsem četla tři knihy, tato byla čtvrtá. A jsem velmi zklamaná. Postavy mi připadaly jedna jako druhá, jen ta macecha malinko vybočovala. Všichni pili, nevěděli, jak by naložili se svým životem, stáli na místě. A také mluvili úplně stejně. Až na patnáctiletou Adélu, ta se docela povedla. I když byla na facku, stejně jako ostatní postavy. Sympatický mi tu nebyl snad nikdo. Hlavní hrdinka střídala zaměstnání a chlapy jako ponožky. A na konci to psaní lístečků - proboha... O takové ztracené existenci jsem dlouho nečetla. Příběh - pomalu ani nevím, o čem to bylo. Asi o hledání štěstí a svého místa ve světě. A proč se vlastně Adéla rozešla s Davidem? Chybělo mi tam vysvětlení. Naštěstí je kniha poměrně krátká a čte se rychle, takže se tím nemusíte zabývat nijak dlouho, pokud se knihu rozhodnete dočíst až do konce. Od Bublanové nejhorší kniha.... celý text

Zrádné srdce a jiné povídky 2011, Edgar Allan Poe

Ladič 2017, Anna Vovsová

Zajímavé, zajímavé. Z knih, které vyhrály Literární cenu Knižního klubu a které jsem doposud přečetla, je tahle dle mého názoru jedna z těch lepších. Ale přesto mi k srdce nikterak nepřirostla. Příběh je vyprávěn velmi pěkně. Líbí se mi, jak jej autorka napsala, jaká volila slova. Mně osobně ale chyběly třeba metafory, něco, co by textu ještě přidalo na "vznešenosti". Myslím, že by to text mohlo posunout zase o "level" výš. Ohledně děje - šlo to. Měla jsem pocit, že nejzajímavější to začalo to být těsně před koncem. Do té doby se tam toho moc nedělo. Ale to vůbec nevadí, poněvadž kniha je vystavěna zejména na postavách. Sice bylo až úchylné, jak se všichni motají kolem klavíru, ale jejich charaktery mě zaujaly. Jsem toho názoru, že byly vykresleny dobře. (I když Ludvík se na konci choval podivně...) Zarazila mě tu ovšem jedna nesrovnalost. Na jedné straně se píše, že Hana spala jako na vodě (na přesnou formulaci si nevzpomínám) a o cca dva odstavce dál spala tvrdě, takže neslyšela přicházet svou dceru. Ale to je jen taková drobnůstka. Konec knihy: vše přirozeně vyplynulo, ale stejně mám takový pocit, jako bych byla o něco ošizena. Do paměti se mi kniha asi nevryje, byť všechna ta témata, kterých se tu paní Vovsová dotkla, mě oslovila. Ale i tak nelituji, že jsem po knize sáhla a strávila s ní několik příjemných dní.... celý text

Tapetář 2019, Ema Labudová

Nějak nevím, co si o tom mám myslet... Příběh samotný měl určitě ohromný potenciál, ale říkám si: Neznehodnotilo jej zpracování? První vlaštovky zajímavého příběhu se pro mě osobně začaly objevovat až někdy kolem str. 110, což je (vzhledem k rozsahu novely) velmi pozdě. První polovina knihy byla utopená v každodenních Irvingových úkonech - vstát, tapetovat, navečeřet se, spát. Zbytek knihy už byl o něco víc vzpomínkový. Na novele mě zklamalo mnoho věcí. Především to bylo budování atmosféry. Autorka mohla zachytit aspoň atmosféru Manchesteru, Whitby, Anglie. Taktéž jsem plně nepocítila tu úzkost, když se Irvingovi hroutil svět, náznak tam byl, ale mně to nestačilo. Určitě tomu nepomohla ani postava vypravěče a jeho dlouhá souvětí. Další, co příběhu zrovna nepřidává na kráse, jsou následující drobnosti: 1) Irvingovi rodiče se na svatební fotografii z r. 1935 podle slov hlavní postavy „zubí“. Viděla jsem i mladší svatební fotografie a nevěsta ani ženich se na nich nikdy neusmívali. Nebylo to ani zvykem. 2) Irving čte Spalovače mrtvol (v textu je i pár odkazů na děj knihy), který vyšel roku 1967 (a my jsme v 50. letech), a navíc nevěřím tomu, že by anglický kluk měl vůbec zapotřebí číst české autory. 3) Ulice ve Whitby nese název Dlouhá. Jsou tu anglická města, anglická jména postav - proč má ulice typicky český název? Proč není taky v angličtině? 4) „Udělali cestu, šel jsem mezi nimi jak Ježíš mezi dvěma masami slané vody...“ - neměl to být Mojžíš? 5) „Triumf jako Brno“ - Irving je sice nevzdělaný, ale geografii (aspoň když kráčí o naši zemi) ovládá bravurně. 6) Problém se psaním uvozovacích vět. Velká písmena tam, kde být nemají, a hru s čárkou a dvojtečkou jsem též nepochopila. Má tam být dvojtečka, ale pokud autorce vadí, tak ok, nechť si ponechá svou čárku, jen bych čekala, že ji bude dávat všude, ne jen někde. Navíc jsem neměla zrovna pocit, že by tyhle dialogy přidávaly textu na dynamičnosti. 7) Bramborová kaše v Anglii - nejsem odborník, ale vyloženě bramborová kaše se tam nejí, ne? 8) Postavy mění jména? Eva x Eve, Derschwitz x Gerschwitz. Čekala jsem nějaké vysvětlení, ale žádného se mi nedostalo, tak předpokládám, že to jsou chyby. 9) Opakování informací. Číst něco dvakrát na dvou stranách není nutné. 10) Jakou roli hráli v příběhu výři? Co byli zač? (Autor nemusí vždy odhalit vše, ale pak příběh působí nedotaženě...) 11) Nezačal Federico mluvit v polovině knihy jinak? A proč někdy řekne Colin a jindy Colín? 12) Tina Turner v r. 1958 je ok, ale říkám si, že je zvláštní, aby ji v době, kdy zahájila svou kariéru (podle tety Wiki), znali v Anglii, ba dokonce aby lidé věděli, že ji manžel týrá. 13) Měla jsem pocit, že odhalení Irvingovy orientace přišlo na řadu pozdě. Zřejmé to bylo už dávno předtím. 14) Jaký byl vztah mezi Irvingem a Zevem? Byli jen spolubydlící, nebo byli i milenci? Asi by se hodilo více vykreslit jejich soužití. 15) Můj celkový dojem byl, že autorka napsala první, co ji napadlo, a vůbec se nevěnovala editacím. Něco mi tam pořád ne a ne pasovat. 16) Konec, resp. poslední kapitola, na mě působila jako scéna, kterou tam autorka musela mermomocí dát. Nevěděla jsem, kam to mám zařadit, co si o tom mám myslet, co to má znamenat. Byl to pouhý pokus o jakési zakončení, k němuž příběh ani nespěl? Ale abych nebyla jen negativní, tak napíšu i nějaké ty plusy: 1) Federico byl zajímavá postava se zajímavým osudem (kéž by autorka radši napsala o Španělsku!). 2) Promluvy postav - ve své podstatě mluvil každý jinak, což je velké plus. 3) Okamžiky z Irvingova života vyprávěné očima někoho jiného (promluva Sylvie, otce), dodaly příběhu šťávu, Irving na to vyprávění neměl. 4) Historické reálie, které odpovídaly době i místu. Ve výsledku se to tedy přežít dalo (neurazí, nenadchne), ale ke knize se v budoucnu určitě vracet nebudu.... celý text

Zelená míle 2001, Stephen King

Zpracování postav, příběhu, navození napětí, práce s jazykem - klobouk dolů. Něco tak povedeného jsem dlouho nečetla. (Jen ty poslední cca dvě kapitoly mi připadaly trochu nadbytečné.) Překladatel s korekturou ale docela selhali... Ty naprosto zbytečné chyby lehce kazily dojem. Ovšem Kingovi všechna čest (hlavně za ty postavy, John Coffey, Paul Edgecomb a Surovec byli skvělí)! Doporučuji.... celý text

Čtyři stěny 2012, Alžběta Bublanová

Bohužel ani této autorčině knize nemohu dát 5*, i když jsem si po prvních třech povídkách myslela, že tentokrát už by to mohlo vyjít. První tři příběhy mě zaujaly svou myšlenkou (a navíc byly i dobře zpracované). Ale pak začala druhá část (Tyhle divný rozhovory), která zahájila strmý pád dobře rozjeté knihy. Myšlenky vzaly nohy na ramena a děj, který by to mohl zachránit, většinou taktéž. A bohužel ani konce toho moc nezachránily... Mnohé z nich jsem nepochopila. Ale možná to mělo být prostě jen o pocitech... Ovšem "řemeslně" byly povídky zpracovány pěkně. Zajímavé postavy a k mé radosti nezůstala pozadu ani práce s jazykem. 4* dávám proto, že většinu povídek jsem ohodnotila právě 4*.... celý text

Memento 2008, Radek John

Přečteno jedním dechem. Čtivé, dynamické, autentické. Kniha je dějově zajímavá a rozhodně má co nabídnout. Obzvlášť jsem ráda, že autor věnoval pozdějším Michalovým pobytům ve vězení jen pár stran. Asi by to jinak trochu brzdilo děj. Ovšem co mě na knize nejvíce zaujalo, byla práce s ich-formou a er-formou. Hezky se to prolínalo. Na jedné straně er-forma, která trochu kárá, poukazuje na špatnosti a zároveň nám dovoluje nahlížet do mysli jiných postav, a na straně druhé ich-forma, která prožívá, vtahuje do příběhu a předkládá nám myšlenky a pocity Michala. To se mi líbilo. Slangismy nejsou v knize zrovna časté. Je to psáno tak, aby tomu rozumělo co nejvíce lidí, což je vzhledem k tomu, že má kniha odstrašovat od braní drog, dobře zvolená taktika. Nicméně já osobně jsem jich tam čekala více. Doporučuji.... celý text

Chlapec v pruhovaném pyžamu 2008, John Boyne

Pokud si dobře vzpomínám, tak autor tuto knihu napsal za dva dny. A je to znát... Nějaké historické reálie, na to očividně se*e pes. 1) Šmuelovi je tedy nějakých 9 let a žije v táboře. Už tohle je blbost jak vrata. Děti, natož takhle malé, šly po příjezdu do Osvětimi okamžitě do plynu. Vězni v táboře koneckonců museli tvrdě pracovat a k tomu budíček ve 4 hodiny a večerka ve 22 hodin. Tohle by ani žádné dítě nemohlo přežít, ne? 2) Pokec u plotu? Absolutně nemožné. Nejen že by na to nebyl čas, ale hlavně by ho na místě zastřelili. A což teprve ten proud v plotě? Anebo to, že aspoň v Auschwitz I jsou ploty dva a ještě je mezi nimi možná metrová mezera. !!!SPOILER!!! 3) Smrt těch dvou je taky nějaká podivná. Pokud si to dobře pamatuji, tak je nějak se skupinou dalších vězňů obklíčili náckové a nahnali je do plynu, ne? To je žert? Vždyť takhle to vůbec nefungovalo. A ty plynové komory byly taky na nějakém divném místě, tuším. Snad u těch domů, kde vězni spali? Mám za to, že ani jedna plynová komora není ve stejné části, co ty baráky. !!!KONEC SPOILERU!!! Jestli to má být kniha pro děti, ok. I když je pravdou, že jsem to četla jako dítě a už tehdy jsem usoudila, že je to blbost, kterou už nikdy v životě číst nebudu. Tehdy jsem měla pocit, že se tam vůbec nic neděje. Závěrem: škvár, který nemá se skutečností nic společného, autor to řádně odflákl a těží jen z toho, že holocaust a děti jsou citlivá témata. Existuje mnoho lepších a kvalitnějších knih s touto tematikou, takže se divím, proč zrovna téhle se dostalo tolik pozornosti.... celý text

Ti, kterým se narodíš 2020, Alžběta Bublanová

První část mě opravdu hodně bavila a měla jsem ji za chvíli přečtenou. Bohužel ty zbylé dvě části už tak skvělé nebyly. Asi hlavně kvůli hrdinům. Z roztomilého miminka se stala taková nesympatická persona, které je snad všechno lhostejné, její kluk byl takový nezajímavý a se sestrou zmiňovaného jsem se moc neztotožnila. Otcové hlavních postav byli neskuteční ****, co jen ponižovali svoje manželky. Nejvíc mě u knížek této autorky mrzí, že nemají žádné vyvrcholení. Na konci (ani nikde jinde) se nestane nic, na co bych si třeba za týden vzpomněla. Tady byla aspoň taková malá snaha o "šokující odhalení", ale i tak nic moc. Co čtenáře ovšem nutí číst dál a dál, je to, že kniha je čtivě napsaná, má jen 156 stran a skládá se z krátkých kapitol. Také jsem ráda, že se mluva postav aspoň trošku lišila, že nikdo nemluvil úplně stejně.... celý text

Farma zvířat 2000, George Orwell (p)

Barák 2019, Alžběta Bublanová

Tak tahle knížka mě mile překvapila. Nebylo to ani tolik o ději jako spíš o myšlenkách hlavní hrdinky a vůbec o myšlenkách o stáří. Celkově je to takové zajímavé téma. Stáří. První strany pro mě byly trochu složitější. V jednom odstavci se hlavní postava dotkla několika témat, překypovalo to tu asociacemi a paralelami. Ale pak to ustalo. Nebo jsem si zvykla? V textu by mohlo být méně často slovo "fakt". Taktéž by nebylo od věci, kdyby si nakladatelství našlo nějakého korektora. Překlepů tam bylo požehnaně. A občas tam byl i maličko zvláštní slovosled. Z některých dlouhých souvětí mohly být dialogy. Minimálně pro lepší srozumitelnost. Dcera hlavní postavy byla někdy na proplesk. Skoro čtyřicetiletá žena a chová se jako puberťačka. Ale i tací lidé určitě existují. Ve výsledku se mi kniha líbila. Četla se dobře, příběh docela plynul. Především ale musím ještě jednou vypíchnout ty úvahy nad stářím. Pozoruhodné.... celý text

Gazdina roba 2006, Gabriela Preissová

Skvělé drama. Mně osobně se líbilo víc než Maryša. Má to spád, každé jednání přináší nějaký velký zvrat a chvíli mě to nenechalo klidnou. Taktéž oceňuji nářečí a hlavně slovníček na konci knihy, díky němuž si i čtenář, který zrovna neovládá dané nářečí, může knihu užít a rozumět všemu, co je řečeno. Doporučuji!... celý text

Zapomenutý klíč ke štěstí 2019, Sophie Jenkins

Neurazí, nenadchne, nerozesměje, nedojme. Nezanechalo to ve mně žádný pocit. Příběh byl předvídatelný, nepřinesl nic světoborného. Největší chybu udělala autorka podle mě v tom, že čtenáři odkrývá, jak se taková kniha tvoří a na co by si měl dát autor pozor, protože v celém příběhu nám pak vesele ukazuje, jak to sama neumí... Jako příklad bych uvedla povídání o postavách. Zde nám autorka Laninými ústy říká, jak jsou důležité postavy, že to po nich se čtenáři po dočtení knihy bude stýskat. A jaké postavy stvoří Jenkinsová? Ploché, nudné, nezajímavé. Všichni jsou jak přes kopírák... Blond vlasy, hubení a nejlépe celé týdny v jednom oblečení. Práce s dialogy a obecně s mluvou postav mě absolutně ničila. Proč mluvili všichni stejně? Všichni používali tatáž slova, tytéž obraty. Proč každý rozhovor skončil slovem "fajn"? Co třeba "dobrá", "dobře", "ok" atd.? Je tolik možností! To samé platí i pro slova "děcko", "po pravdě" (resp. "popravdě", v knížce jsou obě varianty). Proč jsou tam tolikrát? Proč překladatel nepoužil aspoň synonyma? A pak je tam hojně to do nebe volající "jsi se". Začátek byl slibný, tak proč se druhá polovina knihy hemžila překlepy a opakujícími se slovy? Zarážející je také to, že Lana pravděpodobně píše knihy o lidech ze svého okolí, aniž by se je obtěžovala požádat o souhlas. Tím by v ČR porušila zákon, co tak vím. Ale třeba to ve Velké Británii funguje jinak (i když se mi tomu nechce věřit). Osud Nancy je kapitola sama o sobě... Taky mi to trochu připomínalo Dítě Bridget Jonesové. Hlavní mužské postavy se taky jmenují Mark a Jack. Výsledek? Odpočinková knížka, na kterou hodně brzy zapomenu.... celý text

Ten, kdo odešel 2015, Lucy Dawson

Noc na Karlštejně 2007, Jaroslav Vrchlický (p)

První jednání mi připadalo poněkud zdlouhavé. Na vině však byla moje neustálá tendence srovnávat knihu s filmovým zpracováním... Ovšem hned do druhého jednání jsem se zamilovala. Nepochybně to bylo tím, že zde byly podrobněji vylíčeny plány Karla IV. a Alžběty, jak uniknout z Karlštejna, a taktéž tím, že Karel IV. zde na mě působil mnohem lidštěji, romantičtěji a zamilovaněji než v onom muzikálu. Vrchlický z něj udělal obyčejného muže z masa a kostí. Celkově se mi zamlouvalo, jak zde bylo více vysvětleno počínání postav, jejich motivace. Příběh byl podstatně rozvinutější a promyšlenější než ve filmu. Co mě však zklamalo, byla mluva postav. Drobný rozdíl mezi vyjadřováním panstva, duchovního a zbylých "méně urozených" by se dal najít, ale jinak jsem měla pocit, že všichni mluví vesměs stejně - knižní jazyk, historismy, archaismy, inverze atd. Jazyk sám o sobě úžasný, jen se mohl u jednotlivých postav výrazněji lišit. Nicméně knihu rozhodně doporučuji! Stále má co nabídnout.... celý text