Slezadav přečtené 381

Proces změny 2019, Martha Wells
4

Z Robokata se už pomalu začíná stávat jedna z oblíbených sérií. Druhý díl sice o trošku slabší, než první, přesto stále nadprůměrně zábavná četba. Přiznávám, že mě bavila spíše dějová linka, která z pohledu celé série bude nejspíš podružná a Robokatovo bádání po vlastní minulostí mi připadalo takové nemastné, neslané. Být kniha o kousek delší, asi by mě začala iritovat "postava" ARTa, u které mám pocit, že obsahuje množství logických děr. I přes zmíněné nedostatky klady jednoznačně převažují. Hlavní postava je zábavná, občas vtipná a"Proces změny" je naprosto výstižný název knihy. Jsem moc zvědavý, kam Robokatovy osudy povedou dál.... celý text

Chybný protokol 2020, Martha Wells
5

Chybný protokol byl pro mě zatím nejzábavnější díl této série. Bylo by chybou hodnotit tuto knihy a vlastně celou sérii jako nějaké vážné sci-fi. Jde především o čistě nenáročné a zábavné čtení. Takový sci fi brak. Nechyběla hromada akce, soubojů, špionážních zápletek, napětí a zvratů. Bavily mě Robokatovi ironické poznámky i otázky vztahů robotů a lidí (jakkoliv povrchní zde zpracování bylo). Co mi na hlavní postavě dlouhodobě nesedí je posedlost seriály, která se už opravdu začíná zajídat. A předstírání, že robot na sledování seriálů a čtení knih potřebuje stejně času jako člověk. Nicméně podobné nedokonalosti k braku patří a mě tenhle díl prostě neskutečně bavil. Pět hvězdiček pro nenáročnou sci-fi akci plnou zvratou. Pokud k Robokatovi budete přistupovat s otevřenou myslí a nečekat žádnou hloubku, tak si ho prostě musíte zamilovat.... celý text

Strategie úniku 2020, Martha Wells
3

Je mi líto, že dávám knize z této série pouze 3/5, ale na víc to u mě tentokrát nebylo. Bohužel začínám mít pocit, že děj je velmi podobný tomu, co se dělo v předchozích dílech. S nějakým odstupem mi určitě začnou splývat. Jako u předchozích knih v sérii i tady je silnou stránkou spousta akce, napětí a trefných poznámek. Ani vyprávění z pohledu robota zatím neomrzelo. Krutý vesmír ovládaný korporocemi bez špetky skrupulí, kdy peníze jsou vždy na prvním místě je také fajn koncept. Je škoda, že se autorka nedokázala vymanit z už trapného zmiňovaní seriálů na skoro každé stránce. Co mi vadilo u série ai dříve, ale tady to doznalo vrcholu je nelogičnost některých situací, kdy se Robokat chová čistě jako člověk a ne stroj. Typickým příkladem je scéna, kdy si pochvaluje velkou obrazovku na sledováni seriálů. Opravdu roboti ke sledování seriálů potřebují obrazovku a musejí je "sledovat" v reálném čase? Robokatovo hackování úplně všeho je také nesmyslné, stejně jako zajištění si "nenápadnosti" mazáním dat z kamer. Fakt nenápadný no. Akce a vtipné poznámky dobré, ale bohužel tajle série to se zjednodušováním začíná přehánět a dost silně kašle na logiku. Střet myslí nejspíš vyzkouším ze zvědavosti, jestli delší román z tohoto světa bude pokračovat ve stejném duchu, nebo přidá trošku na realističnosti a vážnosti. To co bylo moc dobré napoprvé a napodruhé se tady už opravdu přejídá.... celý text

Misery 2003, Stephen King
5

Ještě nikdy jsem nečetl od Kinga špatnou ani průměrnou knihu. Vždy byla dobrá, nebo skvělá. Misery se řadí jednoznačně mezi ty skvělé. Naprosto úchvatný komorní thriller, který se odehrává prakticky v jediné místnosti. Popisy psychických pochodů vězněného spisovatele jsou prostě lahůdka. A ve chvíli, kdy si čtenář myslí, že peklo ústává a vše se začíná obracet k lepšímu, tak ho Annie zase pěkně usadí. Mimochodem Annie se zařadila k mým oblíbeným záporákům. V téhle kategorii mám pro šílence trochu slabost. Jediné, co bych na románu asi změnil, kdybych mohl jsou úryvky z psané knihy. Nebylo jich moc, přesto šlo o pasáže, které mě příliš nebavily a vytrhávaly mě z příběhu. Dávám plné hodnocení knize, která se u mě zařadila mezi oblíbené Kingovky. Vzhledem k diskomfortu, který mi při čtení způsobovala se nebojím Misery řadit až do hororového žánru. King nám v této knize opět dokazuje své mistrovství jak v thrilleru, tak hororu.... celý text

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky
4

Post apo román, ve kterém se lidé po zničující nukleární válce ukryli do metra. Sledujeme cestu hlavního hrdiny Arťoma, který ve snaze zachránit metro před invazí "ďáblů" putuje sítí metra a setkává se při tom s různými frakcemi zastávajícím i různé ideologie. Kniha se mi celkově dost líbila, velmi oceňuji zejména velmi dobře vykreslenou neutěšenou atmosféru temných tunelů a ne o mnoho prosvětlenějších stanic. Z počátku mě bavilo i Arťomovo putování a setkávání s různými osobami. Nicméně v tomto ohledu toho bylo možná až příliš a zatimco na začátku byla náhodná shledání, která putování posouvala dál zajímavá, postupně se stávala rutinou a některá mi připadala už trochu odfláknutá. Jakoby ve zrychleném filmu (zejména stanice s krysími závody a následný průchod Hanzou). Asi bych ocenil trochu více akce a méně konverzací nad ideologiemi jednotlivých stanic. Těch je možná až příliš, jsou tam fašisti, komunisti,satanisti, fanatičtí křesťané apod. Ze všech skupin mě jednoznačně nejvíce bavily stoupenci Velkého červa. Líbily se mi také mysteriózní elementy, kdy ne vše bylo vysvětleno a spoustu toho zůstalo zastřeno rouškou tajemna. Myslím, že i závěr se autorovi docela povedl a celkově dávám solidní 4/5. Nemám sice akutní nutkání ihned sáhnout po dalším díle, ale v budoucnu mě určitě nemine.... celý text

Metro 2034 2011, Dmitry Glukhovsky
3

O něco slabší, než první díl. Zejména zbytečné mi připadaly pasáže, kde postavy filozofovaly/snily/vzpomínaly. Ano, byly tam i dobré momenty, ale celkově by knize prospělo, kdyby byla více akční a méně ukecaná. Už není přikládána tak zásadní role různým ideologiím l, které jednotlivé skupiny stanic vyznávají, což je mírné plus. Na druhou stranu si častokrát autor hodně usnadňuje práci, aby tyto věci nemusel řešit (diplomatický pas je vstupenkou všude). Pryč je ta ponurá atmosféra plná strachu z neznámého. V tomto díle postavy cestují mezi stanicemi většinou bezproblémově a rychle a dokonce je k vidění něco, co v prvním díle bylo považováno za naprosto nereálné - funkční vlak. Jednotlivé postavy jsem si také příliš neoblíbil, snad až na Homéra, který měl tendence se chovat celkem rozumně. Velmi se mě bavil velitel stanice, který v obavách o své místo/život zatajoval svému velení fakta, která mohla mít zcela fatální důsledky. Škoda, že tahle postava měla jen pár replik. Metro 2034 není kniha vyloženě špatná, ale žádný zazrak to také není a od prvního dílu došlo k poklesu kvality. Dávám průměrné 3* a doufám, že třetí díl se bude spíše podobat prvnímu.... celý text

Metro 2035 2016, Dmitry Glukhovsky
3

Kniha dvou rozdílných polovin. Předchozí díl, Metro 2034, byl nemastná a neslaná slátanina a já doufal, že závěr trilogie bude lepší. Ještě v polovině knihy to ovšem vypadalo, že 2035 bude naopak ještě slabší a byl jsem připraven hodnotit pouze dvěma hvězdami. Pryč je atmosféra prvního dílu, kdy si nikdo nemůže být jistý, co na něj v tunelu čeká. Tady se všichni pohybují metrem prakticky bez obtíží. A když se přece jen nějaké vyskytnou, jde to po povrchu. Pryč jsou totiž zákeřní mutanti i příliš jasný sluneční svit. Byl jsem velmi zklamán tím, jaké dějové brnění Arťom dostal. Příběh naprosto ztratil šťávu. Cokoliv špatného se hlavnímu hrdinovi dělo bylo odsouzeno k nezdaru, protože čtenář ví, že na konci kapitoly Arťoma zachrání nějaký stupidní Deus ex machina. Fakt těch zázraků je tu plno. Spousta postav se chová naprosto nelogicky, dialogy jsou zmatené a často nic neřešící. Vytáčely mě absurdně časté pasáže s nedokončenými větami. Opravdu velký špatný. Druhá polovina knihy byla ovšem znatelně odlišná. Místo trapně béčkového akčňáku se posouvá k dystopickému románu s mnoha myšlenkami se kterými se hodně ztotožňuji a jejichž formulace mnou bude ještě nějakou dobu rezonovat. Autor velmi pěkně zaplétá čtenáře do pavučiny propagand a lží, aby v plné nahotě odhalil základy fungování nejspíš nejen postapo společnosti. Myslím, že volbou o něco drsnějšího konce by poselství knihy mohlo být ještě silnější, ale lidé asi opravdu potřebují spíše pohádky. Opravdu jsem nečekal, že mi bude líto, že dávám pouze 3/5, ale kniha jednoduše obsahuje strašně moc pasáží, situací i postav, které autor jednoznačně nezvládl. Proto přetrvávají smíšené pocity, což je rozhodně škoda, protože myšlenky Glukhovsky prezentuje parádní. Celou sérii hodnotím nakonec také jako průměr. Kniha, která by kombinovala atmosféru a akci prvního dílu s poselstvím a myšlenkami toho posledního by byla excelentní.... celý text

Rybář 2021, John Langan
3

Zajímavá hororová knížka v Lovecraftovském stylu. Členěna je na 3 části, přičemž prostřední část reprezentuje vyprávění příběhu, který se údajně udál v minulosti. Oceňuji pěkně vykreslenou atmosféru, slušné napětí v některých částech a aspekty hororu kosmických rozměrů. Bavila mě i první část, která by pro někoho mohla být jako úvod příliš rozsáhlá. Naopak nepříjemné bylo podivné střídání používání přítomného a minulého času. Zejména vyprávění minulosti v přítomném času mi moc nesedlo. Líbilo by se mi, kdyby závěrečná část byla méně chaotická a o trošku mysterióznější. Možná mi trochu scházelo zpochybňování vlastního vnímání reality, které je dle mého zcela na místě, když někdo zažije to, co Abe. Bylo i pár scén, jejichž smysl mi unikl nebo připadal marginální(např. nalezený kámen, nebo erotická scéna). Myslím, že tato kniha nijak zvlášť nevybočuje z kvality, na jakou jsem v tomto žánru zvyklý. Považuji ji za mírný nadprůměr, ale ke čtvrté hvezdičce něco málo chybělo. Možná malinko lepší forma vyprávění v prostřední části by dokázala s celkovým dojmem udělat hodně. Každopádně Rybář není špatný a Langanovi se nebráním dát v budoucnu ještě šanci.... celý text

Pohádkový rok s medvídky 2009, Willeke Bakker
3

Ani mě, ani děti tahle kniha zrovna moc nezaujala. Medvěd Ned s různými přáteli zažívá různá dobrodružství často vázané k danému ročnímu období. Kniha 365 mini kapitolek, kdy někdy jde o několik odstavců textu, jindy krátkou básničku. Někomu takové členění může vyhovovat, my s dcerou bychom asi více ocenili tradičnější styl.... celý text

Les mytág 1994, Robert Holdstock
4

Úvodní díl Holdstockovi slavné série mě docela zaujal. Oceňuji s jakou atmosféričností dokázal autor vykreslit jak srub s okolím, tak i fascinující a neprostupný hvozd. Taktéž mytága, čili materializované archetypy z nevědomí jsou velmi zajímavým konceptem, který se pro mě plně rozvinul až úvahou o jakémsi metamytágu. Každopádně myšlenky, atmosféra, originalita jsou silné stránky tohoto díla. Za ty slabší považuji postavy, které mi nepřipadaly propracované, jak by zasloužily a občas jednaly nepříliš logicky. Asi bych více ocenil i širší záběr a více postav, přeci jen jsem fanouškem spíše epičtější fantasy. Ani samotný děj mě nijak zvlášť nezaujal a co mi vysloveně vadilo byla autorova posedlost popisem různých pachů, často až otravně a repetitivně. Této knize dávám 4/5, zejména za myšlenkovou originalitu, kterou mírně sráží provedení. Další díl určitě zkusím.... celý text

Lavondyss 1994, Robert Holdstock
2

Les Mytág mě sice neuchvátil, ale docela se mi líbil. Je škoda, že nemohu říct něco podobného o Lavondyss. Částečně za to může asi fakt, že jsem čekal pokračování příběhu z první knihy a dostal něco jiného. První polovina knihy je čistě v režii dívky Tallis, na kterou zvláštním způsobem působí blízký les. Bohužel už náznaky tajemnosti a záhadnosti byly odváty prvním dílem a čtenář má často pocit, že se autor těžce opakuje a snaží se stejnou věc prodat podruhé. Prakticky žádná postava kromě samotné Tallis nehraje roli a ani s hlavní hrdinkou jsem se nedokázal sžít. Veškeré její motivy mi připadaly velmi mělké a bylo mi celkem jedno, jak dopadne. Příběh téměř nepostupuje a je to jen spousta stran nudy. V druhé části odehrávající se v tajemných zemích v lese jsem zjistil, že na poslání hrdinky mi opět vůbec nezáleží. A co je horší, měl jsem často pocit, že na něm nezáleží ani jí samotné. Příběh měl různé časové a skoky a výplně, které spíše odváděly pozornost. Za světlé stranky považuji právě některé pasáže v druhé části knihy, kdy se začal děj konečně posouvat a záhady objasňovat. Po dočtení u mě převládá z knihy pocit slátaniny. Říkám si, jestli jde opravdu o ten stejný Ryhopský les, jako v první knize, protože působí zcela jinak, má jiné zákonitosti apod. Holdstockovi se nedá upřít velká představivost, ale bohužel v této knize na mě jako na čtenáře zapůsobit nedokázal. Zatímco k Lesu Mytág se třeba i někdy vrátím, vím, že Lavondyss už znovu číst nikdy nechci.... celý text

Les kostí (16 povídek) 2019, Robert Holdstock
3

Upřímně řečeno jsem od Lesa kostí čekal víc. Možná ne od titulní povidky, která byla velmi dobrá, ale od knihy jako celku určitě ano. Některé povidky měly zajímavé náměty i velice dobrou atmosféru, v tom Holdstock zřejmě vyniká. Bohužel jen tohle na dobrý příběh nestačí. Už u Lavondyss jsem měl pocit, že autor neustále dokola ždímá jedno a to samé téma a myšlenku. Les kostí tohle v celkovém dojmu nezměnil. Oceňuji také trochu žánrový drift směrem k hororu, to mám u fantasy celmi rád. Některé z kratších povídek na mě působily spíše jako když si autor zkusil na rozepsání hodit náhodnou myšlenku na papír. Možná to byl záměr, ale často bylo téma zpracované příliš jednoduše až povrchně. To je asi bohužel prokletí povídkového formátu. S postavami známými z předchozích dílů "série" se zde setkáváme jen v jedné z devíti povídek a není tudíž dle mého úplně správně tuto knihu do nějaké série řadit. Jak už to u povídek bývá, některé se líbily hodně, jiné velmi málo. Kromě titulního Lesa kostí byly za mě nejlepší Thorn a Scarrowfell. Hodnocení povídek: Země a kámen 3* Šaman 4* Chlapec, který překonal peřeje 3* Čas stromu 1* Démon 3* Thorn 4* Scarrowfell 4* Silvering 3* Les kostí 4* Celkové hodnocení jsou pro mě průměrné 3* a nejsem si úplně jistý, jestli chci od Holdstocka ještě něco číst. Jeho fascinace lesem a kolektivním nevědomím je sice zajímavá, ale není to asi dost dobrý základ pro vice, než jednu knihu. Jde o fantasy velmi osobitého stylu, který mi asi příliš nesedí.... celý text

Černá tma zapomnění 2023, Laird Barron
4

Moje první setkání s Barronem dopadlo docela úspěšně. Víceméně to bylo přesně takové, jak jsem čekal od moderního kosmického hororu. Velice oceňuji, že autor se v daném subžánru pohybuje s grácií a originalitou. Rozhodně nejde o nějaký pokus napodobit HPL, nebo nedej bože o něco jako fan fikci z lovecraftovského univerza. Ne, Barron má svůj vlastní svět a své vlastní hrůzy, které prožíváme skrze staříka Dona, jehož vzpomínky na život obsahují nevysvětlitelné mezery, při jejichž postupném odhalování docházíme k tomu, že jeho žena není tak úplně taková, jak se zdá. Kult Velké pijavice mě bavil, stejně jako autorův styl. Od začátku knihy je hororový prvek přítomen, ač většinou jen v náznacích, a vše do sebe začne zapadat až během posledních kapitol. Najde se ovšem i pár věcí, které bych rád vytknul. Jednak absurdní množství vedlejších postav, které se v knize mihnou na pár stránkách a dále nehrají roli a druhak možná až zbytečnou délku románu. Přestože je téma zajímavé i hezky zpracované, ty hodnotnější pasáže by stačily na opravdu hutnou a excelentní povídku. Bohužel je zde ohromná spousta vaty, takže třeba Kingovi fanoušci budou "jako doma". Dávám 4/5 hororu, který uspěl v tom, že jsem se cítil nekomfortně a zároveň byl originální a psaným pěkným stylem. Docela mě láká si od Barrona přečíst něco dalšího z tohoto "světa".... celý text

Zlatá Grai 2021, Kristina Waagnerová
4

Na tuhle knihu jsem narazil díky skupině Knižních zavisláků, kde měla velmi pozitivní ohlasy. Popravdě jsem se celkem bál, že půjde čistě o ženskou fantasy říznutou ya prvky. Naštěstí to až tak úplně nebylo, sice hlavní protagonistka je většinu příběhu věkem v této kategorii, ale rozhodně v knize nenajdeme typická ya témata a Zlatá Grai se dá s klidem označit za knihu pro dospělé. Co mi vadilo byly časové skoky, kdy je odstavec uveden něčím jako "uplynul rok" a občas až příliš dlouhé kapitoly. Další obtěžující věc, kterou jsem naštěstí začal ignorovat je jistá povrchnost prezentované kultury, která stojí pouze na smrtících duelech. Jak neefektivní musí pro jakékoli království být každoročně vyvraždit více než polovinu elitních rekrutů. Poslední věc, kterou zmíním jako negativum je pro mě velmi špatně uchopitelná, chabá a nevysvětlená motivace některých postav a přílišné zaměření na výcvik. Mezi kladné aspekty rozhodně patří světotvorba, která dokáže čtenáře vtáhnout do světa, kde existují jorrei a sarrei. Jsem zvědavý, jestli se další díly budou odehrávat více právě mezi temnými sarrei. Jorrei, mezi kterými se převážně odehrává tato kniha mi byli svou kulturou i právním řádem vrcholně nesympatičtí. Oceňuji i velmi dobře napsané postavy, které prochází vývojem a většinou jednají uvěřitelně v rámci toho, co je čtenáři předloženo. Celkově dávám silné 4*. K té poslední u mě ještě trochu chybí, ale potenciál série je velký. Jsem zvědavý, jestli další díly odhalí více ze života sarrei a objasní samotné grai. Nějaké vysvětlení, co znamená doiréh a hlavně proč něco takového existuje byla asi hlavní část skládačky do motivace Isarell, která mi chyběla.... celý text

Dotek viatáru 2021, Kristina Waagnerová
4

Druhý díl je daleko akčnější, než ten první. Pořád se něco děje a prakticky neexistují hluchá místa. Stejně jako ve Zlaté grai se mi i tady velmi líbil autorčin styl, který není ani příliš strohý ani přebujele květnatý, ale prostě tak akorát. Výrazně ubylo detailních popisů jednotlivých soubojů, což je jedině dobře, teď už jsou na únosné úrovni. Přesto je vidět, že autorka je duely nějakým způsobem fascinována, protože drtivá většina akčních scén se odehrává v nějaké aréně. Oceňuji i postavy, které mají svůj daný charakter, ze kterého příliš nevypadávají. Velkou neznámou je zatím linka stínových lidí a tuším, že právě ona bude silně určovat celkový dojem ze série. Najdou se samozřejmě i věci, ze kterých jsem úplně nadšený nebyl. Zejména příliš soft systém magie, kdy jsem měl párkrát pocit, že se dějí zlomové věci, které čtenář nemohl čekat jen zásluhou tohoto neprůhledného systému, který umí plodit bezmezné množství "bohů ze stroje". Byly také pasáže, kdy mi chování postav nedávalo příliš logický smysl. A hlavně stále přetrvává dojem, který jsem měl už u prvního dílu a to je jedno velké proč. Tj. naprosto neprůhledná a často příliš povrchně vysvětlená motivace prakticky všech protagonistů. Snad se v dalších dílech více ponoříme do světa sarrei. Z tónu prvních dvou dílů je jasné, že to mají být ti "zlí", nicméně osobně mi nepřipadají o nic horší, než andělští jorrei, se kterými bych měl asi sympatizovat. Pokud se ukáže, že to byl záměr, tak to bude boží. Dávám opět 4/5 velmi zdařilé knize, která v rybníku české fantasy jednoznačně vyniká. Jsem zvědavý, jestli se povede naplnit potenciál série a další díl už bude za pět, nebo to zůstane těsně pod vrcholem jan jako skvěle čtivá akční fantasy s několika mouchami.... celý text

Otisky Chribdy 2022, Kristina Waagnerová
4

Třetí díl série mě opět příjemně potěšil. Nemohu říct překvapil, protože od autorky jsem po předchozích dílech žádnou slabotu nečekal. Opět nezklamala a bylo to velmi dobré, ač k dokonalosti stále kousek chybí. Velmi oceňuji, že se v tomto díle čtenář konečně dostane teochu mezi sarrei. Ti jsou podáváni ve stylu záporáků, ale opravdu jsou v něčem horší, než andělští jorrei ? Ani mi nepřipadá. Líbí se mi vývoj a vnitřní boj Isarell. Líbilo se mi také, že v tomto díle konečně různé tréninky a výcviky prakticky absentují. Povedené je i propojení některých příběhových linií. Velmi pěkně byly podané intriky mezi sarrei i jorrei. Hlavně machinace a motivace sarrei si myslím mohly být zpracované trošku podrobněji. Sice čtenář dostává informací dost, ale všechny úradky působí celkem povrchně a bez hlubší finesy. Od předchozího dílu stále přetrvává výtka na příliš volný systém magie, který umožňuje až příliš nečekaných zvratů. Stejně tak považuji v určitých situacích chování některých postav za podivně nevysvětlené až nelogické. Každopádně jde o skvělý díl výborné série, který je výrazně kratší, než první dva, což je teochu škoda. Zasloužil by si určitě víc detailů. Klady jednoznačně převažují nad zápory a celou sérii řadím k vrcholu, co česká fantastika momentálně nabízí. Moc se těším na poslední díl.... celý text

Stín bohů 2022, John Gwynne
5

Naprosto parádní fantasy vikinská sága. Předtím, než jsem se do knihy pustil jsem se na jednu stranu obával, protože severská tematika není úplně mou oblíbenou, ale hodnocení a doporučení tvrdila, že to bude stát za to. A opravdu stálo. Byl jsem mile překvapen, jak moc mě kniha bavila. Skvělé postavy, výborný příběh, dechberoucí scenerie a excelentní světotvorba. Jediné, co bych autorovi možná malinko vytknul je trochu nedostatek odvahy udělat příběh trochu temnější. Uvidíme, třeba to ve druhém díle vynahradí i s úroky. Líbily se mi všechny 3 příběhové linie, které se během celé knihy tváří jako striktně oddělené, ale čtenář si může všimnout ústředního motivu, který je spojuje a díky kterému linky do sebe postupně zapadají. Orka, Varg i Elva mají každý své důvody, proč se vydávají vstříc dobrodružství, které ač začíná ve všech případech čistě v osobní rovině může ve svém důsledku otřást základy světa. Nedojde však ke tradiční konvergenci všech linií, což považuji také za jisté osvěžení a vymknutí se tradicím žánru. Závěrečné odhalení tak nebylo přímo omračující, ale na to, že jde o první díl série je zcela adekvátní a velmi hezky některé dějové linie propojilo. Celkově dávám téhle Vikingy inspirované sáze plný počet 5*. Pokud máte rádi hrdinské fantasy plné krve, potu, magie, lásky a zrady, pak Stín bohů jednoznačně doporučuji a už teď netrpělivě vyhlížím další díl.... celý text

Hlad bohů 2023, John Gwynne
4

Je pro mě těžké po tak skvělém prvním dílu série jako byl Stín bohů dát pokračování cokoliv jiného, než plné hodnocení. Bohužel to je ale případ této knihy, které dávám "jen" 4/5. Nechápejme se špatně, Hlad bohů je skvělý. Nicméně oproti prvnímu dílu jsem našel několik negativ. Začnu ale tím pozitivním. První krásné překvapení je ihned na začátku knihy, kde je rekapitulace předchozího děje. První díl jsem četl před x měsíci a tohle bylo super užitečné a měli by to dělat všichni autoři, kteří píší série. Hlad bohů pak navazuje přesně tam, kde první díl skončil a nadále sleduje příběhy Orky hnané touhou zachránit syna, Elvy toužící po slávě a bohatsví a Varga, bývalého otroka. Velmi oceňuji dvě nové "hlavní" postavy z jejichž pohledu příběh sledujeme Biora a Gudvara. Jsou skvělé oživení a přináší další pohled na různé události. Často se dočkáme vylíčení stejné scény z různých pohledů, což bylo moc fajn. Líbil se mi vhled do Gudvarových myšlenek. Důvody proč dávám o jednu méně, než plné jsou např. příliš krátké kapitoly, kdy se POV postavy měnily příliš rychle, než jsem se stačil "zažrat". Některé scény byly podle mého docela zbytečné a celkově postavy, svět ani příběh neposunuly (např. jazykožrouti). Celkově by mi asi nevadilo, kdyby bylo o trošku méně násilných akcí. Ne, že bych je neměl rád nebo byly špatně napsané, ale nemusí mít skoro každá pidibkapitolka bojovou scénu. Na další díl si určitě počkám, protože jde o výbornou sérii skvělého spusovatele. Přestože dávám teď 4/5 v součtu s prvním dílem je u mě série prozatím stále top.... celý text

Růže 2021, Tiffany Reisz
2

Nic moc. Oproti prvnímu dílu více akcentovaná příběhová část. To bych čekal, že bude dobře, ale bohužel jen další nudná a plytká variace na klasická řecká božstva v současnosti. Příběh mě jednoduše nebavil a nezaujal a i ty sexuální scény byly v porovnání s galerií poměrně bez jiskry a nápadu. Tušil jsem, že bude chyba pokračovat v sérii jako je tato a nemýlil se. Mám pocit, že se autorka snažila to pozvednout trochu výš, než je typická erotická literatura, ale podle mě to prostě nevyšlo.... celý text

Ti, co zemřeli 2023, J.R. Erickson
3

Podle mého o něco slabší, než první díl. Věřím ale, že spousta čtenářů to bude mít naopak. U této knihy mám mírný problém s žánrovým zařazením. Na horor je to slabé jak čaj, žádná hrůza člověka při čtení opravdu nejímá. Na thriller je tam zase málo napětí a prakticky žádná akce. Jde jednoduše o duchařský příběh, který je dle mého mínění přinejlepším průměrný. Mezi silné stránky bych zařadil samotnou postavu Corrie, "sídlo hrůzy" a jemné propojení s prvním dílem série, které je natolik nenásilné, že knihu lze určitě číst i samostatně. Negativně hodnotím většinu vedlejší postav, ať už jde o Brook, Fletchera, kteří byli velmi epizodní, nebo Mazura, který se objevil odnikud a dospěl nikam. Občas divné skoky v místě a čase, kdy jsem byl zmatený, kde se daná postava nachází, jak se tam dostala a proč. Nejhorší je ale naprostá neuvěřitelnost celého "života" všech postav. Prakticky nikdo nepracuje, peněz evidentně jako šlupek. Působí to dojmem, jakoby vše bylo podřízeno jen vyprávění onoho duchařského příběhu a na uvěřitelnost všeho okolo se nehraje. Přesto jsem většinu knihy váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale zakončení mě přesvědčilo, že čtyři si tato kniha nezaslouží. Promrhaný potenciál, kdy se celá záležitost s duchem uzavře na pár stránkách za pomoci postavy, kterou autorka vytáhla z klobouku. Podobně jako v prvním díle i zde je zbytečně přeslazený epilog, který už tak nepříliš dobrý dojem ještě zhoršil. Tahle kniha má své světlé stránky a určitě si své publikum, zejména mezi milovníky strašidelných domů, najde. Pro mě však nabízela příliš málo, aby ji to jasně zařadilo do některého žánru a přestože příběh sám byl celkem dobrý, zpracováním autorka tentokrát nepřesvědčila. Za mě průměrné hodnocení pro zcela průměrnou knihu.... celý text