Sobis87
přečtené 22
Pygmej
2010,
Chuck Palahniuk
Palahniuk ve svých románech užívá především ich-formy, čímž veškeré vyprávění silně subjektivizuje a osobu vypravěče užívá jakožto vehikl pro interpretaci různých životních postojů a názorů, zkušeností a osobních filosofií. Jistá subjektivizace vniká i do samotné formy textu – příkladem budiž určitá roztěkanost textu v Klubu rváčů, jdoucí ruku v ruce s psychickou nevyrovnaností nespolehlivého vypravěče. V ohledu subjektivizace a formálního experimentu Palahniuk zašel nejdále právě v Pygmejovi, který je psaný ve formě jakéhosi deníku stejnojmenného hrdiny. Ten nejenže popisuje události a jevy vždy v souladu s extrémní ideologií, která mu vymyla mozek, ale navíc tak činí prostřednictvím nezvyklého jazyka, který zavádí novou popisnost. Slova jsou zbavena jasných významů ve vztahu k věcem a místo toho tvoří významy nové skrze vzájemné kombinace a variace (např. krvácí vodu = pláče, atd.). Skrze slovní spojení tak vnímáme vše stejně jako Pygmej. Tento Palahniukův přístup je zpočátku poněkud náročný na čtení, ale po několika stránkách jsem si na formu, která má jasný řád (není prvoplánově anarchistická), zvykl a vychutnával si vše, co tento modernistický přístup nabízí. Vtipné popisy a opisy, variace na běžnou mluvu, atd. Obsahově se jedná o klasického Palahniuka – krutého, originálního, cynického, vtipného, odporného, nechutného…a vždy zcela trefného. Pygmej je satirou, která kritizuje různé ideologie a způsoby života a společnost celkově, zároveň se zabývá fenoménem terorismu (opět po Klubu rváčů), který pro Ameriku v 11.září získal nový rozměr. Palahniuk z něj nyní udělal součást popkultury. Pygmej je ale především knihou o dospívání, ačkoliv to mezi vším tím znásilňováním, násilím na studentech, zabíjením a citacemi extrémistů nemusí být zprvu zcela zřejmé. Může to vzhledem k obsahu znít i trochu podivně, ale Pygmej je v některých momentech zároveň i roztomilým (jindy naopak přímo děsivým) a především pak hravým (z hlediska formy) čtením. Já jsem se bavil královsky a můžu říct, že jsem byl čtením tohoto díla i ideově (nikoliv však ideologicky!) obohacen. Z formálního hlediska se jedná o obrovský krok kupředu v rámci literární postmoderny.... celý text
Dítě boží
2009,
Cormac McCarthy
Dítě Boží je první knihou, kterou jsem si od McCarthyho přečetl a musím říct, že ve mně zanechala hluboký dojem. Líbí se mi ta lehkost, s jakou autor pracuje s jazykem (a časem), onen minimalismus, emocionální nezúčastněnost a až reportážní objektivnost, se kterou chrlí na diváka množství šokujících událostí a nechává ho, aby se s tím vším "lidským hnusem" vypořádal po svém. Šokující jsou nejen ony události, ale i samozřejmost, s jakou jsou líčeny - jakoby zlo bylo samozřejmou součástí lidství. Jiní autoři by čtenáře emocionálně angažovali a citově vydírali, McCarthy místo toho zprostředkovává holá fakta, vyniká precizní popisností a soustředí se jen na podstatné detaily (knihu zbytečně "nenafukuje") a je pouze na divákovi, aby do tohoto příběhu o pádu člověka (či spíše o pádu sociálně vyšlechtěné verze člověka? Co by na to řekl Nietzsche?) otiskl vlastní emoce. Právě proto je Dítě Boží tak působivou knihou. ____Některé momenty jsou nezapomenutelné - např. epizoda s ptáčkem nebo Ballardovy poslední výlety do civilizace.... celý text
Tulák Rover
1999,
J. R. R. Tolkien
Příjemná změna mezi všemi těmi epickými díly mistra Tolkiena - jestliže Hobit byl pohádkovou fantasy, pak Tulák Rover je již čistokrevnou pohádkou, která nezapře autorovu nespoutanou fantazii a schopnost porozumět dětskému vnímání světa, což nakonec výrazně ovlivnilo styl vyprávění v této knize. Příběh je prostinký a spíše epizodický a celé se to velmi dobře čte. Příjemná odpočinková záležitost.... celý text
Antikrist
2001,
Friedrich Nietzsche
Nietzcheho agresivní filosofie je v jeho nezaměnitelném cynickém projevu na stránkách Antikrista intelektuálně bohatá a zábavná zároveň. Jakožto člověk vnímající Boha především jakožto zaběhnutou a staletími prověřenou reklamní značku, Nebe jakožto prázdný příslib, Peklo jakožto slámou vycpaného strašáka a křesťanství jakožto na důvěřivých lidech prosperující firmu, si Nietzcheho tvorby velmi vážím a myslím si, že zrovna Antikrista by si při větším zapojení mozkových závitů měl přečíst každý. V antice by tohoto filosofa bezpochyby anihilovali tím nejkrutějším způsobem, ale doba díkybohu pokročila a Antikrista si nyní může i děcko zakoupit v Levných knihách. Tenhle sborník trefných myšlenek by bezpochyby rozbrečel papeže více než Sofiina volba.... celý text
