Sobolosh
přečtené 58
Labyrint pohybu
2018,
Pavel Kolář
Tato kiha je mi blízká - snažím se hýbat, musím se hýbat, protože mám potíže s páteří podobně jako autor, jsem lékař. Vždy obdivuji, když je někdo zapálený pro svoji práci, má hluboké znalosti, dlouhodobě rozvíjí svoji praktickou dovednost a dovede o tom krásně vyprávět a navíc má ještě filosofický nadhled a umí se dívat z nejrůznějších úhlů, hledá souvislosti. Takové čtení je vždy zážitek.... celý text
Geniální přítelkyně
2018,
Elena Ferrante
Už podle naprosté převahy komentujících žen je patrné, že knihu moc mužů nečte, a připadám si jako na Monologách vaginy, kde jsem byl v několika řadách jediný muž. Mám za sebou první dva díly a dám si pauzu. Stejně jako redaktor - vydavatel prvotiny hlavní hrdinky nevím, v čem je síla té knihy. Obsahově dívčí román (nechci to snižovat na červenou knihovnu) a místy i dost rozvleklý. Jistě, román má socilání a historické pozadí, ale to určitě není to hlavní. Je to příběh především vztahový. Snad je to román o spříznosti dvou dívčích - ženských duší, které se navzájem inspirují i spolu soupeří přesto, že se jejich osudy rozcházejí. Snad je to příběh o snaze a talentu, o píli, ukázněnosti a spontaneitě, o pachtění se a zápalu pro věc, o cílevědomosti a prožitcích či požitcích, o tom, jak je nesnadné překročit hranice dané prostředím, o životní síle, která se prosadí i přes zábrany a úskalí. Ano, je to zvláštně napsané, místy to připomíná autobiografii místy až upravené deníky. Knihu jsem četl před odjezdem do Neapole a jistě jsem pak viděl město jinýma očima - přínos. Váhám mezi tři a čtyři. Po srovnání s jinými přečtenými knihami dávám za mužskou část publika trojku.... celý text
Hrdinové hor
1944,
Luis Trenker
Koupil jsem si kdysi v antikvariátu a kdysi dávno četl a pak se ke knize vracel - hlavně po té, když jsem se vracel z Dolomit. Příběhy a výstupy známé (dobytí Mont Blanku, Irvine a Mallory, Franz a Toni Schmidové a výstup severní stěnou Matterhornu, boj Němců o Nanga Parbat) a pro mě i neznámé (nejčastěji jsem se vracel k Seppu Innerkopflerovi, hrdinovi hor i první světové). Poutavá kniha.... celý text
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
2018,
Aleš Palán
Kniha zaujala, i když už hůře se definuje proč vlastně. Asi nejvíce pro otevřenost a snad i upřímnost zpovědi samotářů, tedy lidí spíše uzavřených (i když stylizace vyprávění obecně bývá vždy a příměs bujné fantazie mnohdy). Díky autorovu umění vést hovor a nesoudit jsme nahlédli do ideového i myšlenkového světa a způsobu žití šesti mužů a dvou žen, mnohdy podivínů. Pokud v tom nacházím inspiraci, tak snad jen v tom, že čas od času by se člověk měl oprostit od obvyklých podnětů a nahlížet do své duše. Lze obdivovat schopnost snášet nepohodlí a odloučení, schopnost přečkat drsnou zimu, vytěsnit strach z nemoci, nemohoucnosti a stáří. Když ale odmyslíme drsnou krásu Šumavy, jaký je rozdíl mezi těmito a jinými podivnými samotáři v zalidněných městech? Dala by se diskutovat samota a obecná potřeba víry, vztah ke zvířatům, sklony k alkoholismu a drogám, k mystice a ezoterice, zahleděnost do sebe. Velmi souhlasím s brilantními postřehy „hrebmi“. A úplně nakonec, ano, ženy jsou praktičtější a vybaveny lépe než muži. Kniha je krásně vypravená a pan Šibík je profík i umělec.... celý text
Nebe pod Berlínem
2002,
Jaroslav Rudiš
V komentářích se často objevuje slovo "příběh". Je to vlastně příběh? Mně to přijde spíše jako lyrické básnění v próze, filmový pás sestříhaný z nálad, drobných příběhů a postřehů, hlášek, vzpomínek, střihnuto mystikou a zasazeno do podzemí, které je stejně inspirativní jako velkoměsto na ním, do podzemí, kde se zpívá, tančí, dře, pije i umírá. Taková modernější hrabalovština. Berlín mám rád, zavzpomínal jsem si.... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2009,
Kateřina Tučková
Četl jsem ještě dříve, než jsem vstoupil na Databázi knih. Hluboce smekám před mladou autorkou, jak dokonale procítila a opravdově naservírovala atmosféru dramat, kterou nezažila ani ona ani já. Dokonalá knížka. Pro mě lepší než "bohyně". V naší kotlince nebývalý počin.... celý text
Breviář pozitivní anarchie
2016,
Vlastimil Vondruška
Jsem rád, že jsem knihu přečetl. Určitě je podnětná - k zamyšlení, k diskusi. Historii lze vykládat různě, stejně tak analogie lze používat a vyhledávat různě. S některými názory se úplně ztotožnit nemohu, hlavně ne ve vyhraněné poloze. Rád bych viděl pana Vondrušku v diskusi se stejně vzdělanými oponenty, abych si mohl svůj názor na některé věci ujasnit. Ano, současná "tyranie nevzdělané většiny", spíše bych použil manipulovatelné většiny, (Trump, Brexit, Zeman, Babiš) by nás mohla svádět k tomu, aby volební právo nebylo všeobecné a rovné, ale kam by to vedlo?... celý text
Nejlepší víkend
2018,
Patrik Hartl
Svižné a zábavné čtení. Dobře okoukané situace a vztahy. Popis české současnosti, ale přesah nenalézám. Přečetl jsem všechny čtyři knihy, za nejlepší považuji Erotikon. Autor zdá se stagnuje, takže už tolik nenadchne. Co nového objeví, aby nezevšedněl??... celý text
Nepraktův erotický depozitář
1998,
Neprakta (p)
Prakticky bez komentáře. Kultovní obrazový humor rovnocenně doplňují texty Ladislava Bezděka. Kromě zábavy i hora poučných, vtipně podaných mýtů i historických a kulturně sociologických faktů. Krásně vypravená kniha.... celý text
První láska, poslední pomazání
2004,
Ian McEwan
Těžko uvěřit, že kniha je více než 40 let stará. McEwan mistrně ovládá jazyk, obraznost, vyvolávání nálad, napětí, atmosféry, tušení obrysů v mlze. Kdyby to neuměl, nemohl by psát o perverzitách a dětech. Umí to, ale pořád mi zůstává záhadou, proč to dělá. Proč jsem to vlastně dočetl? Budu se k tomu vracet? Spíše ne.... celý text
Pohřbený obr
2017,
Kazuo Ishiguro
Ani fantasy ani historický román, spíše poetické filosofování nad záhadami lidské paměti. Je lépe zapomínat nebo nesmíme zapomenout? Je putování stárnoucích manželů, z nichž ona zastírá nemoc, putováním na věčnost? Je převozník onen pověstný? Krásná myšlenka je mlha zapomnění, tedy síla či slabost individuální i kolektivní paměti. Je možné zapomínat selektivně jen to zlé a vzpomínat na to dobré? Snad do určité míry ano. Budeme si moci před převozníkem, který umí naslouchat, klást dotazy a soudit, vzpomenout na společné šťastné chvilky a neprozradíme na sebe i špatnosti? Zasloužíme si žít na druhé straně spolu? Nebo budeme navždy osamocení? Budeme mít takové štěstí jako Filémón a Baukis a dotýkat se ve větru propletenými větvemi? Je možné, abychom zapomněli na kolektivní viny? Je možné zabránit násilí, aniž bychom došli k vnitřnímu usmíření? S časovým odstupem jsem si přečetl komentář znovu a musím přidat alespoň jednu hvězdu. Kniha ve mně zůstala déle a hlouběji, něž jsem si myslel.... celý text
