Sparkling
přečtené 762
Virginia Woolfová
2013,
Alexandra Harris
Kniha mi přišla poměrně stručná, čekala jsem, že se dozvím něco víc, než to, co se o Virginii dá zjistit snad i na wikipedii. Dala bych tři hvězdičky, ale čtvrtou musím dát za nádhernou grafickou úpravu Pavla Růta. Chci se zeptat, nechystají se překlady dalších děl Woolfové, která ještě v češtině nevyšla?... celý text
Já píši vám
2009,
Stanislav Rubáš
Obvykle nemám ráda rozebírání krásné literatury a ,,pitvání se´´ v ní, ale tato kniha je napsaná tak krásně, poeticky a občas i v duchu autora díla, o kterém pojednává, že od svého původního náhledu musím ustoupit. Dozvěděla jsem se spoustu zajimavých věcí týkajících se knihy Evžen Oněgin i jejího autora a také jsem měla možnost srovnat pod vedením Stanislava Rubáše jednotlivé překlady (tedy jejich úryvky), a to velice zábavnou formou.... celý text
Siddhártha
2003,
Hermann Hesse
Spíš *** a půl. Některé myšlenky za to stály, ale nesedí mi styl ani kultura, ze které kniha vychází (tedy spíš pro mě není ničím atraktivní).
Idiot
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Jak jsem si mohla myslet při čtení zmatených pasáží plných lidí, jejichž temperamentním výstupům plných prapodivných vět jsem nerozuměla, že se mi kniha po přečtení bude zdát o něco horší než ostatní klasické knihy ruských autorů, které jsem četla? Plánovat si, že jí dám možná tak čtyři hvězdičky, z čehož jedna bude za to, že je Dostojevskij tvůrce nesmrtelných idejí, což prokázal v jiných knihách, které jsem od něj přečetla, a tedy ho na tři hvězdy nikdy nemohu snížit...? Jak hloupá jsem byla. Dostojevskij nenechá čtenáře pochybovat o svém díle, a pokud ano, tak jen proto, aby mu na konci knihy o to víc vyrazil dech.... celý text
Nanynka a Málinka
2000,
Betty MacDonald
Nejoblíbenější kniha mého dětství. Milovala jsem obě sestřičky (přiznám se, že Málinku víc, tak trochu jsem se s ní ztotožňovala), celý příběh i dokonalé ilustrace. Knihu rozhodně jednou předám svým dětem!... celý text
Hermafrodit
2009,
Jeffrey Eugenides
Tak já nevím... Chyba zřejmě byla číst jako první Sebevraždy panen, které jsou mi námětem i stylem psaní velice blízké, vybrat jako první sázku na jistotu. V doslovu knihy Hermafrodit se píše, že autorova druhá kniha bývá nejhorší, ale že u Hermafrodita tomu tak není. No, Hra o manželství mě teprv čeká, ale musím říct, že Hermafrodit mě opravdu nijak nenadchl. Jistě, některé pasáže si zachovávají jemný a přesto působivý styl psaní, který mě uchvátil u knihy Sebevraždy panen... Jenže knize něco chybí. Možná je to tím, že je moc dlouhá, a proto často sklouzává k (pro mě) příliš plytkým řečem. Já osobně miluju knihy, nad kterými se člověk často musí pozastavit a zamyslet se nad tím, co se právě přelilo ze stránek knihy do jeho mysli. Nebo je to snad tím, že příběh je pro mě příliš ,vycucaný z prstu´-některé zápletky (už ta hlavní, že) působí velice nevěrohodně, což by se dalo odpustit, pokud by se tak nedělo v každé kapitole. Incestní svazky, lidé mizející a vracející se v nejneočekávanějších chvílích, noční kluby plné genetických odchylek, automobilové honičky s tragickými konci... Knize chybí ona tajemnost Sebevražd panen, detaily skryté mezi řádky, možnost objevovat nové a nové významy slov a odstavců, která žijí vlastním životem. Doufám, že mě Hra o manželství nadchne víc. A pokud ne, Eugenides pro mě i tak zůstane milovaným autorem už jen za to, že dal světu Sebevraždy panen.... celý text
Nahý oběd
2003,
William Seward Burroughs
Knihu jsem nedočetla (dostala jsem se do necelých dvou třetin), takže nevím, jestli mám právo hodnotit. Nicméně můj dojem je velmi negativní. Vůbec nevím, co jsem to vlastně četla. Je těžké se soustředit na text, který téměř nedává smysl, na začátku mě zvláštní styl Burroughsova psaní bavil, ale pak přišlo otupení, kdy jsem text vnímala jen s velkými obtížemi. Mám trochu pocit, že Burroughs se snaží za každou cenu šokovat-detaily z života feťáků, homosexuální hrátky-no, nevím, jestli mi tohle stačí. Nejsem nijak prudérní (haha), ale ani netoužím po knize plné znásilnění, snahy o zhnusení čtenáře a nesmyslných pasáží. Pokud to pro někoho z vás byl zážitek a o něco vás to obohatilo, dejte mi prosím vědět (vážně, ráda objevím nový rozměr, který mně zůstává skrytý).... celý text
Na cestě
2005,
Jack Kerouac
Tic: "A není jeho chyba, že dámy tehdy (ostatně jako dnes) víceméně překáží, když muži projednou něco dělají." Cože? (Fakt nevím, co víc na to napsat.)
