Sparkling
přečtené 776
Životopis černobílého jehněte
2009,
Tomáš Zmeškal
Po Milostném dopise klínovým písmem byla pro mě tato kniha celkem zklamání. Obzvlášť poslední kapitola, což je zvláštní, protože poslední kapitola v Milostném dopise se mi také příliš nezdála. Stejně tak jsem u obou knih zhruba po sto stranách zažila malou ,,krizi´´, kdy se mi do dalšího čtení vůbec nechtělo. Nevím, jestli bych ještě sáhla po nějaké další Zmeškalově knize. (Jako velké plus ale beru vazbu knihy, písmo a grafickou úpravu.)... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Na to, jak se o knize všude mluvilo, mě zase tolik nenadchla. Liesel si samozřejmě nejde nezamilovat, i některé další postavy mi přirostly k srdci, ale zase ne natolik, abych na ně myslela ještě pár dní po přečtení.... celý text
Kniha neklidu
1999,
Fernando Pessoa
Mám pocit, že každá stránka knihy je úplně stejná jako ta předchozí. Dostala jsem se asi do poloviny a kniha na mě při každém čtení působila jako sedativa. Nicméně Pessoa píše moc krásným jazykem, možná dám knize v budoucnu ještě šanci.... celý text
Enneagram. Devět tváří duše
2001,
Richard Rohr
Vidím v této knize podobný princip jako v horoskopech v každém hloupém časopisu-když chcete, jednoduše se v tom množství popsaných rysů najdete.
Zůstaňte s námi
2011,
Marek Šindelka
Geniální, úchvatné, dokonalé. Po dlouhé době mě kniha nadchla natolik, abych jí dala pět hvězdiček a myslela na ni několik týdnů po přečtení. To, že je spisovatel Čech, mou radost jen utvrzuje. Nejvíce mě zaujaly povídky Zůstaňte s námi a Zrcadlo. Šindelkův styl psaní je opravdu strhující, pro vyjádření emocí a atmosféry okamžiku neužívá jen vyjádření aktérů svých povídek, jejich myšlenky, ale mistrně pracuje i s ději v přírodě, které pak atmosféru situace skvěle podtrhují (například horko, vlhko, spadané poloshnilé listí, rozkvetlé stromy, déšť...) Bravo!... celý text
Šanghajský Expres
2006,
Henshui Zhang
Oddechovka. Celá kniha by se byla převyprávět dvěma větami... A to není nic pro mě. Opravdu jednoduchý a předvídatelný děj.
Milostný dopis klínovým písmem
2008,
Tomáš Zmeškal
Moc dobrá kniha. A taky zvláštní. Nejsem si jistá, jestli si nemyslím, že tahat do beletrie politiku je pro autora často zjednodušení, kvůli kterému bych oné knize pár bodů ubrala. Přece jen vytáhnout dramatický úsek (například) české historie je opravdu jednoduchý způsob, který autorovi rychle a lehce dopomůže k tomu, aby ve čtenáři probudil dojetí, nostalgii či jiné emoce. Tomáš Zmeškal ale historii a politické souvislosti jako nástroj k dosažení emocí u čtenáře nepotřebuje, zvldádá to svým příběhem vyprávěným ani přehnaně stroze, ani s patetickým nádechem. Také obdivuji to, jak je kniha souborem nejrůznějších literárních forem-dopisy, odborné zprávy, ich forma, er forma, téměř sci-fi vize... Jediné, co mě zklamalo, byla poslední kapitola. Čekala jsem gradaci a následné uzavření, místo toho přišlo mírné zmatení.... celý text
Přišla z moře
2014,
Miloš Urban
Ještě bych chtěla dodat, že mě velice mrzí, že v knihách stále ubývají ilustrace pana Růta. Ty dělaly z Urbanových knih opravdové kusy umění, teď sice zůstavají jeho obálky knih, ale když se podívám na starší knihy, zdá se mi, že jde o sestupnou tendenci... Růtových ,,zásahů´´ je s každou další Urbanovou knihou méně a méně.... celý text
Můj život po životě
2013,
Michal Viewegh
odpad!
Zajímalo by mě, proč přesně cítil Viewegh potřebu nabídnout svůj deník veřejnosti. Podle mého názoru je tato kniha povrchní a zbytečná, navíc bez špetky čehokoliv uměleckého. Chápu, že autor prožil velice traumatické období, ale tyto zápisky si měl ponechat pro své potřeby, ne je zveřejňovat - tato kniha je podivnou směsí naprosto jednoduchých, stále se opakujících vět o tom, jak se chce autorovi plakat, jak hrozný osud ho potkal, že pije víno i když by neměl, a informací, které jsou v podstatě vyňaté z jeho diáře, jako například kdy a kde měl určitou schůzku, s kým večeřel, s kým telefonoval, kdo mu napsal email a tak dál, tato směs je občas prokládané větami s rádoby hlubším významem, na kterých je ale vidět křečovitá snaha o poetický tón (,,Venku je nádherné léto, já mám v duši studený podzim.").... celý text
Coco & Igor
2011,
Chris Greenhalgh
Knihu jsem zhodnotila jako vhodnou pro čtení při nemoci-nemusí se nad ní nijak přehnaně přemýšlet, takže neunavuje, ale není zas tak příšerně hloupá, aby jí člověk hodil do koše. Moje očekávání se celkem splnilo, dala bych jí 2,5 hvězdičky. Některé popisy parfémů a šatů byly celkem povedené, ale kniha byla velmi zdlouhavá, když si člověk uvědomí, že se v ní řeší v podstatě jen vztah Coco a Igora, a to nijak dynamicky, naopak autor popisuje pořád to samé dokola a nějakých zvratů se člověk moc nedočká.... celý text
Aloe
1975,
Katherine Mansfield
Už u druhé knihy od Katherine Mansfield jsem se snažila najít to kouzlo, díky kterému Virginia Woolf označila Mansfield jako spisovatelku, na jejíž psaní jako na jediné žárlí. Nenašla jsem ho. S Virginií se podle mého názoru nedá absolutně srovnávat (a kdo taky ano,že). Neříkám, že jsou její povídky špatné, jejich kvality jsou ale nevyrovnané-některé z nich na mě zapůsobily silněji, některé bych do sbírky vůbec nezařazovala. Nicméně ani jedna jediná mi nevyrazila dech. A jen malá poznámka: ve sbírce Aloe je zařazeno devět povídek, které jsou i ve sbírce Blaho.... celý text
Tři úvahy o sexuální teorii
1926,
Sigmund Freud
Trochu nuda, ale legrační. Sig si nenechá ujít žádnou příležitost k pohlazení svého ega, na každých pár stránkách se projevuje jeho roztomilá ješitnost (a také ,,nenápadné´´ shazování žen).... celý text