Sparkling
přečtené 776
Nícení
2012,
Ivana Myšková
Předem se děsím toho, že nedokážu ani trošku přiblížit intenzitu, kterou na mě kniha zapůsobila, a tak hned na začátku zdůrazňuji, že Nícení se stalo jednou z mých nejoblíbenějších knih. Každá přestávka ve čtení mě téměř fyzicky bolela a přitom jsem věděla, že čím déle vyčkám, tím víc si pak další kousek textu užiju. Jedná se o něžný a přitom ostrý a zraňující text o dívce, která se zdá být na dobré cestě k vymanění se z pout vlastností a sklonů, které na ni ,,uvalili´´ její rodiče tím, že jí poskytli takové geny a výchovu, jaké jí poskytli. Hermína se snaží vybočit z dráhy, kterou jí pečlivě ušlapali a ze které by se podle nich neměla ani o milimetr odchýlit. Tento hlavní příběh je ale naprosto vedlejší. O co u této nádherné knihy jde, je mistrovské používání jazyka, hrátky se slovy, díky kterým jsem se co stránku slastí téměř rozpouštěla, propletence významů slov vybroušené k průzračné dokonalosti, to, že je kniha psaná formou vnitřní řeči hlavní postavy, či spíše vnitřního křiku, jekotu a kvílení... Autorka text nerozdělila do kapitol, ale do kratších odstavců, které spolu na první pohled často nesouvisí, takže text působí poněkud roztříštěně, ale ve skutečnosti všechno se vším souvisí, nabaluje se na sebe a vrcholí závěrečným odstavcem (ve kterém hraje hlavní roli rozložitý fíkus), který jsem si vyložila jako metaforu k celému textu (fáze zakrnění, vymanění se z ní a následný růst a rozpínání osobnosti, a pak střih, konec, návrat do fáze beznaděje a rezignace).... celý text
Něžný barbar
2008,
Bohumil Hrabal
Na začátku jsem měla pocit, že ke mně kniha vlastně vůbec nijak nepromlouvá, přestože jsem obdivovala jazyk, jakým je napsána, a proto jsem ji četla velice pomalu a s častými záseky. Ale po přečtení už mluvím jinak... Nádherný, přisprostlý a přitom poetický text o prazvláštním přátelství tří roztomilých podivínů, který se (jak jsem pochopila) musí číst rychle a bez velkého přemýšlení (alespoň pro mě to tak platí), aby se projevilo jeho chaotické a přesto vlastně zvláštním způsobem uspořádané kouzlo.... celý text
Svět podle Garpa
2003,
John Irving
I když se mi do některé knihy vyloženě nechce, často se mi stává, že jsem po přečtení nadšená a těší mě, že jsem nedala na své předchozí pocity. U této knihy jsem se bohužel nezmýlila. Od začátku mi nevyhovoval ani styl psaní, ani příběh, na straně 80 jsem už knihu málem definitivně odložila. Na(ne)štěstí ale téměř nikdy nedokážu knihu nedočíst, protože mám vždycky pocit, že bych tak mohla přijít o nějaký poklad, který si autor schovává až na dalších stránkách, nebo o nějaký dechberoucí závěr knihy, který by všechny předchozí strasti mnohonásobně převážil. Bohužel u Garpa se mi počáteční obavy vyplnily, dokonce mě překvapilo, jak moc se mi kniha nelíbila. Zaprvé se mi kniha zdála naprosto nereálná, a to ne tím příjemným, jemně fantasy stylem, který by mi otevřel úplně nové světy a zážitky, ale tak, že se mi zdálo, že autor by bez nekonečného množství zvratů nedokázal čtenáře zaujmout, nebo možná dokázal, ale sám se příliš děsil nedostatečnosti vlastního psaní, a proto na každou druhou stránku nastrkal několik autonehod, znásilnění, zmrzačení a k tomu spoustu krve. A sexu. Což mi nevadí, ale že by to pro mě byla známka dobré knihy, to se taky říct nedá. Styl psaní je na můj vkus až moc vyprávěcí, žádné dvojsmysly, hraní se slovy či vybroušené věty hodné obdivu. Ale to je jen a pouze o mém vkusu, uvědomuju si to. A aby mi Irving ukázal, že můj oblíbený spisovatel opravdu asi nebude, připravil mi překvapení v podobě závěru knihy formou epilogu každé z postav, které knihu nějakým zázrakem přežily. Lacinější (a pro spisovatele jednodušší) formu ukončení knihy si neumím představit. Jedna hvězdička je za těch pár mně milých postav, druhá za první kapitolu Garpovy knihy Svět podle Bensenhavera, která byla paradoxně nejlepší z celé knihy Svět podle Garpa.... celý text
Zlatý věk
2011,
Michal Ajvaz
Úchvatné! Knihu jsem dostala a dlouho jsem se jejímu přečtení vyhýbala, slova jako ,,cestopis´´ či ,,fiktivní ostrov´´ ve mně vyvolávala nedůvěru. Jak jsem se mýlila! Ještěže jsem si knihy po několika letech všimla v knihovně a kvůli nedostatku času na rozmýšlení ji vybrala jako četbu na třídenní pobyt se školou. Nikdy jsem nečetla nic podobného, což je pro mě jeden z atributů, které musí kniha splňovat, aby mě zaujala a měla šanci stát se mou oblíbenou. Slovo ,,originální´´ už sice téměř ztratilo význam, ale v knize Zlatý věk jej opět našlo (a tentokrát prohloubený a zdůrazněný). První polovina knihy je popis nejrůznějších aspektů bezejmenného ostrova, na kterém vypravěč pobýval. Mohlo by to leckoho odradit, ale prosím, prosím, PROSÍM, jestli tento komentář čte někdo, kdo váhá nad přečtením Zlatého věku, důvěřujte vášnivé (a snad i celkem náročné) čtenářce a hned knihu otevřete a začtěte se. Nechápu, jak autor mohl vymyslet tolik kouzelných informací o vymyšleném ostrově a napsat je na 150-ti stranách tak poutavě, že jsem se od nich nedokázala odtrhnout. Druhou polovinu knihy pak tvoří jeden příběh z Knihy ostrovanů, který je neméně fascinující než první polovina knihy, přestože tu už (alespoň v mých očích) nepřekonal. Častým úkazem jsou v knize téměř (a někdy doslovně) filozofické pasáže, kterými si procvičíte mozek, uvažování, porozumění i vytváření názoru. Ve všech kapitolkách autor přeskakuje od příběhu k příběhu, ale takovým způsobem, že se čtenář začte do příběhu A, v tom je pak vsuvka příběhu B, v té vsuvka příběhu C... Čtěnář dočte vsuvku C, se zatajeným dechem se prodírá slovy, až ji nakonec dočte a autor jej znovu nenásilně přesune do příběhu B, na který čtenář při čtení vsunutého příběhu C úplně zapomněl, ale teď si opět rozpomene a se stejným zápalem a zvědavostí, s jakými četl vsuvku C, se vrhne na B. A s návratem do příběhu A je to úplně stejné. Celá kniha je úžasným obrazem složeným (snad doslova) z milionů drobných střípků třpytivých drahokamů pestrých barev, které způsobují, že se čtenáři tají dech. Když se přes jejich průhledné úlomky čtenář podívá na svět, získá úplně novou perspektivu, svět se jimi zabarví do jasných barev a jeho tvrdé hrany se různě zaoblí a pokřiví. Další věc, kterou mě kniha uchvátila, je autorův bohatý a nádherný jazyk, zamotaná souvětí, která se mi zavrtala do hlavy a ještě teď mi v ní rezonují. První setkání s Michalem Ajvazem pro mě nemohlo dopadnout líp. Drahocenná kniha.... celý text
Abeceda architektury
2008,
Carol Davidson Cragoe
Velice užitečná kniha pro všechny, kdo se začínají zajímat o architekturu. Začátky nejsou lehké, člověk je vržen (lépe řečeno sám se uvrhne) do milionu různých architektonických prvků větších či menších rozměrů a do nejrůznějších stylů a není si jistý, jak vlastně začít. A právě na to je tato kniha moc dobrá. Jediné, co bych vytkla, je, že autorka občas napíše nějaký pojem, který hned nevysvětlí, a člověk na jeho vysvětlení narazí až po pár kapitolách. Naštěstí je ale na konci malý slovníček pojmů.... celý text
Mandaríni
1967,
Simone de Beauvoir
Opravdu těžko hodnotitelná kniha. Já dávám čtyři hvězdičky za miliony drobných vět, nad kterými jsem musela dlouho přemýšlet-to na knihách miluju. Stejně jako to, když na mě kniha působí tak, že se mi ještě dlouho převaluje v hlavě a vytváří mi v ní takový ten příjemný a podnětný zmatek. Ztráta jedné hvězdičky za občas opravdu příliš zdlouhavé pasáže.... celý text
