Sparkling
přečtené 776
Stařec a moře
1957,
Ernest Hemingway
Knihu jsem přečetla v několika hodinách. Polovinu času, kdy jsem ji četla, jsem proplakala. Nejsem si jistá, jak ji mám hodnotit. Na jednu stranu nesdílím s Hemingwayem fascinaci beznadějí, zoufalstvím, chudobou. Ale v tom, jak Santiago svůj osud přijímal, s pokorou, s láskou ke zvířeti, které musel zabít, aby sám nemusel zemřít, s neuvěřitelnou houževnatostí a respektem k přírodě, vidím čistou krásu. /The first stars were out. He did not know the name of Rigel but he saw it and knew soon they would all be out and he would have all his distant friends. "The fish is my friend too,” he said aloud. “I have never seen or heard of such a fish. But I must kill him. I am glad we do not have to try to kill the stars"./... celý text
Selský baroko
2005,
Jiří Hájíček
Ze začátku jsem měla opravdu dobrý pocit. Prvních pár stránek mě uchvátilo a měla jsem problém knihu byť jen na chvíli odložit. Vysokou úroveň si držely i další kapitoly, až na konci moje nadšení poněkud opadlo, protože závěr knihy se na mě vyřítil příliš vysokou rychlostí-po poklidném ději, který jen tak lehce popobíhal, najednou tolik událostí, nových informací a rozuzlení. Někteří to ovšem mohou mít v oblibě. Co jsem si na knize zamilovala, byly vynikající popisy horkého léta v jihočeských vesničkách. Jak už psalo mnoho čtenářů přede mnou, člověka jako by spalovalo horké srpnové slunce a jako by chvílemi cítil dráždivou vůni sena a lučních květin, přestože právě začal studený únor. Styl psaní mi trochu připomínal Miloše Urbana, což je můj velký oblíbenec, a vzhledem k tomu, že nešlo o kopírování, mě tento fakt potěšil.... celý text
Běguni
2008,
Olga Tokarczuk
Má druhá kniha od Tokarczukové. A stejně jako ta první mě úplně pohltila. Kniha je opět jakousi mozaikou složenou ze střípků příběhů, zážitků, legend, návodů, drobných poznámek připsaných jen tak na okraj... Ústředním motivem je tentokrát cestování. Zážitek ze čtení knihy se znásobil tím, že jsem ji četla na své vlastní velké cestě, v autobusu, na letišti, v letadle.... celý text
Balada o smutné kavárně / Svatebčanka
1985,
Carson McCullers
Obě novely spojuje krásná, velice zvláštní atmosféra, kvůli které člověk téměř zapomíná dýchat. Všechny postavy jsou naprosto jedinečné a všechny od ostatních odlišuje nějaký prapodivný povahový rys. Autorka vyniká v popisech ročních období, počasí a denních dob, tyto popisy dokonale doplňují děj a do srdce vnáší zvláštní sladkobol. (,,Bylo to noc, kdy kdy je dobře slyšet z dálky přes tmavé lány protáhlý zpěv černocha, který se jde pomilovat s děvčetem, nebo kdy si člověk rád mlčky posedí a brnká si na kytaru, nebo si jen tak odpočívá sám a sám a vůbec na nic nemyslí.´´) Ve Svatebčance se mi navíc moc líbilo, jak se v každé ze tří částí hlavní hrdinka označovala jinou podobou svého jména. podle toho, jak se postupně vyvíjela.... celý text
Někdy prostě prší
2011,
Michel Faber
Uznávám, že pár povídek bylo celkem zdařilých, ale jinak tomu nadšení kolem knihy moc nerozumím. Na mě je to celé moc jednoduché, nelíbí se mi to prvoplánové schéma povídek, tedy hodit čtenáře do již probíhající situace, pak ho pomalu seznámit s postavami a jejich vztahy, a pak najednou ukončit povídku nějakým šokem, který ale ani tak moc šokující není. Nad povídkami Ryby a Slečna Koulová a slečna Luntová jen kroutím hlavou.... celý text
Víno tvé výborné
1998,
Svatopluk Karásek
Snad nikdy jsem nezažila knihu, která by mi stejně jako Víno tvé výborné občas dokázala posloužit jako teplé a bezpečné útočiště v méně poklidných okamžicích života. Sváťa Karásek je neuvěřitelná osobnost, čistý člověk, tak trochu potrhlý farář, odvážný muž, který když si něco zamane, nepřemýšlí o tom, jestli se to nějak nemůže vymknout z rukou, ale prostě a jednoduše do toho rovnou jde. Slova jako zahořklost, závist či lhostejnost jsou mu zcela cizí. Představuje pro mě (zřejmě) nevyčerpatelný zdroj inspirace a také mi pomohl vyřešit některé otázky související s vírou, nad kterými jsem přemýšlela. Samotný název knihy zní tak krásně zvukomalebně a poeticky, a co teprve když se člověk dostane až na závěr knihy a s nefalšovaným dojetím si přečte řádky, od kterých je tento název odvozen.... celý text
Zimní putování
2011,
Elfriede Jelinek
Právě jsem knihu Zimní putování (mimochodem, líbí se mi, jak moc se celá kniha odráží už jen ve svém poetickém názvu, jak krásně tento název k celému ladění knihy a jejímu ději sedí) dočetla a mohu říct, že mě strhla. Strhla ne takovým tím způsobem, kdy musíte číst dál a dál, můžete téměř vypojit mozek a nějaké hlubší zvažování, a jen hltat napínavý příběh. To vůbec ne, četla jsem ji na to, jak je tenká, nezvykle dlouho (a krkolomně). Ale vyjadřování Elfriede Jelinek vyžaduje smysly zbystřené na nejvyšší možnou úroveň a zároveň mozek pracující na plné obrátky (pokud tedy toužíte po co největším pochopení textu-vím, že jsou i lidé, kteří dokážou text vnímat bez soustředění jen jakýmsi instinktem, já mezi ně bohužel nepatřím). Kniha je hořkosladkým chvalozpěvem na čas, zabývá se časem samotným i různými s ním souvisejícími jevy. Dalším ústředním tématem jsou vztahy-vztahy mezi rodinnými příslušníky a vztahy milostné, které jsou těmi rodinnými negativně zabarvené-a nesnáze s nimi spojené. Některé kapitoly jsou silně prostoupeny rakouskými reáliemi, politikou a společenskými kauzami, což pochopení textu pro Čecha, který se o Rakousko nijak extrémně nezajímá, značně ztěžuje. Také se spousta kapitol vztahuje k soukromému životu autorky. Pro lepší porozumění knize doporučuji tento článek, který osvětlí některé aspekty textu, které by pro mě jinak byly tvrdým oříškem: http://www.iliteratura.cz/Clanek/29393/jelinek-elfriede-zimni-putovani Co se týče jazyka, kterým Elfriede Jelinek píše, je nádherný, bohatý, ale také šílený. Jediné, co bych knize vytkla a za co jsem také snížila hodnocení, je právě občas až přílišný zmatek, vír myšlenek, který se ne a ne zastavit a který nakonec sám sebe nakonec pohltí, ale to je nakonec vlastně i to, co mě na knize nejvíc přitahovalo...... celý text
Jablíčko pro slečnu učitelku a jiné horory
2004,
* antologie
Strašidelné to tedy moc není, ale atmosféra všech povídek mi tento nedostatek plně vynahradila. Ono možná někdy stačí, když člověk nějaké děsivé nadpřirozeno očekává... A ono vůbec nepřijde. Pro mě nejděsivější povídkou byly Děti na mostě.... celý text