Sparkling
přečtené 776
Denní dům, noční dům
2002,
Olga Tokarczuk
Nádherné, čisté, poetické. Jazyk ostrý a zároveň hebký a měkký. A stejné jsou i příběhy, ze kterých je poskládané celé leporelo této knihy.
Nebezpečné známosti
2006,
Pierre Choderlos de Laclos
První třetina knihy byla na mě až moc rozvláčná, na kvalitě to knize ale nijak neubírá (možná spíš naopak, protože se tím jen zdůrazňuje předěl mezi stavem, v jakém byly postavy knihy původně, a tím šíleným zmatkem a dramatem, ve kterém se ocitly v druhé půlce a hlavně na konci). Vikomt de Valmont, kterého už si po tom, co jsem viděla film, neumím představit jinak než s tváří Johna Malkoviche (a vůbec mi to nevadí), je opravdu neodolatelný a v knize je jeho postava skvěle propracovaná, stejně jako všechny ostatní. Na knize mi vadil snad jen velmi rychlý konec Valmontova života, chtěla jsem, aby ještě nějak jednal v záležitosti s paní de Tourvel, ale to je asi jen ta lidská potřeba po velkých citech a dobrých koncích... (Také jsem trochu zmatená filmem, ve kterém je jasné, že Valmont de Tourvel opravdu miloval, kdežto v knize jsou jen takové náznaky, jestli se nemýlím. Jak to vidíte vy?)... celý text
Láska je jen slovo
2008,
Johannes Mario Simmel
Vlastně si nejsem jistá, jak knihu hodnotit. Rozhodně jsem se při čtení ani chvíli nenudila, hlavní postavu jsem si hned oblíbila a moc se mi líbily všechny ty vedlejší zápletky (Hansi, Geraldina, ostatní žáci, učitelé...), které byly uvěřitelné a silné. Ovšem ústřední příběh mi vlastně přišel tak trochu přehnaný. Dialogy Vereny a Olivera byly pro mě občas umělé, což je ale dost možná zapříčiněno překladem. A mým osobním problémem byla jména hlavních postav-Verena Lordová? Oliver Mansfeld? Víc vymyšleně už znít snad ani nemohla.... celý text
Skon srdce
1966,
Elizabeth Bowen
Nuda, nuda, nuda. Celý příběh by se pohodlně vešel do padesáti stránek. Jediné, co za to stálo, byly občasné záblesky dobře použitého krásného jazyka, což mám ráda, ale na to, aby byla kniha dobrá, by jich muselo být o mnoho víc, nemluvě o tom, že příběh by potřeboval spád a nějakou pořádnou zápletku. Celá kniha se mi zdála tak nějak unylá. Hlavní hrdinka Porcie je navíc nesnesitelná.... celý text
Wolf Hall
2010,
Hilary Mantel
Nesouhlasím s tím, že by kniha byla napsaná nesrozumitelně. Mně se naopak líbilo, jak autorka přeskakovala z postavy na postavu, z události na událost v jedné jediné větě. Po pár stránkách mi bylo jasné, že když autorka píše ,,on´´, vždycky tím myslí Cromwella. A to, že autorka nevysvětluje, proč měl Jindřich některé z postav chvíli rád a chvíli ne, je podle mého zapříčiněno tím, že král to možná sám nevěděl-přece jen jeho povaha (nebo alespoň jak ji známe ze zdrojů, které o něm hovoří) se přelétavostí a nestálostí vyznačuje. Autorčin bohatý styl psaní, který si i přes hutnost textu zachovává lehkost, se mi moc líbil. A Cromwella jsem si zamilovala. Je hezké být donucena přemýšlet o povaze osobnosti z historie, která bývá předkládána jako vyloženě záporná. Oceňuji také to, že se autorka nesnažila popsat celý příběh, ale jen jeho úsek.... celý text
Toulavý autobus
2003,
John Steinbeck
Krásná kniha. Děj plyne tak lehce, čtenář se postupně seznamuje s postavami. Na začátku jsou to jen cizí lidé, kteří se projevují určitým způsobem, který by mohl vyvolat mnoho předsudků, později přicházejí záblesky jejich hlubších vnitřních dojmů, pocitů, vzpomínek, a nakonec vše krásně vygraduje několika posledními kapitolami, kde se popis jejich osobností a osudů krásně projasní-nebo vlastně spíš ještě víc zkomplikuje. Tak jako v reálném životě.... celý text
Spolčení hlupců
1995,
John Kennedy Toole
Neumím hodnotit humoristické knihy, ale tohle je poklad. Aj-vaj, ať žijí mongoloidní degeneráti!
Tichým krokem kráčí strach
2002,
* antologie
Je mi líto dát knize tak nízké hodnocení, protože je krásně graficky zpracovaná, což už se dneska moc nevidí, ale hlavně proto, že všechny příběhy měly obrovský potenciál stát se dobrými horory (či alespoň duchařskými povídkami), který ale na konci úplně vyšuměl. Horory to opravdu nejsou, u druhé povídky se napětí dalo krájet (jako v jediné povídce), ale autorka z ní závěrem vytvořila milý příběh o lásce k bližnímu, která každého strašidláka obrátí k dobru. Takhle si horory nepředstavuju.... celý text
Kapesní atlas žen
2014,
Sylwia Chutnik
Naprosto jedinečný styl psaní-dynamický, živý, neustále v pohybu. Přestože příběhy nejsou nijak komplikované, co se děje týče, ani chvilku jsem se nenudila. Slova a věty mi tepaly v mozku, vířily mi v hlavě v šíleném tempu, zahlcovaly mě emocemi a každá další stránka mě nutila číst dál. Vyprávění se mísí s myšlenkami jiných lidí, ,,společnosti´´, ,,ctihodných, slušných občanů´´, kteří nepřemýšlí nad tím, že by pomohli staré ženě s nákupem do schodů, ale ještě jí vynadají do pomalých rašplí, které zdržují ty mladé, perspektivní jedince v jejich každodenním shonu za jejich jistě úžasně smysluplnými činnostmi. Autorka úžasně propojila všechny čtyři části knihy. Čtyři trpitelky (tedy vlastně tři trpitelky a jeden trpitel), čtyři jmenovci Panny Marie. Budiž jim země lehká. A nesmím zapomenout na dokonalý formát knihy, dobře čitelné písmo a nezvyklou (a úchvatnou) fotografii na obálce knihy. Jednoduše řečeno kniha nakladatelství Fra...... celý text
Chyba
2008,
Marek Šindelka
O něco horší než Zůstaňte s námi, ale samozřejmě je hloupost tyto dvě knihy srovnávat, když jde o žánrově i tématicky naprosto odlišné knihy. Chyba mě překvapila originálním tématem a několika hororovými okamžiky-například scéna na patologii, kde rostlina zatouží po krvi, nebo historka o šíleném myslivci, který se potuluje po lesích. Co mě nepřekvapilo byla úchvatná práce s jazykem, perfektní cit pro vyjádření pocitu popisem prostředí a zajímavé hlavní postavy.... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2009,
Kateřina Tučková
Nechápu, kvůli čemu je tato kniha tak oblíbená. Pro mě nezajímavá, nudná, zdlouhavá, bez jakékoliv specifičnosti, která by mi knihu vryla do paměti. Tučková si podle mě až příliš zakládá na tom, že si ke svým knihám sežene veškeré možné informace a autentické dokumenty, ale upřímně, koho to pak vážně baví číst? (Narážím tedy hlavně na Žítkovské bohyně, které se mi líbily víc, než Vyhnání Gerty Schnirch, ale bylo to tím, že o tradici bohyň jsem nikdy neslyšela, nebylo to tisíckrát ohrané téma, navíc popisovaná krajina také udělala své.) Navíc nechápu, proč v každém rozhovoru zdůrazňuje, že šla cestou, kterou šlo v knize tisíce vyhnaných Němců, když tento pochod v knize nezabírá nijak velkou část.... celý text