Sparkling
přečtené 762
Nechtěl jsem být Leninem
2012,
Dora Čechova
Musím říct, že mě kniha zklamala. Povídky se mi zdají mělké, nenacházím v nich nic, co by mě obohatilo, něco mi předalo. Možná jsem ale ovlivněná faktem, že o autorce vím, že si na částečně ruskou národnost jen hraje, ve skutečnosti se nenarodila ve vlaku mezi Moskvou a Prahou a její otec není Rus (a celé tohle divadýlko mi přijde krajně trapné).... celý text
Sebevraždy panen
2013,
Jeffrey Eugenides
Neopakovatelná, jedinečná atmosféra. Kniha je naprosto odlišná od všech ostatních, které se mi kdy dostaly do rukou. Nikdy dřív jsem nezažila takové naprosté vtažení do děje-vtažení do domu Lisbonových, do myslí mladých obdivovatelů jeho obyvatelek, do líných prosluněných okamžiků, které spolu sestry prožívaly, blond vlasy padající do očí, na rtech zakázaná rtěnka... Přestože jejich osudy jsou tak tragické, kniha nepůsobí nijak hrůzně, spíš převažuje silný pocit nostalgie, který je ještě podtržený popisem nejrůznějších maličkostí-okolností sestřiných životů- jako je například pomalé skomírání jilmů v jejich čtvrti, a tajemna, ale ne tajemna děsivého, spíš je to tajemno poetické, jestli se to tak dá nazvat. Jako první jsem viděla film (jeden z mých nejoblíbenějších), který má stejně snovou, pastelovou atmosféru jako kniha (díky kouzelnici Sofii Coppole), a musím říct, že to je snad poprvé, co mě vzpomínky na film neruší od knihy, naopak ji ještě podtrhují a výsledek je dokonalý. A poslední poznámka-jsem ráda, že obal knihy se takto celkem povedl, přestože si nemyslím, že se ke knize dokonale hodí. Jde o to, že v dnešní době jsou obálky knih často opravdu nevkusné, tak jsem ráda, že u této knihy se vytvoření obálky ujal někdo, kdo nad ní opravdu přemýšlí. (I když já bych si ji představovala spíš v pastelových barvách, s duhovými obrázky jakoby kreslenými Cecilií, se vzkazy psanými všemi sestrami barevnými propiskami, s koláží sponek do vlasů, líčidel a Luxiných kalhotek s klučičími jmény...)... celý text
Ani později, ani jinde
2011,
Delphine de Vigan
Kniha mě příliš nezaujala, přestože se čte dobře. Příběh v sobě nemá vůbec nic, nic neskrývá, obě hlavní postavy jsou jako bez duše a řeší pořád dokola to samé (a v mých očích se samy staví do pozice oběti, která nemůže změnit to, co ji trápí).... celý text
Stropy
2012,
Zuzana Brabcová
Zvláštní styl psaní, volný proud vědomí se pomalu přelévá do reality vnějšího světa.
Čárový kód
2011,
Krisztina Tóth
Perfektní! Čerstvý vítr, neuvěřitelně osvěžující. 15 příběhů, 15 čar a linek, které po přečtění vytvoří síť, celek, ze kterého budete mít chvíli pocit, jako byste kousli do citronu.... celý text
Nekonečná, téměř průzračná modř
2011,
Rjú Murakami
Chtěla jsem dát jednu * za občasné téměř filozofické odstavce, protože nic jiného v knize nemá pro mě žádný literární význam, ale za povedený závěr dávám **.
