StephenKingje
přečtené 349
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Já neočekvál vlastně nic. Nečekal jsem žádnou novou Hanu a byl jsem ohledně téhle knihy poněkud skeptický. Ono je totiž docela časté, že se autoři po jejich bestsellerem uchylují k daleko méně propracovaným a napsaným knihám. To jsem si však neuvědomil, že tuto knihu napsala výborná spisovatelka Alena Mornštajnová a jednoduše jsem se musel uchýlit k přečetní téhle knihy. A díky Bohu za to! Takže, Tiché roky... Když tak uvažuji, tak je nejspíš i lepší, že jsem moc neočekával. Tiché roky i přes svou nespornou kvalitu prostě novou Hanou nemohli být a je pošetilé si to myslet. Jednoduše není možné, aby byly všechny knihy (ať už napsány od schopných spisovatelů) naprostou šoičkou. A Tiché roky mezi tu špičku jednoduše nepatří a to dílo se nedokáže vyhnout srovnáváním s předešlo autorčinou knihou. Avšak stále to je velmi dobře propracovaný, napsaný a především dojemný příběh a navíc oceňuji, že se autorka snažila napsat jinou knihu, než je Hana. Hana byl drsný, ale zároveň strašně dojemný a smutný příběh z Druhé světové války, naopak Tiché roky jsou spíše melancholickým příběhem z dob komunismu. Jednoduše řečeno obdivuji autorčinu snahu nám naservírovat něco jiného, než jsme od ní zvyklí. Za to si zaslouží všechno uznání čtenářů. HODNOCENÍ: 9/10... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Ihned na začátek podotýkám, že mne nápad téhle knihy ihned zaujal. Je vskutku potřeba velmi zajímavého a talentovaného člověka, aby téma druhé světové války zachytil v uvěřitelné podobě. A Markus Zusak do dokázal a vytvořil moderní klasiku, kterou zná prakticky každý. Každopádně, Zlodějka knih... Co je tedy vlastně tak skvělého na Zlodějce knih? Tahle otázka mi vyvstávala, když jsem si tu knihu pořídil. Příběh mne sice vskutku zaujal, ale dobrý příběh doopravdy není zárukou pro dobrou knihu. A po přečtení řeknu to, co je na téhle knize dobré co nejstručněji: vlastně vše. Námět je fenomenální, příběh komplexní, avšak zároveň velmi dobře přehlédnutelný a především čtivý, jelikož jsem díky téhle knize zdolal můj osobní rekord a přečetl jsem prvních čtyřista stránek z ní za jediný den (ano, jsou tam obrázky a prázdný text, ale beru to z principu). Zlodějka knih je prostě dílo, které si nikdo nesmí nechat ujít, jinak totiž příjde o skvělý čtenářský zážitek a to jediné, o co nepřijde, jsou jeho slzy. HODNOCENÍ: 10/10... celý text
Na jih od hranic, na západ od slunce
2008,
Haruki Murakami
Harukiho Murakamiho si jako autora velice vážím. Jeho fantazie nezná mezích, má dar vyprávět i ten nejzvláštnější příběh a prezentuje je nanejvýš čtivě. Tak jsem spíše náhodou šáhl i po této knize a přečetl jsem jí za jediný den. A pan Murakami opět nezklamal. Takže, Na jih od hranic, na západ od slunce… Při čtení jsem si nemohl pomoct a při dosti naturalistickém líčení sexuálních aktů jsem si vzpomněl na knihy kontroverzního spisovatele Michela Houellebecqa. Ale svým záhadným způsobem si jsou odlišné. Zatímco je Houellebecq v otevřeném líčení poloh skoro až nechutný a hrubý, Murakami dokáže tyhle části podat jemně a pěkně. Jinak je příběh pro Murakamiho nezvykle normální a i když to není úplně čistých pět hvězdiček (jelikož tam hluchá místa jsou) tak nakonec jsem velmi spokojen. HODNOCENÍ: 9/10... celý text
Hastrman
2001,
Miloš Urban
Miloš Urban je vskutku zvláštní autor. Jeho knihy jsou z části hodnoceny celkem pozitivně (Lord Mord, Stín Katedrály) a občas mají hodnocení naopak docela slabé (Michaela, Přišla z moře). Tahle kniha je jednou z těch lepších, ale hlavně mne na ní upozornil film Ondřeje Havelky, na který se chci brzy podívat. Ale z logického hlediska jsem nejdřív sáhl po knize. A takhle to dopadlo. Takže, Hastrman… Román, jenž obdržel cenu Magnesia litera a u něhož jsou velmi rozdílné názory. Osobně mám také smíšené pocity. První část se mi líbila. Temná atmosféra Čech devatenáctého století byla vydařena a co mne na knize také zaujalo byl styl Urbana. Líbilo se mi, že by první část mohla být prohlášena za padesáti, či dokonce stoletou knihu a já bych tomu uvěřil. Ale i tahle část dokonalá není. Já jsem měl totiž problém se samotným hastrmanem. On celý tenhle příběh vypráví a já vím, že má být schválně tak nezaujatý a chladný, ale to potom velmi škodí příběhu. Částečně mi to vskutku připadalo tak, jako by k vám promlouval učitel v první hodině dějepise nezaujatě a naštvaně o tématu, které teď nutně musíte probrat. Postupem sice hastrman proběhne celkem zajímavým procesem, kde se ten styl alespoň trochu oživí, ale na ten si počkáte celkem dlouho. S druhou částí jsem rozpačitý. Odehrává se v dnešní době a vypráví o tom, jak se hastrman snaží (celkem drastickými metodami) ochránit svůj domov. První se od druhé části liší enormně. Nedají se ani srovnat. Zatímco v první části autor sází na působivou atmosféru starých Čech, zde se vsadil prakticky pouze a jenom na samotný hastrmanův charakter. A ne že by to nefungovalo, ale prostě to ztratilo to kouzlo, které si první část tak pracně vybudovala a sice dává možnost rozvinutí se osobnosti barona, ale je to prostě něco zcela jiného, než jsem čekal. HODNOCENÍ: 7,5/10... celý text
Píseň z pytlíku na zvratky
2017,
Nick Cave
Jsem asi jeden z mála lidí, který se k literární tvorbě Nicka Cavea dostal dřív, než k jeho tvorbě hudební. Vzhledem k tomu je vlastně zpětně docela zvláštní, že se mi „Píseň z pitlíku na zvratky”, jako má první přečtená kniha od Cavea, docela líbila. Sice jsem ji nehodnotil, ale v těch stránkách jsem již tehdy viděl fascinující charakter jejich autora. Ale dnes, když jsem četl už Oslici a slyšel několik alb od, které Cave vytvořil společně s the Bad Seeds, musím konstatovat, že tohle jsou dobré zápisky. Sakramentsky dobré zápisky. Původně jsem v téhle knize nejvíce vychvaloval humor. A to stále trvá. Caveův humor je černý, ostrý, částmi až sebedestruktivní. Autor nebere vše co tvoří příliš vážně a dokáže si ze své tvorby dělat srandu. A takovou vlastnost u tvůrce oceňuji. Avšak co jsem tehdy dostatečně neocenil jsou jednotlivé pasáže téhle knihy. Cave zde mistrovským způsobem přivádí do slov částmi velmi poetické a částmi velmi reálné obrazy. Nejvíc mne asi zaujala část se saní: je fantasticky napsaná a málokdy narazíte na působivější pasáž v zápiscích. Dále nelze nezmínit neuvěřitelnou ustálenost těchto zápisků. Cave je napsal velmi precizně, až elegantně, tak, že je nečtete jako chaotický deník, nýbrž jako jeden velmi koherentní literární výtvor. Abych to shrnul: „Píseň z pytlíku na zvratky” je přinejmenším pozoruhodným výtvorem pro lidi, co nemají žádnou velkou zkušenost s Nickem Cavem. Pro lidi, kteří tuhle zkušenost mají, jde o výtvor geniální. Na konec musím vynést jen jeden můj poznatek, který mne na knize hluboce zaujal. Konkrétně na straně 59 se nachází tenhle verš: „Řekli mi, že bohové nás přežijí. Lhali.” A když si poslechnete píseň „Distant Skies” z Caveova alba s Bad Seeds „Skeleton Tree”, najdete tam tuhle sloku: They told us our gods would outlive us They told us our dreams would outlive us They told us our gods would outlive us But they lied Je to maličkost, ale maličkost, která Vám trochu přiblíží mysl Nicka Cave.... celý text