Stromm přečtené 107

Kalibův zločin 2010, Karel Václav Rais

Chtěl jsem tomu téměř až do několika posledních stránek dát pět, jenže bohužel extrémně dojemné a poutavé vyprávění korunoval naprosto jalovej a nedotaženej konec. Nemůžu se ubránit srovnání se Zolovým Zabijákem, kterýho jsem četl předtím, tohle je svým vyzněním hodně podobný, ale za mě je Rais o dost působivější než Zola. Protože zatímco v Zabijákovi jsou postavy téměř všechny banda pěknej dacanů, tady je střet hodných, prostých a dobrosrdečných hrdinů s hodně nevlídným okolím. V podstatě příběh k uzoufání, o tom, jak byl stárnoucí (tohle se mi píše dost divně, Vojta když o tom tak uvažuju byl lehoulince mladší než já teď) poctivý vesničan pod tlakem okolností namotán do manželství s pěkně vykutálenou podrazačkou s holou prdelí, pardon hýžděmi, které mu pěkně bez odstupu ještě přiostřuje její mrcha matka. Tohle fakt bylo krutý číst. Tím víc, že snad ještě hůř to nesl Vojtův chudák starej otec, který koukal, jak statek i rod letěj nejkratší cestou rovnou na hnojiště. I když je to poněkud starší dílo, nechybí mu na aktuálnosti, byť teda obilí cepem po žních vymlacují asi už jen nemnozí z nás tady, archaickej jazyk má svoje nepopiratelný kouzlo a na psychologické působivosti nic neztratil, přímočarostí vyprávění spíše naopak.... celý text

Zabiják 2009, Émile Zola

No, abych pravdu řekl, zas takovej veletrh to není. Ono to vlastně ani není tak úplně o chlastu, spíš o nekonečné hlouposti, neschopnosti konat a o bídném vkusu na muže. Hlavní hrdinka si za svůj osud může sama a zcela zaslouženě chcípne hlady nedlouho po svým ožralým starým. V podstatě tady není jediná pozitivní postava, všechno vejlupci a zmetci, to autorovi uznávám, že vytvořil pěkný panoptikum. Nejvíc asi baví budižkničemu, hochštapler a vyžírka Lantier, ten v tom teda uměl chodit. Ale teď vážně, tohle je fikce vycházející asi z dobře nastudovaných reálií, nicméně při čtení člověk vidí, jak doba pokročila. Pro historky o alkoholicích si chodím spíš do práce než do knihovny a dneska ty lidi už nehladoví, neprodávají nábytek a osobní předměty do bazarů a nenalejvají se v nejrůznějších špeluňkách, ale lejou pěkně doma a do práce choděj se zbytkáčem, třesem rukou a rudejma očima. Všechno tohle jsem viděl mnohokrát. Nějak jsou moderní alkoholici schopní fungovat, dokud do toho úplně nespadnou. Ale v současnosti takhle podobně, jak popisuje Zabiják, dopadají feťáci, zejména mladá generace nasedla na tenhle vlak do pekla s mrazivou odhodlaností. Člověk je v podstatě marnej tvor a tupé hovado, které prostě touží likvidovat se dostupnými návykovými substancemi, vytrvale a nehledě na následky. Chlast, fet, cigára, kafe, energy drinky, to je tekutej oheň moderní společnosti a v člověku tohleto prokletí zůstává, jak v časech Zolových, tak i dnes.... celý text

Noc plná lží 2011, Dominik Dán

Opět jsem pokročil v sérii a opět jsem velmi spokojen, nicméně... Na rovinu, ten start je dobrej, pak se to parádně rozjede do vyšších a vyšších otáček, ještě kousek před koncem jsem byl skálopevně přesvědčen, že tomu dám tentokrát konečně zase plnej počet. Skvěle vystavěná a mistrně gradovaná zápletka, časový pres, detektivové v izolaci a v zádech s tajnejma, tajnosti a finty, linie s kvalitním hitmanem, prostě to mělo vynikající drajv. Jenže možná tam toho humoru bylo už až příliš, Kamil jim šel naprosto na ruku, na některý fakta přišli až moc snadno, ale hlavně - všechno bylo mistrně vymyšlený, do sebe zapadalo, všem zúčastněným hlavy šrotovaly, aby si kryli záda a získali nad soupeřema výhodu a ve finále hlavní záporák padne tím, že udělá ne jednu, ale rovnou dvě totálně triviální začátečnický boty. To jako fakt? Ten konec by měl jít na pár let do chládku, páč zabil bravurní dílo, osobně bych pro něj žádal trest smrti. Zase tak blízko plnýmu bodování, a přece... ale já vytrvám a časem to dá i tu pátou, aspoň jedna z těch zbývajících třiceti mi přece do vkusu ideálně padnout musí.... celý text

Stalingrad - Sláva a pád 6. armády 2002, Paul Carell

Naprosto úchvatné, realistické, dobrodružně detailní a otravně nemoralizující. Takhle já si představuju válečnou literaturu. A jak kniha mnohonásobně dokazuje, v téhle bitvě chybělo opravdu hodně málo a celá válka se mohla vyvinout jinak. Oba palce nahoru.... celý text

Oběť 2117 2019, Jussi Adler-Olsen

Po delší době jsem zkusil pokročit v sérii a zase to dopadlo neslavně. Olsen měl sice fenomenální start a ještě s Nesmírným se mu povedlo vrátit se do výšin fenomenálního vyšetřování, ale jakmile se pustí do aktuálního a ne odloženého případu, jde daný díl série do kytek. Tady už vůbec nejde o nějaké zamotané vyšetřování, které mě dokázalo pokaždé uchvátit, ale o jednoduchou nalinkovanou a zcela předvídatelnou odrhovačku. Bez té atmosféry staré záhady se to potácí na místě a čtenáře se ti nepodmaní. Aspoň teda na mě to nezafungovalo. A nebo holt už autor vystřílel všechny dobré nápady na začátku své kariéry a teď klasicky vaří z vody. Reálně mě ta minulost postav zrovna dvakrát nebere a pokud to Olsen hodlá i nadále stavět tak černobíle a schematicky jako tady, tak pochybuju, že něčemu od něj ještě někdy dám víc jak tři hvězdy. Ke knize samotné - řečeno krátce - stojí to za prd, protože je to sluníčkářská kravina. Řečeno trochu obšírněji - stojí za prd, protože autor lajnuje černobíle viděný svět veskrze kladných a veskrze záporných hrdinů bez špetky hloubky a psychologické propracovanosti a drajv tomu chce dát jakože velkou akčností, která ale není zrovna něčím, na čem stojí dobrá detektivka. Ergo kladívko - akčně laděné pamflety za hromadný nábor migrantů do Evropy a kritiku všech, co z nich mají oprávněné obavy, netřeba psát tak zdlouhavě, netřeba je vydávat knižně a už vůbec netřeba je dávat jako nástrahu do kdysi tak mimořádně kvalitní detektivní série. Tahle knížka je literárním ekvivalentem sebevražedných vest s výbušninami, o nichž se tu také píše, za což nejsem ochoten dát víc než dvě hvězdy. Ale jako trolling čtenáře to má svoje kouzlo, to zas né že né.... celý text

Marco 2014, Jussi Adler-Olsen

Sudetenland 2023, Leoš Kyša

V němčině i dějinách nacismu se celkem vyznám, takže tohle měl být pro mě tak trochu bonbónek, ale... Žádná velká sláva to věru není. Příběh sám o sobě je dost nezajímavej, v podstatě spíš zdržuje, místama to moc nedrží pohromadě, takže v téhle rovině dost bída. Autor tu ústy hlavní postavy ironicky hodnotí sám sebe, když konstatuje, jak moc je to klišovité. Tím myslím nejen hlavní postavu židovského původu a nacistický poklad, ale to, že se antifašistka z rodiny fašistů s hlavním hrdinou vyspí, zamiluje se do něj a pak mu ji před koncem zastřelí. Skvělej byl ale popis místa a tamějších obyvatel, úplně jsem si připadal, že to snad ani není fikce. Plusem byl i humor, kterej seděl jako málo kde. Takže za přečtení to stálo. A taky knížka vysvětluje, proč mi při pojídání fidorky občas vystřeluje pravačka, ale taková už je doba.... celý text

Výsadkáři 2004, Tom Clancy

Kdysi ještě za studií jsem na clancyovky narazil v Levných knihách, tak jsem vybral Zvláštní jednotky a Výsadkáře. Zvláštní jednotky jsem přečetl rovnou a moc mě ta knížka nebavila, tak jsem ji dočetl a Výsadkáře nechal víc než dekádu uležet. Letos v rámci četby jsem sáhl zejména po knihách, co už mi doma leží hodně dlouho, tak jsem se ne úplně s nadšením a vysokým očekáváním teda pustil i do těch Výsadkářů. A až tak marný to teda určitě nebylo, rozhodně jsem si četbu užil víc než předtím Zvláštní jednotky. Jestli je tohle dílo lepší, nebo jsem během let upravil vlastní vkus asi není důležité, možná jsem jen už měl realističtější očekávání. Nezkoušel jsem teda žádný Clancyho romány, už jen ty dva minipříběhy o možném nasazení parašutistů v nějaké krizi mě nenadchly, píše to takovým banálně naivním stylem, nejvíc mi to připomnělo Vondruškovu Kroniku zániku Evropy. Co je na týhle knížce jinak super je ta spousta informací, byť už jsou dneska částečně dost zastaralé. Ale opravdu se tam dá nahlédnout nejen do organizace a taktiky, ale i do výzbroje a historie a vojenství a vojenská historie byly vždycky moje gusto. A taky ty věčný Clancyho vtípky mi tam celkem pasovaly. Jenže zase ten patos a ty jalový řeči o hrdinech, amerických hodnotách a padouších ve světě. Já si potrpím na objektivitu a nestrannost, tenhle styl je pro mě nepříjemně blízko propagandě a o tu fakt zájem nemám. Dál už tedy asi Clancyho pokoušet nebudu, nicméně zajímavé informace tohle dílo rozhodně nabídlo, takže to zabitej čas z mýho pohledu nebyl. Kdo rád kouká na válečný filmy s americkou vlajkou v každým druhým záběru, ten tady bude nejspíš vrnět blahem.... celý text

Kníže Smrt 2022, Dominik Dán

Tak nějak obdobně jako vždy, kvalita velmi vysoko, můžu jen konstatovat pár drobných detailů a taky proč jsem nedal hodnocení nejvyšší. Tenhle případ je poněkud zvláštní tím, že se zamotává a zamotává, aby byl nakonec rozlousknut velice rychle a taky jednoduše. Takže jsem najednou byl na konci a říkal jsem si, jestli jsem nebyl o něco ochuzen. V průběhu poslechu jsem nad případem samozřejmě hloubal a po závěrečném rozuzlení jsem si říkal, že tady teda nebyla moc šance to trefit, pachatel se objevil spíš tak nějak mimochodem z nenápadné vedlejší koleje. Vlastně je to celkem originální a chytré, tak tu pátou tentokrát nedám asi jen pro své lehce ublížené ego. Ale vy ostatní se nebojte a čtěte, protože tohle je zase jízda, jak to od Dominika Dána očekáváme a máme tak rádi. Samozřejmě nechronologicky pokračuju a už se těším, kdy tam zase budu moct nasolit tu kýženou pětku.... celý text

Večerní zprávy 1992, Arthur Hailey

Pátý Hailey a tentokrát nic moc. V nejvyšších sférách mě zrovna dvakrát nezaujalo a tímhle jsem si chuť moc nespravil. V podstatě to trpí stejnými neduhy jako Detektiv, zjevně už byl autor na sestupné trajektorii. Konkrétně tedy je to tak nějak nepůsobivé, vyumělkované a přeslazené. A hlavně a především z toho prosakuje patos a černobílost, postavy jsou ve většině příliš pozitivní nebo naopak přehnaně démonické. Přitom teoreticky by to podle děje a určitých užitých prvků mělo být solidní dílo, máme tu pár mrtvých, temné prostředí a dokonce i pár samo o sobě brutálních scén. Jenže celé je to podané tak nějak sterilně, přespříliš uhlazeně. Ve výsledku je z toho pak něco, co bych věřte tomu nebo ne nezval učesaným thrillerem. Forma tu efektivně zabila obsah, asi jako kdybyste šli na metalový koncert, ale měli na sobě papuče, župan, dali si špunty do uší a místo piva popíjeli mrkvovou šťávu. Asi proto jsem z téhle knížky tak nesvůj. Došel jsem k názoru, že Hailey skvěle umí civilní témata, ale jak začne jít o zločiny nebo politiku, sklouzne až příliš k stereotypům a k otravnému moralizování. Tohle asi nechám pozvolna pohodlně vyšumět z paměti, zapamatováníhodná pro mě zůstává jen postava Baudelia, se kterým jsem hned od začátku cítil určitou sounáležitost a sympatie. Bude to asi tím, že takových Baudeliů mám kolem sebe v práci celou tlupu a tak jsem neměl problém brát ho jako svého dobrého známého. Ne že by ti moji kolegové teda byli doktoři, nejspíš ani neunášejí lidi, ale první ligu lejou rozhodně stejně vehementně, jako ten starej pardál v týhle knížce. Taky se nám tu sešel mezinárodní výběr a v pondělí za rozbřesku na ranní šichtě už jenom letmým pohledem člověk pozná, komu se víkend tentokrát vydařil a koho z jeho rozjímání nad skleničkou vytrhl zjevně až budík. Třeba kolega z Polska (tam se snad se zbytkáčem i rodí) takhle jednou přišel na odpolední šichtu hodně nejistým krokem a poté, co zjistil, že není schopen se ani zalogovat do skeneru, odvrávoral zase domů a střízlivěl ještě další tři dny. Dalšího takového Baudelia vehementně propíjejícího vánoční prémie dostali zpátky do práce až po dvou propitých nocích telefonickou výhrůžkou, že jestli okamžitě nepřikvačí, dostane už tentokrát vážně vyhazov. A on za necelou hodinu skutečně přiklusal, ponekud bledý a unavený, oči měl rudé, zřejmě od pláče, nebožátko jedno. Ale zase ho aspoň nevyhodili rovnou, jako kolegu, co do práce sice přišel včas, ale vědom si svých aktuálních limitů, zalezl raději vyspávat pod stůl. Nebo potenciální kolegyně, co vlastně ani nebyla vyhozena, protože kvůli třesu ruskou nezvládla podepsat formulář o bezpečnosti práce, a tak pracovat vlastně ani nezačala. A nebo možná zahlédla větu, že alkohol na pracovišti je přísně zakázán a z té představy se jí kulantně řečeno podlomila kolena. Ale není šampionů jen na sever od nás, i Maďaři se do toho umí jaksepatří opřít. Jeden příklad za všechny, sympaťák poměrně chatrné tělesné konzistence, ten snad ani padesát kilo nemá, jsou z něj v podstatě jen dlouhé šedivé kadeře a žabí břicho, ale za víkend dá v pohodě padesát piv a několik krabiček cigár. Hříčka přírody, jen co je pravda. A Balkánci, ti taky uměj svý, chorvatský vínka a pálenka si k nám našly cestu. Někteří dokonce nezatají poetickou duši a odtáhnou si kastl piv někam na kopec, kde ho vyžahnou při západu slunce. To jsou teprv příběhy, že by i Hailey zůstal v němém úžasu. Takže ano, Večerní zprávy mají nějaké to realistické jádro, jenom holt bylo zabaleno do dost otravné tuhé slupky. Nějakýho dalšího Haileyho si ještě v budoucnu přečtu, ale upřímně doufám, že to příště bude o dost lepší, nebo si fakt ze zoufalství taky jednu pro jistotu naliju, nebojím se to říci.... celý text

Severka 2023, Nina Špitálníková

Tohle je už třetí knížka, co jsem dal k tématu KLDR během cca. roku a z tohoto tria byla nejslabší. Moc mi nesedla forma, sice to nebylo dlouhé, ale nějak tomu chyběl spád a zbylé dvě knihy téma vystihly líp. Se Severní Koreou se to má tak, že je to studnice bizarních nápadů a situací, což pro lidi mimo Asii představuje osvěžující jízdu jako by z jiné dimenze, jenže časem se dokonce i tohle omrzí. Takže v kombinaci s mně osobně nesedícím podáním už je to spíš taková zívačka. Asi nechám Kimoland na hodně dlouho mimo své zorné pole, jen co je pravda.... celý text

Dallas 63 2012, Stephen King

Oswald zabil nejen Kennedyho (asi teda, King to tady čtenářům vehementně tlačí, jeden z mnoha mínusů knihy), ale i tenhle román. Námět je zajímavej a čekal jsem proto mnohem víc, než jsem nakonec dostal, tím spíš, že na obalu knihy stojí jméno Stephen King. Rozvláčnost je u Kinga typická, za mě teda obvykle není na škodu, tady už to ale King přepískl, nedal do toho běžnou porci vypravěčského umu a tak celek poněkud vyšuměl. Kniha nejlíp funguje v linkách mimo tu hlavní, samotná zápletka se sledováním Oswalda a snahy o překažení atentátu je tam v podstatě nejslabší. Oswalda King popsal totálně černobíle, stejně tak Kennedyho, tohle teda moc nemusím, za mě jen politická naivita. Přitom linka se školníkem byla super, velmi potešila zastávka v Derry, feeling byl z většiny velmi příjemnej. Co mě ale zklamalo maximálně byl konec, za mě hodně slabej, urychlenej, bez velkýho efektu. Hodně by mě zajímalo, jak to King plánoval zakončit sám, pokud tenhle konec vymyslel jeho syn. Tady žádná velká euforie nepřišla, spíš naopak, celou dobu se těšíte na velké finále, abyste nakonec zjistili, že velký vrchol máte už dávno za sebou někde v první polovině knihy. Už jsem těch Kingů pár přečetl (zatím však stále málo, netřeba si nic nalhávat), abych věděl, že tohle je hluboko pod Mistrovými možnostmi.... celý text

Memento 2008, Radek John

Ve svý době to asi šokovalo dost, dneska už jsou ty věci obecně známý, nicméně i tak je to síla. Chvílemi z toho celkem mrazí, ale zase na druhou stranu, v naprosté většině případů se do toho tihle exoti namotají sami a pak už se dá jít jenom hloub a hloub, takže v podstatě dobře jim tak. Knížku jsem tak ze značné části prošel s lehkým úsměvem. Líto mi je jenom blízkých lidí těch zúčastněných, to jsou skutečné oběti. Pokud se tihle feťáčtí mozkouni hodlají sami chemicky odkráglovat, asi se jim v tom nedá bránit, ale pro společnost by bylo lepší, kdyby to udělali pěkně naráz a neškodili svému okolí po mnoho a mnoho let. Přece jenom kriminalita a z většiny marné snahy o jejich vyléčení,to není nic, co by svět potřeboval.... celý text

Hřích náš každodenní 2021, Dominik Dán

K pětce chybělo jen hodně málo, asi jen konec mohl být trochu lepší, ale zážitek jako vždy skvělej. Pět hvězd se dá dát skoro všemu, co Dominik Dán píše, tak jsem se tentokrát zřejmě pro větší pestrost rozhodl být při hodnocení přísnější. Příběh je děsivej, pátrání napínavé, děj má spád, všechno skvěle podané, víc netřeba prozrazovat. Takže za mě velká spokojenost a samozřejmě se budu bibliografií autora prokousávat i nadále.... celý text

Příběh Biafry 2012, Frederick Forsyth

Zajímavé, zamotané, celkem dojemné, s lehkým dotekem suchého humoru, rozhodně to stálo za přečtení. O tomhle tématu jsem nevěděl v podstatě nic, takže to bylo i napínavé, akorát holt to není zrovna veselé téma. Nikdy jsem neměl v lásce Brity a tahle knížka mě v mém rozpoložení jen utvrdila. Koneckonců, oni ti Britové nejen vykradli třetinu planety a zanechali pěknou krvavou stopu dějinama, ale nedají si pokoj ani dneska, kdy už jsou naštěstí težce za zenitem. Afrika byla a bude vždycky složitá, nicméně tohle bylo vysvětleno pěkně, logicky, srozumitelně, i když možná ne úplně nezaujatě. V rámci literatury faktu velmi kvalitní kousek, nebojím se to říci.... celý text

Kola hrůzy 2010, Sven Hassel (p)

Mně prostě Hassel nesedí. Cpe tam na sílu humor, neustále opakuje stejné motivy, rozmluvy vojáků a popisy situací, do kterých se dostávají, jsou až příliš přitažené za vlasy. Za mě to má blíž k červené knihovně než k válečné literatuře. Sice je to přečtený hned a není to nuda, ale mnohem lepší jsou obvykle paměti skutečných účastníků bojů (za mě zatím nejlíp kniha Na mušce lovce), nebo klasická literatura faktu, zejména takový Paul Carell.... celý text

Zběsilost 2002, Karin Slaughter

Nechápu zdejší hodnocení, pro mě je to červená knihovna říznutá kapkou zločinu. Jak tu hodně lidí píše, kdo je vrah se dá uhodnout velmi rychle a nějaký velký napětí v tom není. Ještě bych měl podotknout, že jsem to poslechl v audioformě neznámého původu a ten expert, co to načetl, by mohl z fleku uspávat hady, což na zážitku rozhodně nepřidalo.... celý text

Kde se skrývá ďábel 2018, Craig Russell

Kdysi jsem tohle dílo koupil v Levných knihách jako suvenýr z výletu, spolu s několika dalšími knihami. Ležely mi doma poměrně dlouho na hromádce a Kde se skrývá ďábel byla až téměř úplně vespod, takže jsem ji celkem i trochu plánovaně nechal uležet. Přečetl jsem ji velmi rychle a nakonec to vidím na silnou trojhvězdu. Líbilo se mi téma, prostředí a dobře se to četlo, pár zajímavých nápadů se tam rozhodně najde. Plácám se teď ještě dodatečně po ramenou, neboť jsem ten zvrat s identitou vraha odhalil poměrně rychle a Russel mě na vařené nudli neutáhl, jinak ale tenhle román kvituju, určitě stál za přečtení. Akorát mě nijak extra neusadil, chyběl tam nějaký wow efekt. Ale zas neočekávám, že cokoli budu číst, bude nějak výjimečné. Kdyby mělo být výjimečné všechno, nebude výjimečné vůbec nic, všechno pak bude prostě jen průměrné. Takže z toho nebudu dělat kovbojku a doporučím všem, kdo mají chuť na detektivku pořádně říznutou mysterióznem.... celý text

Příběhy skutečné odvahy 2014, Bear Grylls (p)

Samotné příběhy jsou velice zajímavé, až se z nich při čtení nebo poslechu místy tají dech. Obsahově je tahle kniha nářez, to nelze popřít, vzhledem k neskutečné výdrži některých hrdinů by to byla jasná pětihvězda, ale... Zde je na místě hodnotit zejména knihu samotnou a ne to, o čem vypráví. Je to jistě zajímavé, celkem dobře podané, ale mně na tomhle souboru neuvěřitelně strastiplných životních etud vadí dvě věci. A to celkem zásadně. Tou méně otravnou je fakt, že větší polovina zdejších hrdinů se do téměř bezvýchodné situace dostala vlastním přičiněním. A když vám během četby nebo jako v mém případě poslechu občas naskočí myšlenka typu drsný ale nikdo tě tam neposílal, tak to celkovej dojem prostě nahlodá. Ale za tohle Grylls tak nějak nemůže, leda by vybral jiné příběhy, možná by to tak bylo lepší, ale nechme to být. Za co ale rozhodně může je ta záplava patosu (zejména v částech o vojácích). Tyhle černobíle malované obrazy mi k duhu příliš nejdou, dobrej spisovatel se dokáže nad své sympatie a antipatie povznést a už vůbec by neměl v krátkých úsecích jako z kulometu střílet vzletná slova a superlativy, jinak celkem dobře rozjeté dílo pak získá banálně-dětinský drajv. Kdyby se Grylls držel trochu víc při zemi a třeba i přidal trochu temnějších tónů, určitě bych šel na čtyři. Méně je někdy více, jen co je pravda.... celý text

Hvězda Severu 2018, David B. John

Tuhle knížku jsem dostal zadarmo jako dárek k objednávce několika jiných titulů, takže jsem od toho moc nečekal a pustil jsem se do čtení spíš kvůli poměrně atraktivnímu tématu. A po lehce vlažném začátku jsem se začetl a nakonec jsem to zhltnul poměrně rychle. Je to svižné, čtivé, místy opravdu i mrazivé. Nejsem cestovatelskej typ a o Jižní Korei vím v podstatě jenom z jejich celkem zajímavé filmové produkce. Korea severní nenabízí ani ty filmy. Je to jenom taková daleká izolovaná studnice bizarních nápadů z nějakýho důvodu prosazenejch do praxe. Sankce, blokády a ignorance z ní udělaly svět ještě uzavřenější a paranoidnější, než kimovská dynastie samotná a nějaký změny tam přijdou tempem přinejlepším hlemýždím, pokud vůbec. Osobně bych to teda s Kimem neměnil, takovej násilnej podezíravej cirkus asi existuje jenom setrvačností a vytáhnout tam jednu cihličku, spadne to nenávratně celé. Status quo nakonec asi vyhovuje všem zúčastněným, možná s drobnou výjimkou severokorejských občanů, nicméně po dekády zažitej způsob života se nedá změnit přes noc, aniž by to skončilo masovým blázněním nebo rovnou krveprolitím. Takže se asi podobný romány budou psát ještě hodně dlouho, což je na celé situaci ohledně KLDR asi jedinej pozitivní aspekt.... celý text