SynD
přečtené 438
Pobřežní cesta
2020,
Raynor Winn
úvod mě vysloveně rozhodil: soudní stání, návrat domů, které už nebude brzo doma, vzpomínky, poslední ovečka umírá. manželova diagnoza. už dlouho jsem ze čtení necítila takovou úzkost. pak se pár vypraví na cestu, a celé to začne být takové divné. nesbalí si ty nejzákladnější věci (jako třeba jeho medikaci nebo sluneční krém). cestují úplně jinak, než se obvykle chodí, muž vstává po 10 a vyrážejí v 10:30. spí na stezkách (a tam kde se nemá, ale to nekomentuju, protože bych byla pokrytec :) většina lidí, co potkají, jsou hrubiáni a burani, kteří je bezdůvodně prudí nebo označují za staré. z autorky se vyklube vcelku nafoukaná a mrzutá dáma, která zahlíží na většinu lidí. a soustavně se (je) lituje. když někdo páru poskytne jídlo nebo místo na přespání, bere (berou) to jako samozřejmost, nenašla jsem tam žádné odstavce věnované vděčnosti. nenašla jsem tam vlastně ani žádné emoce, jen pár pláčů autorky. je to takové placaté, popisné a nekonečně a nezajímavě se opakující. taky mi chyběly informace o manželovi, kdo to vlastně je? vím, jak se dali dohromady před xx lety, jaké má a měl vlasy, že má nemoc a bolesti a že umí být milý na cizince. ale co je vlastně poutá krom těch let a dětí? jak cesta a strádání ovlivnily jejich vazbu, manželskou intimitu? na tolik km a stránek knihy jsem těchto informací dostala trochu málo. pro věčnou popisnost a nesympatičnost autorky jsem cca od poloviny knihu spíš prolistovala. konec taky nic moc, Deus ex machina jim zařídí byt a je to. taky jsem se moc nedozvěděla o nějakém jejich růstu, změně. podobně jako v knize Wintering, která je tedy o mnoho lepší - jde spíš o chladný popis náročného období, vyztužený geografickými a sociologickými odstavci. spíš to celé jde do ztracena, nebo to možná je ve ztracenu celou dobu. líbí se mi ale, že se kniha chytla a že jsou díky tomu nejspíš už zajištěni do konce života.... celý text
Holčičky
2018,
Magda Váňová
první povídka vesele mění žánry a postavy se chovají nesmyslně. celé to končí naprostým úletem. druhá část je jedním slovem nechutná, autorka se do mysli pedofila vžívá do nejmenších (a nejodpornějších detailů). wtf? dočetla jsem jen proto, že jsem doufala v nějaký spravedlivý trest - což bylo naivní. po dočtení jsem si chtěla vypláchnout oči louhem, ale bylo už příliš pozdě. úchylovo věčné poučování bylo taky k nevydržení. třetí povídka je taková podnikatelsko-romantická selanka, chybělo jen, aby že se zubařem otěhotněla i koza, a idylka by byla dokonalá. věčné popisy jídel jsem přeskakovala stejně jako pedofilovy edukační řeči. co mě ale přimělo knihu komentovat, je soustavná ležérní (casual) česká fatfobie, kterou je prosáklá celá kniha. krásné postavy jsou vždy vytáhlé a štíhlé, vše ostatní je komentováno coby tlusté - tedy ostudné a opovrženíhodné. ponižující a misogynní popisy se bohužel netýkají jenom prostřední úchylné části, ale celé knihy. jednu * místo odpadu dávám nejspíš proto, že jsem z četby stále ještě konsternovaná. a taky protože s jazykem autorka zacházet umí - místy až příliš dovedně. první a poslední kniha autorky, co jsem četla. děkuji, už nebudu.... celý text
Stehy
2023,
Sára Zeithammerová
zkraje mě velmi navnadil autorčin jazyk, moc se mi líbí, jak zachází s češtinou. ale když mi došlo, o čem bude pojednávat, cítila jsem nemalé zklamání. Stehy jsou stokrát omletá, obnošená story o dvou (resp. 3) nezajímavých a nesympatických postavách v milostném trojuhelníku. obě ženy od sebe navíc odlišuje jen věk a kulisy, jinak je jejich vnitřní jazyk stejně odtažitý a sebestředný, plný snobismu, zbytné necitelnosti a tragédií. jako by celou knihu vyprávěla jedna jediná ženská postava. dalším aspektem knihy je statičnost postav - vidíme je stylově pózovat v kavárnách, sedět v knize nebo kavárně s vínem, postávat v návrhářském obchodě, sedět v busu do Paříže, nebo sedět za počítačem. chybí skutečná akce, něco, co by obě nebo všechny tři postavy skutečně provázalo. možná si to autorka nechala do otevřeného konce, a knihu tak připravilo o potenciálně nejzajímavější moment. když už zmiňuju třetího do páru, postava Hynka je vykreslena asi nejhrubšími tahy (toho nejtlustšího uhlu). za celou knihu se nedozvíme, kdo vlastně je. víme, že pracuje na pc na projektech, chodí na večírky a běhat, doma se sprchuje a pak utírá. vůči milence je tak neosobní a hrubý, že nedokážu pochopit, proč by o něj měla její postava stát. poslední fuj je za mě fatfobičnost postav či autorky, nějak nevím. na další knihu Sáry Z. jsem zvědavá, doufám ale, že se bude věnovat zajímavějšímu námětu.... celý text
Paměť dívky
2023,
Annie Ernaux
silná témata pro mě zabila forma: jakási odtažitá a bezemoční autovivisekce vlastní paměti. na začátku knihy jsem doufala, že onoho soustavného technického vymezování se ve třetí formě autorka zanechá, ale to se nestalo, spíš jsem měla zanechat já čtení. nakonec jsem knihu dočetla, ale nepochutnala jsem si.... celý text
Dům na Pineapple Street
2023,
Jenny Jackson
uber-rich p*rn, jinak dočista o ničem (emotikon s tváří Munchova Výkřiku)
Pojď sem, ať ti můžu dát pusu
2017,
Griet Op de Beeck
3,75* výborná studie týrání, kdy tyranem není klasicky zobrazovaný svalnatý násilník, ale permanentně ukřivděná, v roli věčné oběti doslova zapikolovaná mladá žena. fyzického týrání se kniha jen dotkne, protože pravá matka dětí záhy umírá, a na její místo přichází Marie. a rozjede psychické týrání, kterým si zotročí celou rodinu. nechci tu žonglovat diagnózami, ale v její pestré osobnosti se najde ledacos: třeba rysy hraniční poruchy osobnosti nebo narcismu. diskutabilní je též jednání otce dětí, který dceru a syna doslova obětoval na oltář domácí "pohody", stejně jako to udělal sám se sebou. jeho redemption arch je docela fajn, ale stále se opakující Mariino vydírání, ukřivděnost a manipulace, se nečetly vůbec lehce. u hlavní postavy Mony byl šťastný konec (zbavení se parazitického BF a nový vztah) vidět hodně dopředu, ale upřímně jsem jí to přála. škoda že v životě to často chodí jinak, a namísto pohledného a empatického chlapíka, si lidé podobného založení jako Mona, nacházejí jen další tyrany a/nebo pijavice.... celý text
Karneval zvířat
2023,
Zuzana Dostálová
Soběstačný mě okouzlil, ale toto jsem vůbec nebyla sto číst. nepříběh se stále točí dokola, igelitky, lidl, pivo, koncertní sály, zapomenuté fusekle, boty nebo viola, přejezd, snídaně, igelitky, lidl, guláš... postavy jsou z větší části nezajímavé, a ten zbytek je nechutný.... celý text
Mateřství
2023,
Sheila Heti
3.5* soustavná ruminace a cyklení se ve víru myšlenek, velmi osobní. Sheila Heti, která nechce děti, při psaní knihy několik let zkoumá svoje motivy a nemotivy, názory druhých, a očekávání většinové společnosti. nakonec dospívá k přesvědčení, že děti opravdu nechce mít. extra lehce se mi to nečetlo, ale jsem ráda, že kniha vznikla, protože věrně ukazuje, jakými vnitřními i vnějšími procesy musí procházet ženy, které nejsou pevně rozhodnuty pro mateřství. a jak je to, což autorka dobře pojmenovává, nefér, protože muži takovým tlakům nejsou vystaveni. je dobře, že se o těchto věcech začíná mluvit. a původně tajené, protože shamované (studem a hanbou zatížené) příběhy žen, co nežijí, jak by měly, vycházejí na světlo boží. Mateřství (knihu) bych coby povinnou literaturu napařila všem, kdo chytli tradicionalistický psotník, když si Daria Kashcheeva dovolila na pódiu mluvit o ženských záležitostech. ještě rádi by vzpomínali na "dělohu" a "vaječníky", zatímco by poznávali pravý oversharing (třeba ve scéně análním se*xem).... celý text
Volnost
2018,
Emma Slade
tento příběh měl zpracovat profesionál, protože autorka bohužel neumí psát. celý příběh duchovního hledání, mateřství i propojování kultur tak klouže po povrchu. a osciluje mezi věčným narcistním natřásáním, pompézní sebechválou a povyšováním se nad ostatní, a dětinskými popisy oslavujícími "tajemnou atmosféru" bhútánského venkova i měst. osobnost autorky nedoznává za celé vyprávění změny, stále se snaží být ve věcech nejlepší a "ovládat" další a další úrovně buddhistického učení. za rozbor by stálo i autorčino chování ve vztazích - závislost, bezohlednost apod., ale už se v tom dál nechci hrabat. recenzi ukončím stejně náhle jako Emma Slade svou knihu. obě hvězdičky jsou za její úctyhodné charitativní zásluhy.... celý text
