tatjana1737 přečtené 648

Sametový anděl 1992, Jude Deveraux (p)

Sametová píseň 1992, Jude Deveraux (p)

Třetí díl už mne tolik nebavil jako předchozí dva, ale přesto jsem si v něm početla ráda. Co mne však velmi rušilo, byl značný počet překlepů a tiskových chyb v prvním vydání - nepočítaně jich bylo i v předchozím díle. Alyx mi jako hrdinka tolik nesedla jako Judita a Bronwyn, spory s Rainem stran rytířské cti mi byly trochu cizí. Stejně jako zápletka o tom, že Alyx žila jen hudbou a přehlížela ostatní lidi, takže musela dojít prozření a naučit se pomáhat. Nicméně kniha je psaná stejně čtivě, má hodně dějových zvratů a zápletek, zkrátka správné dávky dobrodružství v lehké čtivě milostných románů. Krásné byly lyrické popisy milování přirovnávané k hudbě.... celý text

Horský samet 1992, Jude Deveraux (p)

Po příběhu Gavina a Judity můj druhý oblíbený příběh (trojka mne nezaujala a čtyřka už je trochu sci-fi - ale číst se to dá všechno ;-)). O Skotsku v této době toho mnoho nevím, takže si ráda představuji, že autorka vykresluje historickou realitu. Ačkoli při čtení má člověk tendenci si představovat hrdiny optikou dnešní doby, a když nahlédne do nějaké učebnice dějin umění, do dějin odívání, jaké se nosily účesy a jak se dámy tehdy líčily, asi by byl zděšen, že nejsou tak atraktivní jako v jeho představách :-). Četla jsem opakovaně a mám to štěstí, že při každém čtení se mi vybavují dojmy z toho prvního. Jinak by asi hodnocení nebylo tak vysoké a nyní by mne mnohem více štvalo Stevenovo chování v druhé části knihy, Bronwynina zatvrzelost a autorčina samozřejmost při servírování nových postav, o kterých předtím nebyla ani zmínka, a jejich zapojování do děje, stejně jako neustálé zvraty a kličky (Bronwynin únos, epizoda na Hughově hradě, vztah mezi Brianem a Mary apod.). Přesto ale na "sametovou tetralogii" nezanevřu a budu se k ní vracet pořád, protože je to červená knihovna se vším všudy - kapka historie, krásné, chytré a silné ženské hrdinky, mužní hrdinové, neustálá přitažlivost skrývaná dlouho pod pláštíkem hašteření, hledání si cesty hrdinů k sobě, lyricky psané erotické scény, navrch popis šatů a dýchnutí romantiky idealizovaného středověku. Zkrátka vše, co má milostný román mít.... celý text

Sametový slib 1992, Jude Deveraux (p)

Já vím, že to není asi na reálie přesný historický román, a i milostné scény jsou v porovnání s dnešním trendem detailních popisů velmi jemné, přesto jde o můj oblíbený fantazijní svět, ke kterému se ráda vracím. První dva díly se mi líbí asi nejvíce, přestože z bratrů je mým favoritem Miles. Zajímalo by mne, zda autorka při psaní opravdu vycházela ze znalosti dějinné doby, zda např. svatební zvyky (příjezd nevěsty na koni) či odívání (líbí se mi popisy Juditiných šatů!) odpovídají pravdě. Chybou překladu se sice v textu objevují drobné renoncy (pochybuji, že by Steven Gavinovi opravdu řekl, že nosí růžové brýle, když v té době se brýle běžně nenosily, takže tohle slovní spojení postrádá smyslu :-)), ale na čtivosti to neubírá. Příběh je plný zvratů tak, jak má správný milostný příběh být, než k sobě hrdinové najdou cestu. Gavin je sice místy typický sebestředný muž, ale Judita mu coby silná ženská osobnost ukáže, že ne všechny ženy jsou dobré k míchání pleťových krémů a mají v hlavě víc než vyšívání :-). Také mne zaujalo, že Juditina matka se v třiatřiceti považuje za starou a Gavinovi je přitom 27 let. Holt jiné pojetí plynutí života, když se běžně umíralo po třicítce :-). Jen ti hrdinové se zdají z dnešního pohledu mnohem starší. Jen stále přemýšlím, proč je v názvu ten Samet, jestli je to chybou překladu nebo mi něco uniklo, a to jsem to teď přečetla už asi popáté. Slůvko "slib" je jasné, odkazuje na slib, který Judita dala sama sobě, že se nikdy Gavinovi dobrovolně nevydá, nač ale ten samet, to netuším :-).... celý text

Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy 2015, Karel Čapek

Asi se budu vymykat, ale víc se mi líbily Povídky z druhé kapsy, právě proto, že byly volně provázány svými vypravěči. Navíc byly i trochu "jemnější" - přestože Čapek píše lehce a úžasnou češtinou (po dlouhé době jsem si k ruce vzala frazeologické slovníky a vyhledávala některé svébytné výrazy), Povídky z první kapsy mi někdy svým tématem přišly drsnější. A po dočtení povídky Jasnovidec mi vyloženě mrazilo. Čapek má dar psaní a svými leckdy otevřenými či neuzavřenými konci čtenáře dráždí a provokuje. A přestože jde o popisy kriminalistických případů, nenápadně podsouvá nádherné myšlenky o lidství, životě a jeho smyslu a dalších hlubokých otázkách. V tomto ohledu mě nesmírně zaujala myšlenka o tom, kolik životů prožíváme (povídka Muž, který nemohl spát) a jak je žijeme (povídka Sbírka známek).... celý text

Káťa a Škubánek 2005, Josef Lamka

Chlapeček konečně na chvíli opustil vílu Amálku a po tři čtvrtě nepřetržitého čtení jedné knížky svolil ke Kátě a Škubánkovi. Obrázky jsou tentokrát více přiřazeny k místům v ději (u této edice mě mrzí, že jsou občas "napřeskáčku") a ilustrace jsou prostě půvabné. Mám ráda Jitku Molavcovou, ale zde její přednes nerušil a mohli jsme si číst, jak se nám zamanulo. Jen to má tu vadu, že syn teď před spaním pořád vyžaduje "Kubánka".... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Knížku jsem si rozhodla přečíst na základě traileru v kině. Čekala jsem na ni v knihovně hodně dlouho a celou dobu se mi podařilo vyvarovat se čtení komentářů, naznačení děje či shlédnutí filmu. Přesto jsem díky traileru poměrně brzy vytušila, kdo je vrah, což mi ubralo na čtenářském zážitku. Škoda, jinak by to byla větší pecka. Srovnání se Zmizelou je na místě, protože čtenář lavíruje a přemýšlí, komu má vlastně věřit, na čí straně je pravda, a postupně odkrývá, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. A vypravěčka - alhokolička byla velmi netradiční hrdinkou, ale při čtení to bylo osvěžující. Za mne 4 hvězdy, Zmizelá mě přece jen dostala víc. Nicméně na to, že je to prvotina, myslím, že se kniha dost povedla. Četla jsem mnohem horší detektivky - prvotiny.... celý text

Božský milenec 2016, Christina Lauren

Ze začátku jsem si libovala, že mne Christina Lauren zase chytí, jako se jí to povedlo u Božského bastarda. Pak se ovšem odhalily Niallovy slabiny a přestalo to být ono. Kniha by dle mého snesla mnohem kratší rozsah, nitrozpytecké a sebepitvající úvahy Nialla mě vůbec nebavily a ztratil pro mne ihned punc atraktivního upjatého Brita. Děj byl uměle posunut a gradován prasáckým šéfem a exmanželkou, která si není jistá samotou, jinak by se v knize asi nic pořádného nestalo. A i sexuální scény mě spíše nudily než vzrušovaly. Možná jsem si mezi čtením jednotlivých dílů měla dát větší odstup, pak bych Cizince, Hráče i Milence neporovnávala s Bastardem, který byl z celé série nejlepší. Též jsem podvědomě čekala, že jak se osudy jednotlivých postav propojují, jeden díl série bude věnován kamarádce Chloe a Sáry, která figurovala v prvních dvou dílech. A ono nic, jen ti hrdinové se nám nějak rozkošatili.... celý text

Opráski sčeskí historje f koztce 2016, Jaz

"Obrázky" znám z facebooku a z přeposílání od kamarádů, takže když jsem knihu kupovala, tušila jsem, do čeho jdu. Některé mě pobavily vskutku hodně a smála jsem se nahlas, což se mi při mé zdrženlivost úplně často nestává. Jiné, zejména ty novodobější, mi přišly hodně hodně černé. Zkomolená čeština mě nepohoršuje, někdy jsou ty slovní hříčky a přesmyčky vtipné samy o sobě, ale myslím, že Opráski si vychutnají hlavně ti, co znají faktografii a souvislosti. Docela by mě zajímalo, jestli nějací současní dějepisáři s nimi pracují coby s pomůckou při výuce :-).... celý text

Božský hráč 2014, Christina Lauren

Do tohohle příběhu jsem se nějak nemohla začíst a pořád jsem knížku odkládala a měla problém se k ní vracet. Úplně mi nesedla hlavní hrdinka, od začátku bylo jasné, jak vše dopadne, což by nebylo na škodu, ale nějak se mi to vleklo a zápletka s tím, jak si vzájemně nevěřili, že se vlastně milují (včetně klišé s odposlechnutým a chybně vyloženým rozhovorem), byla zbytečně natahovaná. Erotické scény pro mne měly největší náboj v Božském bastardovi, ale u hráče hodnotím kladně i to, že je to snad první kniha z tohoto žánru, kde se píše o dobře provedené ruční práci a nekoitálních praktikách. Tři hvězdičky nakonec dávám i za několik velmi vtipných rozhovorů mezi Hannou a Willem (ačkoli některé považuji za velmi absurdní - viz ten o obnově panenství).... celý text

Malý pražský erotikon 2014, Patrik Hartl

Líbí se mi styl Hartlova psaní, ale méně už téma, o kterém píše. Pokud má někdo vztahové problémy či krizi středního věku, může být Malý pražský erotikon dosti depresivní četbou. Nejvíc jsem proto fandila Adéle, která sice dle anotace na přebalu působila nejzoufaleji, nakonec byl pro mě ale její příběh tím nejšťastnějším. Někdo si zde stěžoval, že kniha postrádá zásadní zvrat, ale i o tom život je, o skrytých konfliktech, které nevybují do obrovské katastrofy, ale stejně mohou citelně zasáhnout.... celý text

Kdopak je ta zrzka? 2013, Alice Clayton

!!! POZOR SPOILERY z dalších dílů !!! Nejprve jsem četla první dva díly, takže jsem tušila, do čeho jdu. Ale i přesto jsem čekala nějak víc. Větší vývoj vztahu mezi hrdiny, oťukávání, nárůst napětí - zkrátka něco jako v Nabíječi. Oproti tomu Grace a "George" do toho šli po hlavě a nežinýrovali se, což jim přeju, ale mě to obralo o očekávání a rostoucí touhu, jak se to vyvine a ááách, když k tomu konečně dojde. Claytonová v tomto případě měla asi hlavní ambici napsat erotický román, ale sexu je tam tolik, že pro mne přestal být poměrně záhy zajímavý. Přispělo k tomu i trochu sci-fi, které k erotické literatuře patří, ale tady ho bylo nějak moc. A sice že hrdinka i hrdina jsou vždy připraveni k akci, hupsnou na to, první orgasmus přijde před průnikem, další hned po něm a těch třicet následuje v těsném sledu. Upřímně doufám, že existují multiorgastické ženy a závidím jim, stejně tak jako se mi chce věřit, že se správným chlapem v lůžku žena prožije své malé tsunami i opakovaně za noc. Ale tady toho bylo tolik, že mě to spíš otravovalo. Díkybohu, že frekvence slova "kozičky" nebyla tak vysoká jako ve dvojce :-). Grace ve srovnání s dvojkou nebyla tak vyšinutá, Jack je frajer k zulíbání od počátku, ostatní postavy sice tvoří hlavně křoví, ale sympatické křoví, a to i Michael, ze setkání s nímž je sice Gracie nejprve rozhozená, ale nakonec se z něj vyklube starý dobrý kamarád. Zde mohla autorka trochu zapracovat na jejich "konfliktu" a usmíření, dodat příběhu trochu zvratu a hloubky. Celkově hodnotím jako milou oddychovku, místy vtipnou, eroticky spíš otravnou, než že bych si ji četla na náladu :-), nic moc náročného a hlubokého. Série počínající Nabíječem mne od autorky bavila mnohem víc, budu se k ní s chutí vracet, k Zrzce nejspíš ne.... celý text

Ďábel v zrcadle 2016, Juraj Červenák

!!! POZOR SPOILERY !!! Nebylo to špatné, ale trojka v mém osobním hodnocení nasadila laťku výš. Ačkoli uznávám, že za větší prostor, který dostala akční složka v podobě kaprála Bohdana Jaroše, by si Červenák ty čtyři hvězdy i zasloužil. Ó ano, kritizovala jsem je, ale už se taky řadím mezi jeho fanynky. A abyste věděli, nestydím se za to. Děj byl pro mne tentokrát nebyl tak matoucí, pointa postupně odkrytá, takže neohromila. To, že padouch bude dobrý střelec mi bylo jasné od počátku a divila jsem se, že kapitán a spol. nekoukali také tímto směrem. Už v okamžiku, kdy se ukázalo, že kapitán biskupovy ochranky nemohl být střelcem, měli hrdinové pátrat po někom jiném, kdo střílet umí. Což jim dokázal, když zastřelil vyslýchaného pekařského učně. A stejně jako ve třetím díle - důležitá narážka, která zůstala zasuta, než se k ní autor vrátil a děj se ubral oním směrem (v Ohnivém znamení zmínka o strašidelném Burgu, zde zmínka o střeleckých závodech). Ale nechci být kritická, ono napsat detektivku, poskládat indicie tak, aby to nebylo od počátku jasné, ale aby bylo dostatek stop a vějiček pro čtenáře, není snadné. Něco mi říká, že s baronkou ze Šternberku se ještě setkáme. Je ovšem otázkou, jakou roli vlastně sehraje, protože autor prostřednictvím Barbariče nechal čtenáře stran její postavy poněkud rozpolceného. Trochu mne mrzí, že v ději chybí výraznější ženská postava, ale uznávám, že dějinné reálie tomu moc nenahrávají. Až doposud byly ovšem snad všechny ženy čarodějnice, sexuální zvrhlice nebo z hlediska pozadí (nemyslím zadku!) hodně pochybné osoby. Vcelku jsem zvědavá na setkání s kapitánovou manželkou, dojde-li k němu někdy, snad alespoň ta bude poněkud čistší pověsti. Bojím se, že to ale nebude žádná Madonka, vzhledem ke kapitánově povaze bude potřebovat nějakou dámu, která by ho vyvažovala :-). Trochu mne mrzí, že jsem nenavštívila Vídeň, takže jsem si nemohla vychutnat, nakolik se liší ta současná od té literární historické. Co mne již trochu obtěžuje, je líčení Barbaričových trávících pochodů. Kromě obligátního zvracení při přestřelce a potyčkách, jde o zmínky o ulevování si do nočníku. To to snad Stein nebo Jaroš nedělají, že u nich Červenák nemá potřebu o tom psát? Jak jsem se zmiňovala jinde, já vím, že třeba i Aragorn, Legolas a Gimli, i když byli jen na lembasu a vodě zatímco pronásledovali skřety do Fangornu, museli sem tam udělat zastávku na čůrání nebo to druhé, ale není třeba o tom psát a pro příběh to není podstatné. Červenák ovšem tělesné procesy zmiňuje často a když už se jich postavy osobně nedopouštějí, tak o nich alespoň mluví nebo je jejich mluva prodchnuta různými narážkami na ně. Je to svým způsobem charakteristický prvek pro Ďuru, ale zrovna tenhle mě úplně nebere a myslím, že zbytečně odrazuje i čtenáře, kteří by se jinak do této dějinné doby rádi ponořili. Btw: opět to odnesl Jaroš, šrám na čele od rozstřelené lucerny a roztržené ucho (to samé, co v jedničce, nebo to druhé)? Ve dvojce šipka z kuše do břicha... kdyby si Barbarič aspoň nezlomil ruku a Steina nebolelo koleno, říkala bych si, že chudák akční složka odskáče opravdu vše.... celý text

Božský bastard 2013, Christina Lauren

!!! POZOR SPOILERY !!! Hned po začtení se mi obočí vylétlo vzhůru a řekla jsem si, že autorky se s tím tedy nepářou - hlavní hrdinové na to vlítnou hned v první kapitole a to bez předehry, pokud nepočítám jejich devítiměsíční vzájemnou nenávist a slovní útoky. A s drobnými výjimkami v tomto trendu pokračují až za polovinu knihy; v podstatě lze říci, že co kapitola, to vzteklý, ale hříšně skvělý sex. Překvapivě tyhle pasáže mne bavily podstatně víc, než když se Bennet a Chloe začali sbližovat, zamilovávat a pokoušet o vztah. Ačkoli celou dobu jsem si lámala hlavu nad tím, co hrdinka dělá se vším tím reprodukčním materiálem vzhledem k tomu, že to pokaždé dělali bez ochrany... "Křečkování" roztržených a nošených kalhotek je pak kapitolou samo o sobě :-). Zajímavý nápad pro mne bylo střídání kapitol z ženského a mužského pohledu, po jiných knihách to bylo docela osvěžující. I když ten rychlý přerod z arogantního parchanta na zamilovaného hošíka nebyl moc uvěřitelný - nebo jen moc rychlý. Celkově hodnotím třemi hvězdami, i když ještě o polovinu hvězdy výš by Božský bastard utáhl. Nicméně nesouhlasím s tím, že mezi podobné knihy patří Nabíječ, ten je pro mne ve zcela jiné lize a postrádá prvek dominantního poněkud tvrdšího sexu (díkybohu), naopak obsahuje mnohem více vtipu a nadsázky. "Co mi to děláte?" zeptal se tiše. Usmála jsem se a odfoukla si ofinu z očí. "Jsem si vcelku jistá, že jsem to dělala sobě." Jeho obočí se nadzvedlo. "To je pravda." Zvedla jsem se a znovu si uhladila sukni na stehnech. "Pokud to bude všechno, pane Ryane, ráda bych se vrátila ke své práci."... celý text

Krev prvorozených 2014, Juraj Červenák

!!! POZOR SPOILERY !!! Mno... na druhé čtení se mi to líbilo víc, přestože můj názor na hlavní postavy se více méně nezměnil a děj mi i nyní přišel poněkud slabší a zmatečný. Při opětovném čtení, kdy už jsem znala zápletku knihy, jsem se ale v dějových zvratech a postavách orientovala lépe. Škoda, že si autor i více nepohrál se zákulisím náboženského sporu mezi šlechtou a stavy, ale chápu že tak daleko jeho ambice nesahaly. Steina i nadále považuji na mrzouta, který mi moc sympatický není, lidských stránek mnoho neukazuje. Naproti tomu Barbarič jich místy má až příliš (neustále líčení toho, jak před bojem potřebuje + popisů jeho zvracení už mám trochu dost - prosím tímto autora, aby se notář trochu víc v dalších dílech otrkal :-)). Stejně jako jiní/jiné i já jsem pod vlivem kaprálova literárního kouzla, ačkoli intimní zážitek s ním bych si asi odpustila. Kdyby mi chtěl jen tak lehce naplácat, tak proč ne, ale něco mi říká, že u lehkého a natož plácání bychom neskončili. Zatím nejvíce se mi líbil třetí díl, čtvrtý jsem nečetla, takže kdybych měla sestavit žebříček, aktuálně by to bylo: Ohnivé znamení, Mrtvý na Pekelném vrchu, Krev prvorozených. Nicméně co oceňuji jsou samotné názvy románů, nemluvě o úvodech k jednotlivým kapitolám, které jsou samy o sobě nicneříkající a netušícího čtenáře někdy svedou na mylnou stopu. Baví mne číst si je na začátku kapitol a poté po jejich přečtení, kdy je již zřejmé, co přesně se pod neurčitými formulacemi ukrývá. Ovšem úvod k Báthorymu zatím série S+B+J nepřekovanala ("Hlava první, v níž padne hlava první..."). Z lesa potácivě vyběhl maskovaný muž - křičel, jako by měl za patami samotné peklo. Ve skutečnosti to byl Jaroš.... celý text

Mrtvý na Pekelném vrchu 2014, Juraj Červenák

!!! POZOR SPOILERY (a to i z kpt. Báthoryho) !!! Kapitán Mrzout, jeho úchylný poskok a kurevník... Pozor, to není můj názor, takto hlavní hrdiny charakterizují jiné postavy v knize! A ta se mi na druhé počtení líbila mnohem víc. Při prvním čtení jsem ji totiž hodnotila plná dojmů z Báthoryho (a hlavně toho sexy černokněžnického vezíra ze dvojky, kterému na konci vytekly oči, když bojoval se svatým Jiří), kterýmžto historickým počinem si mne Červeňák opět získal (jedničku Bohatýra mu - po skvělé sérii o Černokněžníkovi - doteď nemohu zapomenout). Děj je relativně prostý a odehrává se v Bánské Štiavnici, kterou jsem navštívila sice před hodně lety (a balil mne tam takový hodně divný klučina), zůstala mi však v paměti jako hodně pěkné město, a po přečtení mám chuť se do ní znovu vypravit. Je pravda, že podezření stíhá podezření a kapitán Stein si počíná nesmlouvavě a jako slon v porcelánu. Vlast je v ohrožení, a tak koná bez ohledu na dobré mravy a elementární mezilidskou slušnost. Samotná postava kapitána mi je z celého trojlístku nejméně sympatická. Po přečtení dalších knih sice čtenář tuší, že za jeho drsnou fasádou není tak drsný vnitřek, horlivý obhájce jediné pravé víry a rodinných hodnot však do svého nitra moc proniknout nenechá. Proto jsem mnohem více sympatizovala s Barbaričem, který sice působí trochu jako bábovka, ale ukáže se, že i on pod módním dubletem a okružím skrývá tvrdé jádro. A ze všech postav je vykreslen nejvíce lidsky - se všemi slabostmi, ale i se smyslem pro humor, kterým vyvažuje kapitánovu uzavřenost a mrzoutství a některé okamžiky trefnými glosami zlehčuje. Nu a kaprál Jaroš? Při čtení komentářů k dalším Červeňákovým knihám této série nabývám dojmu, že získává poměrně slušnou fanouškovskou, ale i fanynkovskou základnu. Mladý, dobře rostlý, dlouhé tmavé vlasy (co na tom, že mu v jedničce kulka utrhla ucho, vlasy nechá rozpuštěné a nic nebude vidět!), když bosý běhá v dešti a tiše a neúprosně kosí hajduky, je to velmi působivé. A čtenářka by mu i odpustila to, že se vyzná v katovském řemesle a nevadí mu jíst u mrtvoly na zkrvaveném stole... Co na tom, povolání jako povolání, že. Ale on je opravdu poněkud úchylný. To není žádný Severus Snape se zálibami Christiana Greye. Při čtení si ho sice mohu idealizovat a budou se mi z něj podlamovat kolena, v reálu ale prosím pana notáře se sklenkou vína a sladkými slovíčky na rtech! Před dvěma dny jsem dočetla trojku a dala si znovu i první dva díly, které se mi nyní líbily mnohem více. Jistě, srovnání s Báthorym se nabízí, ale na rozdíl od něj toto je čistě historický žánr bez prvků fantasy. Je to jiné, ale líbí se mi to. Jediné, co mi vadí - ale to je obecně problém autora, protože je to ve VŠECH jeho knihách - je jistý naturalismus v líčení násilí a velmi častý výskyt narážek na koule, p*dele apod. Kdysi jsem v časopise Maxim četla typologii národů podle nadávek, tedy které národy nadávají se sexuálním podtextem (fuck) a které s fekálním (do pr..., h*vno, ...). Červeňák nezapře, že patří mezi ty druhé, protože jen první kapitola se hemží detailními popisy napichování na kůl, zmínkách o koulích přimrzlých na severu k židli, hrdinové často klejou a posílají své protivníky do končin, kde záda ztrácejí své místo... Nedělám si iluze, že se ve vojenském prostředí hovoří latinou, ale na mne je toho zkrátka trochu moc a méně by bylo více. Jinak je ovšem Červeňák mezi mými oblíbenými autory a i když se snažím nové knihy nekupovat, do těch jeho (zatím) pokaždé půjdu. A proč čtu dál? Jak řekl Barbarič: "Nic ve zlém, kapitáne, ale nelákají mě další krvavá dobrodružství po vašem boku. Na druhou stranu mě sžírá zvědavost, co za tím vším je. Nenechám si utéct odhalení dalších souvislostí."... celý text

Ohnivé znamení 2015, Juraj Červenák

!!! POZOR SPOILERY !!! Z dosavadních knih o Steinovi, Barbaričovi a Jarošovi se mi tahle líbila nejvíce. Asi to bylo dané tím, že ty předchozí dvě si pamatuji jen matně - což hodlám hned po obědě napravit a začít číst od začátku. O identitě vraha dívek jsem neměla nejmenší tušení a ani náznak v podobě dvou dam, které notář potkal při odchodu z dvorce jsem netušila. Nicméně opomenutí hrdinů podívat se do Burgu považuji za trestuhodné, hned z první zmínky o tom, že je budova opuštěná a že v ní straší, bylo jasné, že to nebude jen tak. Detaily z Jarošovy minulosti se mi úspěšně podařilo vytěsnit, takže v této knize za něj opět palec nahoru. Barbarič je mi sympatický od začátku, Steina považuji za suchara, ale možná mu opětovným čtením a 4. dílem přijdu na větší chuť. Mimochodem, neví někdo z místních, zda se opravdu čepuje pivo s jeho jménem? "Daj si kousek pečenýho koňskýho, pane?"... celý text

Zrzka všem učaruje 2015, Alice Clayton

Oproti druhému dílu, který mne nezaujal, hodnotím třetí poměrně vysoko. A to zejména kvůli popisům zákulisí showbusinessu, ze kterého občas mrazí a občas je člověku špatně. Jak uznává sama hrdinka, už nikdy nebudu na rozhovory s celebritami koukat stejnýma očima. Možná, že kdyby Claytonová nebyla primárně autorkou erotických romantických příběhů, mohla z toho být výborná psychologická sonda do života a psychiky začínající hvězdy. Přestože v druhém díle je Briťák ten dospělejší, v trojce jsem s povděkem kvitovala, že Grace vyrostla a dostala rozum. Oproti tomu Jack se choval na svůj věk a nechce se mi věřit, že by přísavku Adama neodhalil mnohem dříve - ale což, nějakou zápletku to mít muselo. Prokládání úryvky z tisku a bulváru mě bavilo a dobře dokreslovalo děj. A potěšil mne i vztah Holly a... nebudu prozrazovat koho ;-).... celý text

Zrzka se odhaluje 2014, Alice Clayton

!!! POZOR SPOILERY !!! Znám příliš špatných obálek na dobrých knihách, takže se snažím nesoudit knihu podle obálky. Obálka Zrzky se mi ovšem líbí, na rozdíl od obsahu. A to mi zrzky obvykle evokují Emmu Stone, kterou nesnáším za to, že se už v několika filmech miliskuje s Ryanem Goslingem, se kterým bych se chtěla miliskovat já. Ou jé! Nečetla jsem první díl, takže těžko knihu soudit jako pokračování série. Nicméně děj je především šňůrou popisu sexu mezi hlavními postavami, který je tak skvělý a multiorgastický, až je nereálný a nudí. Kdyby autorka tyto scény vypustila, zbyl by cca třicetistránkový lehce předvídatelný příběh. Možná, že číst tu knihu před dvěma dekádami, byla bych z ní mnohem víc odvařená. Viděla jsem ale příliš mnoho amerických romantických filmů, komedií a přečetla příliš milostných příběhů, aby mě ten Gracein nějak překvapoval a něčím obohacoval. Uznávám, že asi na vteřinu jsem přemýšlela, jestli s Michaelem skončí (z části kladu vinu tomu, že jsem nečetla jedničku), jinak to ale bylo velmi předvídatelné. A scény, v nichž Grace šílí a dělá trapasy mne vyloženě iritovaly. Ne, že bych jí odsuzovala, sama jsem párkrát vyšilovala a vnímala realitu pokřivenou optikou svého duševního stavu, ale u Grace toho bylo nějak moc. Tu scénu na premiéře Jackova filmu bych asi skousla, ale když chystala večeři, spadla u toho na zem, zapálila utěrku apod., to už bylo krapet přehnané. Oproti Nabíječi, který se Claytonové opravdu povedl, byla pro mne Zrzka spíše zklamáním. P.S.: Nevím, zda šlo o chybu v překladu, ale v jedné scéně měla Grace na sobě těsné kalhoty, aby jí vzápětí její protějšek vyhrnoval sukni,. A jinde se neustále mluvilo o tom, že na sobě má Jackovo tričko, aby jí vzápětí rozepínal košili... :-/ P.P.S.: Knihu aktuálně prodávají Levné knihy cca za 70,-.... celý text

Tajný život mazlíčků 2016, kolektiv autorů

Hezké zpestření pro milovníky filmu. Na jednotlivých stránkách jsou situace z filmu, do kterých se vlepují samolepky vložené uprostřed sešitu, případně scénky, které čtenář samolepkami dotvoří podle svého. Sešit s aktivitami je určen spíše pro starší děti - náš dvouletý syn ho zatím nedocenil, na samostatné nalepování nemá motoriku a aktivity ho zatím nebaví. Věřím ale, že pokud odolám nutkání hrát si s knížkou sama, potěší ho, až bude starší.... celý text