tatjana1737 přečtené 648

Odvrácená strana slunce 2015, Kate Furnivall

Ke knize jsem se dostala v rámci akce liberecké knihovny "rande naslepo", kdy si čtenáři půjčovali zabalené knihy označené barvou jen podle žánru, takže netušili, jakou knihu si vlastně půjčují, dokud ji doma nerozbalili. Když jsem si četla komentáře zde, obávala jsem se zklamání, titul mne však příjemně překvapil. Tempo bylo velmi pomalé, až ospalé, ještě daleko za polovinou knihy se nitky jednotlivých dějových linií k sobě zcela nepřiblížily, natož aby se spojily, ale čtení to poutavosti neubralo. Styl vyprávění Kate Furnivallové mi sedl. Autorka velmi pěkně popsala prostředí ostrova, i díky překladu Hany Volejníkové jsem si vychutnala některé slovní obraty či přirovnání. Odhalení vraha pro mne bylo překvapením, neměla jsem ani tušení. A docela ráda bych si přečetla, jak to s Dodií a Flynnem bylo dál. Příjemný bonus - vzhledem k tomu, že se autorka v závěru přiznala k tomu, že se inspirovala skutečnými událostmi na Bahamách, mohu si díky přečtení knížky odškrtnout další položku Čtenářské výzvy, ve které tak dlouho stagnuji :-). !!! POZOR SPOILER !!! Zklamaná jsem byla závěrem příběhu Elly. Dokážu soucítit s jejím pocitem nudy, takže její románek jsem neodsuzovala, ale naopak jí fandila a doufala, že Reggie je do všeho zapleten, takže se od něj "osvobodí". O to víc mne zasáhla smrt jejího milence a to, že se její život vlastně vrátil do původních "poklidných" kolejí diplomatovy manželky.... celý text

Mé sladké šestnácté století 2013, Rachel Harris

Přiznám se, že po přečtení pochvalných komentářů zde na DK byla moje očekávání vyšší. Vím, že cílovou skupinou jsou hlavně mladší čtenářky, ale čekala jsem propracovanější popis renesanční Florencie, více setkání s malíři či umělci. Hlavní hrdinka je charakterizována jako fanda umění, ale toho je v knize hodně pomálu. A i když nejsem znalec dobových reálií, řekla bych, že to jak se v minulosti chová, by jí úplně hladce neprošlo i ve svobodomyslné Itálii... Vadila mi neschopnost Cat přizpůsobit se normám, mluvě a chování tehdejší společnosti, tím pro mne kniha byla málo uvěřitelnou. Nápad nebyl špatný, ale uchopení mě moc nenadchlo. Ačkoli kniha byla výrazně lepší než jedno dílko Jude Deveraux na podobný námět, kde se hlavní hrdinka přenesla v čase a ve středověké Anglii učila tehdejší šlechtu muzikálovému zpívání - brr :-). Co se týče postavy Niccola, přišlo mi, že jeho slizkost vyplývala jen z toho, že byl starší než hlavní hrdinka. Jak ovšem ta sama poznamenala, tehdy byly sňatky s výrazně staršími muži běžné. Takže i odsuzování jeho postavy mi přišlo ze strany autorky zbytečně příkré...... celý text

3x Kája Saudek 1989, Miloš Macourek

Ztracené příběhy 2012, John Flanagan

!!! POZOR SPOILERY!!! Z plna mého srdce bych chtěla konstatovat, že tuto knihu nepovažuji za nejslabší článek série. Ovšem tím, že se jedná o knihu povídek, z nichž ne všechny mohou čtenáře potěšit svým stylem a obsahem, kvalita knihy kolísá právě s jednotlivými povídkami. Co mi vadilo opravdu bytostně byl úvod ze současnosti (probíhající archeologické práce), ten si podle mně autor mohl odpustit. Hrad Redmont v ruinách? Naši oblíbení hrdinové jen jako vzdálený mýtus? To fakt ne... Pokud chtěl autor povídky nějak sjednotit, mohl tak učinit např. formou vyprávění příběhů jednotlivými hrdiny při temné hodince ve Willově chatě, na hradě nebo u táborového ohně při setkání hraničářů. A závěr byl akorát reklamou na další Flanaganovu sérii. Trošku mi vadilo, jak autor automaticky předpokládá, že jsme vzali za svou myšlenku, že si hraničáři rozumí se svými koni beze slov, takže polovina knih je plná dialogů a čtení myšlenek. Stejně tak jisté superhrdinství hlavních postav (např. věta: Byli čtyři, takže Will nad nimi měl značnou převahu.), uvěřitelnější jsou pro mně hrdinové, kteří občas selžou nebo dostanou nabito - takový ten trochu černobílý schematismus dělá pro mě z Hraničářova učně trochu pohádku. A budu se opakovat, ale co ta obálka? To má být Gilan nebo kdo? Vypadá spíše jako dlouhovlasý Rick - Lord Velká helma - Moranis :-X. SMRT HRDINY: Haltovo vyprávění pro mne bylo nejslabší částí povídky. Osobně si myslím, že ke smrti Willových rodičů bylo řečeno vše a autor se k tomu vracet nemusel. Nevěrohodné mi přišlo už jen to, že Halt jen tak přijede a dá se do řeči, když tak dlouho mlčel, i to, jak Will vše s klidem přijme a uklidní ho, že je všechno vlastně v pořádku a fajn. Když už se k tomu Flanagan musel vracet (ano, rozšíření informace o hrdinství Willovy matky bylo pěkné), mohl z toho vytěžit trochu víc. A povídka by se správně měla jmenovat spíše Hrdinové, protože své hrdinství prokázala i Willova matka... "(...) A navíc," dodal, "dokážete si mě představit jako rolníka?" (...) "Nedokážu," odpověděl jeho učitel, "tebe si rozhodně jako rolníka nedokážu představit. Rolníci totiž mají disciplínu." KALAMÁŘ A DÝKA: Pěkné, i když odhadnutelné - vzhledem k prořeknutí jedné z postav bylo jasné, kdo je nakonec oním informátorem ;-). Ale potěšila mne povídka věnovaná jen Gilanovi, a to, že ze samotného názvu povídky nešlo odhadnout, čeho se bude týkat. KVĚTNATÁ ŘEČ: Tady se Flanagan asi hodně snažil fanoušky potěšit, a i když jeho snaha byla místy trochu laciná, bavila jsem se. Cukovi dunivě zarachotilo v útrobách. Will na něj po očku pohlédl. Znělo to jako kritika, napadlo ho. Pak si uvědomil, že kritika to být nemohla, protože s proslovem ještě nezačal. "Zničil jsem si při tom boji luk, "zabručel Will. (...) Halt pokrčil rameny. "Luk můžeš vždycky nahradit," prohodil. "O tvé hlavě se to říct nedá." "Byl to můj nejmilejší luk," nepřestával reptat Will. Halt povytáhl obočí. "Tak to měl tedy podstatně větší cenu než tvá hlava." VEČEŘE PRO PĚT: Škoda, že z názvu šlo odvodit, kdo bude oněch pět. Čekala jsem trochu víc napětí, že se třeba lupiči budou vydávat za Jenniny přátele, opravdu všichni s Gilanem pověčeří, než se něčím prozradí a hraničář je zlikviduje. Takhle vlastně k večeři ani pořádně nedošlo. A já zůstala bez uspokojivého vysvětlení, jak se mohlo stát, že se tihle dva vlastně dali dohromady. SVATEBNÍ TANEC: Doufám, že myšlenka atentátu bude rozpracovaná, protože v jedné povídce byla krapet odbytá. "Víš, hraničáři, ta svatba nemohla bejt lepší. Krásná nevěsta. Hezkej ženich. Skvělý jídlo, skvělý pivo. A k tomu všemu nakonec ještě boj. Je to, jako bych byl zpátky doma." HIBERŇAN: Při čtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že si Flanagan trochu otevírá vrátka pro svůj prequel "Hraničářův učeň, první roky". Jistě, bylo to psané líbivě, aby se to zamlouvalo fanouškům, ale svůj účel to splnilo. Ale co si budeme nalhávat, bez zájmu a pobízení ze strany fanoušků by nevznikla žádná z knih druhým dílem počínaje :-). Když povídka končila, byla jsem chvíli zmatená a naštvaná, jak to, že příběh nepokračuje dál. Doufám, že příště se uspokojivě dozvím i to, co se vlastně stalo s Pritchardem, jak se seznámil s Haltem a jak probíhal jeho výcvik... "Takže já jsem tvůj přítel?" zeptal se. Halt hleděl několik vteřin před sebe a pak odpověděl. "Dokud si nezačneš znovu pískat." VLK aneb co se děje s vysloužilými hraničářskými koni. To jako vážně?! Ano, vzhledem k tomu, že máme doma už třetí generaci koček, je mi jasné, že ani koně nežijí věčně. Ale když už to muselo být na někom demonstrováno, nemohl to být někdo jiný? Vždyť tohle je Cuk! Nemám Vás ráda, Johne Flanagane. UŽ BYLO NA ČASE... Vzhledem k anotaci 12. dílu jsem v povídkové knize čekala nějakou zradu a smrt jedné z hlavních postav. Po celou dobu čtení jsem byla hodně našponovaná a poslední povídka mě příjemně uchlácholila. Zcela vážně přemýšlím tím, že tu čtení skončím a všechny postavy v mých vzpomínkách budou žít happily ever after.... celý text

Císař Nihon-džinu 2011, John Flanagan

!!! POZOR SPOILERY !!! Flanagan drží laťku a další kniha, tentokrát se odehrávající v dalekém Nihon-Džinu je toho důkazem. Osobně mám raději příběhy z Araluenu, ale vykreslení "Japonska" nebylo špatném, byť jeho císař byl na můj vkus trošku moc pohádkově hodný a sympatický. U autora mne mrzí určitá schémata - mám takový blbý zvyk na konci každé knihy přečíst anotaci na další díl. Takže když jsem četla, že císař bude svržen a jeho věrné budou tvořit jen rolníci, které bude potřeba vycvičit, bylo mi od počátku jasné, že bude výcvik bude vycházet z toskanské strategie boje. Proč by taky jinak o tom autor vůbec psal ;-). Oceňuji opětovné setkání se Seletinem, přestože jeho postava v novém prostředí už nepůsobí tak majestátně. Většinu děje táhnou hlavně známí hrdinové - Horác, Will s Haltem (ten opět stojí jako mlčenlivý, ale zkušený mentor v pozadí, který v potřebné chvíli usměrní hlavní hrdiny, přispěje radou, poučením a ironickou glosou) a Alyss s Evanlyn / Kassandrou. Jejich hašteření a smiřování mi přišlo trochu umělé, autor přeci jen je muž a dívčí myšlenkové pochody mu moc nejdou, ale potěšilo mne, že dostaly samostatný prostor a holčičí čtenářky si tak mohly přijít na své. Ačkoli u lovu na tygra-lidožrouta mi přišlo trochu přehnané, že by ho zvládly samy dvě... Co se týče obálky knihy, opět by mne zajímalo, odkud autor ilustrace čerpal inspiraci. To v pozadí má jako být Brad Pitt? :-X Na závěr pár úryvků, které mne pobavily: Evanlyn byla tou představou pohoršena. "Kdybys na mě vztáhl ruku, můj otec by tě nechal zbičovat!" Halt posměšně odfoukl. "Kdyby tady byl tvůj otec, podržel by mi pláštěnku, abych to mohl udělat." Seletin sledoval, jak se loď kymácí a posádka pachtí, aby zabránila jejímu potopení. "Víš," řekl Haltovi s kamennou tváří, "možná by bývalo bylo jednodušší poslat jim na palubu ta dvě děvčata se cvičnými meči." Dlouho chvíli si hleděli do očí. Potom Halt zavrtěl hlavou a prohlásil: "Potřeboval jsem, aby jich několik zůstalo naživu." "Máte pravdu, Halte," uznala a kývnutím potvrdila, že se podvoluje. "Je hezké slyšet, jak to pro změnu říká někdo jiný," zvesela se ozval Will. "Mám pocit, že já tahle slova řekl za svůj život už hrozně mockrát." Halt k němu obrátil zachmuřený pohled. "A vždycky jsi měl pravdu." "Halte? Jste vzhůru?" "Ne." Nevrlost jednoslabičné odpovědi se nedala přeslechnout. "Tak promiňte." "Zavři pusu." (...) "Wille? Spíš?" Prudce otevřel oči a okamžitě byl ve střehu. Pak si uvědomil, že z Haltových slov nezazněl poplach ani varování, a napjaté svaly se uvolnily. "Spal jsem," řekl trochu dotčeně. "Ale už nespím." "Výborně," odvětil Halt trošičku škodolibě. "Dobře ti tak." A vousatý hraničář se obrátil na druhý bok, přitáhl si přikrývku pod bradu a spokojeně usnul.... celý text

Halt v nebezpečí 2010, John Flanagan

Souhlasím s tím, že název značně prozrazuje, o čem že kniha bude. A čtenář obrací každou další stránku v napětí, kdy už se to konečně semele, aby to měl za sebou... Přestože se dějově jedná o pokračování "Králů Clonmelu", kniha obstojí i při samostatném čtení nebo při čtení s odstupem od předchozích dílů. Autor si v knížce "dělá strýčka" pro sepsání a vydání samostatných příběhů Halta a Crowleyho. Opět jsou součástí slovní přestřelky mezi hrdiny (ačkoli teď, kdy se na ně hodně soustředím, mi přijde, že Flanagan na nich sem tam ujíždí a odbočuje od děje), opět jsou všichni hrdinové dokonalí (Já vím, že Horác je sir a Will je právoplatný hraničář, ale trochu mne už unavuje, jak každého dokážou omráčit jednou ranou :-), je to trochu zjednodušující...) a děj napínavý. Nenudila jsem se a směle se pouštím do dalšího dílu. Pár citátů, které se mi líbily :-) (a to, že Halt pokaždé "odvětí" je opravdu jen náhoda :-D): "Není tamhle někdo, koho známe?" ozval se Horác. Ukazoval na postavu v pláštěnce usazenou u cesty necelé čtvrt míle od nich s rukama složenýma na kolenou. Poblíž, na okraji strouhy podél cesty, okusoval trávu malý huňatý kůň. "Je to tak," odvětil Halt. "A zdá se, že s sebou přivezl i Willa." Halt se na něj usmál. "Lidi si se mnou rádi povídají," prohlásil. "Jsem vynikající společník a okouzlující osobnost. Zeptej se Horáce, celou cestu z Dun Kilty jsem do něho v jednom kuse něco hučel, že je to tak?" "Malcolm neví všecko," odvětil stručně. Will se musel usmát. "A vy ano?" "Jistě že ano," odtušil Halt. "To je známá věc." Malcolm souhlasil, měl ale jinou připomínku. "Ať to byly ženy nebo ne, stovka lidí je pro nás čtyři dost velká hrstka, abychom se s ní utkali. Napadá tě, jak si s tímhle úkolem poradíme?" "Jednoduše," odvětil Halt. "Obklíčíme je." "Pryč ode mě! Poslouchej si svoje vlastní srdce a plíce, jestli máš potřebu!" Horác omluvně pokrčil rameny a ukázal mu naslouchací trubičku. "To je trochu těžké, Halte. Abych to mohl provést, musel bych si otočit hlavu úplně dozadu." Halt se na něj zlomyslně usmál. "Vím určitě, že bych to dokázal udělat za tebe," odvětil. Jinak za mne naprosto nejlepší pasáž ta, kdy se Horác bezelstně zeptá Halta, co dělal v kuchyni on, když si poprvé všimnul Willova talentu k práci hraničáře :-) :-) :-).... celý text

Králové Clonmelu 2010, John Flanagan

I když se v tomto díle dozvíme Haltovo i Horácovo příjmení, něco o Haltově rodině a konečně je odhaleno tajemství úpravy jeho vlasů :-), považuji Krále Clonmelu za slabší článek série. Flanagan opět navazuje na trend v jedné knize něco nakousnout a příběh dokončit v knize další. Některé momenty mi přišly trochu postavené na vodě a pořád si myslím, že kupu věcí šlo rozpracovat (vztah mezi bratry, vztah mezi králem a jeho synovcem, postavení Seana v království, rozsouzení soubojem, sekta Nezasvěcených jako taková). Autor též opět z ničeho vyčaroval další stát, jen zmíněný, ale pro geografii jeho světa významný (Toskan, odkud pocházejí Genovesané). Pořád je to ale čtivě psané, příběh nenudí a některé slovní přestřelky jsou výborné (viz třeba Willovo vplížení se do hostinského pokoje a spor o to, zda Halt chrápání jen předstíral nebo skutečně spal). Králové Clonmelu daly větší prostor nejen Haltovi, ale i Horácovi, který nám - stejně jako v předchozích dílech Will - vyrostl před očima. "Je to starobylá pevnost," vysvětlovat Halt. "Je o několik set let starší než hrad Araluen. A stál tu dlouho předtím, než kolem vyrostlo město." Na Horáce to náležitě zapůsobilo a uznale prohnul rty do obloučku. Pak Halt celkový dojem pokazil, protože dodal: "A v zimě tam příšerně táhne." Včera večer, když tábořili u cesty, měl hraničář plné ruce práce. Horác sledoval, jak vybaluje pera, inkousty, pergameny a tabulky pečetního vosku a povzdechl si. Halt se rozhodl věnovat tomu, co nazýval "tvořivou prací s listinami". Horác tomu říkal padělání. Vzpomněl si, jak Haltovo padělatelské umění kdysi naplnilo hrůzou jeho čestnou a upřímnou duši. Jsem trochu zkaženější, pomyslel si, už mi to tolik nevadí. Usoudil, a ne poprvé, že pokles jeho morální úrovně je důsledkem příliš velkého množství času, které tráví ve společnosti hraničářů. (...) Přihlížel, jak Halt přitiskl dokonalou napodobeninu araluenské královské pečeti na kolečko vosku ve spodní části dokladu. Halt zvedl oči. "Duncan by nám jednu dal sám, kdybychom byli měli čas ho požádat. Nevím, proč si děláš takové starosti," poznamenal. (...) "Možná. Ví ale, že máte tohle?" Halt neodpověděl hned. "Vlastně ne, připustil, "ale to, co neví, mu neuškodí. Ani mně, což je důležitější." !!! POZOR SPOILER !!! P.S.: Obálka mi silně připomíná krále Theódena obarveného na bruneta. Vzhledem k tomu, že má asi jít o krále Ferrise, a že král a Halt jsou jednovaječná dvojčata, mohl si tvůrce obálky toto vypodobnění odpustit, protože Halta si představuji jinak :-). P.P.S.: Čaj a saze :-).... celý text

Zmizelá 2013, Gillian Flynn

!!! POZOR SPOILERY !!! Přečteno během dvou dní, a kdyby mne neotravovaly biologické potřeby a dítě, dala bych to za den :-). Nejprve jsem viděla film, takže pointa mi byla známa, o požitek ze čtení jsem však ochuzena nebyla. Některé myšlenky Amyina manžela a jejího deníkového já byly alarmující i pro čtenáře a mohou sloužit jako zamyšlení, jak to vlastně máme se vztahy my, proč se kupa lidí rozchází, zda někdy nehrajeme někoho jiného, než jsme my sami, a pak se bojíme, aby nás naše protějšky neopustily, když zjistí, jací doopravdy jsme... Jen doufám, že si tuto knihu nikdo nevezme jako návod, jak potrestat partnera, který nás prohlédl a sám se dávno také přestal snažit předstírat :-). A Amy? A) Poprosila bych ji o výtisk Fantastické Amy zdarma. B) Chtěla bych jí za kamarádku. C) Vzala bych před ní nohy na ramena a snažila se nekřičet hrůzou nahlas. C) je správně :-).... celý text

Obléhání Macindawu 2010, John Flanagan

!!! POZOR SPOILERY !!! Tento díl navazuje na předchozí a uzavírá tak příběh podivných a znepokojivých události v Norgateském lénu. Opět přečteno jedním dechem a se zklamáním, že příběh už končí. Moc se mi líbilo Willovo řešení krize nedostatku mužů, kteří mohou dobýt hrad - spojenectví se Skandijci (od prvního setkání s Erakem bylo jasné, že to jsou vlastně sympatičtí chlápci) i s čarodějem. Některé momenty byly předvídatelné, ale jak bylo mnohokrát řečeno, Flanagan píše hlavně pro mladší čtenáře, a pro mně osobně jeho předvídatelnost není na škodu, i tak se čte moc dobře. Potěšující pro mne bylo rozvinutí vztahu mezi Alyss a Willem (ten její dopis na konci byl fakt dojemný!), naopak mne trochu zklamal Kerenův konec (při vykreslování jeho vnitřního konfliktu by z této postavy autor mohl vytěžit víc). Úplně mi taky nesedělo to, že postava Ormana se najednou chovala úplně jinak než v prvním díle, působilo to na mne ve stylu "už je jasné, že Orman je vlastně hodný, takže proč ho vykreslovat jako nafoukaného pitomce". Za Flanagana doufám, že ještě něco vytěží z Piktů a že jsme s nimi ještě neskončili (to by byla škoda!). P.S.: Jsem jediná, nebo i někomu dalšímu připomíná Horác na obálce prvního vydání Iana Somerhaldera? :-) P.P.S.: 2-5 1-4 3-3 3-3 4-4 2-6 1-1 1-4 1-1 4-2 1-1 2-4 3-2 4-6 2-5 3-3 1-4 2-5 4-3 3-6 4-6 3-6 4-3 1-1 4-2 3-1 2-3 3-2 1-1 3-4 2-3 4-1 1-5.... celý text

Blesk 1998, Ernest Thompson Seton

Čaroděj na severu 2009, John Flanagan

!!! POZOR SPOILERY !!! Co mne na ději trochu mrzelo, bylo to, že se Will ve svém lénu moc neohřál, a hned zas putoval za dalším dobrodružstvím. Docela by se mi líbilo se na chvíli zastavit a vychutnat Seaclife, stejně i jako zbytek Araluenu. Snad se autor pochlapí a napíše nám nějakého průvodce nebo dějiny svého světa :-). Zápletkou s Johnem Buttlem jsem byla zklamaná a říkala si: "To je jako všechno? Takhle to Will vyřešil?" dokud se Buttle nevrátil, aby páchal další škody. Bylo jasné, že někdo, komu je věnován takový popis, nemůže vyváznout tak "lacino". Moc se mi líbily přípravy Willa na úkol špiona / kejklíře a celkově jsem knihou nebyla vůbec zklamaná, naopak jsem ji přečetla skoro na jeden zátah. A protože jsem odkojená mnoha knihami a filmy, říkala jsem si, že nic nebude tak, jak se jeví, což se mi potvrdilo :-) Škoda jen, že mám tak načteno, jinak bych z odhalení, kdo vlastně kuje pikle na Macindawu, měla větší haló. Nicméně jak jsem byla vycukaná, jak to vlastně bude, podezřívala jsem z čarodějnictví samotného hraničáře Norgateského léna :-D. Škoda, že Flanagan už jednotlivé díly nepíše jako uzavřené příběhy. Z otevřeného konce a názvu dalšího dílu bylo jasné, že bude pokračování. Ne, že bych si stěžovala, další díly jen vítám, dlouho jsem nečetla nic tak čtivého, sice ne novátorského, ale výborně napsaného a s kupou parádních momentů, ale kdyby byla série psaná coby 1 díl = 1 příběh, vychutnávala bych si ji možná víc. Vždycky, když Will cvičíval na mandolu, nasazoval jeho učitel trpitelský výraz. Will se nedokázal ubránit pocitu jistého uspokojení, když slyšel, že Halt jeho umění vlastně obdivoval. Byl to však pocit prchavý. "Co já o tom vím?" odtušil Halt s pokrčením ramen. "Jedno kočičí vřeštění mi zní úplně jako druhé." "(...) Nemohl bych si vybrat nějaké jiné přestrojení?" obrátil se s prosbou na Crowleyho. (...) "Jaké třeba?" zeptal se. Will horečně přemýšlel a pak ho napadla odpověď. "Dráteník," navrhl. Konec konců v dobrodružných příbězích a legendách, které vypravoval Murdal, hlavní pohádkář barona Aralda na hradě Redmontu, se hrdinové často vydávali za dráteníky. Halt pohrdavě ohrnul nos. "Dráteník?" opáčil Crowley. "Ano," potvrdil Will a nadšeně se rozpovídal. "Putují z místa na místo. Lidé s nimi mluví a -" "A jsou vyhlášení jako drobní zloději," dokončil za něj Crowley. "Myslíš, že je to dobrý nápad, vybrat si přestrojení, které ti zaručí, že každý, koho potkáš, tě okamžitě začně podezírat? Sledovali by tě jako ostříži a čekali by, kdy jim šlohneš příbory." "Zloději?" zklamaně se podivil Will. "Opravdu?" "Jsou tím přímo proslulí," potvrdil Halt. "Nikdy jsem nepochopil, proč ten nudný trouba Murdal pořád tak urputně lpí na tom, aby se jeho hrdinové vydávali za dráteníky. Nic horšího se snad nedá vymyslet." Když spustil úvod staré krásné písně o návratu domů, Berrigan přestal hrát a zamračil se na Willovu mandolu. "Strunu A máš naladěnou trochu níž," řekl Willovi. "Myslel jsem si to," upozornil Halt důležitě Crowleyho. A "Starý Joe Uzenka"? Co dodat :-) :-) :-).... celý text

Hraničářův učeň 05 2009, John Flanagan

Nevím, zda to bylo delším odstupem od přečtení předchozích dílů (holt prázdniny a délka fronty rezervací v knihovně dělají své), ale po předchozích dílech, které mne už tolik jako jednička nebraly, byla pětka výborná. Možná k tomu přispělo přenesení děje zase do jiného kouta světa - i když jsem nebyla v Araluenu (kam jsem se po Galice a Skandii vyloženě těšila), byla jsem navýsost spokojená. Při čtení první kapitoly jsem si chvíli připadala, jestli jsem na něco nezapomněla (Haltova svatba?!), ale pak jsem se začetla a příběh mne polapil a nepustil. Zvraty byly někdy sice očekávané, ale i tak výborně napsané, a jiné zas byly nečekané a o to čtenářsky chutnější, a do toho další nové postavy (Seletina jsme doufám neviděli naposledy!). Jen ten závěr mohl být trochu víc, vyřazovací slavnost mi přišla (stejně jako Willovi to, co jí předcházelo) trochu odbytá. Za mne si mohl autor trochu více pohrát s učňovskými léty, popsat třeba i to, jaké zkoušky Will musel absolvovat... Ale už mám rozečtenou šestku, kde je Will přidělen do vlastního léna, a nestěžuji si. Holt (ne "Halt" :-D) už nám Hraničářův učeň dospěl a je sám Hraničářem, i když ho stále vidíme jako toho nezbedu, co se plížil krást do kuchyně. Nostalgickou slzu zamačkávám a jdu se nořit do dalších Willových dobrodružství.... celý text

Rolf zálesák 1973, Ernest Thompson Seton

Po přečtení Dvou divochů jsem propadla setonovské horečce a když v rámci edice nakladatelství Leprez začaly vycházet Setonovy sebrané spisy, skoupila jsem, co vyšlo. Na Rolfa jsem se těšila i proto, že podle Quonabova psíka byl pojmenován člen Foglarova oddílu, podle kterého jsem získala přezdívku i já. Dva divoši ale laťku nastavili moc vysoko, takže knížka mi nepřišla tak dobrá. A i po letech jsem ji sice přečetla ráda, ale pořád ji stavím níž než jiná autorova díla. Možná, že kdybych vyrůstala v Americe, ocenila bych vlasteneckou notu, ale coby zápecník z ČR jsem se soustředila hlavně na střípky lesní moudrosti, které zde jsou spíše zaměřeny na lov, tedy něco, co u nás zcela nevyužiju. Každopádně je to ale příběh pěkný a dobrodružný, který lze brát i jako tichý hold rudému muži, který - ač "civilizovanými" lidmi považován za divocha - se k sirotkovi Rolfovi Kitteringovi zachoval líp, než mnozí z jeho rodu.... celý text

Lovci z Ohňové hory 1998, Svatopluk Hrnčíř

Jedna ze zdařilých knih Svatopluka Hrnčíře (Uctivači ginga mi příliš nesedli...), po které sáhnu vždy o prázdninách. Při každém čtení si slibuji, že se do popisovaných míst jednou vypravím a ověřím si, nakolik byly/jsou popisy autorovou licencí a nakolik odpovídají pravdě. Příběh je jednoduchý, ale blízký každému, kdo má rád "obyčejná" dobrodružství, která může zažít každý. Dva chlapci se stanou pozorovateli tábora pravěkých lovců, začnou je napodobovat, nakonec se spolu spřátelí a k tomu vyřeší záhadu vykradeného muzea. Perfektní knížka i pro táborové vedoucí nebo učitele, protože zde naleznou mnoho návodů, jak dětem přiblížit dějinnou epochu pravěku. A pro mne odrazový můstek ke Štorchovi, kterého jsem už dlouho nečetla.... celý text

Nositelé dubového listu 2009, John Flanagan

!!! POZOR SPOILERY !!! Čtvrtý díl se mi líbil víc než třetí, ze kterého mi zbyl už jen dojem bezútěšných popisů děje mezi otroky na Ragnakově dvorci a Willova závislost na hřejivé trávě. Příprava bitvy, strategie boje Temudžajů a Haltova opatření, jak je porazit, výcvik lučištníků apod., to všechno bylo pro mne plné akce a spádu, které mne bavily. Potěšila mne i volba Eraka oberjarlem, která se - vzhledem k sympatičnosti této postavy - dala čekat. Než jsem si přečetla anotaci k následujícímu dílu, radovala jsem se i z návratu do Araluenu, který mne svými reáliemi bavil víc než Galica nebo Skandie. Přestože se pětka má odehrávat úplně jinde, doufám, že některé nedořešené otázky z předchozích dílů se zodpoví (např. pochytání Morgarathových následovníků; ale očekávám i návrat bojovnických učňů, kteří trápili Horáce, protože jejich potrestání Haltem a vyloučení ze školy si o nějakou tu pomstu říká).... celý text

První 2015, Kiera Cass

!!! POZOR, může obsahovat spoilery pro ty, co nečetli !!! I mně se trojka líbila asi nejvíce. Karty byly rozdané, velká část děje se točila kolem rebelů, takže to bylo napínavé, konečné vyvrcholení bylo sice očekávané, ale v danou chvíli nečekané a bouřlivé. Do toho téměř před koncem Selekce zvrat mezi Maxonem a Americou, který viděl to, co viděl neměl (což bylo od autorky trošku "laciné", ale efekt to mělo). Přestože podle názvu bylo jasné, kterého ze dvou soků si America nakonec vybere, přesto byla cesta k tomuto cíli chvílemi zamlžená a nejistá, takže se to hezky četlo. A ty popisy citů obou hlavních hrdinů byly krásné, hned se mi zamžil zrak při vzpomínce na to, jak jsem to měla já v období největšího zamilování. Ovšem můj současný muž mi rozhodně neříkal tolik romantických vět, jako Maxon, natož aby mi věnoval nějaké skvostné šperky :-). Čekala jsem trochu víc z dějin Illey nebo popisu světa, v němž se příběh odehrává, v tomto ohledu jsem ovšem byla zklamaná. Stejně jako u předchozích dílů, kterým by více slušelo rozpracovat téma soutěže jako takové, rivality mezi dívkami, popisy šatů apod. To, jak America vyřešila v rámci Selekce Tribunál, mi to i vynahradilo - tahle scéna se mi hodně líbila. A autorce jsem odpustila i to, že král byl napsaný tak černobíle, že jsem mu prostě jako postavě nevěřila - takového panovníka by nemohla mít ráda ani vlastní žena, natož poddaní, takže by dávno došlo k atentátu. Z některých komentářů jsem si dovodila, že Celestě se asi nestane nic moc dobrého, takže jsem byla připravena na ledasco. Nicméně usmíření bylo poměrně "umělé" a Celestina náprava příliš jednoduchá, když vezmu v potaz to, jak se chovala v předchozích dílech a jak mne jako čtenáře štvala. Shrnuto a podtrženo: celá trilogie byla velmi příjemnou oddychovkou. Kdybych byla mladší, tak b y mne sebrala podstatně víc a asi bych si ji i hned koupila. Takto jsem si ji přečetla, v některých momentech odhadla, jak skončí načrtnuté zápletky, místy byla zklamaná, že autorka něco nerozvedla (třeba Gregoryho deníky by si to vyloženě zasloužily), ale i tak se nenudila a chvílemi byla napnutá, že se to nějak - oproti mým očekáváním - zamotalo. A i když mi bylo jasné, jak to skončí, stejně jsem četla dál a přečetla každou z nich na jeden zátah. Knížky si do knihovny asi nekoupím, ale věřím, že se k nim ještě někdy ráda vrátím.... celý text

Bořík, Bohoušek & spol. 1989, Vojtěch Steklač

Star Trek – Příběhy kosmické lodi Enterprise 1991, James Blish

Jsem ráda za to, že nejsem jediná, kdo knížku četl a že jsem zde narazila na komentáře podobně "postižených"! Jak píše Peleus, i mne zklamal samotný seriál, na který jsem byla natěšená a už jsem žhavila video a kupovala kazety, když jsem zjistila, že ho mají dávat... abych to po druhém díle vzdala. Alespoň že filmy mi učarovaly a já mohla uctívat pana Spocka coby jednoho ze svých prvních mužných idolů raného dospívání :-). Dokonce jsem se naučila i zvedat jedno obočí; vulkánský pozdrav považuji za trivium, ten netřeba zmiňovat (taky jste si lepili prsty k sobě náplastí, než se Vám povedl? :-))). Knížka je skvělá jako ochutnávka příběhů TOS (pro neznalce se jedná o Star Trek: The Origin Series, tedy příběhy původního seriálu, v němž figurují kapitán Kirk, pan Spock či doktor McCoy), je dobrým odrazovým můstkem pro ty, co se Star Trekem začínají. Povídky jsou vybrány výborně, střídají vážnou i úsměvnou notu (jak já se tenkrát tetelila nad genialitou Jimovy snahy vysvětlit Spockovy špičaté uši, totiž že se mu coby malému chlapci chytily do žacího stroje - naštěstí však byl nablízku plastický chirurg...), oba póly jsou skvěle vyvážené. I když někdo není prvoplánovým konzumentem sci-fi, myslím, že ho knížka může zaujmout, přijme-li danosti jejího univerza, A přidanou hodnotou mi budiž to, že v době, kdy českému divákovi byly v češtině dostupné pouze filmy (ach, Khanův hněv a smrt mého miláčka! Uměla jsem zpaměti některé repliky i napodobit výrazy jednotlivých herců!), byla kniha zjevením a něčím úžasným. Nechápala jsem, jak to, že i jiní okolo mne nejsou z existence titulu tak hotoví, a že bratr knížku tak snadno vyměnil za komiksy. Ten pocit exkluzivity a nesmírného štěstí se mi při čtení vrací znovu, takže čtení je vždy zážitkem. A přiznávám se, že tomu fórku se žacím strojem se směju dodnes... :-) (Jediné, co mi není k smíchu, je kruté zjištění, jak to mají Vulkanci s touhou, tak alibisticky naservírované kapitánem Kirkem v poznámce pod čarou.)... celý text

Dva divoši 2005, Ernest Thompson Seton

V návaznosti na jednu diskusi, a s cílem odškrtnout si položku v Čtenářské výzvě, jsem po hodně dlouhé době sáhla po Dvou divoších. A oproti prvnímu čtení, kdy mi bylo -náct a mou hlavní četbu tvořil žánr knih táborových ohní, se mi četlo výrazně lehčeji a rychleji. Dříve mi vadila první část knihy o Yanově touze poznávat přírodu, o jeho okukování vycpaných ptáků ve výloze obchodu či o jeho stavění chaty. Nyní jsem v těchto pasážích viděla úvod k tomu, co přijde, vysvětlení toho, proč se Yan vůbec stal "divochem"; zkrátka celá knížka a Yanova touha po znalosti přírody (která ve své době byla hodně výstřední) je vystižena úvodním Setonovým citátem o vyhloubení studny. Stejně jako při prvním čtení mne však moc nebavily kapitoly o sloučení Sangerských indiánů s Boilery, přestože ty byly pomyslným závěrem na Yanově cestě k tomu stát se zálesákem. Nejvíce jsem si vychutnala kapitoly, kdy se Yan skamarádí se Samem a začnou napodobovat život Indiánů. A chutnalo mi nejen díky útržkům lesní moudrosti, ale i díky úžasnému slovnímu humoru, který autor vkládá do úst především Samovi. Navrch usmíření dávných přátel a rozuzlení záhady, kdo kdysi střílel... tuhle knihu si nelze nezamilovat. Škoda jen, že už jsem zkaženým dítětem města, takže si neušiju vlastní plachtu na tee-pee nebo mokasíny. Raději se budu vymlouvat na to, že se mi zase podebrala moje zraněná noha :-). Ale vím, že pokud někdy budu potřebovat pitnou vodu, stačí vyhloubit si indiánskou studnu. A (nejen) to, když člověk vyráží ven, je dobré znát.... celý text

Ledová země 2008, John Flanagan

Na třetím dílu mne mrzí to, co mne zamrzelo už u dvojky - že nejde o samostatný uzavřený příběh. S tenčícím se počtem stránek do konce bylo jasné, že na další osudy hrdinů si budu muset počkat. Dle anotace se děj přesouvá do Skandie a Galiky (podobnost s Evropou čistě náhodná, ale autor hezky vystihl jiné postavení feudálů a krále v Galice oproti Araluenu, které odpovídá i středověké Francii), jsem zvědavá, zda se ještě setkáme s osádkou hradu Redmontu, s Gilanem (chytili hraničáři toho Morgarathova následovníka??) a ostatními učni. Více se mi líbily první dva díly, od popisu poměrů ve Skandii bych čekala více, ale chápu, že je série určena především dětem a mládeži (takový Martin by z toho udělal docela hustý nářez). Jarl Erak potěšil, doufám, že se v knížkách bude objevovat i nadále (něco mi říká, že by se mohl stát oberjarlem :-)).... celý text