tatjana1737 přečtené 648

Hořící most 2008, John Flanagan

!!! POZOR SPOILERY !!! Dvojka se mi líbila asi stejně jako jednička. Děj trochu zhoustnul (proto mne překvapil konec, čekala jsem, že z Morgaratha autor bude těžit ještě víc), Horác i Will se ukázali jako velmi zdatní učni (Will získal prostor po odjezdu Gilana, Horác zase po bitvě s Morgarathem), konec překvapil, ale zase je prostor pro pokračování :-). Přestože kniha obsahuje i bitevní scény a zmínky o smrti, není to nic drastického (přece jen je určena pro mládež a děti), ale i tak je to působivé. Jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet postava Evanlyn, se kterou zřejmě autor počítá pro něco většího.... celý text

Elita 2015, Kiera Cass

!!! POZOR SPOILERY pro ty, kteří / které nečetli / y !!! Budu opakovat názory ostatních, ale po prvním díle jsem od dvojky čekala trochu víc. Alespoň se mi dostalo odpovědí na některé z otázek, i když se přiznám, že po pár stránkách jsem vytušila, jak tomu bude (co hledají rebelové v zámku, jaké tajemství má Marlee). Přestože název posledního dílu napovídá, že Amerika si asi nakonec vybere Maxona a ze soutěže vyjde vítězně (nečetla jsem to, ale proč by se to jinak jmenovalo "První", když tou se může stát jen za předpokladu, že se stane princeznou?), průběh druhého dílu mne poněkud znejistil. Takže uvidíme, jak se ještě vše vyvrbí... Kdo nebyl zamilovaný do dvou mužů zároveň, nebo alespoň nebyl v zajetí svých pocitů natolik, že si myslel, že miluje dva muže, nemůže některá hnutí mysli lady Ameriky pochopit. Přiznávám se ale k tomu, že i já jsem místy úplně nechápala a autorčin záměr gradovat napětí milostného trojúhelníku mi přišel chvílemi přehnaný. Od nástinu historie Illey jsem čekala trochu víc. A Gregory Illeá mi byl nesympatický už od prvního úryvku z jeho deníku :-). Docela by se mi líbilo, kdyby se knihy zfilmovaly, vyžívala bych se ve scénách, kdy se hrdinky líčí, malují, strojí... protože knížku považuji za cílenou především na dívčí čtenářky, klidně bych tohoto do ní procpala víc. Stejně tak mne mrzí, že autorka více nepropracovala motiv, že je vše natáčeno a vysíláno, takto na mne Selekce působí trochu měkce oproti třeba Hladovým hrám. Kdyby bylo natáčeno vše, hrdinky měly kamery v komnatách a soutěž by byla trochu jako Big Brother, dalo by se více pracovat s napětím mezi soutěžícími. Ve finále by to nemuselo být až tak drsné, každopádně si myslím, že z toho autorka mohla vytřískat víc... Opět palec nahoru za moc pěknou obálku.... celý text

Rozvaliny Gorlanu 2008, John Flanagan

Po sérii Hraničářův učeň jsem sáhla na doporučení z komentářů a diskuzí zde na databázi. Na první pohled mne praštila do očí větší písmena, která už sama o sobě napovídají, že kniha je určena mladším čtenářům. Tomu odpovídá i trochu zjednodušeně psaný příběh, kterému však nic z uvedeného neubírá na čtivosti. Postavy jsou archetypální, jejich popisy jsou jednoduché, ale výstižné - nevím, jestli nakonec vskutku došlo k filmovému zpracování, ale představu o podobě hrdinů i vedlejších postav mám z jejich charakteristik poměrně přesnou. Přestože je příběh pro dospělého čtenáře předvídatelný, je psaný velmi dobře a obsahuje i některá poučení, a to nejen ve způsobech boje či maskování, ale i pouček morálních. Přečetla jsem zatím dva díly, ale obecně mi vadí to, že Will na mne působí jako mnohem mladší než 15letý. A na obálce prvního dílu, má-li to být on, vypadá jako holka :-).... celý text

My dokonalé 2016, Klára Mandausová

Ne, že by mne knížka vyloženě zklamala, ale čekala jsem od Mandausové trošku víc. Takže přečtení splnilo svůj účel - rozhodovala jsem se, zda si knížku pořídit, a dospěla k tomu, že nikoliv. Neznamená to však, že bych se k ní občas nevrátila znovu a některé pasáže si nepřečetla zas. Na Mandausové se mi líbí, že přestože je trošku "starší" ročník narození než já, některé zážitky máme jako přes kopírák. Mimochodem, moje babička také vymývala igeliťáky a já doteď schovávám hezké igelitky :-). Dojem z knížky mi trochu pokazilo to, když jsem v závěru viděla foto autorky - možná, že je ta fotka lichotivější proto, že je černobílá, ale té ženě na obrázku fakt nesežeru, že někdy vypadala jako obluda :-).... celý text

Selekce 2014, Kiera Cass

Někteří z mých přátel mne možná odsoudí, ale mně se Selekce líbila. A přiznávám se hrdě i k tomu, že jsem po knížce sáhla i díky obálce, která se mi moc líbí. Milostný příběh jako takový není sice nic nového (dívka, která se postupně zamilovává do někoho, koho zprvu odsuzovala), ale kulisy, do kterých je zasazený originální jsou. Oproti Hunger games je soutěž více "soft" v tom, že se do ní dívky hlásí dobrovolně a účast není povinná, a taky v tom, že ty, které vypadnou, nečeká smrt, ale postup po společenském žebříčku a hmotné zajištění celé rodiny. Nicméně doufám, že v dalších dílech budou následovat bližší informace o tom, co vedlo k rozdělení společnosti do kast, podle jakého klíče byly kasty určeny (a proč naši předkové určují naši budoucnost tím, že se do nějaké kasty již narodíme) a co se v historii USA a světa stalo (a proč to oficiální místa tají a desinformují společnost). Vzhledem k tomu, jak jsou nazvány další díly je jasné, kterého z obou mladíků si hlavní hrdinka asi vybere, ale zajímá mne i to, jak k tomuto rozhodnutí ona osobně dospěje.... celý text

Velikost L: Znovu na scéně 2013, Meg Cabot

Pro mne docela slabota. Už jen samotná zápletka, kdy jsou na koleji ubytované dívky v rámci rockového tábora, mi přišla nic moc. Nehledě o tom, že je slibován rockový tábor, ale o něm samotném se v knížce skoro nedočteme, čekala bych trochu víc scén a větší propracovanost oné reality show včetně závěrečného rockování. Do tohoto dílu jsem se nemohla vůbec začíst, hrozně se mi to vleklo a přišlo mi, že postavy neustále omílají dokola to samé. Psychologický profil padoucha byl naservírován na stříbrném talířku, Cooper a Heather ho dokázali vystihnout bez toho, aby se s ním kdy setkali, jen na základě výpovědi jeho oběti, to mi přišlo hodně zjednodušující a laciné. Při takovémhle naservírování zjevných pravd bych čekala, že spisovatel obrátí a ukáže, že všechno je jinak a zabijákem je někdo jiný... Navíc se nemohu zbavit dojmu, že přestože je série nazvaná jako "velikost L", o velikost L v ní vůbec nejde, hlavní hrdinka ze sebe nemá žádný mindrák a kromě toho, že jí jedna teenagerka v knize nazve jako tlusťošku, motiv "silnějších" děvčat se vůbec neobjevuje. Čekala bych větší rozpracování i tohoto, když už je hrdinka plnoštíhlá, kterážto konstituce je v USA kritizována a v médiích se objevují jen vychrtliny, mělo by to být rozpracováno víc do hloubky... Na toto téma je docela silnou kávou knížka "Alice v říši divů (a taky před zrcadlem)". Stejně tak další dvě hlubší témata, která jsou zmiňována i v závěrečném rozhovoru s autorkou, jsou jen naťuknutá, v žádném případě hlouběji podaná. Cabotová je sice oddychovka, ale čekala bych od ní víc. Připadá mi, že tenhle díl spíchla horkou jehlou nebo jí došla inspirace.... celý text

Marťan 2014, Andy Weir

Nejprve jsem viděla film a možná budu zlynčovaná, ale přiznám se, že se mi líbil více. Film si určitě ještě několikrát pustím, do knížky ale asi tolikrát už nepůjdu. Ale nechci tvrdit, že by byla špatná, o tom žádná! Prostě jen mne jiné knížky oslovily víc. Do formy deníkových záznamů jsem se zprvu vůbec nemohla začíst, proto jsem ocenila, když se přesun příběhu na Zemi začal odehrávat v "er formě", ale nakonec jsem si zvykla a s tím, jak děj gradoval, mi to už vůbec nevadilo a soustředila jsem se už jen na to, co si ještě Mars na Watneyho nachystá a jak a jestli se s tím popere. Přestože jsem díky filmu věděla, jak to dopadne, stejně jsem chvílemi byla napnutá jako kšandy. Některé Watneyho fórky mne dokonce rozesmály nahlas, což se mi u knížek moc často nestává. Při čtení technických popisů jsem v obraze byla asi tak z 60 % (což je vzhledem k době, kdy jsem opustila zdi všeobecného gymnázia - a s ním i povinnou fyziku a chemii, docela dobrá bilance), při čtení některých pasáží jsem ale měla v hlavě opici s činely, která do nich zuřivě mlátila a metala kozelce :-). Kdo si na technické pasáže stěžuje, ať si ovšem uvědomí, že může být hůř, mohli jsme číst všechny složité chemické vzorce nebo vidět střihy stříhání na plášti habu ;-). Trochu nevěrohodné mi přišlo jen to, že za celou dobu hlavní hrdina ani jednou neklesl na duchu a nepropadl chmurám... což je obdivuhodný výkon pro člověka, který byl tak dlouho sám (a to jako doslova SÁM). V reálu by Mark Watney musel být nesnesitelný optimista :-). Co dodat? Snad jen - hele, kozy! ( . Y . )... celý text

Letní zahrada 2013, Paullina Simons

!!! POZOR SPOILERY !!! Za mne nejslabší díl trilogie...Četbu jsem začala u druhého dílu a v nadšení jsem ihned sáhla po trojce, ačkoli jsem se ptala, o čem tak asi může být, když ten velký happy end nakonec nastal a hrdinové se našli. A asi jsem moc zmlsaná a zhýčkaná, ale nechci číst o tom, jak ta velká láska bojuje s problémy jako jiná (dlouholetá) manželství, kdy pár neví, o čem se spolu bavit, jak se k sobě chovat, co si říkat, jak se milovat a jak být s tím druhým. Tyto pasáže jsou přínosné jen v tom, že poukazují na to, jak je těžké vyrovnat se s prožitkem války - raději nevědět, jak by se čtenář zachoval na místě Alexandra a Taťány, kdyby stejně jako oni viděl, prožil (a v Alexandrově případě dělal) tolik hrozných věcí, které člověku berou to, co je v něm lidské... Ale osobně bych si toto spíše přečetla v psychologickém románu než v milostném, kde se dva osudoví partneři znovushledali a měli by žít "šťastně až do smrti". Nehledě na to, že prožitek války už vůbec není akcentován u Anthonyho, kterému je věnována značná část knihy a který musel vidět a dělat dost hrozné věci, nemluvě o tom, co se mu pak stalo... Z hlediska děje mne více bavila ta část knihy, kde se těžiště přesunulo na stranu dětí Taťány a Alexandra, ačkoli poslední kapitoly mi už poněkud zaváněly ne moc povedeným koncem Harryho Pottera ("a nyní se přesuneme x let do budoucnosti a ukážeme si, jak jsou všichni šťastní, obklopení širokou rodinou, ale pořád jsou to naši milí hrdinové, byť trochu s patinou, ale zamáčkněme slzu, oni se mají tak dobře!"). Dějově ani kompozičně jsem úplně nepochopila intermezza v podobě vzpomínek na Taťánino dětství, ale kapitoly byly psané hodně napínavě a vždy, když se autorka vrátila k aktuálnímu ději, měla jsem chuť začít listovat a číst dopředu. Démonická Sajka (a konec líčení příběhu o ní) mě ještě dlouho bude strašit ve snech.... celý text

Taťána a Alexandr 2013, Paullina Simons

!!! POZOR SPOILER (k 3. svazku) !!! "Tehdy v Leningradě sis mě vybral," zašeptala zlomeně, "protože jsi věděl, že svou lásku dám jenom jednou." "A ty sis vybrala mě, protože jsi věděla, že se všech sil chráním, co mi patří. Stejně odhodlaně jako Orbeli." Jistě, opět lze polemizovat s tím, že se to stát nemohlo, protože tolik štěstí při Alexandrovi prostě stát nemohlo. Ale je mi to jedno. Beru to jako román, s trochou náhody a božího mrknutí by ty lidské osudy klidně mohly být prožity, a dějinná doba, v nichž se odehrávají, jim jen přidává na síle. Bohužel se mi stále z paměti nepovedlo vytěsnit třetí díl, který se mi tolik nelíbil, ale po opakovaném čtení prvního a druhého zvažuji, že bych mu přece jen dala šanci. Alexandrova panovačnost a traumata z války jsou cítit i zde, ale napoprvé jsem je nevnímala a naopak mi přišly pochopitelné s ohledem na vypjatost situace, v níž se s Taťánou nacházeli. Ovšem když si teď vzpomenu na to, co bude po návratu domů, kdy jsem jako naivní holčička čekala na "byli spolu šťastně až do smrti", vnímala jsem povahové rysy obou hrdinů úplně jinak. A právě i díky tomu, že jsem víc prožívala to, čím si oba prošli (a hlavně on - pro civilisty něco naprosto nepředstavitelného), asi si Letní zahradu přece jen koupím a znovu přečtu. Neboť katarze na konci nakonec nechybí. A hlavně: Chci si o těch dvou číst a chci o nich vědět všechno... Když jsem nyní knihu potřetí četla, tentokrát "chronologicky", tzn. po Měděném jezdci, musela jsem si přiznat, že ač mně chytila za srdce, Měděný jezdec se mi tentokrát líbil víc. Možná díky té atmosféře Leningradské zimy, tomu opatrnému našlapování dvou lidí, kteří si jsou souzeni, a přesto chodí kolem toho druhého a snaží se tomu citu vzdorovat... Možná proto, že druhý díl je oproti prvnímu víc nabitý událostmi a má větší spád. Nevím. Každopádně ale vím, a tím jsem si naprosto jistá, že oba díly mne dostaly na kolena a budu se k nim vracet kdykoli, kdy budu mít potřebu trochu si rozbolavět duši.... celý text

Neberte si to osobně 2010, Denisa Prošková

Po přečtení "Ukradli mi kabelku" jsem si asi dala vnitřní laťku hodně vysoko, protože "Neberte si to osobně" už mne tak neokouzlilo. Ne, že by fejetony byly špatně psané, ale témata mi tentokrát moc nesedla, přišla mi hodně těžká a čtení pro mne postrádalo lehkost. V některých ohledech se s autorkou názorově mýlím (asi rozdíl věku a životní zkušenosti), jinde jsem měla chuť vzít tužku a některé myšlenky si podtrhat. Možná, že za pár let změním názor, ale nyní mám shrnutí: není to špatné, ale tentokrát jsme se s Denisou Proškovou nesešly.... celý text

Železný půlměsíc 2015, Juraj Červenák

POKRAČOVÁNÍ: "Na vítězství!“ zvedl Forgáč pohár k přípitku. „Victoria!“ „Victoria!“ zvolali a obrátili číše do sebe, až jim tmavě rudé čúrky crčely po bradách na pancíře a dolomány. Báthoryho napadlo, kolika z nich to věští osud v nejbližších hodinách. Pominu-li choulostivý žaludek nad popisy vražd civilního obyvatelstva a zejména dětí (stále si myslím, že kdyby Ďura ubral, byl by z něj mainstream), musím opakovat sama sebe, ale znovu jsem si vychutnávala autorův jazyk a jeho příměry. Červenák to se slovy umí, maluje před čtenářovým zrakem plastické a barevné obrazy (a to je zřejmě problém u těch násilných scén), člověk při jeho popisech slyší cvrkot cvrčků i kakofonii vojenského střetu, vidí úhel slunečních paprsků v koruně stromu i kapičky bláta odstřikujících od cválajících koňských kopyt. Díkybohu že moje představivost nesahá i do oblastí čichových, protože ani ty autor nenechává stranou. A pak, ta působivá poslední věta knihy. Sama o sobě, vytržená z kontextu, optimistická, probouzející naději. Ovšem jako tečka za předchozími odstavci, které zlověstně naznačují, kam se další děj bude ubírat, naprosto dechberoucí. Byl skutečně krásný letní den.... celý text

Hrdinství pro začátečníky 2004, John Moore

Po "Osud horší než draci" jsem se trochu bála další knihy od Moorea, ale byla jsem příjemně překvapená. Na vrcholu mého žebříčku sice stále stojí "Zabij a zachraň", druhé místo má "Nepohledný princ" a "Zlý princ Charlie", ale "Hrdinství pro začátečníky" bych klidně vyhradila místo třetí. Děj byl svižný, přestože Moore se občas opět zapomněl a odbočil při vyprávění trochu jiným směrem (viz důvody vzniku Pevnosti zmaru), ale chvílemi jsem se i smála nahlas. Na můj vkus ale v knížce bylo toho sexuálního napětí trochu moc (Zloduchova asistentka), takže ji považuji za dětem nepřístupnou, a osobně ani nemusím "nepohádkové" prvky typu černých brýlí či roláku krále Erika Suprovního. Též Bigelowovi bych osobně napsala jiné osudy, jako postava se mi zdál docela zajímavý. (...) "Kobky už jsou zase přeplněné. Stan soudí, že je čas pro další kolo poprav." "Hmm. Koho jsme ve větrací šachtě ulovili tento týden? Někoho zajímavého?" "Jenom jako obvykle, můj pane. Pár podomních obchodníků, svědky Jehovovy a nějaké děti, co prodávají sušenky." "Kup dvě krabice mátových a pak je všechny zabij."... celý text

Grey 2016, E. L. James (p)

... Pro škarohlídy podotýkám, že hvězdičkové hodnocení udílím v rámci série. Znám kupu jiných knížek, o kterých mohu říci, že jsou lepší, ale vzhledem k tomu, kolik existuje různých knih a různých žánrů, nelze je mezi sebou zcela měřit. Nevím, jestli to bylo tím, že už jsem věděla, do čeho jdu a očekávání mi snížila laťku, ale kniha se mi líbila. A to podstatně víc než 50 odstínů pohledem Any. Dívat se na ni očima Christiana Greye způsobilo, že jsem ji vnímala jako úplně jinou postavu. Ana v 50 odstínech mi přišla fádní, naivní a hloupá. Ana v Greyovi byla naopak zajímavá pohledná mladá dívka, jejíž sexualita spala, aby byla probuzena tím pravým. A aby se ukázalo, že je Anastasia výjimečná nejen v této oblasti, ale že dokáže uzdravit i toho, který je o sobě přesvědčen, že je nenávratně poškozen. S odstupem času souhlasím s různými hodnoceními a komentáři 50 odstínů - ano, je to blbost. Ale kdo by nechtěl věřit, že se pohádky dějí. Že obyčejná (a jak se ukazuje v Greyovi, vlastně tak obyčejná není) dívka pozná úchvatného muže, který se do ní zamiluje a prožijí lásku jako z románu (on to taky román je, takže proč by to mělo být o opravdovém partnerském soužití, kdy dva řeší jen to, co si zrovna dají k večeři, sex je jednou dvakrát za kvartál a rozčilují je zlozvyky toho druhého...). A proč nesnít o tom, že existuje člověk, který se na nás jen podívá, a pak následuje dechberoucí zemíotřásající úžasný sex. Kdo nikdy o ničem podobném nesnil, má buď opravdové štěstí (že jeho sex byl vždy takový) a nebo kecá :-). Kdo kritizuje, že Grey je jen prvním dílem další trilogie, ať se zamyslí - kdybych napsala trilogii, která láme rekordy prodejnosti, tak bych si taky nevystřílela všechen další prach v jedné knize ;-). Jsem akorát zvědavá, jestli druhý a třetí díl Greye budou mít podobnou (tzn. sestupnou) tendenci jako 50 odstínů, nebo jestli svěží vítr vydrží.... celý text

P.S. 2015, Aňa Geislerová (p)

Do knížky jsem šla hlavně kvůli Čtenářské výzvě. Můj vztah k Aně Geislerové jakožto osobě, osobnosti i herečce bych charakterizovala jako nevyhraněný, z části hlavně proto, že o ní vím kulové a viděla jsem s ní asi jen dva filmy. Zprvu mne "P.S." nebavilo, ale pak autorka naťukla témata, která jsou mi asi nyní blízká, takže nakonec jsem četla místy s úsměvem, místy s pohnutím a dojetím. Ještě jsem neměla dočteno a rozhodla jsem si knihu nakonec i koupit (měla jsem půjčeno od kamarádky), protože obecné úvahy o dětství, rodině, dětech, lásce, ... byly místy psané tak, jako kdybych nad nimi přemýšlela já sama. A tento dojem oceňuji i proto, že se mi do knížky moc nechtělo a hledala jsem si nejrůznější jiné tituly, abych ji nemusela otevřít (frfňala jsem třeba i nad tím, že anotace slibovaly diářový formát, a to je pro mne A6 a ne to, co knížka má). Oceňuji i grafickou stránku, možnost knížku zagumičkovat, vloženou záložku... A samostatnou kapitolou pro mne tvoří ilustrace Lely Geislerové, které jsou nádherné a dokázala bych na ně koukat dlouhé minuty a čerpat z nich to, čím na mne promlouvají, přestože v 99,9 % případů je na nich Aňa. Chci, aby takhle někdo namaloval mne a mého syna. Ne, chci se takhle naučit malovat, abych si podobné skvosty mohla tvořit kdykoli se mi zachce! :-)... celý text

Jedeme, jedeme 2010, Libor Páv

Leporelo doporučuji, jednu hvězdičku však ubírám za to, že obrázky jsou hodně "přeplněné" a pro čtenáře mladšího než je doporučený věk 3 let mohou být hodně nepřehledné. Jinak jsou ovšem ilustrace velmi vtipné a plné různých skrytých vtípků, které ocení i rodič. Dokážu si představit, že zejména se staršími dětmi lze do obrázků hledět nekonečné hodiny a povídat si o tom, co na nich je.... celý text

Věčná Ambra 1 2006, Kathleen Winsor

!!! POZOR SPOILERY pro ty, co nečetli !!! Vyobrazení doby se mi líbilo (možná proto, že nejsem zas takový odborník, takže neodhalím případnou autorskou licenci - jediné, čemu se mi nechtělo věřit, bylo to, že by Ambra dorazila na společenskou akci v průsvitných šatech), ale s hlavní hrdinkou jsem se ztotožnit nemohla. Ambra mi přišla s prominutím naprosto blbá (a kvůli ní ubírám hvězdu v hodnocení). Lord Carlton mi též nesedl, sice byl oproti Ambře reálnější, ale - i když jí lásku nesliboval - nebránilo mu to v tom ji neustále "tahat za fusekli" a dávat jí plané naděje. Zejména poté, co ho neopustila, když onemocněl morem, jsem čekala v happyend a samotný konec knihy proto ve mně vyvolal nevěřícnou reakci: "WTF?! To jako vážně?" :-) Ale možná i díky konci knihu neřadím do pokleslého žánru a hodnotím výše než "klasickou" červenou knihovnu končící pohádkovým "a žili šťastně až navěky". Kniha byla prý zfilmována, ale snímek se mi nepodařilo nikde sehnat, oproti knize se v něm Ambra nakonec dozví o svém šlechtickém původu (což byla další věc, která mi u knížky zbořila očekávané klišé - čtenář ví, ale hlavní hrdinka netuší, že je vlastně vysokého rodu, a tak se neustále snaží prostřednictvím své nevšední krásy získat peníze a postavení... přestože lásku vytouženého muže jí ani ta krása nakonec nezajistí...).... celý text

Silmarillion 1992, J. R. R. Tolkien

Asi bych netvrdila, že jde o Bibli Středozemě, protože Silmarillion (resp. část věnovaná Válce o silmarilly) se věnuje především Noldor a jejich historii v Beleriandu, ostatní Elfové, lidi i trpaslíci, jakož i jiné lokace jsou stranou zájmu vyprávění (i když... Bible také nepojednává o všech lidech, ale jen vyvoleném národu, a geograficky také nezahrnuje celý svět, takže ten příměr je vlastně namístě :-)). K ruce jsem si vzala Atlas Středozemě, během čtení si dělala výpisky a malovala rodokmeny (jak je řečeno níže, není radno podceňovat jména, protože čtenář pak rychle ztrácí orientaci), a přestože je tento styl četby poněkud pomalý (nechápu svého muže, který čte tak, že si k ruce vezme výkladové slovníky a když jej něco zaujme, odloží knihu a jde si najít příslušné heslo), knihu jsem přečetla velmi rychle a tentokrát si z ní pamatuji i mnohem více než při prvním čtení. Nyní bych dokázala (s občasným nahlédnutím do taháku) děj převyprávět a popsat i příbuzenské vazby postav. Oproti prvnímu čtení však trochu opadal pel onoho okouzlení a totální fascinace světem, který pro mne byl nový. Všem, kteří s Tolkienem začínají, doporučuji "klasický postup", tzn. začít od Hobita a přes Pána prstenů dojít k Silmarillionu. Pokud by někdo začal posledním jmenovaným, mohl by autora zavrhnout pro přílišnou hutnost, a nebo by se ochudil o kupu věcí, které jsou v PP odkryty (narážím na Válku o prsteny, která je v Silmarillionu jako knize sice stručně, ale zmíněna - zejména co jsou zač některé postavy, které se zprvu zdají být podezřelými, ale pak se ukáže, že jsou víc než jiné...). Sice jsem si k svátku nechala nadělit ilustrovanou verzi (Ted Nashmith), ale při čtení jsem se z nostalgie vrátila k vydání z roku 1992. A tak se mi podařilo odhalit i tiskovou chybu v příběhu o Túrinu Turambarovi. Z nového vydání jsem se potěšila obrázky a této knížce bych vytkla jen to, že obrázky jsou v knize zařazeny bez ohledu na kapitoly, takže mnohdy jsou vetknuty do příběhu, kterého se netýkají + chybí u nich popisky a odkaz na stránku, ke které se vážou (jako to mají třeba Verneovky). Po opětovném přečtení Silmarillionu též znovu rehabilituji Petera Jacksona a jeho filmové ztvárnění Hobita a PP, protože zejména u Hobita jsou ve filmu scény, které sice neobsahuje samotná kniha, ale které vycházejí ze znalosti dějin Války o prsten a dějin Středozemě. Nicméně se stále domnívám, že je to příběhu na škodu, protože pokud pak divák naváže trilogií, ochudí se o mnohá překvapivá rozuzlení a pointy (a navíc stále nemohu vytěsnit z hlavy obrázek, jak Galadriel vynáší v náručí Mithrandira z Dol Gulduru...). Na závěr jen drobnost: protože svazky mezi Eldar a Edain byly výjimečné a v Eruově hudbě měly vždy nějaký účel, pochybuji o tom, že by Kili a Tauriel v sobě našli takové zalíbení, jak nám předkládá filmový Hobit. Trpasličí láska je navíc velmi hamižná (viz dodatky k Návratu krále) a pochybuji, že by se nějaký elf nechal takovým poutem svázat. Nehledě na to, že takový svazek Prvorozených s Aulëho dětmi by vyvolal velikou nelibost Valar a Ilúvatar by pak vyvolal pohromy, které by Středozemi změnily více než svržení Thangorodrim :-).... celý text

Tolkien a jeho čarovný svet 2011, Édouard Kloczko

Pro mne trochu zklamání... čekala jsem ilustrace jako z Obrazů Středozemě či Středozemě očima malířů a ilustrace jako od Davida Daye. Knížka obsahuje informace stručné a ilustrace autorské, tedy místy ne podobné tomu, nač jsem zvyklá (třeba podoba Gandalfa, Elronda, Galadriel či Arwen). Je koncipovaná jako leporelo a obsahuje různé vlepené přílohy (výrobu sudů v Esgarothu, orlí pero, žíně koňů jízdmarky) včetně několika pohlednic na konci knížky. Pro ty, kteří pojímají Středozem a informace o ní trochu vědečtěji, je knížka poněkud "dětská". Pro ty, kteří jsou zvyklí na podobu svých hrdinů z filmů, odlišná jejich představou. Osobně tedy z celé knihy nejvíce hodnotím hlavně útržek z Gandalfovy šály...... celý text

Mapa Tolkienovy Středozemě 1996, Brian Sibley

Mapa je krásná, ale trochu schématická, pro základní orientaci v místech a dějích trilogie však postačující. Škoda, že Howe neilustroval i Atlas Středozemě, pak bych byla naprosto spokojená :-).... celý text

Atlas Středozemě 1998, Karen Wynn Fonstad

Vynikající záležitost, kterou mohu jen doporučit. Čtenáři pomůže v orientaci, kde se zrovna co odehrává, a děj, který je zaplaven různými pojmy a názvy míst, tak bude uchopitelnější. Nejsem geograf, ale po přečtení předmluvy oceňuji, že autorka něco takového jako atlas map Středozemě vůbec dala dohromady, protože nesnáze, s jakými se potýkala (z nichž ta, jestli Středozemě byla kulatá nebo placatá, je jen jedna z mnoha) nejsou pro autora map málo (vezměte si jen úvahy o délkových mírách, přepočet, kolik mil mohli ujít lidé, hobiti na ponících, elf a trpaslík, zda se jednalo o vzdálenosti vzdušnou čarou či reálné, popř. takové perličky, jako kam umístit na mapu vesnici, o níž se sice hovoří, ale není specifikováno, zda je na jihu či na severu, což autorka vyřešila odvozením od názvu obce a dalšími souvislostmi...). Jediné, co bych knize vytkla, je barevná chudokrevnost map, které by se mi více líbily pod taktovkou Johna Howea :-).... celý text