tatjana1737
přečtené 648
Malý muž a velká žena aneb Vlak dětství a naděje
2004,
Věra Sládková
Seriál je seriál, výběr herců a jejich - snad největší životní - role a výkony... smekám v němé pokoře a vděku. Knížka je pro mne mnohem drsnější záležitost, už jen tím, že nekončí tam, kde seriál, ale pokračuje dál. Motiv citově mrtvé židovské dívky a její osud + setkání s hlavním antihrdinou a noční můrou hlavní hrdinky mě silně zasáhly... skoro bych byla raději za naději, kterou na konci nabízí poslední díl seriálu. Ale život je někdy i bez naděje a drsný.... celý text
Lady Fuckingham
2009,
Oscar Wilde
Mno... co napsat :-). Četla jsem to v prváku na VŠ, kde mi to vnutila spolubydlící, která četla na SŠ a všichni spolužáci si knihu mezi sebou předávali a byli z ní odvaření. Pro puberťáka nadupaného hormony je to docela ošemetné čtení :-), starší čtenář už objeví i kritiku zhýralosti šlechty a nestoudného životního stylu, který vede k nedobrým koncům. Jako čuňačinka mně to moc nezaujalo, hodně věcí se opakuje, děj je v podstatě plný nejrůznějších sexuálních scén, které při čtení na jeden zátah začnou ztrácet náboj + pro mne osobně vždy byly něčím zakalené. Už jen "odpanění" asi osmileté holčičky sluhou (moc si to nepamatuju, kolik že jí bylo, možná 10?) mi přišlo spíše ohavné než vzrušující. Četla jsem vydání, kde součástí knihy byla ještě povídka o jiného autora (o chlapíkovi, co sbíral ženy do svého jakože harému) a ta se mi líbila víc než Lady Fuckingham.... celý text
Bouřková sezóna
2014,
Andrzej Sapkowski
Souhlasím s tím, co v době vydání bylo skoro v každé druhé recenzi a totiž, že povídkový formát v tomto případě Sapkowskému sedí víc a knížka místy jako román působila rozpačitým dojmem. Přesto jsem přečetla s velikou chutí a doporučuji. I proto, že dějově kniha spadá mezi povídky, tedy před slovutnou pentalogii, takže hrdinu zastihneme nezlomeného. Dozvíme se, jak to bylo s čarodějkou Korál, která je v pentalogii jen zmíněná, a nakonec přijde i kouzelník - tedy kouzelnice, kterou jinak celou dobu postrádáme.... celý text
Zlato Arkony. Kniha druhá
2013,
Juraj Červenák
Na knížku jsem se těšila moc, Černokněžník patří mezi mé srdeční záležitosti a díky němu i Červeňákova další tvorba. Černý Rogan nezklamal, ale výrazně nepotěšil, není to ten Černokněžník jak ho znám (čímž se autor ostatně netajil)... Pro mne jsou oba díly spíše fantasy než historická fantasy, z novějších Červeňákových věcí tak víc preferuji Báthoryho.... celý text
Zlato Arkony. Kniha první
2012,
Juraj Červenák
Na knížku jsem se těšila moc, Černokněžník patří mezi mé srdeční záležitosti a díky němu i Červeňákova další tvorba. Černý Rogan nezklamal, ale výrazně nepotěšil, není to ten Černokněžník jak ho znám (čímž se autor ostatně netajil)... Pro mne jsou oba díly spíše fantasy než historická fantasy, z novějších Červeňákových věcí tak víc preferuji Báthoryho.... celý text
Péče o novorozence a kojence
2008,
Martin Gregora
Čtivě napsaná a přehledně sestavená knížka, která je oproti jiným (psaným jako slovník, tzn. jednotlivé kapitoly - hesla jsou řazeny abecedně) psaná chronologicky. Tzn. co se děje v porodnici, jaká vyšetření čekají miminko a proč, jak začít s kojením, jak ošetřovat pupíček apod. Tato část knížky je dělená podle dnů stáří miminka a končí propuštěním z porodnice. Druhá část je o tom, co se děje po návratu domů, s čím se mohou maminky setkat, jak se o miminko starat (koupání, stříhání nehtů, oblékání, ale třeba i jak s miminkem správně manipulovat). Součástí knížky je i očkovací kalendář či pohybový a kognitivní vývoj dítěte. Na konci knížky lze najít i pár receptů pro přikrmované děti. Knížku hodnotím velmi kladně, je sice útlá, ale informací obsahuje hodně a poskytne základní přehled pro maminky, které si rády načtou a mají rády informace :-). Podrobnější údaje k dílčím kapitolkám (kojení, přikrmování, vývoj dítěte, ...) lze pak najít ve specializovaných publikacích. Na knížku lze navázat další Gregorovou publikací "Péče o dítě od kojeneckého do školního věku".... celý text
Osud horší než draci
2007,
John Moore
I za mne nejslabší "mooreovka". Čitelné to bylo, ale žádné velké překvapení či parafráze pohádek. V jednu chvíli (nevím, zda šlo o chybu překladatele či autora) došlo k záměně jmen dvou ženských hrdinek, což ke čtenářskému zážitku úplně nepřispělo. Knížka mne neobohatila, ale ani neurazila, s největší pravděpodobností se k ní už ale nevrátím.... celý text
Pohyb s říkadly pro nejmenší
2009,
Zuzana Pospíšilová
Kniha určená pro rozvoj pohybových aktivit dětí, jenž přispívá k celkovému kognitivnímu vývoji - rozvoji řeči, myšlení, rozvoji fantazie. Využít ji mohou nejen "profesionálové" ve školkách, jesličkách či mateřských centrech, ale i "laici", tzn. rodiče, prarodiče apod. Knížka je dělena do kapitol: Na rozehřátí, Celkové uvolnění těla, Uvolňování horních končetin, Uvolňování dolních končetin, Procvičování jemné motoriky, Orientace na těle, Motivační říkanky, Škádlivky, Cvičení s pomůckami. Obsahem jsou nejrůznější říkadla, která např. v kapitole Motivačních říkanek lze využít při čištění zoubků, osobní hygieně apod. U většiny říkadel je obrázek, pod každým říkadlem pak popis konkrétní činnosti, situace a pohybů, jak se na básničku hýbat.... celý text
Kutálí se ze dvora
2012,
neznámý - neuveden
Leporelo, které je de facto takovou knížkou 3v1: Zaprvé je to leporelo pro děti s obrázky, zadruhé knížka obsahuje dětská říkadla, která podporují smysl pro rytmus, popisují některé činnosti a úkony během dne, a zatřetí jde o návod pro rodiče na jednoduchá tělesná cvičení s dětmi (každé říkadlo obsahuje pod řádkem rýmu v závorce menším písmem návod, jak se s dětmi na danou větu hýbat). Jednu hvězdičku ubírám jen za obrázky, protože ty mne moc neoslovily :-). Knížka obsahuje tato říkadla: Přivítání, Brambora, Mraveneček, Vrabec, Deštík, Tetka, Myška tanečnice, Čtyři koťata, Letadlo, Autobus, Bublina, Žabák, Voda. Podobný typ knížky (nejde však o leporelo, ale o "odbornou" publikaci pro rodiče a další vychovatele) je od Grady "Pohyb s říkadly pro nejmenší. Pro děti od 6 týdnů do 5 let" od Zuzany Pospíšilové a Petry Poláčkové (2009). Tento titul má výhodu, že obsahuje říkadla určená i pro malinké děti ("Kutálí se ze dvora" na obálce uvádí, že je pro děti od 2 let) + říkadla jsou členěná dle různých činností či dle denní doby (říkadla při čištění zubů, při žehlení, při koupání, ...).... celý text
Indiáni z Větrova
1998,
Markéta Zinnerová
Tuhle knížku jsem četla jen jednou a působila na mne tísnivě jen tím, v jakém prostředí se odehrává. Stejně tak film, který - pokud si dobře pamatuji - byl točený na podzim a takové ty holé stromy a stráně jen prohloubily melancholii, která z něj na mne padla. Osobně preferuji spíše Tajemství proutěného košíku :-).... celý text
Kde padají hvězdy
1997,
Markéta Zinnerová
Seriál, ze kterého jsou v knížce fotky, jsem neviděla, četla jsem pouze knížku, a to na doporučení kamarádky. Příběh se mi líbil, takže jsem si pak koupila vlastní výtisk. Oproti "Tajemství proutěného košíku" je knížka vážněji laděná, ale ještě ne tak vážně jako "Indiáni z Větrova". Odehrává se v dětské ozdravovně a popisuje vztahy mezi dětmi, které ji navštěvuji každoročně a těmi, které jsou zde poprvé. Co mi přišlo hodně drsné je, jak se některým z nich zbortí jejich sny a představy o tom, jaký budou mít život, ale i o tom život je a knížka nakonec vyznívá pozitivně v tom smyslu, že vždy existuje i jiná cesta, než o které jsme si mysleli, že bude ta jediná.... celý text
Když Duben přichází
1999,
Jaroslav Foglar
Dnešního mladého čtenáře možná kniha neosloví tím, že se přece jen odehrává v době jiného školského systému a trochu jiných reálií. Hodnoty v ní vykreslené jsou však stále platné. Motiv zprvu nerovného přátelství možná prožil každý z nás, takže s Luborem vždy zažívám pocity trapnosti a viny z toho, že se hanbil za kamaráda, který byl sice outsider, ale nakonec se ukázal lepším než on. A oceňuji i samoozdravný mechanismus třídy, která nejprve rozdrobená, nejednotná a nepřátelská, našla společnou řeč a myšlenku. Duchu knížky podle mne nejvíce odpovídá nádherná obálka z roku 1944.... celý text
Poslední tajemství Jana T.
2002,
Jaroslav Velinský
!!! POZOR SPOILERY !!! Knihu jsem četla už v době vydání, od kdy je hrdou součástí mé knihovny v těsném sousedství Foglarovy trilogie. Na VŠ jsem půjčovala známému, který řekl, že až na závěrečnou volbu Velkého Vonta (pro něj coby skalního Foglarovce naprosto nepřípustnou) to bylo, jako kdyby četl Foglara. Na podzim jsem ji půjčovala kamarádce, která ihned po přečtení, plna dojmů, měla potřebu shrnout to zásadní. Dovoluji si zkopírovat: Ahoj, tak jsem knížku zhltla a jsem plná dojmů: - moc jsem si to užila, neb jsem vůbec netušila, že taková FF existuje, a je zřejmé, že autor má Foglara velmi dobře načteného a dokázal ho vytěžit, - zápletka, styl vyprávění, výrazové prostředky opravdu velmi připomínají kánon - zezačátku mě ty věty končící vykřičníkem přišly trochu na sílu, ale časem jsem si zvykla, - oceňuji i sugestivní popisy počasí - miluju! - co mi chybělo, byla možnost více se identifikovat s nějakou postavou a prožít skrze ni niternější pocity (ve většině knih Foglar s tímto pracuje, přiznám se, hanba mi - u Stínadelské trilogie si nejsem jistá!) Myslela jsem si, že to bude třeba ta Martina, ale o té se dozvídáme žalostně málo. Jako by se autor bál pustit se na tenký led ženské psýchy - je to budoucí Velká Vontka, ale v knížce se sotva mihne. - co se mi naopak moc líbilo, byly slovní přestřelky mezi Červenáčkem a Rychlonožkou - ty byly vtipnější než v kánonu, bylo jich tam více a jsou silnou stránkou knihy, - Losna je prostě looser forever, jemu to Velké Vontství prostě není souzeno, - Tleskač: uvěřitelně zdůvodněný jeho původ, ale že by Tleskač dobrovolně půjčil Ramouzovi ježka, ještě rozšroubovaného, na celých 24 hodin?! NIKDY!!! Celá zápletka s dvěma ježky se mě vlastně trochu osobně dotkla - JEŽEK V KLECI JE JEN JEDEN!!! - celá aféra kolem těch plánů a "zdůvodňování" původních zápisů v deníku mi přišlo trochu na sílu, i když ten závěr - plány jsou ztraceny, ale nevadí, protože kolo stejně nejspíš nelétalo - se mi vlastně docela líbil, - sblížení Stínadelských s Druhostraníky v závěru je pěkný nápad (a konečně je důvod věřit, že je série fakt ukončená - už se tam nic zajímavého nestane) ale proč se proboha nekonal na závěr ten závod, kde by se mohl konečně atleticky zaskvět Štětináč?!? - a jako jak, že na konci Rychlé Šípy DOSPĚLY??? Tady se musel Foglar obracet v hrobě!!! - Shrnutí: Podařená FF. Miluju, když má někdo takhle načteného Foglara a dokáže smysluplně navázat. (Ostatně, to platí nejen u Foglara! ;-) Děkuji za půjčení, knížku si určitě pořídíme, manžel ji taky nezná!! Kdykoli na knihu v minulosti přišla řeč, vyzdvihovala jsem Velinského, že ze všech Foglarových pokračovatelů on napsal nejvěrohodnější foglarovku; za mě to byl de facto rovnocenný 4. díl. Co se týče kamarádčiných výroků, v zásadě se se všemi ztotožňuji. Poté, co jsem loni přečetla nejen trilogii, ale i různé další autory zabývající se stínadelskou tématikou, nechala jsem si Poslední tajemství Jana T. na konec. Po přečtení, s časovým odstupem od časů, kdy jsem knihu četla prve, a v porovnání s předlohou, Hrnčířem, Grifinem či Hoganem, stále tvrdím, že je to Foglarovu stylu nejpodobnější, současně mám ale jako dospělý čtenář několik výhrad a výtek k věcem, co jsem dříve tolik nevnímala: - Jarku Metelku miluju. Pokud jsem Grifinovi vyčítala neustálé omílání Jarkových detektivních schopností a nadužívání slovního spojení "detektiv Jarka", Velinský by si s ním mohl podat ruce. V zásadě je to vždy Jarka Metelka kdo přichází s racionálním vysvětlením, vývody, ke kterým dospěl jako první na základě faktů, ale i s poučováním a "kritikou" ostatních, když si něco nemyslí správně. Já Jarku fakt miluju, ale místy mi byl tou "přechytralostí" trochu protivný :-). - Jak psala výše kamarádka, o postavě Martiny toho skoro nic nevíme. I Tonča Sedlářová, přestože vlastně také není nijak detailněji vylíčena, působí plnokrevněji než bledá a mlčenlivá Martina, jejíž upřený pohled nemůže nikdo vydržet. - Coby stoupenec Otakara Losny (a jako hrdá obyvatelka Modrých ulic) nemohu se smířit s tím, že by Ota nakonec zaslouženě nebyl legendárním Velkým Vontem s velkým V. Na konci Tajemství Velkého Vonta se ježek dostane do rukou jemu, který ho už jednou vybojoval, a už by zase měl selhat? - Mažňák působí jako hlavní antagonista, ale jeho linie vlastně taky není moc propracovaná a na dospěláka působí černobíle, včetně ohavného chování po záchraně z vody. - Amazonky by si zasloužily rozpracovat, Ransomeho vliv na mě už kdysi působil spíše rušivě, ale ve srovnání s Grifinem jsou mi tyhle holky výrazně sympatičtější. - Taky nerozumím tomu, proč se atletický závod nakonec nekonal? - I když křestní jméno v trilogii zmíněno nebylo, Nekola za mě rozhodně nebyl Karel! - Ale to hlavní: V knize je rozehráno několik dějových linií: zlověstní Netopýři (opravdu by jim RŠ dali deník jen tak a nechtěli ho získat zpátky??), poslední tajemství ježka v kleci, dění ve Stínadlech končící volbou Velkého Vonta. Autor se v průběhu děje zaměřuje tu na jednu linii, tu na druhou, ale ne každé se věnuje spravedlivým dílem. Volba Velkého Vonta v závěru knihy je neskutečně zrychlená, utnutá a ošizená, i když to Velinský zdůvodňuje Losnovým kvapným stěhováním. Každopádně po pozorném čtení trilogie vím, že by to s volbou nebylo tak snadné, jako v knize - vždyť i Vláďa Dratuš Losnu navrhl za svého nástupce a nerozhodoval dav ani většina, ale hezky se sčítaly hlasy od náčelníků ulic. Useknutý závěr téhle linky mě mrzel ze všeho nejvíc, a to jsem už svého času skousla, že VV se nakonec stala dívka. - Nu a to usmíření mezi Stínadly a Druhou stranou? Pro mě jako skálopevnou nositelku žlutého špendlíku nemyslitelné!! :-)... celý text
První čarodějovo pravidlo
2008,
Terry Goodkind
Četla jsem původní vydání rozdělené do dvou svazků, ale pro zjednodušení budu hodnotit zde. Za mne zcela jednoznačně nejlepší díl celé série, který si vystačí sám i bez čtení knih následujících, z nichž některé mají sestupnou tendenci. Prostě První čarodějovo pravidlo je první, protože je nejdůležitější :-). Zajímavá mytologie a postavy (Hledač pravdy, Matka Zpovědnice, bahenní lid, čarodějnice žijící v pustině, Kostní žena, ...), poutavý a napínavý příběh, hnusný záporák (když jsem poprvé četla scénu s "borůvkovým koláčem", byla jsem otřesena, i když oproti jiným scénám to tak hardcore není), sympatický hrdina a hrdinka s tajemstvím, vtipný čaroděj Prvního řádu... Zrada blízkých, naprosto brilantní využití prvního čarodějova pravidla na konci knihy a překvapivé rozuzlení... Superlativů bych mohla psát ještě mnohem víc a víc. Mnoho prvků a motivů je rozpracováno v následujících knihách (např. význam modlitby Mistru Rahlovi).... celý text
Hoši na řece
1993,
Jaroslav Novák
Druhá knížka, kterou jsem od Nováka četla a která se mi líbí podstatně víc, i když deníkové psaní z pohledu dvojčat je trochu naivní a jednoduché. Myslím, že kdyby v knížce nebyl odkaz na dějinnou dobu, v níž se odehrává, tak by čtenář klidně mohl přísahat, že jde o příhody současných skautů z vodního oddílu.... celý text
