tatjana1737
přečtené 648
Statečná srdce
1969,
Jaroslav Novák
Budu lovit z paměti, protože přestože se mi kniha při čtení moc líbila, zatím jsem se k ní nikdy nevrátila. Četla jsem ji po přelouskání Foglara v době svého prvního skautského tábora, kdy mi bylo -náct a třískala se mnou puberta. Pamatuji si, že jsme se proto s kamarádkou vysmívaly některým motivům knížky, která je - stejně jako foglarovky - zasazena do doby první republiky, a některé prvky už prostě dnes aktuální nejsou. Příběh se mi však líbil velmi, "banální", ale ve své podstatě hluboké, každodenní zážitky z letního tábora, objev "správných" chlapců a opravdového přítele, to vše může oslovit i dnešního čtenáře. Pokud děti a mládež, ale i dospělí čtenáři, patří mezi milovníky foglarovek, je toto dobrá volba k přečtení.... celý text
Hoši od Bobří řeky
1991,
Jaroslav Foglar
Moje první foglarovka. Doteď si pamatuju, jak na konci školního roku ve třetí třídě paní učitelka Sýkorová rozdávala knížky, které zbyly z objednávek od Albatrosu. Postupně jsme si chodili ke stolu vybírat a já chmátla po "Hoších od Bobří řeky", aby na mne spolužačka Blanka byla naštvaná, že na ni zbyl "Pejsek a kočička", které už doma měla :-). Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, ale příběh mne hrozně chytnul, četla jsem ho o prázdninách na chalupě, zakázala starším bratrancům a sestřenicím vyzradit mi, kdo je Zelená příšera (a pointou jsem tehdy byla naprosto ohromená :-)), začala jsem lovit bobříky a se sestřenicí Bájou jsme si slíbily, že nebudeme mluvit sprostě, sepsaly jsme tento slib a zakopaly ho v lese, abychom ho porušily asi za tři hodiny od té slavnostní chvíle :-). Díky "Hochům od Bobří řeky" jsem objevila Jaroslava Foglara, začala toužit po oné prázdninové romantice a opravdovém přátelství, a tato touha mne nakonec přivedla do skautského oddílu. Foglar je sice z pohledu dnešního čtenáře trochu naivní, přece jen odráží dobu první republiky, takže narážky na reálie mohou působit směšně či zastarale (chlapci trumfující se v tom, kdo bude nosit kratší kalhoty, "dospělí" hoši, stojící v pasáži a nosící klobouky jako muži apod.), ale idea pravého přátelství a správné party, se kterou se dají zažít i úplně obyčejná dobrodružství, kdy stačí jen vyjet za město a neválet se doma, jsou podle mne aktuální stále. A lov bobříků může dát mnoho i dnešním dětem, a pokud loví na prázdninovém táboře, vytváří si tak zážitky na celý život.... celý text
Nepohledný princ
2004,
John Moore
Tuhle knížku jsem si koupila společně se "Zlým princem Charliem" poté, co jsem přečetla "Zabij a zachraň". "Nepohledného prince" jsem si nechala na později a četla ho až po "Charliem". Což byla chyba, protože "Charlie" je o něco lepší. Přesto opět vtipné a inteligentní čtení. Nyní se Moore inspiroval princem zakletým do Žabáka, postavou Rumpelstiltskina (dozvíme se něco o antisemitismu) a princeznou Rapunzel (použití jejích vlasů a okolnosti, jak tyto vlasy použít, bylo dalším překvapivým a vtipným aspektem knihy).... celý text
Zabij a zachraň
2001,
John Moore
Zaujala mne obálka a anotace, stejně jako začtení se do prvních řádek, takže jsem koupila a nelituji, stále se ke knížce vracím, i když znám pointu. Tentokrát variace na Sněhurku, Popelku a Šípkovou Růženku s neočekávanou pointou (nápověda viz komentář uživatele Dašička). A dojde i na trochu té mytologie a hledání něčeho, po čem se pídil i Indiana Jones. Výborný princ Neodolatelný, který by konečně chtěl, aby se mu zachráněné princezny odměnily i něčím jiným než bonboniérou či pugétem růží. "Čaroděj byl zlý, opravdu zlý. Skutečně zlý. Doopravdy, vážně zlý. Zlý bez jakýchkoliv polehčujících okolností. Měl na svědomí mory a otravy, které se šířily vzduchem až do okolních zemí. Odpad z jeho hradu zamořil vodu ve všech vesnicích po proudu řeky. Vraždil osamělé pocestné, jejich kosti rozemílal na prášek a z jejich krve vařil nejrůznější lektvary. Při svých bizarních pokusech mučil malá chlupatá zvířátka. Trhal křídla motýlům. Nikoliv pro magické účely. Jen tak, pro legraci. Nikdy nenapsal mamince, když měla narozeniny. Kdykoliv si na trhu vybíral ovoce, mačkal ho tak silně, že už ho pak nikdo nekoupil."... celý text
Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách
2000,
Allan Pease
Knížku jsem si koupila na gymnáziu a přečetla ji teprve nyní, nějakých 15 let po zakoupení. Některá tvrzení považuji již za překonaná (mně vadily údaje o vědeckém zdůvodnění homosexuality, přišlo mi to hodně zjednodušující + téměř vše bylo vysvětlováno působením hormonů v organismu, kterážto teorie frčela v 90. letech, ale dnes už není brána za 100% dogma), přesto je knížka docela vtipným a poučným čtením pro ty, kteří se vztahy buď začínají a narážejí na rozdíly mezi pohlavími, nebo kteří jsou ve vztahu již dlouho a pořád je rozčilují některé "vady" jejich protějšku. Veškerá tvrzení jsou zobecněná, ale i tak si dovoluji tvrdit, že se v nich dost z nás najde. Výborné jsou i doprovodné ilustrace. Ten, kdo se nebere moc vážně a je schopen nadhledu, tomu může knížka ledacos dát i dnes.... celý text
Aliance
2014,
Veronica Roth
Za mne nejlepší kniha trilogie. Poprvé jsem se při čtení neotravovala a nerozčilovala a Tris jsem konečně vzala za plnohodnotnou literární hrdinku :-). Hlavní postava konečně dokázala proč je hlavní postavou a jediné co bych Rothové vytkla, a za to jednu hvězdu ubírám, protože se cítím dotčená, je konec. Říkala jsem si: "COŽE?! To jako vážně?!" a málem i vytlačila slzu. Oproti předchozím dílům mi trochu vadila změna ve stylu vypravění příběhu - kniha už není psaná jen z pohledu Tris, ale i z pohledu Tobiase. Je to sice zajímavý vhled do příběhu, změna úhlu pohledu, čtenář se dozvídá víc věcí, protože obě postavy v jednu chvíli prožívají jiné věci, které jsou pro děj důležité, ale úplně mi to nesedělo. Jak se v mých očích Tris přerodila v komplexní a plnohodnotnou literární hrdinku, tak Tobias naopak upadl. Docela to vystihuje jedna Trisina myšlenka: "Jak to, že jsem si nikdy předtím této rozpolcenosti v jeho srdci nevšimla? Jak jsem si mohla nevšimnout, že za silnou a laskavou stránkou jeho povahy se skrývá malý, nejistý kluk se šrámy na duši?" (kapitola 36, str. 254) Zprvu mi Čtyřka přišel jako lepší hrdina než Tris, určitý schematismus v popisu jeho postavy hrál v jeho prospěch (silný, pohledný, tajemný). Ve dvojce se autorka začala pitvat v jeho psychologii a tím z něj udělala ukňouránka, a jak se ve trojce z Tris stala sebevědomá hrdinka, tak Tobias pro mne začal ztrácet mužskost (stejně jako Christian Grey v dalších dílech 50 odstínů). POZOR SPOILERY! Teprve ve trojce se čtenář dozvídá více o světě, ve kterém se knížky odehrávají, a upřímně - takový svět se mi úplně nelíbí a doufám, že nebude... Zajímalo by mne, jak na tom je "starý svět", když ten "nový" je v troskách... Motiv genetického inženýrství jako hrozby je myslím v USA více profláknutý, takže českého čtenáře možná tolik netrkne, stejně jako kritika vlády, která manipuluje s informacemi a říká lidem jenom to, co chtějí slyšet (tohle mi připomnělo Phoebe z Přátel, když představovala svůj domeček pro panenky, že je postavený na indiánském pohřebišti a úložišti radioaktivního odpadu, a prohlásila něco ve smyslu: "Vy toho o americké vládě ještě moc nevíte!" :-)). Na jednu stranu mne aktuálnost témat vadila, na druhou stranu mi přišla lepší než cokoli, co dosud Rothová v rámci trilogie představila. Celkově Rothovou musím rehabilitovat (i když Hunger Games u mne pořád vedou o špetičku víc ;-)), jen ten závěr, ten závěr... :-/... celý text
Tajemství proutěného košíku
1978,
Markéta Zinnerová
Poprvé jsem četla na gymnáziu, protože mne zaujal seriál, který v té době běžel v televizi, a přestože je knížka určena spíše mladším čtenářům, moc se mi líbila a minimálně jednou za dva tři roky dostanu chuť a přečtu si ji znovu. Jako dospělá více vnímám věci, které mne jako dítěti tolik nepřišly a které jsou docela smutné (třeba už jen to, že Klárka vyrůstá a chodí do školy u babičky, zatímco její mladší bráška bydlí s rodiči), ale k životu patří. A to se mi na Zinnerové líbí. Nenásilně píše o životě jaký je, se vším co přináší (rozvod Vláďových rodičů apod.), včetně i jeho radostí (popis obyčejných dětských dobrodružství, které však tvoří dětství). Přestože se knížka odehrává za minulého režimu, je pořád aktuální právě tím, že je o obyčejných životech obyčejných lidí. Knížku mám antikvariátní, tuším vydání z roku 1990, které je doprovázeno půvabnými ilustracemi, které krásně ladí k příběhu hlavních hrdinů.... celý text
Láska a její kat
2010,
Irvin D. Yalom
Knížka se mi už nelíbila tolik jako Lži na pohovce a Když Nietsche plakal, možná díky povídkovému formátu a tomu, že vycházela z reálných příběhů. Nejde však v žádném případě o hloupé čtení a kniha může být zajímavá i pro ty, kteří o terapii nic nevědí.... celý text
Společnost správných romantiků
1996,
Jiří Hogan
Nevím, zda existuje onen zámek i obora, ale pokud ano, musím se tam vypravit, zda je to tam opravdu tak krásné, jak to na mne z knížky působí. Knížku chválím i proto, že velmi podprahově a nenásilně informuje mladé čtenáře s historií našeho státu, ať už s dobou nedávno minulou, do které se Hogan "naváží" i v jiných knížkách (Meč Vontů), tak s dobou druhé světové války. Hlavní postavy jsou sympatické (u mne nejvíc vede Spratek Dan), nechybí romantika letních prázdnin, konkurenční parta a rozluštění tajemství.... celý text
Tajemství Volavčího jezera
1995,
Jiří Hogan
Četla jsem dvakrát a už si tolik nepamatuju, ale vím, že se mi líbilo. Jen jsem místy měla zmatek v událostech a postavách, ale to mi přijde jako obecně Hoganův nešvar.... celý text
Cvoci
2008,
Miloš Zapletal
Tři hvězdičky jen proto, že Cvoci jsou už zasazení do konkrétního časového období a dějinného rámce. A to mi úplně nesedí. Kdybych si odmyslela dobu, v níž příběh probíhá, a soustředila se na popis dobrodružství a cesty z ČR do SR "po vodě", dala bych pět hvězdiček. I přesto, že z Jonáše už se stává muž a prožívá svou první zamilovanost, takže je to trochu jiný Jonáš (Pajda), než na jakého je čtenář zvyklý. Ale díky tomu, že je příběh posazen do konkrétního období českých dějin, ztrácí pro mne onu lehkost předchozích dílů a tím mi kazí výsledný dojem.... celý text
Sedmička
1993,
Miloš Zapletal
Moje neoblíbenější "zapletalovka". Sice se odehrává v pro mne neznámých Pardubicích, její aktéry však již považuji za staré známé a vždy se na ně těším. Sedmička je možná příběhem o vodáckém chlapeckém oddílu a jednom klukovi, který si nebyl jistý sám sebou, podceňoval se, a pak díky dobrým přátelům našel i sám sebe, ale je to i příběh o něčem ze mně, protože jinak by mne pořád tak neoslovovala. A je to nejen tím, že se mi líbí popis činností oddílu (sama jsem bývalá skautka, i když suchozemská), vztahy mezi jednotlivými postavami, slovní humor apod., ale i Zapletalův cit pro vykreslení dospívajících.... celý text
Soví jeskyně
1989,
Miloš Zapletal
U Zapletala u mne nejvíc vedou Sedmička a Ostrov přátelství, přesto je Soví jeskyně jedním z mých evergreenu. Jakmile začnou prázdniny, otevírám ji, čtu a myšlenkově se přenáším na všechna popisovaná místa a do období vlastního dospívání. Zapletal umí mimořádně dobře vystihnout dospívající mládež, přesto jeho knížky neztrácejí kouzlo i pro dospělé čtenáře. Pro ty, kteří navíc znají místa, jež se v knížkách objevují, mají příběhy neuvěřitelnou přidanou hodnotu. A přestože jsou knížky nějaký ten pátek staré, na což poukazují jen drobnosti ve slovníku hlavních hrdinů, když je čtu, říkám si, že je klidně může prožívat někdo i dnes.... celý text
