TbN
přečtené 156
Nebe nezná vyvolených
2005,
Erich Maria Remarque (p)
Co na to říct, Remarque nikdy nezklame. Kniha sice není tak dlouhodobě napínavá jako například Tři kamarádi, ale pointa a závěrečné vyvrcholení je jedno z nejvíce mrazících, co je u Remarqua k dostání. Kniha je krátká, v podstatě čtení na jeden večer, takže ani v těch pasážích absentujících napětí vás nestihne začít nudit a závěr je jedním slovem neskutečný.... celý text
Wellington: Vítěz od Waterloo
2018,
Daniel Res
Velice čtivě napsaná kniha s velkým obsahem skutečně zajímavých informací. Na české literární scéně unikátně se zabívající osobou vévody z Wellingtonu. Vřele doporučuji. Jedinou výtkou je poměrně chabá editorská práce. Na knihu jinak velké literární kvality se zde nachází nemalé množství překlepů či chyb ve formátování. Zároveň jsem v textu bohužel odhalil dvě vyloženě nepravdivé informace. V knize je uvedeno, že Napoleon se korunoval francouzským císařem v Římě, ačkoliv se tak ve skutečnosti stalo v Paříži v katedrále Notre-Dame a druhá chybná informace říká, že ostrov Svatá Helena (místo Napoleonova posledního vyhnanství) se nachází v Indickém oceánu, ačkoliv se tento ostrov reálně nachází v jižní části oceánu Atlantského. Ohledně ostatních informací z knihy nejsem natolik informován, abych případně další faktické chyby mohl odhalit a rád věřím, že tam žádné další nejsou, ale bohužel tyto dvě vskutku jednoduché chyby vyvolávají pochyby ohledně celkové faktičnosti knihy. Kniha je jinak ale velice čtivá, obsahuje velké množství informací a nebojím se ji doporučit. Vzhledem ale k výše jmenovaným chybám si spíše myslím, že by se mělo jednat o pouhý vstup k osobě vévody z Wellingtonu a čtenář by měl pokračovat čtením ideálně anglických knih, které sám autor v knize doporučuje.... celý text
Cizinec
2005,
Albert Camus
Knihu nebudu hodnotit hvězdičkami, protože si nemyslím, že by to aspoň zdánlivě zvládlo popsat, co si o knize myslím. Kdo chce, ať čte dále :) Zpočátku jsem byl z knihy trochu nešťastný, ačkoliv rozumím, že jazyková plytkost a jednoduchost je použita zcela záměrně, aby podtrhla chladnost postavy, tak jsem z ní byl zkrátka nešťastný a cca polovina knihy pro mne opravdu nebyla záživným čtením. Právě ale přibližně v půlce jsem začal mít opět rozpačitý pocit, ale tentokrát rozpačitý v tom smyslu, že mi to přijde dobré, ale neumím popsat jakým způsobem. A povedlo se mi to rozklíčovat až poté, co jsem knihu dočetl a šel jsem si napsat a lépe formulovat své myšlenky. Došel jsem k závěru, že si myslím, že kdyby se člověk měl na knihu dívat jen ze slohové pohledu, tak se opravdu nejedná o žádné veledílo. Nečekejte žádné květnaté metafory, popisy či líčení. Ale naopak, to co dílo ztrácí v jazykové kráse, tak přesně o to více si toho nese po stránce myšlenkové a v tom shledávám krásu Cizince. Aby tato kniha nesla ovoce, je dle mého názoru potřeba snažit se uchopit myšlenky a nadále je sám rozvíjet a přemýšlet o nich. To za čtenáře už Camus neudělal, pouze nabádá. Doporučuji tedy číst pouze lidem, kteří jsou ochotni z vlastní vůle nad knihou přemýšlet do hloubky, pak je to kniha pro vás. Na ospalé čtení v polospánku je potřeba hledat něco jiného.... celý text