Tereza_T
přečtené 68
Na cestě
2005,
Jack Kerouac
Sale a Deane, díky hoši, strávila jsem s vámi (mimojiné) můj narozeninový večer a bylo to krásný. Jméno Dean Moriarty pro mě znamená krásu života a zároveň největší životní dno. Myslím, že po přečetní téhle knížky se musí pozastavit nitro každého z nás a když už nic jiného, tak při nejmenším každý z nás nad tím svým živůtkem aspoň trochu zapřemýšlí. Sale na Deana nikdy myslet nepřestane a jeho děti budou znát každičkej příběh Deana Moriartyho, kterej ale nikdy nepochopí. Děti Deana budou, jako Dean sám, navždy svého otce hledat v těch nejzapadlejších rozích Ameriky. Těším se na příští shledání. "Ale teď tancovali jak šílenci a já se coural za nima, což vlastně dělám celý život - courám se za lidma, kteří mě zajímají, protože lidi, jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou." "Koukej na ty před náma. Jak jsou plní starostí, počítaj kilometry, přemejšlej, kde budou v noci spát, kolik musej vyklopit za benzín, jaký bude počasí a jak se vůbec dostanou tam, kam chtěj - jenže voni se tam přece stejně dostanou, že jo. Ale potřebujou ty svý starosti, musej klamat čas falešnejma a převrácenejma požadavkama, jsou celí netrpělivý a ukňouraný, neměli by pokoj, kdyby se neuzamkli do svý pěkně zavedený vyzkoušený trudomyslnosti, a když už jsou v tom, rovnou si začnou štelovat i správnej odpovídající výraz ve ksichtě, což je, jak vidíš, výraz ryzího neštěstí, a zatím jim všechno ubíhá pod rukama a oni to věděj a z toho jsou taky podebraný a tak pořád dokola." "Večernice už jistě zapadá a rozlévá svou bledou diamantovou zář po prérii jen chvilku předtím, než se snese naprostá noc, co požehná zemi, ztemní řeky, přikryje vrcholky, zavine poslední pobřeží a nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí, myslím na Deana Moriartyho."... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
Četla jsem se staženým žaludkem, pocitem na zvracení a očima vykulenýma. Tyhle moje pocity nepramenily z příběhu pana Winstona, ale spíše z geniality samotného Orwella, který více méně předpověděl budoucnost části Evropy po 2. světové. Co mě dostalo a z čeho jsem měla husí kůži jsou věci jako doublethink, newspeak (osekáni slovní zásoby za účelem nemožnosti vyjádření jakéhokoli nepřípustného názoru? clever as fuck), zločin z nesprávného myšlení a hlavně v knížce popisované změny a přetvoření minulosti k obrazu v danou chvíli nejvíce vyhovujícímu, jako cože?? Než jsem přečetla tuto knihu, žila jsem v přesvědčení, že jestli je na světě opravdu něco jen mého, nedotknutelného jsou to moje myšlenky… a ejhle… asi to není nic. Doufám, že prvky z 1984, které mě tak děsí zůstanou už navždy jen literárním výmyslem… ačkoliv právě píšu tyto slova do mé osobní všude přítomné maličké obrazovky… myslíte, že se bratr dívá? 8/10 “Kdo tě udal?” Zeptal se Winston. “Moje dcerka,” řekl Parsons s jakousi žalostnou pýchou. “Fakticky jsem na ni pyšný. Každopádně to dokazuje, že jsem ji vychovával ve správném duchu.” “Poprvé si uvědomil, že chce-li člověk uchovat něco v tajnosti, musí to skrývat i sám před sebou.” ”Zemřít, a přitom je nenávidět, to je svoboda.”... celý text
Dark Web: Sex, drogy a bitcoiny
2020,
Dominik Stroukal
Knížka je jakýmsi průvodcem po DarkWebu, popisuje negativa, ale pro mě překvapením, i pozitiva týhle temný stránky internetu. Určitě je vhodná pro laiky a pro někoho, kdo o DarkWebu slyší poprvé a nebo moc neví, co si pod tím představit. Dominik pěkně popisuje prostředí DarkWebu, jeho negativa, pak věci co se ani negativem nazvat nedají, ale lze je nazvat zvěrstvem a nelidkskostí a nakonec i pozitiva. Všechno nenuceně a dává prostor pro formování vlastního názoru. Pro mě hodně zajímavým a děsivým tématem bylo v knížce řešený soukromí a osobní data ve spojení s internetem. Takže doporučuju dál každýmu, kdo na internetu nějakou tu hodinku denně tráví... internet není jen wikipedie a roztomilý obrázky koťátek :(... celý text
Pět kroků od sebe
2019,
Rachael Lippincott
Na světě už není moc smutnějších věcí než dva nemocní lidé zažívací první lásku a navzájem se sebe ani nemůžou dotknout. Knihu jsem četla poprvé před 3 lety a nyní podruhé a líbila se mi tehdy i teď. Je to teen romance a člověk k tomu tak musí přistupovat. Autorka se snaží nastínit těžkost situace dvou ústředních postav, v knize se rozebírá smrt, strach z nevyužitého potenciálu, z promarněného života, izolovanost nemocných od vnějšího světa a komplikované vztahy v rodinách… i přes všechny tyhle témata jsem se ale během čtení neubránila vnitřnímu pocitu ve stylu “to je krásný, že našli pravou lásku” a “to vypadá jako super zábava běhat si po nemocnici jak se ti zachce” a plno dalšího… a to je správný, kdybych očekávala drsnou realitu nemocných nebudu číst teen romanťárnu, která se sice snaží o přiblížení téhle prokleté nemoci, ale budu upřímná, spíše se na nemoci přiživuje a využívá ji k dodání té správné depresivní atmosféry. Přesně tohle jsem od knihy očekávala a taky jsem to dostala. Nejednou jsem se dojala a na konci si upřímně pobrečela. Knihu jsem četla v angličtině a četla se snadno. Btw když si člověk spojí Willovo sen o Vatikánu a fakt, že se nakonec potkají na letišti, když Stella jede do Říma… dá se to domyslet všelijak :)... celý text
