Tereza299
přečtené 63
Buzíčci
2013,
Jan Folný (p)
Hned na začátku, kdy mi první stránky přinesly osobité postavy, myšlenky a nahlédnutí do jejich životů, jsem věděla, že v rukou držím něco co mě bude neskutečně bavit. No ještě aby ne, povídky z pražského prostředí a s hlavními hrdiny jimiž jsou právě buzíčci, je pro mě jedno z ideálních kombinací jak se zabavit (ačkoliv chápu, že vzhledem k tématu to nebude čtení úplně pro každého). Nebylo to jen o profláknutých barech, seznamkách a nezávazném sexu (které měly někteří hrdinové obzvlášť rádi), byla tam hloubka, byl tam život, zamilovanost i zklamání, proto mě to tak bavilo. A to, že byly příběhy ještě navzájem propojené, udělalo z knihy ještě mocnější zážitek.... celý text
Doufejme v to nejlepší
2019,
Carolina Setterwall
Doufejme v to nejlepší pro mě zpočátku byla velmi zajímavá, citlivá a možná i trochu osobní záležitost. Dokáže to dotknout, něco vyvolat, rozesmát i rozesmutnit. Dokonce lze i velmi kladně hodnotit překlad a styl, jakým je kniha napsaná. Jediné mínus, kvůli kterému se mi knihu momentálně nedaří dočíst (a nejspíš ji už asi nikdy nedočtu), je rozsah. 326 stránek motající se stále kolem toho jednoho. Zasekla jsem se něco za půlkou, a děj bych mohla shrnout do věty o pěti slovech - stejně tak bych to dokázala i kdybych byla sotva na začátku. U této knihy bych tedy spíže preferovala rozpracování kratšího formátu. Drobným mínusem pro mě byla i občasná přeslazenost, která dokázala podráždit můj vkus. Knihu bych ale nerada zatracovala, myslím si, že v ní ten potenciál zaujmout, chytit a nepustit, pro určitou skupinku lidí přece jenom je.... celý text
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
Malý život. Stalo se přesně to, čeho jsem se bála. Kniha o 640 stránkách, obrovským prostorem vybízejícím pro zbytečné rozepisování postav a třeba i děje, který s tou hlavní zápletkou nemá nic společného. Něco, co na knihách nemám ráda. Riziko při každém čtení že čas, energii a především chuť kterou tomu člověk dá, stráví nad prolouskávání se přes nudné, nezáživné a s hlavním dějem nijak nesouvisející části, které mu tu knihu akorát tak znechutí. Asi to, že je mi tohle obkecávání tolik proti srsti, je důvodem, proč má moje Rosevine 82 stránek (i když se to teď řadí mezi její nedostatky). Přes tu chválu kolem a nesmírné nadšení, jsem si ke knize vybudovala opravdu velké očekávání. Možná právě tohle halo mě nutí k tomu teď přistupovat takhle. Do knihy jsem se nemohla začíst, nezžila se s postavami, nenašla se v tom. Zápletka se mě nedotkla. Děj, a především to velké odhalení, mě vůbec nepřekvapil. Řekla bych, že je na knižním trhu spoustu jiných, lépe zpracovaných děl, věnující se tomuto problému. Abych nebyla tak zlá, dokážu ocenit osud a promyšlení některých postav. Těch šestset stránek mě ale opravdu nebavilo a stávám se tak asi jedinou bytostí, která k Malému životu nebude přistupovat kladně.... celý text
Hodinky od Ašera
2018,
Zuzana Dostálová
V posledni dobe se mi nepodarilo cist tak, jak bych chtela. Kdyz jsem tedy sahla po nove knizce, me prani bylo, at to ma silny pribeh, at me to klidne pohlti tak, ze nebudu schopna se od toho odtrhnout, proste jsem mela chut na poradou pecku a byla ochotna se ji zcela poddat. Neco takoveho: dva lidi, kteri se potkaji, zakoukaji do toho druheho, osud je nejakym zpusobem odvede od sebe, a po letech zase zpatky k sobe, me jakozto spisovatelku neuveritelne laka. Samo o sobe to srci potencialem pro silny pribeh na vsechny svetove strany. Tohle ale moje ocekavani proste nesplnilo. Ackoliv je kniha napsana lidsky, postavy nemaji vyslapane ruzove cesticky, zasahuje je jedna rana za druhou, je to cele i treba malicko smutne, vadilo mi, ze se pribeh ke konci druhe poloviny v podstate uplne odvraci od mista, kde zacinal. Vystridalo to povidani o podnikani dvou naivnich lidi, ktere mi najednou pripadaly strasne cizi. Takova skoda, vzhledem k tomu jak moc hezky to bylo rozjete.... celý text
Společnosti
2018,
Josef König
Kniha mě zaujala svým obalem, když jsem se dozvěděla že to jsou povídky - super, a ještě navíc od českého autora - wow senza, paráda! Dostala mě doslova na dvanácté stránce, svým naprosto geniálním prologem. Povídky byly samy osobě hodně zajímavé, dotýkaly se myšlenek dnešního uspěchaného světa, dokázaly rozesmát i lehce nasměrovat k přemýšlení. Nejvíc oceňuju, že všechny postavy a jejich příběhy, tvořily jeden celek. Společnosti si mě opravdu získaly a doufám, že se brzy dočkám další tvorby od Josefa Königa.... celý text
Marta v roce vetřelce
2011,
Petra Soukupová
V poslední době dokážu ocenit, když mi kniha může nabídnout něco víc než jenom prostý text. Ilustrace, které zde byly, mě tedy hodně bavily a hezky knihu obzvláštnily. Co se týče samotného textu například, tam to taková sranda nebyla. Marta mi byla svou mluvou (která je silně nakažlivá a první den po dočtení jsem měla tendence tak mluvit), chováním a postoji k životu, prostě nesympatická. Nevím, kde Petra Soukupová přišla k takovému tvorečkovi. Nemám ráda, hlavně tedy v osobním životě, když má nějaká osoba problém, neustále si stěžuje a motá to kolem svého života (a života ostatních), ale sám s tím odmítá něco dělat, a odmítá pomoc i ostatních. V knižním světě bych se tomu taky ráda vyhla, tady se mi to bohužel nepovedlo. Další mínus přidal knize konec. Ten prostě nebyl žádný. Žádný zvrat u hlavní postavy, žádná myšlenka pro čtenáře. Tohle dílo mě od Petry Soukupové zklamalo, čekala jsem prostě něco víc. Momentálně mě nepřesvědčila, abych sáhla po její další tvorbě, je mi to líto.... celý text
Vyšlapaná čára
2018,
Sara Baume
Líbilo, a moc. Až neuvěřitelně hezky provedený překlad, napsáno velmi osobitým stylem. Celé se to motá okolo depresích, zmatení ze života a ze sebe samé, což mě velmi baví. Jediná věc, které jsem si všimla. Občas jsem se musela nutit knihu dočíst, protože sama o sobě němá žádnou zápletku, žádné zvraty... jsou to zápisky hlavní postavy, takže ta motivace ke čtení tam někdy může chybět. Mimo to ale hodnotím Vyšlapanou čáru jako velmi vydařeně, s osobitým stylem, bohatou slovní zásobou a hezky napsanou knihu.... celý text
Želvou proti zdi
2017,
Daniela Fischerová
Knihu mám doma asi už tři roky. Tehdy jsem ji po prvních pár stránkách odložila, protože jsem ji prostě nechápala. Nerozuměla jsem autorce, možná kvůli tomu věkovému rozdílu. Teď, jelikož ležím doma už druhý týden na nemocenské a všechny knižní zásoby už mám skoro vyčerpané, jsem se rozhodla ji dát druhou šanci. Některé povídky si opravdu našly cestu k mému srdci. Dokonce jednu, kterou jsem tehdy před těmi třemi roky četla, mám dodnes v hlavě z toho, jaké emoce to ve mě dokázalo vyvolat. Některé povídky, jak už to tak bývá, opravdu nebyli můj vkus a ze dvě ze tři jsem dokonce ani nedočetla. Takže ano, pokud paní Fischerová dokáže napsat skvělou povídku, chytne vás to, opravdu. U těch ostatních budete bilancovat mezi tím, jestli tomu dáte šanci, nebo to vůbec nedočtete.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Od Hany jsem se nejdříve snažila držet zpět. Bude to znít divně, ale ten boom a halo co kolem této knihy bylo, způsobilo to, že jsem si ji vůbec nechtěla přečíst. Jednou jsem byla v knihkupectví a hledala jsem nějaký paperback a strašně dotěrný prodavač mi doporučil právě Hanu. Řekl mi, že u knihy doslova brečel - což jsem nechápala, protože samotná anotace mi nechtěla nic říct. Ale jo, rozhodla jsem se tomu dát šanci. A byla to jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Už po prvním prolustrování knihy, si mě dílo získalo, protože jsem se dozvěděla že autorka, paní Mornštajnová pochází ze stejného města jako já! Čili z Valašského Meziříčí! Když jsem se dozvěděla, že i samotný děj pochází od toho mého městečka, okamžitě jsem všechno odložila a vrhla se do čtení. Kniha mě vrhla do časů vyprávění mé babičky, která mi vždy s radostí líčila všechny její lumpárny z dětství - a tak mi čtení ještě více přirostlo k srdci. Já jsem z Valmezu vypadla hned po škole, hodně jsem byla v zahraničí, nyní žiju v Praze, ale celým svým srdcem miluju přece jenom to místo, kde jsem se narodila. Strašně jsem si to čtení proto užívala. Poznávání starých známých míst, představování a vzpomínky. Knihu jsem ihned půjčila i babičce, která kniha taky tolik oslnila a putovala dál za dědou a tetou. Opravdu něco moc krásného a strašně mě těší, že mám s knihou a s paní Mornštajnovou tohle místo děje společné.... celý text
Lazar
2018,
Lars Kepler
Knihu jsem si užila nesmírným způsobem. Bohatý slovní zásoba, stránky mě neustále tahaly hlouběji do děje, doslova jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Kniha má neskutečné napětí. Strašně moc se těším na další pokračování.... celý text
Dívka v pavoučí síti
2015,
David Lagercrantz
Na knihu jsem byla zvědavá hlavně z důvodu, jak si s pokračováním poradí David. Ze začátku, po prvních pár stránkách jsem nějakou větší změnu nezaregistrovala. Poté jsem si ale velmi dobře uvědomila věcí, které mi vadily, a které podle mě nebyly dobře zpracované. Zbytečně moc zdlouhavé charakteristiky postav. Například rodinná historie taxikáře, který vezl jednu osobu z místa B do místa A a do děje se už vícekrýt nevrátil. To vážně nebylo nutné. Dialogy vedené pořád v tom samém a únavném stylu. Lisbeth byla některými vyobrazovaná jako jedinečně talentovaný génius, žena která má před vším náskok. Vše co dělá, je rychlé, originální, šílené, dokáže předčit kohokoliv a cokoliv. Ano, já si to o ní myslím a všemi deseti ji fandím, ale přijde mi že si tentokrát v ději žádnou velkou roli nestřihla. Přijde mi, že jsem ji v akci skoro vůbec neviděla. Bohužel také David neuměl udržet napětí při čtení. Nutilo mě do čtení to, že to chci mít co nejvíc za sebou. O koupi pátého dílu budu velmi silně uvažovat a když si ho přece jenom koupím, bude to kvůli Mikaelovi a Lisbeth.... celý text
Až se zamiluju
2018,
* antologie
Knihu jsem si chtěla koupit za účelem poznání pro mě nových autorů, ale bohužel mě koupě (až na Soukupovou a Viewegha) zklamala. Povídky bez pointy, jen mi to přišlo jako bezmyšlenkovité zaplnění stránek.... celý text
