Tereza299
přečtené 63
Propast
2021,
Jitka Ludvíková
Ze začátku slibné čtení, v průběhu a především ke konci jsem musela některé pasáže přeskakovat, jak byly sáhodlouze popsané. Knize by sedla, kdyby měla o sto stránek míň. "Milostné" linky Jirky a Petra vůči svým partnerkám mi přišly naprosto totožné - milovali je nadevše, ženy jejich života, skočili by z okna, kdyby to řekly. Tím neříkám, že se mají lidé podvádět, ale že je škoda, že si s tím autorka více nepohrála a alespoň tu jednu linku neposunula jiným směrem. Některé události mi tam přišli jako kýč, třeba i to, že se všechny postavy ke konci zpárovaly (a žili spolu určitě šťastně až do smrti). Mimo to byl závěr pěkný. Nenáročná oddychovka.... celý text
Zbabělí hrdinové
2023,
Simona Bohatá
Povídky miluju. Příběhy dvou postav v příbězích bylo příjemným zpestřením. Některé "osudy" mě bavily hodně, někdy jsem se ztrácela a některé postavy mi prostě nepřišly dost uvěřitelné. Nejvíc se mi líbila povídka Jako v Nuslích. Další povídky jsou takové "meh", nenadchnou, neurazí... průměr. Od autorky jsem již četla Všichni jsou trapný (líbilo), a ráda si přečtu i její další tvorbu.... celý text
Zrcadlový muž
2020,
Lars Kepler
Držet v ruce knihu od Larse Keplera je pro mě vždy záruka kvalitního čtení. Napínavé scény, detaily brutálních vražd a násilí, je něco, co mě na téhle krimi sérii baví asi nejvíc. Od začátku do konce je příběh pečlivě promyšlený a autoři barvitě vykreslují všechny podrobnosti, které čtenáře vtáhnou do děje - a tohle všechno s každým dílem zdokonalují a posouvají hranici o něco výš. Ačkoliv je pro mě Kepler srdcovka, nemohla jsem se po přečtení Zrcadlového muže ubránit lehkému zklamání. Asi budu jediná, ale zápletka a celé rozuzlení mě prostě nijak nenadchlo. Možná je to tím, že jsem před pár dny dočetla Psychologii sériových vrahů, což bylo docela brutální čtivo, které už jen tak něco nepředčí. Ale nepřišlo mi to ničím originální, čekala jsem prostě trochu víc. Při čtení některých částí mi to přišlo až moc podobné Lazarovi (který se mi zatím z celé série líbí nejvíc), měla jsem dojem, jako by kopírovali stejnou dějovou linku i situace. Navíc pro mě začíná mít komisař Joona Linna nálepku nesmrtelného a nepřemožitelného člověka, a začínám si myslet, že by se zde pomalu oplatilo “v tom nejlepším přestat”. Nechci spoilerovat ani tuhle knihu nijak shazovat. Jak jsem řekla na začátku, určitě stojí za to po ní sáhnout. Je to dobrá detektivka a zaručuju vám, že se od ní nebudete schopni odlepit.... celý text
Dlouhá trať
2020,
Viktorie Hanišová
Smrt, obtížné životní situace, osobní selhání a krize jsou témata, o kterých ráda přemýšlím a čtu. Čím více je pravděpodobné, že se kniha dotkne mého já a zanechá za sebou nějaké myšlenky, tím lépe. Sbírka povídek pojednávajících o sebevraždě od Viktorie Hanišové bylo něco, co jsem prostě musela mít. Osobně bych klidně uvítala ještě o něco víc temnoty a silnějších příběhů, ale i tak na mě Dlouhá trať udělala příjemný dojem. Já prostě nejsem na happyendy. Miluju to napětí, kdy s bušícím srdcem čtu poslední řádky a cítím, že už se ten hořký konec blíží. Kdy si přeju, aby hlavní postava dostala ještě jednu poslední šanci, ale zároveň naprosto rozumím tomu, co prostě musí přijít. Kdy se do mě vpíjí kruté osudy lidí, cítím jejich utrpení a poznávám jejich myšlenky. To všechno se Hanišové podařilo hezky vystihnout. Milovníky detailů určitě potěší i vizuální zpracování. Ilustrace srdce na předsádce je něco, co dodá knize ještě více na jedinečnosti. Tohle Host umí prostě na jedničku. Můj tip pro odvážné: jestli si to chcete přečíst, udělejte to hned. Tohle podzimní počasí je k tomu jak stvořené a krásně podtrhne atmosféru tohoto krapec depresivního kousku.... celý text
Sapiens: Stručné dějiny lidstva
2018,
Yuval Noah Harari
Dlouho jsem nenarazila na něco, co by mě nadchlo tolik jako tohle. Dokonce jsem měla chuť si ráno nastavit dřívějšího budíka jen proto, abych si mohla číst (nikdy jsem to vlastně neudělala - ale chtěla jsem, a to svědčí o tom, že je tohle vážně dobrý kousek). Yuval Noah Harari na literaturu faktu popisuje až neuvěřitelně čtivým a bohatým jazykem dějiny lidstva od samotného začátku a naznačuje, jakým směrem nadále směřuje a kde by i Homo sapiens mohl skončit. Musím říct, že jsem byla překvapená, jak tvrdý a nelítostný postoj autor ke knize (nebo spíš k nám) zaujal - přijde mi, že nic horšího než lidi, tuhle planetu snad nemohlo ani potkat. Ale tím se nenechte zmýlit. Možná, že už je na čase, abychom pomalu začali vnímat, že zkrátka nejsme pánem všeho tvorstva, za kterého se považujeme.Tohle mě fakt bavilo. Rozšířilo mi to obzory, propojilo mnoho souvislostí, vzbudilo spoustu otázek, na které asi nikdy nenajdu odpověď a možná i trochu změnilo mysl. Přečtěte si to. Stojí to za to.... celý text
Víkend v Londýně
2018,
Jan Folný (p)
Je fajn narazit na knihu, která mě může seznámit s tím, co dělá mužům ve krizi středního věku ty největší vrásky. Je fajn poznat jejich starosti, nesplněná přání, touhy, problémy, prostě vše, co je sere a čím si prochází. Je fajn zjistit, že v těch hlavách mají úplně stejný bordel, jako my. Dokonce bych i řekla, že někdy možná čelí i daleko horším situacím, než my. Jinak mi to ale nic víc nedalo. Autorovu druhou knihu, Buzíčky, vychvaluju snad na každém rohu a od Víkendu v Londýně jsem tak nějak čekala, že by se mohla alespoň špičkami prstů dotknout té laťky, kterou Folný nastavil. Ale nestalo se. (A fakt si nechci rýpat, vím, jak těžké je “mluvit” za někoho jiného, ještě třeba v úplně jiné věkové kategorii, ale baví mě, jak se snad nikomu nejde trefit do mluvy teenagerů. Jo, chápu to, dost se to mění, ale prosím, on fakt někdy někdo používal slova jako: zdyndat se v klubíku, šla cvrkat, jet mastnou tyčí, kindroš, šmoulovali jsme, lásečka, sexus atd.?) Líbilo se mi ale, že byly všechny povídky součástí jednoho příběhu, to mám moc ráda. Zapůsobila na mě i nečekaná smrt jedné z postav, takové zvraty prostě můžu.... celý text
Můj tajný život
2020,
Lucie Hříšná
Od této knihy jsem si po přečteném hodnocení na této stránce, neslibovala nic velkého. Pokud je příběh pravdivý, neodsuzuju to, co tam Lucie dělala. Vadí mi jen to, jak to bylo zpracované. Sáhla jsem po ní jen proto, že jsem se chtěla o tomto tématu dozvědět něco víc, poznat, jak to u takové luxusní společnice v Česku chodí - což se mi bohužel nesplnilo. Poznala jsem jen příběh Lucie, který je i přes to, jaký je a co v něm ta blondýnka dělá, až moc růžový, pohádkový, prostě jednoduchý. Čekala jsem, že tam bude něco wow, že popíše i to, co příjemné prostě tolik nebylo, cokoli. Nechtěla jsem jen číst jen o tom, jaké dárky zrovna dostala, jaké prádlo si koupila a na jakém letišti zrovna přestoupila. Upřímně si myslím, že pokud tuhle knihu bude číst nějaká mladá dívka, která bude v blbé finanční situaci a bude "ochotná" si k penězům přijít jakýmkoliv způsobem, tak nebude po tomhle váhat se k něčemu takovému odhodlat. Vždyť to autorka celé vykresluje jako pohádku. Nechtěla jsem těm slovům ani věřit prostě. Dokonce jsem si i myslela, že se pokoušel to očima ženy napsat muž! Chápu, že to je beletrie, ale čekala jsem víc. Čekala jsem, že to autorka pojme mnohem seriozněji, zasloužilo by si to mnohem lepší zpracování.... celý text
