terimila přečtené 960

Temná dcéra 2017, Elena Ferrante

Odposloucháno jako rozhlasová adaptace na ČRo. Strašně divná věc se strašně divnejma lidma. Vlastně nikdo z nich mi nebyl sympatickej. Nikdo. Uřvaná obrovská famílie a jedna osamělá vysokoškolská profesorka na dovolené, která v životě udělala impozantní sérii mizernejch rozhodnutí, neumí za ně přijmout odpovědnost a pořád se v tom šťourá a nechává se tím vláčet. Absolutně jsem nepochopila její hlavní čin, kterej se vleče celou knihou. Upřímně přiznávám, že každá další zmínka o .... mi od určitý chvílie byla z duše protivná. Nejen, že to bylo nechutný, ale i iracionální. Udělala, proč nevěděla, napravit chtěla, ale nedovedla... Prdlačky. Sobecká a ještě zbabělá. Tak to někde odložím a pak zavolám z telefonní budky a změněným hlasem řeknu, kde TO najdou, ne? Hlavní hrdinka se nejen celou knihu, ale celej život chová jako malej rozmazlenej spratek bez špetky odpovědnosti. To proto mě tak ukrutně sejřila. A to říkám jako dobrovolně bezdětná, malé děti ráda nemající a k většině jejich rozmarů lhostejný jedinec. Plně chápu, že někdo na péči o děti není stavěnej a jejich nároky ho ničí. Chápu, že někdo upřednostní kariéru. Chápu v tomto ohledu skoro vše, myslím. Ale inteligentní člověk se, sakrapísek, má nejprv zamyslet, než na vlně hurá-dětičky-rodinka-budu-jako-všichni-protože-to-tak-dělá-každej vrhne do něčeho, co ovlivní několik dalších lidí a jeho samotného nejvíc. A když se pak rozhodnu pro to, pro co se rozhodla ona, tak se k tom postavím čelem, přijmu to a nebudu pak lítostivě kňourat nad cizím rodinným štěstíčkem a nebudu jim do něj házet vidle jako blbý dítě, co rozdupává bábovičky jinejm dětem, když se mu ty jeho nepovedly. Tfuj, to mě ta hrdinka a vlastně celé dílo dožraly :) Možná to mělo vyvolat soucit, ale nepovedlo se. Ten konec mě vlastně tak trochu zvrhle uspokojil. Dobře jí tak.... celý text

Zmizení Stephanie Mailerové 2020, Joël Dicker

No, tohle bylo trápení. Neohrabaně napsaná, extrémně neohrabaně přeložená, protivnejma postavama obsazená a šíleně překombinovaná detektivka, kterou měl editor brutálně proškrtat. Ale fakt brutálně (a to dlouhý knihy miluju!). Měla jsem co dělat, abych to dočetla. Nejvíc mě draly postavy. Všichni mi přišli jaksi ploší, iracionální, protivní, blbě napsaní. Některý postavy jako by byly hnusný karikatury - Alice, Stephen, Miťa, Kirk, no ty kráso. Přehlídka exotů. Minimálně linie s Alicí a Stephenem tam vůbec neměla být, pro příběh to nemělo větší význam, jen to knihu uměle nafouklo a zvýšilo koncentraci protivnejch jedinců, kterej měl člověk obrovskou chuť nakopat do zadku. I Jerryho s Dakotou bych oželela. Samotnej detektivní příběh ušel, i když i ten byl dost překombinovanej. Ale samotnej nápad se záměnou... jo, to se dalo. Mimochodem, ze všeho nejvíc mě v celý knize překvapil Annin příběh z minulosti s rukojmím. Jako asi tak - když vás v detektivce nejvíc zaujme naprosto nesouvisející odbočka, tak je něco špatně. Celý mi to přišlo jako nešikovná karikatura na detektivku, stejně jako Harveyho Temná noc je nešikovná karikatura na divadelní hru. Mělo se to jmenovat Temná noc a aspoň by to celý bylo jaksi ucelený, druhý opakování tristního příběhu v realitě. Vůbec, není mi jasné, proč se to jmenuje Zmizení Stephanie Mailerové, když její zmizení se řeší asi 1/5 rozsahu knihy, pak to přejde do jiného rozměru a nakonec je její příběh jen vedlejší. Nic. Zdá se, že Harry Quebert je výrazně lepší, tak toho asi ještě zkusím, ale zatím mě tenhle autor fakt neoslovil. Co už.... celý text

Podoba 2010, Tana French

Skvělý, skvělý, skvělý. Za jednoho předpokladu - že připustíte, že existuje skoro dokonalá podobnost a že během pár dní lze nasát a naučit se dokonale napodobovat jiného člověka, jeho chování, myšlení, řeč. Pokud ten předpoklad přijmout nedokážete, vůbec tohle nečtěte. Pokud to dovedete, čeká vás dechberoucí jízda. Zhltala jsem to za dvě jízdy vlakem, jeden večer a další odpoledne. V ten večer jsem nepokračovala, protože jsem nechtěla číst na noc, tak tísnivý to v určitý chvíle bylo. A ve dne jsem dočítala v práci, protože jsem prostě nemohla jinak. Větší důkaz toho, že mě nějaká knížka fakt strhla, asi nenajdu. Frenchová je fantastická. Její detektivky jsou vlastně komorní psychologický dramata z policejního prostředí, kde se taky stane vražda. Umí vystavět dokonalou, tísnivou, stahující se atmosférou, která vás vtáhne. Umí skvěle prokreslený postavy, který dovedou vyvolat vaše sympatie i hnus. Cassie mě v tomhle díle pohltila a já ten příběh sledovala s ní, skoro jejíma smyslama. Skvělá knížka tohle umí, že cítíte vůni oblečení, whisky a višňových palačinek spolu s postavama. A tohle skvělá knížka je. V podstatě celou knihu jsem trnula, co přijde v závěru. Ani vlastně nešlo tak moc o to, kdo zabil Lexie, ale o to, co se tam nakonec stane. Trnula jsem a v hlavě se mi honila spousta šílenejch scénářů, který se přelévaly podle toho, co se zrovna dělo. Čekala jsem horší psycho. Ale stejně ten závěr bolel a mrzel. Jak za tu, co to všecko způsobila, tak za tu, co na to navázala, tak (a asi nejvíc) za ty, co hrozně chtěli něčemu věřit a ze všech sil se snažili... ale některý věci prostě neurvete, ani když sebevíc chcete. A tohle na tý knížce bolelo asi nejvíc. Pět hvězd a teď už vím, že tuhle sérii si pořídím do svý domácí brakový knihovny.... celý text

Praktický průvodce pistolnice 2019, Dominik Valášek

Dobré, stručné, přehledné. Už za sebou pár hodin na střelnici mám a učím se na zkoušky, takže tohle nebylo úplně nové, spíš fajn srozumitelné shrnutí a úplný základ, na kterém se dá dál stavět. A je v tom i to podprahový vábení nadšence, co v skrytu duše chce v ostatních vyvolat podobný nadšení a předat lidem, že TAHLE záliba fakt stojí za to se jí věnovat. Zafungovalo to, pokoplo mě to po půlroce unavenýho přešlapování na místě ke studiu testovejch otázek, za což autorovi patří dík. :)... celý text

Bílá Voda 2022, Kateřina Tučková

Uf. Dlouhé roky čekání se vyplatily, tohle se Tučkové (už zas) povedlo. Zatraceně povedlo. Dobré a propracované postavy, dechberoucí a uvěřitelné osudy. I když si Tučková řád Panen svaté Anežky i hlavní postavy vymyslela, naprosto to zapadá do proticírkevních odporností páchaných v 50. letech režimem. Nahnání řeholníků na jedno místo, na práci, kterou nikdy nedělali, soudy a věznění kvůli naprostým nesmyslům, věčná buzerace a cílené deptání jejich duchovního a duševního života. Jen z knižního náhledu do té odporné doby se člověku dělá zle. V tomhle ohledu - populární a čtivou formou seznamovat s méně známýma a nepříjemnýma kapitolama naší historie odvedla Tučková fantastickou práci a patří jí za to čest. Extrémně mě vtáhla linie s Evaristou a Felixem, k těmto tématům mám velmi silný osobní vztah (studovala jsem teologii a právě přístup katolíků k ženám mě dovedl k praktickému odklonu od rodné církve - hnusí se mi jejich opovrhování polovinou lidstva a nesmírně si vážím všech katolíků, kteří mají sílu ozvat se proti tomu). A navíc... v době, kdy biskup Felix působil v brněnské dětské nemocnici, jsem tam bojovala o život a tajně mě v inkubátoru nouzově pokřtila zdravotní sestřička. Strašlivě by mě zajímalo, jestli ta mladá žena se svým tajným posláním víry nebyla s biskupem v kontaktu. Skoro bych se vsadila, že ano, ti lidé o sobě museli vědět... Uf, no. Musím si o těch (skutečných) lidech zjistit víc. Stejně jako o svaté Vilemíně a jejích následovnících. Líbilo se mi i vedení příběhu - prolínání dvou linií, prolnutí příběhu těžkostmi zmítané utíkající ženy v současnosti a jejího pátrání po starých osudech - není nic nového, ale je to skvěle uděláno. Leny mi bylo líto, soucítila jsem s ní, šíleně jsem jí přála očistění a úlevu, trnula jsem spolu s ní úzkostí, co vlastně ta nešťastná žena provedla a před čím utíká. Nemám moc ráda happyendy, ale Leně jsem ho přála ze všech sil. Zaregistrovala jsem i pár drobných slabin. Některé věci mi přišly trošičku přitažené za vlasy - zejména odhalené intenzivní propojení a vazby mezi některými postavami. Jedna by se snad snesla, ale hned několik a takových? Ale no tak. Nebo mě vysloveně vytáčela dozorkyně Saulová a její následující osud - tedy ne ten osud, ale to jméno... Přišlo mi to jaksi laciné, nemůžu si pomoct. Ale to jsou opravdu jen naprosté drobnosti, jen aby to nevypadalo, že knihu nekriticky adoruju :-) Celkově se to fantasticky povedlo. Úžasné téma, vynikající zpracování (skoro 700stránkovou bichli jsem zhltala během dvou dnů), vtažení do místa a jeho okolí (píšu si do seznamu další místo, kam se musím na pár dní vypravit - ke Kopanicím přibývá Bělovodsko... tohle se mnou umí udělat ještě Klevisová a tím to končí). Prostě... skvělá práce a obrovský dík.... celý text

Silnice č. 9 2021, Tina Frennstedt

Sáhla jsem po ní v knihovně v regále čerstvě vrácených detektivek a zaujal mě popis. No... vyslovené zklamání to nebylo, ale moc mě to nenavnadilo. Návrat ke starému nevyřešenému případu a rozplétání motivací a činů zúčastněných... ok. Ale co mi nesedělo, byly postavy vyšetřovatelů, teda vyšetřovatelek. Takhle: já mám ženské policajtky v knihách fakt ráda. Ale hernajs, POLICEJNÍ tým, kde snad 4 lidi z 5 jsou ženy, to na mě prostě nepůsobí uvěřitelně. Nehledě na to, že mi ani nebyly nijak moc sympatické. Hlavní hrdinka, která je sama, vrhne se do umělého oplodnění a až pak přemýšlí, jestli bude fajn, jestli se to povede? Druhá, co zuřivě lítá z jednoho rande k druhému? Já vám nevím, no, ale od policistky-vyšetřovatelky oddělení závažné kriminality čekám, že to bude mít v hlavě srovnáno trošku líp. Škoda, autorka psát umí, ale ty postavy se jí prostě moc nepovedly. Do dalších knih už asi nepůjdu.... celý text

Smrtící tajnosti 2019, Robert Bryndza

Trochu slabší než ostatní díly s Erikou, hlavně díky obrovské koncentraci fakt divných postav. Zavražděná mi byla od začátku vysoce nesympatická, což mívá ten následek, že mi vlastně je tak trochu i jedno, zda vraha dopadnou. Divní byli i ostatní. Podezřelí, co páchají sebevraždy skoro jako na běžícím páse? Další svědkové praštění, nespolupracující, alkoholici, chroničtí nevěrníci a cojávím co ještě? Ani Eričino a kolegů řešení rodinných záležitostí mě neoslovilo, kromě linie se starým Eričiným tchánem, ta se tam jaksi hodila. Rozuzlení záhady fantoma v plynové masce mi přišlo ušité dost horkou jehlou, akce Mossové taktéž. A finální tečka mi přišla naprosto absurdní. K postavě to sice sedělo, že je někdo něčeho takovýho schopen, to beru. Ale jinak... jako... fakt? No nic, tohle mi moc nesedělo, ale číst se to dalo a na takový ty letní podvečery dobrý. Tři hvězdy, průměr.... celý text

Ďáblova hora 2015, Deon Meyer

Ke knížce mě přivedla Čtenářská výzva a nebylo to vůbec špatné. Děj sice nebyl tak strhující, jak bych od thrilleru čekala, takže jsem se tím prokousávala docela dost dlouho... ale pořád mě to motivovalo číst dál, takže dobrý. Bylo zajímavý nahlédnout do úplně jiné společnosti, která je nám sice něčím pořád blízká, ale zároveň hodně odlišná... Tři proplétající se příběhy byly dobrým tahem, člověka držely v mírném napětí tím, jak se sbližovaly a nakonec setkaly. Z postav a hlavních linií mě jednoznačně nejvíc zaujal Benny, tomu chlapovi hodně držím pěsti, aby se mu povedlo dát si ten podělanej život do pořádku. Thobela... no, chápu, ale vlastně jsem nevěděla, co si o něm myslet. A Christine... ta překvapila. A ještě mě zaujal závěr s Carlou. Nevímproč mám pocit, že tohle ještě není dořešeno a že překvapení nekončí. No, pokud někdy zrovna narazím v knihovně na další díl, tak po něm asi sáhnu, ale na prioritním seznamu to není. Odpovídá to tomu, že jsem po celou dobu váhala mezi 3 a 4 (nakonec dávám 4 za to překvapivé rozuzlení jednotlivých příběhů).... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Přiznám se, že tahle legendární věc mi moc nesedla. Zkonzumovala jsem to jako audioknihu a pořád jsem čekala, kdy se stane nějaký další velký NĚCO, který tomu všemu dá smysl... a ono nic. Takže jediný velký NĚCO bylo politováníhodné zničení Země vogonskou stavební flotilou (což na mě z celého díla zapůsobilo asi nejvíc)... a dál už to bylo jen jakýsi vršení komickejch situací bez ladu a skladu, jako kdyby sám autor úplně moc nevěděl, co s tím chce udělat a kam to chce dovést. I humor mi místy přišel dost přepjatej a šroubovanej, taková ta snaha vymyslet něco superoriginálního za každou cenu. Je to spíš mozaika gagů než nějakej smysluplnej gradovanej děj... a ten já mám ráda a tady mi chybí. Sakra, teď to zní jako totální propadák :) a přitom jsem dala tři hvězdy, což není špatný. Já jsem na super-legendární klasiky prostě tvrdá a hodně od nich čekám. Tohle očekávání nesplnilo, ale pořád musím nechat, že mi některé útržky vykouzlily úsměv a výšlap při tom docela hezky ubíhal... ale že bych toužila po tom si to zopakovat, to se asi nestane. A interpretaci vševysvětlujícího čísla 42 budu i nadále odvíjet od seriálu LOST a Stopařovu průvodci jen poděkuju za to, že ho možná scénáristům vnukli. :)... celý text

V lesích 2010, Tana French

Tak tohle jsem si extrémně užila. Zaujalo mě to hlavně proto, že starej nevysvětlenej zločin... a hlavně protože Irsko, země kouzelná a tajemná, kde jsem pár měsíců kdysi strávila a zažrala se mi pod kůži - viděla a cítila jsem ten irskej déšť, zelený louky, archeologický nálezy, lesy a prastaré stavby v nich... i ty sympaťáky od Gárdy a na druhé straně ty afektované, vyumělkované irské dospívající dámičky. A očekávání nebylo zklamáno. Frenchová umí vybudovat geniálně tísnivou atmosféru (při dočítání mi bylo fakt fyzicky nedobře, cítila jsem úzkost - ne kvůli zlu vraha a utrpení oběti, ale vlastně kvůli utrpení všech zúčastněných) a umí skvělé postavy, do kterých se lze vcítit. Umí to strhnout, bezvadně se to čte a je to celkem originální a přitom většina linií dost uvěřitelná. Jediné, co mi přišlo malounko přepjaté a přitažené za vlasy, byla ta linka s Rosalind, ale jinak... fuu. Osobní příběh mezi Cassie a Ryanem je tvrdej, hrozně tvrdej a smutnej - smutná výpověď o tom, jak snadno lze zkazit a ztratit spoustu cennejch a dlouho budovanejch věcí. Vlastně se zkopíroval Ryanův příběh z dětství o ztrátě bezstarostnosti, radosti, blízkosti. Velkým plusem je právě linka zmizení Ryanových kamarádů a její závěr. Naštvalo mě to, protože v takhle dobře psané detektivce člověk prostě pořád čeká něco totálně šokujícího, dechberoucího a nezapomenutelnýho... ale na druhou stranu to takhle bylo mnohem, mnohem reálnější a skutečnější. Tohle je skutečná, smutná knížka o boji se zlem a chtivosti v ostatních i v nás samých a o tom, že často ten boj nelze vyhrát, i když se postavíte na hlavu a budete se opájet optimismem. Je to knížka, ve který se nedějou zázraky a proto jí lze totálně věřit. Fajn, myslím, že mám další oblíbenou autorku detektivek.... celý text

Velká čtyřka 2008, Agatha Christie

Půjdu asi proti proudu, ale mně se to líbilo hodně. Ano, je to šíleně absurdní, střelený a šíleně překombinovaný, ale do poirotovské série tím zavane závan nečekaného osvěžení. Co na tom, že to je závan značně kýčovitý a potrhlý. Poirot s Hastingsem se zašťourají do světového spiknutí a od té doby na ně narážejí furt a stále, několik měsíců jim jde o kejhák... a oni z toho stejně vyváznou, jen si Poirot musí znovu upravit knír a oprášit svému příteli zaprášený límec saka. Hrozně mi to připomnělo legendární potýkání Sherlocka Holmese s profesorem Moriartym (a i ta Poirotova narážka na ještě geniálnějšího bratra geniálního detektiva je tuze pěkná, pan Mycroft Holmes je potěšen :)) Řečeno s klasikem - to je tak blbý, až je to hezký. :)))... celý text

Zimní přízrak 2019, Dan Simmons

Ušlo to, četlo se to dobře (2/3 knihy zblajznuty za jeden dlouhý večer)... ale žádnej zázrak. Oproti Temnému létu minimálně o stupeň dolů. Elm Havenu víc svědčí to letní upocené parno a kukuřice... Dospělý Dale je rozsypaný a vrací se do rozsypaného městečka... na místo, které ho může rozsypat úplně. Vrátit se v takovém stavu sem... no, ale zase co tě nezabije, to tě posílí, to je fakt. Jako sonda do života postaršího profesůrka, co si podělal všecko, co měl, to celkem funguje. Jenže já, jsa ovlivněna Kingovým To, jsem čekala jaksi něco jiného. Od pokračování knihy plné brilantního dětského pátrání a odvahy čekám víc. Alespoň pokus o setkání se starými kamarády, pátrání po tom, proč se na tom místě stále dějou divné věci, i když "kořen zla" tehdy zničili... a dostala jsem obstojnou komorní duchařinu. Osvěžující je "hodný" strážný a radící duch již nežijícího kamaráda... ale kam chtěl Dalea dovést, co mu chtěl sdělit? V tomhle je to nedotažené. Nebylo to zlé, to ne, ale jako pokračování Temného léta mě to neoslovilo.... celý text

Smrt na Nilu 2004, Agatha Christie

Dobře odvedená práce paní Agathy, takže obecně nadprůměr, ale na její poměry standard (po pár měsících mi motivy splynuly s jinými jejími knihami, takže nakonec dávám 3 hvězdy). Čte se to hezky (až na pomalejší rozjezd, kdy se všichni chystají na dovolenou), postavy jsou sice zprvu nudně smetánkovské, ale nakonec se pár jedinců vyloupne zajímavě. Celé to celkem má spád, osvěžuje to stalkerská dívčina pronásledující mladý manželský pár... a pak se dovolenková idylka pěkně rozsype a už jede jedna vražda za druhou. Kdysi už jsem to četla a velmi mlhavě jsem si pamatovala rozuzlení (a upřímně, ono to k tomu dost vede), ale detaily mě držely v napětí i teď. Dobrý kus detektivkářské práce.... celý text

Mrtví v Badger’s Drift 2003, Caroline Graham

Zkonzumováno jako audiokniha a bylo to fajn. Seriál miluju už dlouhé roky, takže tohle byla jasná volba. Postavy Barnabyho a Troye se mi líbí víc v seriálu, o tom žádná, ale postavy lidí z vesnice byly v knize možná i barvitější. A fajn je, že u psané knihy se autor nemusí ostýchat s popisem brutálních vražd. :) Takže za mě hodně dobrý, užila jsem si to, i když naprostá špička to nebyla.... celý text

Temné léto 2012, Dan Simmons

Výborné, strhující počtení. Perfektně napsané, krásně se to čte, zajímavé a uvěřitelné postavy dětí. Popisy, které drnkají na smysly - zejména kafilerní vůz, ten se povedl, fuj. Perfektně vybudovaná atmosféra, ať už školy nebo horkého ulepeného léta v zapadlém městečku zarostlém v kukuřici... Líbilo se mi to moc, hlavně Duanova linie s pátráním po tajemství původu onoho zla. A Duanovy honičky na poli s kafilerním vozem a kombajnem... brrrrr, fuj. Myslím, že tahle knížka poněkud prohloubí mou fobii z velkých zemědělských strojů. :-D Trošku míň mě oslovilo finále, to bylo na můj vkus takové až moc přehnané. Přehané mi přišlo i to hodně hojné využívání zombies onou mocí, zombíci jsou lacině nechutní a odporní :-) a skvělý horor se dá dělat i bez nich nebo s omezeným výskytem. Podobnost s TO - ano, obrovská. Starší bratr se strachem a péčí o bratra menšího. Obtloustlý a velice chytrý kluk. Přítomnost starších, šikanujících hajzlíků. Zapojení děvčete z chudé rodiny. Zlo, které přišlo před dávnými věky odněkud tam zvenčí a chce se krmit a hledá si pozemské služebníky. Zlo, jehož projevy vidí jen ti jiní - děti, blázni, lidé na prahu smrti. Ošklivé vraždy. A nakonec nekonečně neuvěřitelná odvaha skupinky dětí jít proti zlu, žádné z nich necouvne, neuteče, nevyděsí se... Je to variace na TO a vůbec ničemu to nevadí. Je to jiný pohled na úplně ty samé strachy nejen dětské, ale i dospělé (strach ze samostatně existujícího a samovolně působícího Zla), akorát dalšíma očima. A je to super, i když TO u mě už asi nic nepřekoná... a proto "jen" čtyři hvězdy. A koneckonců i Simmons umí napsat ještě víc vyšperkovaný hororový román (Terror stále vede). Ale to nic nemění na tom, že Temné léto vřele doporučuju.... celý text

Ulice Záhadných tajemství 2016, John Irving

Uf, upřímně, to bylo trápení. Ale z úcty k Irvingovi a věcem jako Modlitba za OM, Svět podle Garpa atd. jsem ji dočíst chtěla. U některejch autorů mám potřebu vědět, kam se vyvíjejí. Kdybych měla Irvinga soudit jen podle Ulice, tak se nevyvíjí, spíše zavíjí. V knize není snad nic nového, co bych už u něj někdy nečetla. A je tam toho strašně moc. Jasnozřivé dítě, co zná budoucnost. (Owen Meany se obrací v hrobě, Lupe mu, při vší úctě, nesahá ani po kotníky.) Pár milujících homosexuálů, které zasáhne epidemie AIDS v 90. letech a chudák, který přitom přijde o spoustu drahých. Odpor ke katolické církvi a jeptiškám. Traumatizovaní vojáci a hoši vyhýbající se vojenské službě. Poznamenaný jedinec, který nemá sex. Cirkus a nebezpečné pohrávání si s velkými kočičkami. Ještě, že se tam neobjevili medvědi a zápasení. Četla jsem to šíleně dlouho a převážně s pocitem "musím". Zlepšilo se to až po smrti Esperanzy, tehdy mě začalo zajímat, jak to bylo s Lupe. A v závěru mě překvapilo, že jsem se dozvěděla i to, jak to je s Juanem. Ale obrovskou slabinou je, že mě to vlastně celou knihu moc nezajímalo. Diego, navzdory tomu, co má za sebou, mě nezaujal, nevyvolal sympatie, bylo mi jedno, jak dopadne - hlavně když už přestane řešit ty blbé prášky a ty dvě sexuální grácie (ano, chápu, co tam nakonec dělaly, ale pak tam toho sexu bylo moc a působil nemístně a trapně). A do toho neustálé patetické výkřiky o tom, jací podle hrdinů jsou a jací mají být čtenáři. Otravnější téma aby jeden pohledal. Nic se mnou nedělaly ani celkem kruté scény - zmrzačení chlapce při jeho plném vědomí, smrt matky, odchod jeho sestry? Nic. A to je fakt divný. Jako by čtenář byl na těch pitomejch utlumovacích prášcích s Diegem. Takže nakonec jen 2, moje asi vůbec nejslabší hodnocení u Irvinga. Původně jsem dala 3 hvězdy, ale když jsem poté viděla, jak se dá hltat dobře napsaná a dobrými postavami obsazená kniha, které jsem pak dala "jen" 4, nedalo se nic dělat a musím tady hodnocení snížit. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, se pro to dá použít parafráze jedné věty z knížky - ty tři hvězdy byly hlavně "z úcty k zesnulým". A jen tou se člověk řídit nemůže. Každopádně, jedno plus to má - dostala jsem strašnou chuť přečíst si znova Owena. A hodí se mi to do letošní čtenářský výzvy.... celý text

Smrt v oblacích 1936, Agatha Christie

Jedna z nadprůměrně dobrých věcí paní Agathy. Není to Deset malých černoušků a není to Vražda v Orient Expresu, ale je to vynikající. Nádech starých krásných časů, luxus leteckých cest, setkání smetánky a děvčete z lidu a samozřejmě vynikající Poirot. O neobyčejnosti díla u mě svědčí i to, že jsem si i po letech od předchozího čtení pamatovala, kdo je vrahem (i když motiv už samozřejmě ne). No a vosa. Vosa v letadle, to fakt nechcete. :-) Čtyři hvězdy, a to jen proto, že srovnávám s tím nejlepším od paní A. Napsat to kdokoli jiný, má pět hvězd, ale tohle už je osud dobrých autorů - kladu na ně jiné nároky než na jiné. :-)... celý text

Tragédie o třech jednáních 2014, Agatha Christie

Přiznám se, že tento kus mě příliš neoslovil, a to i navzdory nesporné překvapivosti řešení. Bylo osvěžující pozorovat pátrání z pohledu někoho jiného, ne z nejtěsnějšího okolí páně Poirotova. Rozuzlení nakonec dávalo smysl, všecko dobrý...ale přesto mě to nějak moc nestrhlo. Takže bohužel jen průměr.... celý text

Vražda na golfovém hřišti 1992, Agatha Christie

Průměr. Četlo se to pěkně, smysl to dávalo, některé věci jsem tušila, některé motivy zajímavé... ale už 14 dní po přečtení už si vlastně nepamatuju motiv vraha. Překlad podivný, Poirot s Hastingsem skákali z tykání do vykání. Divné, ale mně osobně to zas tak strašně nevadí. Nu, průměr. Neurazí, nenadchne.... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Přečteno podruhé, s velkým časovým odstupem od čtení prvního. Nakoplo mě shlédnutí představení v Divadle Pod Palmovkou. No a i podruhé přečteno rychle, s totálním ponořením do příběhu i atmosféry toho místa neznámého, trochu tajemného, a přitom syrového a drsného.. Tentokrát jsem to už nečetla se zvědavostí, jak to Dora rozmotá a jak to dopadne, ale četla jsem to jako smutnej příběh o hrůze a těžkostech ženství, ženské síly a jak bojovat s ní... nebo proti ní. Takhle se u mě pozná skvělý dílo, že ho čtu víckrát a pokaždé v něm najdu něco nového. Líbí se mi na tom snad všecko. Soucítím a trošku se v něčem vidím v Doře, která kvůli šrámům z dětství nedokáže vést úplně běžný život, i když se s tím poprala úžasně a vytěžila z toho to nejlepší, co mohla. Vidím se v Surmeně, která se záměrně některých věcí vzdala, aby ochránila sebe i své blízké, ale nakonec na ni osud stejně přišel, i když odjinud, než možná čekala. Líbí se mi i vsazení příběhu fiktivního, ale naprosto uvěřitelného (podobné příběhy msty, převlékání kabátů, ubohosti a zoufalosti se děly) do prostředí skutečného, velmi dobře nastudovaného a s využitím skutečných postav. Vím, že příbuzní Irmy Gabrhelové měli vůči jejímu objevení v knize výhrady, ale mně to špatné nepřijde. Tučková připomněla památku neobyčejné ženy, která je v knize vylíčena jako žena dobrá, silná a laskavá. Nepřijde mi to jako něco špatného.... celý text