terimila přečtené 961

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Přečteno podruhé, s velkým časovým odstupem od čtení prvního. Nakoplo mě shlédnutí představení v Divadle Pod Palmovkou. No a i podruhé přečteno rychle, s totálním ponořením do příběhu i atmosféry toho místa neznámého, trochu tajemného, a přitom syrového a drsného.. Tentokrát jsem to už nečetla se zvědavostí, jak to Dora rozmotá a jak to dopadne, ale četla jsem to jako smutnej příběh o hrůze a těžkostech ženství, ženské síly a jak bojovat s ní... nebo proti ní. Takhle se u mě pozná skvělý dílo, že ho čtu víckrát a pokaždé v něm najdu něco nového. Líbí se mi na tom snad všecko. Soucítím a trošku se v něčem vidím v Doře, která kvůli šrámům z dětství nedokáže vést úplně běžný život, i když se s tím poprala úžasně a vytěžila z toho to nejlepší, co mohla. Vidím se v Surmeně, která se záměrně některých věcí vzdala, aby ochránila sebe i své blízké, ale nakonec na ni osud stejně přišel, i když odjinud, než možná čekala. Líbí se mi i vsazení příběhu fiktivního, ale naprosto uvěřitelného (podobné příběhy msty, převlékání kabátů, ubohosti a zoufalosti se děly) do prostředí skutečného, velmi dobře nastudovaného a s využitím skutečných postav. Vím, že příbuzní Irmy Gabrhelové měli vůči jejímu objevení v knize výhrady, ale mně to špatné nepřijde. Tučková připomněla památku neobyčejné ženy, která je v knize vylíčena jako žena dobrá, silná a laskavá. Nepřijde mi to jako něco špatného.... celý text

Vražda Rogera Ackroyda 1993, Agatha Christie

Tohle myslím bude jedna z mých best-of od paní Agathy. A přitom to celé celou dobu bylo takové tak trochu nijaké, postavy nic moc, nikdo mě moc nevtáhl a nezaujal... a pak ten závěr. :-) Ne, ta paní fakt věděla, jak překvapit a jak udělat těžce překvapující závěr. Když si vysázíte vedle sebe několik jejích děl s neovyklými rozuzleními - namátkou Deset malých černoušků, Vražda v Orient Expresu, ale i míň známé věci jako právě Ackroyd nebo třeba Opona... tak to je přehlídka detektivkářské originality a trošku snad i zdravé, milé odrzlosti. A proto to plným právem dávám do Agathiny topky.... celý text

Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima

Moc příjemná kniha. Líbí se mi skloubení něčeho, co pro mě je důvěrně známé (prostředí Filozofické fakulty a autorčiny narážky na bloudění a orientaci v budově, kolik já jsem si toho taky užila :-) a něčeho naprosto cizího. Japonská kultura je mi vzdálená na hony, nijak moc mě neláká, ale tenhle vhled byl nesmírně zajímavý. Četlo se to nádherně, postavy jsou propracované, jako živé. No... vlastně asi ne jako, ale živé, žejo? :-) I závěr se mi líbil, rozuzlení příběhu s hledáním stop skoro zapomenutého autora a skoroprovázání linie Jany tehdy a Jany dnes bylo fajn. Na prvotinu je to super počin a budu se kdyžtak těšit na něco dalšího.... celý text

Terror 2007, Dan Simmons

Tak tohle bylo neuvěřitelný čtení. Den po dočtení jen těžko hledám slova. Teď vím jen to, že mám další špičkovej hororovej román, kterej zaujme čestný místo v mojí knihovně po boku tak promyšlenejch věcí jako Kingovo To, Temná věž nebo Holdstockova série z Ryhopského lesa. Fantasticky napsaný a odvyprávěný. Syrově, přitom s mírou pro přiměřenost (nikdy se mi u ničeho neudělalo vysloveně nevolno, a to si o to spousta motivů říkala). Perfektně vylíčená mrazivá atmosféra, člověk chvílemi cítí ten příšernej mráz, tmu, všudypřítomné vlhko a nepříjemno. Výborné a uvěřitelné postavy, které člověka nesmírně upoutaly, přál jim ze všech sil záchranu... i když věděl, jak to skončí. Ale ty občasné záchvěvy naděje byly tak silné, že věřím tomu, že je podobně museli prožívat i ti vyčerpaní muži. A když už jim člověk nemohl přát záchranu, tak aspoň co nejmilosrdnější konec. Skvělým tahem byla mytická linka s nestvůrou. Půl knihy jsem přemýšlela, jestli nestvůra není jen kolektivním mámením vyčerpaných lidí, kteří začali dělat příšerné věci dřív, než si to dovedli připustit, a jestli z toho, co udělali sami, neviní nějakou abstraktní zrůdu. Ale ten závěr... V knize inspirované skutečnýma událostma bych tohle neodkývala každýmu autorovi. Ale Simmonsovi jo. Fantasticky zapracováno, fantasticky rozuzleno, fantasticky zakončeno. Prostě... tahle kniha je absolutní špička. Jdu si ji objednat a už se neošklíbám nad cenou za celkem blbě dostupné vázané vydání... PS: Odteď se dávám se na modlení, aby se Simmons jednou ujal beletristického zpracování příběhu Djatlovovy expedice. Přesně takovýho autora ten příběh potřebuje.... celý text

Smysluplná vražda 1995, Agatha Christie

Příjemná krátká jednohubka, v audio podobě tak akorát na příjemný jednodenní výšlap :-) Zjistila jsem, že když poslouchám audioknihy při osamocených výletech, mnohem víc si z těch knih pamatuju. Dobré vědět. :-) Pěkná, oddychová a celkem rychlá detektivka. Bylo příjemné potkat se s dávnými kamarádkami slečny Marplové... hlavně nádherná laskavá Carrie Louisa obklopená milující rodinou, kolem které se najednou začnou dít nepěkné věci. Zápletka dobrá, rozuzlení zcela logické, docela se tu dalo vydedukovat, co se stalo a jak (s "proč" to bylo horší). Když beru díla se slečnou Marplovou, tak tohle patří ke špičce. PS: Po měsíci od konzumace ale musím hodnocení upravit. Už mi mizí vzpomínka na rozuzlení, které prostě tak dechberoucí nebylo. Nakonec tři hvězdy, ale pěkné tři.... celý text

Záhada na zámku Styles 2001, Agatha Christie

Dobré to je, ale fantastické to není. Už kdysi jsem četla a naprosto jsem zapomněla, oč tam šlo, natožpak kdo vraždil... takže tím to přichází o možnost pěti hvězd, ty dělají nezapomenutelné konce :-) Ale bylo to dobré, hodně dobré. Poirot se uvedl zajímavě, i když drobátko přechyrale, víc mi sedí jeho pokornější poloha v samotném závěru série... a Hastings je takový ten laskavý trubka s nohama na zemi, kterého snad nelze nemít rád.Obyvatelé zámku se chovají tak roztomile blbě, že je člověk podezírá všecky a přitom si přeje, aby to tenhle či onen nebyl. Závěrečné rozuzlení je celkem překvapivé. Prostě standardní vysoká úroveň paní A.... celý text

Smrt lorda Edgwarea 1993, Agatha Christie

Fajn oddychovka. Nestrhla mě, ale četla se velmi příjemně, nutila přemýšlet, hledat. Závěr hodně dobrý, nijak extra překvapivý, ale dobře promyšlený. Kvalitní klasika.... celý text

Malé principál 2020, Antoine de Saint-Exupéry

Fajnová bichla. Malého prince znám odmala, přečteno nespočtěkrát, sice ho neuctívám jako novodobou bibli, jak to občas lidé dovedou, ale je to knížka, ke které se lze vracet a ze které pokaždé vyskočí něco jiného, přínosného. A přijde mi, že jiná jazyková verze než ta, kterou notoricky znáte, umí zdůraznit právě to jiné, čeho jste si předtím nevšimli. Mně se to u téhle verze stalo a bylo to příjemně osvěžující. Samotná hantecová verze je fajn. Já, ač rodilej brňák, sice mluvenej hantec nedávám, nestíhám a ani moc mi nesedí, ale ta psaná verze kupodivu byla fajn, dala se stíhat, jak to člověk jede vlastním tempem. Byla to zajímavá jazyková sonda - spoustu slov, co používá můj táta, v Brně kdysi studující a celej život pracující, jsem tam našla a nikdy mi nedošlo, že to vlastně pochází z hantecu. Plus nádherné ilustrace. Takže za mě, celkem vzato, láčový.... celý text

Právo nálezce 2015, Stephen King

Hodně dobrý počin. Pěkně to navazuje na Pana Mercedese. Líbí se mi pohled na starou událost ze strany jiných aktérů... a potěšilo shledání se starými známými, Bill, Jerome a hlavně Holly jsou zlatíčka :-) Peteův příběh je celkem uvěřitelný, zápletka taky, ke konci se to vygraduje do pěkně ošklivého finále. Je pravda, že některé motivy už se opakují (vězeň píšící dopisy za ostatní; autor trpící / umírající za to, že se svými postavami udělal to, co se čtenářům nelíbilo; šílený čtenář, který za svým vysněným příběhem jde až na úplnou hranu (a vlastně i za ni). Prostě Kingova pozdní klasika, žádné velké a závažné dílo, ale dobrá a kvalitně odvedená práce. Těšilo mě a snad se ještě s Billem a jeho kolegy shledáme...... celý text

Kanibal z Nine Elms 2019, Robert Bryndza

Bryndzovská kvalita. Dobré, čtivé (i když kolem 1/3 jsem to na dva dny odložila, což se mi u fakt dobrejch thrillerů nestává). Nová postava Kate Marshallové není špatná, je to celkem sympatická, nepřechytralá žena, se kterou se život nemazlil. Líbí se mi i její boje s vlastními démony (i když problémy s alkoholem u kriminalistů nejsou v detektivkách nic neotřelého... ale je zajímavé mít v této pozici projednou ženu.) A bezvadný je Tristan. Líbí se mi ten věkový odstup, u kohokoli jiného by to výhledově smrdělo vzájemnou přitažlivostí, ale tady snad ne. Takové to klidné čtení detektivky, u které víte, že se vám z ní nestane vztahovka s detektivními motivy... Případy se rozplétají paralelně. Ten z minulosti je temný, pátrání po osudu Caitlyn mě docela vtáhlo; současné dění už trochu méně, to je spíš vyhrocené a absurdní. Konání současného vraha mi přijde dost nepochopitelné a nesmyslné, a to i na člověka s vražednými sadistickými tendencemi... I únos původního vraha z vězení je trošku přitažený za vlasy. A takový štěstí pro starého/nového vraha, že se mu poslední dvě zajímavé osoby just zrovna takhle pěkně sejdou... No. A vlastně i to rozuzlení záhady z minulosti je trochu zvláštní - závěrečné rozpletení osudu Caitlyn je trochu divné, opravdu to rozmotali jen kvůli několika víceméně náhodným zmínkám o Peterovu dávném známém? No, nic, koukám, že se v tom hodně šťourám. Ale ono to fakt je dobré a čtivé a stojí to zato. S klidem čtyři hvězdy.... celý text

Lev v obýváku: Jak si nás kočky domácí ochočily a ovládly svět 2017, Abigail Tucker

Pěkný příjemný počtení, u kterýho se průměrnej kočkomil o té své domácí potvoře i něco dozví. Není to vždy příjemný zjištění, ale tak už to bejvá. Tuckerová dělá docela slušnou osvětu, co se agresivity a škodlivosti domácích koček v přírodě týče, což je dobře. Ač kočky miluju, je jasné, že je nelze nechat zlikvidovat většinu drobných živočichů v okolní přírodě... Knížka je vysloveně populárně naučná, je to taková mozaika zajímavostí a příběhů, které na sebe nějak navazují. Pěkně se mi četla po kouscích, je to takové to příjemné čtení ála pár stránek na večer...... celý text

Temné hlubiny 2017, Robert Bryndza

Dobrý, ale že by mě to bůhvíjak strhlo, to ne. Četlo se to teda skvěle, zhltnuto za jeden večer. Ale od thrilleru čekám asi trochu něco víc vtahujícího, mrazivějšího. Překvapilo rozuzlení s poměry v rodině, nicméně samotné vysvětlení smrti holčičky už skoro vůbec. Postavy starý dobrý známý, místy mě vytáčely, místy jsem hluboce soucítila (Lenka s famílií okupující Eričin byt, a udatně přemoživší vetřelce, no ty vo*e... vs. Amanda Bakerová). No... sečteno, podtrženo, tady to na víc než průměr nevytáhnu. Myslím, že mi to hodně brzy zapadne, splyne s jinejma knihama... ale aspoň si to zase budu moct přečíst znova a budu mít další fajn večer. :)... celý text

Kde se skrývá ďábel 2018, Craig Russell

Náhodou jsem na to narazila v Levných knihách, vypadalo to dobře brakově a přitom originálně, tak proč to nezkusit. Už když mi to slečna na kase markovala a spiklenecky pravila, že to je dobrá volba, začala jsem se těšit. Ale takovou jízdu jsem nečekala. Je v tom snad všecko, co od dobrýho thrilleru chci. Hodně krve a ošklivejch vražd. Sonda do myslí vadnejch osob. Několik podezřelejch. Dostatek stop, které čtenář může zkoumat. Ale nejen to. Pro mě, kterou od dětství fascinují záhady, mýty, jungiánské motivy, božstva, děsivé události a činy a další podivnosti... tohle je knížka pro mě jako stvořená. Místy jsem v tom viděla nesmírně silné odrazy děl, která mě dost fascinovala a ovlivnila - hlavně Twin Peaks a Holdstockova série o Ryhopském lese. Navíc je to skvěle napsané. Pomalej rozjezd má jen prvních pár stran, jak se člověk zanoří do klidnýho starosvětskýho světa... ale pak se to rozjede. Oceňuju zasazení do předválečného období, ta všeobecná tíseň v tom je cítit a docela i věřím tomu, že to takhle nějak mohlo být. Dobré postavy. Podezřelí... Přiznám se, že jsem tipovala někoho jiného, ale proč a jak se to dělo, to jsem vydedukovala. Takže skvělý, v závěru ve mně hrál ten příjemnej wow-pocit z překvapení i z obstojně odvedený čtenářskodetektivní práce. Jediný, co tam trošku nemuselo být, byl ten závěrečnej "happyend" (i když...) a fantastickej útěk a záchrana na poslední chvíli. Otřepaný. Ale stejně je to skvělý. Ano, je to brak, co se navíc tváří jako něco víc, protože to obstojně pracuje se společenskýma vědama... ale je to skvělej brak a přidávám ho do své knihotéky a mediatéky skvělého braku, z něhož lze vybudovat jednu obrovskou brakovou teorii všehomíra. :-)... celý text

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Po Fajovi, kterej byl dost průměrnej (Ilan na lepanec, oříškový oči, kam se podíváš, náhlý wow-prozření a rozlousknutí hádanek, na které byli jiní krátcí), jsem si od Nasterey až tak moc neslibovala. A ona překvapila. Není to tak fascinující jako Naslouchač... ale je to hodně dobrý. To nejpodstatnější na úvod - jenom JEDNY oříškový oči za celou knihu, pokud jsem dobře četla! (Skoro až mám pocit, že autorka zdejší hodnocení čte a bere v potaz. :-) Furt je to dost překombinovaný a těžko se v tom orientuje, ale ten zmatek už není tak strašnej jako ve dvojce. Některý kousky informací do sebe začínají zajímavě zapadat, vylézá zajímavé dilema, věci nejsou černobílý, Ilan se začíná chovat trochu normálněji, pětadvacítka se v krizi chová jako lidi a ne jako dokonalí superhrdinové, závěr je dobře propracovaný... a asi nejvíc se mi líbila malá nasterea, která je svým způsobem až krásná. Mám ráda, když se z děsivých a odporných monster začne loupat něco, co je vlastně jaksi pochopitelné a čímsi respektuhodné. A teď budu do dalšího dílu dumat nad posledníma pár větama - jsi to, co jsme my. Jako fakt? Po jedničce jsem hlásala, že tohle chci do knihovny. Po dvojce, že už si tím nejsem tak jistá. Teď se to zase překlopilo. Pokud budou ostatní díly aspoň jako Nasterea, tak to beru.... celý text

Hora mrtvých 2020, Jeremy Bates

Tohle byla, jedním slovem, bejkárna. Což o to, já mám bejkárny někdy dost ráda a umím si je užít, ale všecko má svý meze a tohle byla... ultrabejkárna. Pořídila jsem si to jen proto, že se snažím udělat si sbírku knih, kde se zmiňuje Djatlovova výprava. Jediná dvě pozitiva tohoto veledíla jsou: 1) je to extrémně čtivý. Na to, jaká je to bichle a jaká je to blbost, jsem to celkem s chutí zblajzla za tři večery. 2) Celkem přijatelně to kreslí možné nálady a průběh samotné Djatlovovy výpravy (tedy než se setkali s problémem, co odstartoval jejich konec) i některé možné reakce během kritické noci. Jinak je to bída. Protivné postavy v současném ději, které ve mně za celou dobu nevyvolaly žádný sympatie, bylo mi celkem jedno, co se s nimi stane. Divné motivace jejich chování - všecko působí tak jaksi povrchně, hurá, hrrr. Vycmrndlej nesympatickej Disco - to má být někým obdivovaná hvězda? Nesmyslný chování hlavního hrdiny a Olivie. Nesmyslný pitvání se v osobních historiích a ptaní se na vysoce osobní věci lidí, který znáte pár hodin. Extrémně stupidní dialogy. Jedeme dál v ději... dobře, pak teda akceptuju existenci určitých tvorů, to ke sci-fi patří. Ale fakt bylo nutné na ně nabalit ještě sovětský gulagový experimenty, hledání uprchlíků a tajný zbraně? Auuuu. Nic se nesmí přehánět. Dlouho jsem dumala, zda přece jen nedám tři hvězdy, ale pak jsem dohltala ten závěr... a usoudila, že ten konec s vršením nechutností, kde chvíli vidíte záblesk logiky a soudržnosti, aby se pak zase rozmetal na cucky, si to nezaslouží. Spousta věcí není dořešená. Není vysvětleno, proč se různí *** chovali tak různě, to se v divočině křížili? Proč *** neodklidili těla mrtvých a nechali je ležet jako upozornění, že se tam stalo něco divného? A ještě tristnější je závěr současné linie, zejména to "objednání" bojového vrtulníku mě odbouralo. Tohle si prostě lepší hodnocení nezaslouží. Škoda, téma Djatlovovy výpravy se dá zpracovat čistým, důstojným a logickým sci-fi pojetím, jak to udělala třeba Stehlíková. Ale tohle je povrchní sprsk. PS: O pár měsíců později čtu TERROR od Dana Simmonse. Taky záhada zániku výpravy do mrazivejch odlehlejch končin. Taky si autor do historickejch kulis dostavěl vlastní vysvětlení a nadpřirozený rozuzlení (teda zatím - v polovině knihy - to vypadá, že je to nadpřirozený). Ale je to uvěřitelný, nepřekombinovaný, postavy jsou propracovaný, chovají se pochopitelně, logicky... takhle to má vypadat. Modlím se, abych si jednou mohla přečíst beletrii na téma Djatlovovy výpravy, zpracovanou podobně kvalitně.... celý text

Není kouře bez ohýnku 1982, Agatha Christie

Není to špatné, ale moc mě to nevtáhlo. Taková klidná jednohubka na zimní večer pro staré jemné dámy k čaji. Závěr je hodně naslazený, což fakt nemusím. Pokaždé u toho musím přemýšlet, jestli to je jen přehánění paní Agathy, nebo se opravdu v jistých dobách lidé žádali o ruku na základě sympatií při několika setkáních a považovali to za horoucí lásku. Divný, divný, neskonale divný. Bohužel, tady z toho víc než průměr nevytluču...... celý text

Autorita 2017, Jeff VanderMeer

Tohle bylo strašně zvláštní čtení. Anihilace mě dostala, i když nehltavě, ale pomalu a plíživě, takže po Autoritě jsem sáhla hned, jak jsem ji dostala. Začátek, respektive skoro první polovina, je děsně divná. Šéf divnej a nesympatickej, ostatní zaměstnanci Jižní zóny stejně tak. Zajímavé útržky, co by mohly navnadit (myš, květina, kresby) zůstávají skoro nevyužité. Hovory s bioložkou úplně o ničem. Půlku knihy se vlastně vůbec nic neděje. No... a pak se cosi stane (i když vlastně ani nevím, co byl ten zlomovej okamžik - poslední rozhovor s Bioložkou u jezera?) a já to vlastně ani nemohla odložit. Ten závěr je fascinující - ta, jež přišla za Grace se smaragdovým závojem, se mi bude zjevovat ještě dost dlouho... a pro Šéfovo čekání, sledování zpráv a útěk a odchod nemám slov. Pořád to nechápu, nechápu většinu motivů (jak v tom všem sakra figurovala šéfova matka a proč?), jsou to dílky mozaiky, která pořád není složená. Ale dojem to vyvolalo zatraceně silnej. Takže za mě velice dobrý, určitě si chci pořídit i poslední díl... a pak si to celé začnu číst pomalu znova.... celý text

Nástrahy zubařského křesla 2010, Agatha Christie

Nadprůměr jak u Christie, tak na poli klasické detektivky. Rozjíždí se to sice pomaleji, ale pak to stojí za to. Hodně zapletené a spousta zvratů, ale nakonec to jaksi dává smysl a čtenář si to může užít se vším všudy. Líbí se mi tady i Poirot, je zde jaksi lidštější a uvěřitelnější než v mnohých jiných poirotovkách. Spokojenost.... celý text

Mrtvá v knihovně 1983, Agatha Christie

Průměrná christieovka. Nenadchne, neurazí, čte se krásně, dává to smysl, člověk si to užívá, ale brzy splyne s ostatníma a po pár letech ani nevíte, že jste to četli. Teda aspoň u mě to tak funguje. Nicméně četlo se to hezky, příjemné odpočinkové čtení. Začíná se mi ale zdát, že knihy se slečnou Marplovou jsou poněkud méně "vymakané" než ty s Poirotem... čert ví proč.... celý text

Čas prílivu 2020, Agatha Christie

Průměr, možná i spíš slabší průměr. Moc mě to nevtáhlo. Jediné sympatické postavy byly Lynn a teta Kathie, pročež jsem ani moc netrnula obavami, aby vrahem nebyl někdo z mých oblíbenců. Ostatní mi byli fuk. Prostě... celé to je jaksi postaveno tak, že mi bylo tak trochu jedno, jak to skončí. Čte se to hezky, ale čím víc detektivek mám načteno, tím víc zjišťuju, že detektivky paní Agathy jsou takové spíš jemné, ne strhující. Člověka to nenutí číst dál a dál. Vydrželo mi to na 3 týdny krátkých čtení u oběda, takže... takže. Hodně dobrým ozvláštněním je vsazení do britské těsně poválečné společnosti a to, jak se vyrovnává s následky války. Ani rozuzlení nebylo špatné. Ale co mě naprosto otrávilo, byl ten úplný závěr. Teda... ne. Že se vyloupne tak hloupá káča i z téhle postavy, to jsem nečekala. Achjo.... celý text