terimila přečtené 960

Lazar 2018, Lars Kepler

No... dobrý, celkem dobrý. Z hlediska formy parádní - fantastická čtivost, děj fičí jako rychlík, dost zvratů, zlomů dobrejch i zlejch, no a do toho pár hnusáren, který v severský detektivce očekávám. A skoro vším prolézající amotsféra rostoucí hrůzy a bezmocnosti před všehoschopným agresorem. Z toho, jak se z nemožného stávala realita a ta se stahovala kolem postav, z toho tryskala ledová hrůza. To se povedlo. Ale... Ty postavy a ta přitaženost za vlasy. Já nevim, to mi prostě nesedí. Nejvíc se tu povedla Saga, ta holka si to tady teda vyžírá až na dřeň. Toho trpaslíka sis měla vzít, děvče - tenhle naprosto podružnej motiv mě z celé knihy zasáhl snad nejvíc... Jinak...už dlouho jsem Keplera nečetla a od Joony Linny jsem si nějak odvykla, takže mi přišel jaksi nemastnej neslanej. Což zrovna v tomhle díle je divný. Jurek je skoro nesmrtelnej, ok, to už je takový detektivkový klišé, ale ještě to beru. Ale už se mi u něj dost zajedla ta jeho nekonečná genialita, vyčůranost, schopnost všecko plánovat, předvídat a všecky dovést přesně tam, kde je chce mít. Včetně zkušenejch policajtů, kteří už ho znají a vědí své. A přesto si je Jurek vodí přesně podle svejch plánů... a pak se ve finále jen tak nechá připravit o to, o co mu celou dobu šlo. A parťák... achjo. Převleky, ve kterejch musel být někdo takovej nenápadnej jako vidle ve výstavní galerii, a nikdo si ničeho nevšimne? Ehm. A ještě jeden střípek absurdity - Lumiina připravenost, statečnost a vůbec celá precizní připravenost a propracovanost únikovýho plánu. Achjo. Tak nevím. Zatím dávám čtyři hvězdy za čtivost a atmosféru, ale je možný, je se mi to rozleží a jednu ještě uberu. Uvidíme, jakej to bude mít "ocas". * Upraveno, sníženo na 3. Ono to fakt je absurdní a ten závěr tuplem.... celý text

Karanténa 2020, Peter May

Na Maye velká slabota. Nechápu, jak může někdo, kdo napíše dokonalosti jako série z ostrova Lewis, potom tvořit takovéhle podivnosti bez špetky uvěřitelnosti a psychologie postav. Celé to bylo jaksi ploché, hlavní hrdina sice něco prožíval, ale přenos na čtenáře nefungoval. Nejlepší a nejvěrnější psychologii v celé knížce má KOČKA zavražděné paní. Asi i proto mi z celé knihy nakonec nejvíc záleželo na tom, jestli ji najdou včas. Což je v knize, kde umírá jeden za druhým, včetně dětí, dost absurdní a něco to o ní vypovídá. Strašně mi to připomínalo nedávno čteného Muže bez tváře, ale tam jsem to přičítala tomu, že to je starší dílo z Mayových začátků. Tohle už omluvu nemá. Jedinými plusy byla obstojná čtivost a strhující prostředí, jehož demoverzi jsme si nedávno zažili. Z toho mrazilo a pořád jsem si říkala "dopr..., ještě jsme z toho vyvázli lacino". Mohla to bejt tříhvězdičková thrillerodetektivka s obyčejným námětem a skvělým prostředím a čtivostí.... ale ten konec s Pinkiem to srazil na podprůměr. Naprosto uhozená, samoúčelná a děsně laciná snaha šokovat. A úplnej závěr... tykráso. May by měl dostat doživotní zákaz používání postav nájemnejch vrahů ve svejch knihách. Celý to na mě nakonec působí dojmem, že May měl rozpracovanou šuplíkovku v zajímavejch kulisách, no a když přišla odpovídající situace, musel to během pár dní dokončit a došil to zatraceně horkou jehlou. Škoda, no.... celý text

Poslední poklona Sherlocka Holmese 2001, Arthur Conan Doyle

Nesmrtelná klasika, čtená jako e-kniha (chválím počin Městské knihovny :-). Holmes a Watson - ty snad není nutno představovat. Formát je fajn - kratší povídky se dobře a příjemně čtou. I když jsem to už kdysi dávno četla, s radostí jsem si to teď dala znova jako takové to oddychové "počtení k obědu", když se nechce jít nikomu z kolegů a není s kým tlachat (a navíc se mi to opakovaným čtením hodilo do čtenářské výzvy). Většina příběhů mi brzy splynula s jinými holmesovkami, ale některé motivy a povídky utkvěly - hlavně Lví hříva, Strakatý pás, Ďáblovo kopyto. Povedené, příjemné a mile nostalgické detektivní čtení za pěkné čtyři hvězdy. PS: Knižní výzva 2023 - Kniha, kterou nebudete číst poprvé... celý text

Sicilský román 2019, Ann Radcliffe

Naprostý souhlas s komentářem 666Jitky. Posloucháno na Vltavě. Gotické romány samy o sobě mohou mít značný půvab, ale tady se to moc nepovedlo. Naivní červená knihovna uměle zdramatizovaná opakovanými motivy (v té době se asi ještě neříkalo, že opakovanej vtip není vtipem), neustálými útěky, obecně stupidním chováním, omdléváním, hrůzou, vzkřikáváním a nyvým (tohle slovo mě z celé knihy zaujalo asi nejvíc) smutkem krásných dam. Nicméně... doposlouchat to mi nečinilo obtíž, poživatelné to bylo. Vzhledem k tomu, že to napsala žena v době, kdy ženy úplně běžně spisovatelkami nebyly (natož aby uměly pracovat s psychologií postav) tak budu v hodnocení hodnější a dám tři hvězdy. Ono hodnotit staré, absolutně přežité dílo a napařit mu Odpad, protože to dnešního drsného a akčního čtenáře nudí a oblbuje naivitou, to mi přijde trochu krutý. Na svou dobu to určitě bylo pro určitou skupinu čtenářů/řek zajímavé. A z dnešního pohledu je to zajímavé tím, jak to vypovídá o své době a tehdejší literatuře. A jak jsem už říkala... poživatelný to bylo. :)... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Příjemné počtení. Jako děcko jsem milovala foglarovky, takže jsem nezaváhala a po téhle věci sáhla. Parádně se to čte a má to spád, i když možná až moc (ano, pro některé děti to může být až moc dramatické a hororové). Myšlenka vzniku záhadné lokality, kde nefungujou moderní technologie, uprostřed hlavního města, je dobrá a dost dobře rozpracovaná. Přiznám se, že mě trošku tahala za oči šikovnost a genialita hlavního hrdiny a hrdinky, jak jim všecko klapalo a vycházelo na první dobrou, no a ta jejich ohromná klika (hlavně jedna událost mě hodně drala a v podstatě jsem měla chuť kvůli tomu hodnotit jen třemi hvězdami, ale naštěstí se to vysvětlilo :). Ale v dětské knize to asi své místo má, proto jsem nakonec shovívavější. Pak mi také nedávalo smysl, jak mohl náhrdelník takové roky být tam, kde byl... a nakonec jsem nepochopila, jak vlastně Prašina mohla fungovat dál, když... . No, možná to byla daň za rychlé dočtení po půlnoci. Oceňuju úžasnou čtivost (už dlouho mě žádná knížka nedržela, abych dočítala po půlnoci :) a parádně propracovanou atmosféru. Pro děti to musí být dost velká síla. PS: Čtenářská výzva 2023 - kniha, která obsahuje mapu / kniha se štítkem Tajemství... celý text

Tajná historie Twin Peaks 2017, Mark Frost

Kniha nádherná zpracováním (přemýšlím, zda mám vůbec v knihovně něco hezčího a lépe propracovaného) a fascinující obsahem. Nenazvala bych to románem, ale spíše pseudodokumentární koláží... bezprecedentně krásnou. Pro příznivce Lynchova seriálu absolutní povinnost. Tohle je ukázkový příklad transmediálního vyprávění příběhu, o kterém jsem kdysi psala diplomku. Takhle krásně a propracovaně rozvinout a rozšířit příběh z kanonického díla... to je nádhera. Je vidět, že to psal jeden z hlavních tvůrců seriálu. (Dechberoucí soundtrack už máme, tak ještě počítačovou hru bych prosila!) Moc se mi líbí důraz na linku nikoli přímo ze Soví jeskyně a Glastonburského háje, ale na věci související zdánlivě trochu méně... ale jen zdánlivě. Vede to k dalším úvahám, kombinování, pátrání... a to je přesně to, co od mysteriózního díla a jeho doprovodných děl chci. Krásně to původní příběh rozšiřuje a oživuje. No a u setkání s Dámou s polenem a s nádherně oddaným a vědoucím majorem Briggsem jsem málem slzu uronila. To bylo jako potkat se se starými přáteli. Četla jsem to pomaličku snad půl roku a vychutnávala si to jako vzácnej koňak. A myslím, že tímto nastal ten pravý čas pustit si konečně novou řadu TP. Plná palba a není co řešit. Pro příznivce TP povinnost; pro ty, kdo seriál ještě neviděli a maj rádi komplexní mysteriózní a fantasy příběhy - koukejte to napravit (a nedejte se probůh odradit tou přepjatostí a důrazem na vztahy, to, co je uvnitř, fakt stojí za to). Uvařte to nejlepší kafe na světě, upečte třešňovej koláč a vzhůru za tajemstvím. Já se tam taky znovu vypravím... a do plánu své vysněné životní cesty na západ USA přidávám vodopády ve Snoqualmie... pardon, Twin Peaks, samozřejmě. PS: Jé, a ještě se hodí do Čtenářský výzvy :) Původně jsem doufala, že mi zaplácne Knihu, která obsahuje mapu; no, nakonec je z toho jen kniha brýlatého autora :) I tak dobrý.... celý text

Nůž 2019, Jo Nesbø

Opět klasická holeovská jízda. Skvěle se to čte, postavy jsou už staří známí, se kterýma se člověk zase rád shledá... a děj je opět perfektně vygradovaný. Tentokrát v něm nefigurují extrémní nechuťárny nebo kdovíjak zvrácené způsoby vraždy (i když linka s prasákem Sveinem je hooodně odporná a v něčem mi vlastně přišla děsivější než některé vraždy z předchozích dílů), ale zato perfektně funguje taková ta hustá, hmatatelná úzkost z nevědění. S Harrym jsem ten děs z postupného rozpomínání se skoro sdílela, skoro jsem taky cítila to hnusné tušení a postupné naskakování střípků z něčeho, na co se vlastně vůbec rozpomenout nechcete. Ohledně odhalení vraha... ne, to, co se hned nabízelo, jsem autorovi samozřejmě nesežrala, ale zato jsem se dala strhnout jednou pěkně voňavou falešnou návnadou. Nakonec mě převelice potěšilo, že byla pouze falešná. Ale i to jsem si užívala, to navádění čtenáře k děsně smutnýmu a bolavýmu odhalení, a pak jeho milosrdný odvedení stranou. No, knížku, kdy vrahem může být snad více než polovina hlavních postav, a všecky jsou svým způsobem logické, jsem už dlouho nečetla. Netvrdím, že mě na knížce pár věcí nedralo (hlavně to s tou autonehodou bylo na hoodně velký ach-jo), ale pořád je to parádní počtení. Nepřekvapilo mě ani tak moc odhalení vraha (i když trošku jo :) , ale hlavně to mistrné a pochopitelné spletení závěru (i když drobet přepjaté, já vím). Jo, tohle mé pomstychtivé čtenářské duši dělá dobře. Krásné čtyři hvězdy a napjatě čekám na další díl. PS: Původně jsem dala pět, ale když nad tím přemýšlím a porovnávám se svýma osobníma špičkama HH série (Policie, Levhart, Sněhulák), tak snižuju. Ale i čtyři jsou paráda.... celý text

Muž bez tváře 2021, Peter May

Naprostý souhlas s Oksalakkou. Bylo to dost velké trápení a dočetla jsem to jen proto, že ze zásady rozečtené romány neodkládám (pokud nejsou úplné peklo). Buď je na téhle knize poznat, jak šíleně se za posledních 40 let zrychlil svět, a děj knihy vycházející ze "starých časů", kdy se informace získávaly v archivech a rozhovory, je na dnešní dobu šíleně pomalý a vláčný... ...anebo je to blbě postaveno a napsáno. Obávám se, že platí spíš tato varianta. Nejen, že mě nestrhl děj (politické thrillery obecně moc nemusím, to přiznávám, a po tomhle jsem sáhla jen proto, že to je May, který umí skvělé věci), ale ani postavy. Nikdo z nich mi nebyl sympatický, nikdo mě nezaujal, natož abych s někým souzněla... nikomu jsem nepřála dobrý konec (snad špetkou jen autistické Tanie). Všichni se chovali šíleně unáhleně, přepjatě, skoro nic jsem jim nevěřila. Hlavní hrdina superhrdina novinář, co po něm můžete střílet, chrstat jedovatý plyn, pořezat ho, poslat do mrazu a sněhu, nechat vedle něj bouchnout minu a on to stejně přežije, no tak určitě. Mladá holka, co neví, co chce, ale stejně se s ním musí vychrápat po jedné puse. Policejní důstojník, co se začne svěřovat cizinci o obtížnostech kariérního postupu v dvojkulturní zemi. Protivní, arogantní nebo ožralí politici a novináři, tragédi, kam se podíváš. A jako bonus... nájemnej vrah, co brečí nad zadáním úkolu. Ne, tohle fakt ne. Snad 2/3 knihy ve mně hlodalo, že bych to taky mohla odložit a nedočíst... ale přece jen tak příšerný to nebylo. Ale bylo to utrápený čtení, který jsem dohltala jen proto, abych už od toho měla pokoj a mohla to vrátit do knihovny. Na druhou stranu... hodí se mi to do výzvy (což jsem zjistila až po dočtení a trošku mi to zkompenzovalo tu knižní otravu). A především to je extrémně zajímavá sonda do toho, jak se může vyvinout autor. Současný May, autor Ostrova Lewis nebo Akt Enzo, je brilantní autor, a jeden by nevěřil, že se takovej diamant může vyloupnout z neotesanýho a tupýho šutru, co stvořil Muže bez tváře. Na druhou stranu, pořád lepší vývoj než u mého milovaného Johna Irvinga, co kdysi psával Modlitbu za Owena Meanyho a Svět podle Garpa, a doplácal se ke knižním utrpením typu Ulice záhadných tajemství.... celý text

Sestry 2019, Bernard Minier

Tohle bylo fakt divný. Nějak mě to pořád ne a ne vtáhnout. Linka z roku 1993 byla jaksi odosobnělá, stručná, obětí vraždy mi nějak vůbec nebylo líto, přišly mi divné a že svému osudu vlastně šly naproti... a nějak jsem nepochopila ty šaty k přijímání. Spousta motivů jako by tentokrát neměla logiku. Linka ze současnosti byla snad ještě divnější. Motivace vraha/vrahů nejasná, propojení dalších postav nevěrohodné, jejich jednání nedávalo smysl. A ten závěr... achjo. Vyumělkovaný, přehnaný... Teda, on Minier obecně rád některý věci přehání a dovádí do krajnosti. Ale většinou mu člověk na tu hru může přistoupit a užívá si to. Tady to nejde. Bída, bída. Vychází mi tady z toho dvě možnosti: buď je to tak nepoutavě a divně psáno, že jsem nedokázala vnímat souvislosti (odfláknutá forma zabila obsah), anebo jsou postavy tak pitomě prokreslené, že člověk nedokáže pochopit jejich motivace a jednání (obsah je odfláknutej). Tak či tak, za mě dobrá knížka takhle fakt nevypadá. Když to srovnám třeba s Kruhem, nebo třeba i s Údolím, ať zůstanu u těch novějších věcí, tak by jeden nevěřil, že to stále je jedna série jednoho autora. Dlouho jsem dumala, jestli dám hvězdy dvě nebo tři, ale když si vezmu, jak těžce mě to nebavilo... tak se nedá svítit. Snad příští setkání se Servazem bude lepší.... celý text

Šepot z lesa 2022, Kateřina Surmanová

První knížka nového roku, první knížka nové výzvy, první knížka autorky... a hned takováhle bomba. Naprosto dokonalá záležitost. Výborně napsáno, obsazeno dobrými a uvěřitelnými postavami (úplně v tom ty vesnické chlapy a baby vidím). Na postavách mi záleželo, obavy ve mně rostly tak, jak rostly v nich... a ke konci jsem jen dumala, kdo za tím může stát a trnula "proboha, jen ať to není" ten či onen, podle toho, co zrovna přelítlo dějem. Když děj takhle prožívám s postavama, je to výborná knížka. Děj je perfektně vygradovanej. Že to bude něco mimořádnýho, mi došlo už cca ve třetině knihy, když se ...něco... stalo, a já si říkala, hergot, kam to chce autorka hnát ještě dál? To by přece... počkat, jako... fakt? A pak to byla totální jízda s výborným a dechberoucím závěrem. Logická, propracovaná, promyšlená, všecko více či méně dávalo smysl. Navíc se to četlo hrozně dobře, čtení byl požitek. Obvykle u takhle strhujících knih letím a jen ten děj hltám, abych věděla, jak to skončí, ale tady mě to nutilo číst trošku pomaleji, abych si to vychutnala. Vtahovalo to, cítila jsem pachy, vůně, chutě, struktury pod rukama. Podobně mi fungoval cyklus z Ryhopského lesa od Roberta Holdstocka, a ten považuju za vrchol geniality. Jediné, co nemůžu říct, že to je originální. Snad všecky motivy jsem už někde viděla - tuhle Kingův Černý dům, onde Karikův Strach, tamhle jeho Trhlinu, za rohem Žítkovské bohyně. Ale ty motivy jsou perfektně nakombinované a výsledek je... fantastickej. Už teď se těším na další autorčiny věci, protože když tohle někdo vysolí jako prvotinu, dají se od něj čekat obrovský věci. Snad to nezklame.... celý text

Antarktida na prahu konce 2000, Martin Vopěnka

Náhodou jsem ji našla v souboru knih z pozůstalosti kolegy v práci... a pročtení pár stran mě okouzlilo natolik, že jsem usoudila, že ji chci. Přirozené, křehké a důvěrné čtení o věcech křehkých i zcela naturalistických a neněžných (otázky defekace v polárním prostředí). Je v ní skoro vše, co chci od vyprávění z cest - exotické místo, na které se asi sama nikdy nepodívám, obrovská spousta pozorování, zážitky vážné i humorné, úvahy nad světem i sebou samým. Líbilo se mi moc a jsem ráda, že jsem si knížku dala nadělit k Vánocům.... celý text

Svědectví 2020, Margaret Atwood

Sáhla jsem po ní hlavně kvůli čtenářské výzvě končícího roku, ale výzva výběr jen urychlila, jednou bych se k tomu stejně dostala, protože Příběh služebnice mě kdysi hodně zaujal. A bylo to parádní počtení - strhující jako ďas, zhltla jsem to během jednoho klidného odpoledne a ještě klidnějšího dopoledne v práci. Souhlasím s gladyou, že to v něčem je ještě lepší než Příběh služebnice. Perfektně to vykresluje fungování gileádské diktatury, líčí ji to mnohem komplexněji a uceleněji než Příběh služebnice. Potěšilo mě i to, že se tam najednou všecko nemotá jen kolem potomstva, plození a rození, uf. Samozřejmě nejzajímavější byl vhled do rezidence Ardua a příběhy jednotlivých tet. Příběh hlavních hrdinek děvčat, hlavně ten Daisyin/Jadein/Xxx, mi přišel trošku přepjatý a přetažený (proto ta jedna ubraná hvězda). Já holt na ty akčňárny, udatné skutky superhrdinů a dokonale spolupracujících sítí tajných agentů moc nejsem, no... Mnohem víc mi sedí tiché spřádání střípků a dlouhé vyčkávání tety Lydie a tichý vzdor a nekonečná statečnost mladé Beky. Spokojenost veliká.... celý text

Paul Simon 2012, Marc Eliot

Upachtěné čtení. Sáhla jsem po ní ve svém vrcholném okouzlení starýma peckama S+G, abych se konečně dozvěděla aspoň něco o jednom ze svých nejoblíbenějších muzikantů. To "aspoň něco" jsem se dozvěděla, ale čekala jsem víc. Přijde mi, že kniha klouže po povrchu, sice hezky shrnuje známé informace o Simonovi a jeho kariéře, navnadí k poslechu pár věcí, co člověk zatím neznal... ale o moc hlouběji nejde. Čekala bych detailnější pohled na okolnosti vzniku těch nejlegendárnějších písní. Čekala jsem bližší pokus o vhled do vztahu s Artem a proč se začali tak štvát. To jsem nedostala. Od dobrý biografie čekám, že po jejím přečtení budu muzikantovi o něco víc rozumět. Ale Simonovi po téhle knize rozumím míň... a proto je hodnocení takový, jaký je. Poctivá práce, ale s nejednoznačným přínosem.... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Uf, tohle byl zážitek. K přečtení mě navedla Čtenářská výzva 22, neb paní autorka je přesně o 22 let starší než já. Ne že bych se k tomu jinak nedostala, on by ten čas přišel, ale výzva to urychlila. Byla to možná nejrychleji přečtená knížka za tenhle rok - trvala mi asi 4 hodiny. Přispělo k tomu, že je krásně, čtivě a plynule psaná... a děj je nesmírně přirozenej. (V jedné chvíli jsem si řekla "počkat, to jako fakt?" a jala se listovat celou knihou nazpět - jen abych ověřila, že to tak fakt je. A ono jo. Něco tak divnýho a přitom podanýho tak nesmírně přirozeně, že si toho ani nevšimnete? To je hodně velkej autorskej kumšt.) Co mě ale hlavně hnalo dál, byla nesmírná touha rozplést osudy té divné a smutné rodiny. Nebudu říkat, že mi to v něčem hrozně nepřipomínalo rodinu moji. Rezonovala tam témata, která mi jsou blízká - vztah otce a dcery, touha po klidu a tichu, otázky rodičovství, osamělosti, smutku, zatvrdlosti a odhánění od sebe. Mám nesmírně ráda knížky, v nichž postavy řeší to, co já, projdou si proměnou... a já tu proměnu jdu s nimi a vidím, že když to jde někomu jinému (byť třeba v knize), tak to možné je... a třeba to jednou čeká i na mě. Jen ta moje cesta bude jiná... ale to neznamená, že nemůže vést k něčemu podobnému. Nádherná a přitom syrová a jaksi pravdivá knížka. Už dlouho se mi nestalo, aby se mi při čtení objevilo v očích něco jako zvlhnutí. Tady jo. Pět hvězdiček a seznam toho, co si chci koupit.... celý text

Vejce a já 2004, Betty MacDonald

Betty musela být neuvěřitelně obdivuhodná ženská. Projít tímhle vším... a ještě na to umět vzpomínat s takovým humorem a úsměvně, to je neskutečný. Přesně tohle je ten druh humoru, kterej mi sedí... a knížku jsem si užívala po kapkách a neustále mi cukaly koutky. A to jsem někdo, kdo k pokornému ženskému údělu, následování manžela a nekonečné péči o domácnost a rodinu má neuvěřitelně obrovský odpor a obvykle mi taková knížka nesmí přes práh. Ale tohle... tohle je něco jinýho. :) Když nad tím tak přemýšlím... tak Betty by byla jedna z málo spisovatelů, se kterýma bych se chtěla setkat i naživo, nejen prostřednictvím knih. Je obrovská škoda, že toho stihla tak málo. Pět hvězd a doporučení, tady to jinak nejde. A navíc se mi to hodí do čtenářský výzvy (uf!). :)... celý text

Údolí 2021, Bernard Minier

Perfektně napsanej thriller, kterej jsem i navzdory délce zhltla během jednoho dne. Skvěle se to četlo, mělo to vše, co od servazovské série čekám - ponuré prostředí, drastické vraždy, perfektně vylíčenou atmosféru úzkosti a strachu, známé a fajn postavy. Trošku mě udivovala Servazova nedovtipnost ohledně Mariannina telefonátu a pravý důvod telefonátu. Hrozně šroubovanej a překombinovanej mi přišel i samotnej závěr, odhalení a motivace k celému činu... těžko napsat víc, abych nespoilovala :) Ale ten závěr mi trošku mi polepil závěr z jinak perfektního čtenářského zážitku a srazil hodnocení o jednu hvězdu dolů. Nicméně to bylo dobré čtení, příznivcům Miniera můžu plně doporučit.... celý text

Nezavírej oči 2018, Holly Seddon

Zvláštní kniha. Strhující a perfektně čtivá, i když mi autorčin styl (formulace, výrazivo atd.) tak úplně neseděly. Zhltnuto za 1,5 dne, což je dost rychlovka. Ale pořád mě něco tahalo za oči. Děj a zápletka... přecpaný a překombinovaný. Vím, že zlý věci v rodinách se nabalujou a řetězí... ale tohle bylo fakt moc. Postavy mě děsně štvaly, teda kromě Robin, tu jsem jaksi chápala a dovedla snést. Jinak mi jednání všech ostatních přišlo jaksi plochý, bez hlubšího prožívání, motivace. Plakaly a křičely, ale nevěřila jsem jim to. Prostě... knížka plná nedostatků, ale i přesto hodně čtivá a vtahující. V některejch chvílích až moc. Každopádně jako oddychovka na vypnutí od každodenního shonu - dobrý.... celý text

Titanic 2022 2011, Jan Váchal

Achjo. A to mě to tak lákalo - příběh Titanicu mě odmala jaksi fascinuje a přitahuje, stejně jako každá velká a tajemstvím opředená tragédie, která se nějak týká techniky. A z knížky se vyloupl hrdej reprezentant kategorie "bejkárny" (Hora mrtvých od Batese má radost, už tam není sama). Námět sám o sobě není zlej a to rozpletení příběhu ze současnosti vlastně má něco do sebe. Ale to zpracování... auuu. Protivný postavy, jedna podobná druhé, strašně moc jich tam je, pletla se mi jedna přes druhou, hlavně u té linie z minulosti. Jedině Cory byla celkem snesitelná. V současnosti se postavy chovají jako naprostí unáhlení amatéři, jejich jednání nemá moc logiky a všecko je ve stylu hurá-akce-ono-to-vyjde... závěrečný zásah jsem nějak ani nezaregistrovala, máme tu odhalení a pak najednou skok... a vyřešilo se to jak, jedním kliknutím myši nebo manuálním zásahem? Bych čekala aspoň špetku popisu a akce. A všecko korunuje fakt, že to je fakt neohrabaně napsáno (zejména za přímé řeči jsem měla obrovskou chuť těm mluvícím pakům lískat jednu zleva, druhou zprava). Fakt blbě se to četlo a těšila jsem se, až to budu mít za sebou. Závěrečná povídka celkem pobavila, to je fakt, ta si nehraje na žádné drama a napětí... ale nechápu, co dělá v knize jménem Titanic. No nic, těšilo mě - nejvíc to, že jsem si to půjčila z půjčovací knihovničky v čekárně na fyzioterapii, pomaže to tam bez výčitek zpět.... celý text

Rybář 2021, John Langan

Hodně dobré setkání s mně dosud neznámým autorem. Lovecraft je v mých očích otcem toho nejlepšího druhu hororu, takže odkaz na Lovecrafta na obálce... to byl v knihovně impuls popadnout a už nepustit. :) No, tu lovecraftovinu jsem tam hledala dost dlouho, vlastně až do poslední části, tam se nějaké stíny mihly. Do té doby mi nejlovecraftovatější přišlo jméno vypravěče děsivého příběhu o potoku. Spíš jsem tam viděla motivy faustovských evropských čarodějnických příběhů, případně Kingovo To... anebo ještě spíš Simmonsovo Temné léto. Tahle část mě celkem trápila, byla psána jaksi nečtivě, divně, starobyle, měla jsem s ní co dělat a říkala jsem si, že to bude na tři hvězdy, a to ještě kdoví jestli. První a poslední část to ale vytáhly o hvězdičku výš. První je výborná, poctivá sonda do smutku opuštěného staršího chlapíka a jeho snahy žít dál. A poslední.... musím přiznat, že tam jednoznačně vidím Stephena Kinga, a to je skoro vždy záruka kvality. Motiv zoufalých pozůstalých, kteří pro "návrat" svých blízkých udělají skoro cokoli, vede na Řbitov zviřátek. Obrovská prastará entita, ukrývající se pod slupkou reality, občas prosakující ven, k níž můžou dojít jen ti, kdo mají dost odvahy nebo zoufalství... to je To. A nemůžu si pomoct, ale bezvěkého mytického Rybáře na nekonečném břehu černého oceánu, toho jsem viděla jako Rolanda z Temné věže. Tohle je hodně, hodně zajímavá věc. Myslím, že si to pořídím do své knihovničky inspirativních hororů, které by se daly spříst do super-fantasy-hororové teorie všeho. :-)... celý text

Na Věrnosti 2012, Tana French

Prvními dvěma díly dublinské série, které byly totálně strhující a dechberoucí (i když byly více či méně přitažené za vlasy), u mě Frenchová nasadila laťku hrozně vysoko. A tenhle díl jí nedosáhl, aspoň ne za mě. Četla jsem to snad 14 dní, narozdíl od pár dní u dílů předchozích. Ani Frank v roli hlavního hrdiny mi nesedl tolik jako Rob a Cassie. O ostatních postavách ani nemluvě. Zachraňovala to snad jen nešťastná Holly. Ano, vtáhlo mě prostředí chudší dublinské rodiny s alkoholickým otcem, chronicky nešťastnou a buzerující matkou a dospělýma dětma, které se s tím vyrovnávaly po svém. A tady nastal hlavní problém. Já v umění i v životě značně nesnáším postavy a lidi, které si nasekají děcka a pak čekají, že ta děcka přijmou povinnost obětovat pro rodiče nebo pro sourozence. Hnusí se mi vynucené oběti. Člověk má povinnost obětovat se pro toho, pro koho se rozhodl a koho přivedl na svět, tedy pro své děti. Ale děti nemají povinnost obětovat se pro rodiče, ony se nikoho neprosily, aby se mohly narodit. Oběť je nesmírně šlechetná věc... ale musí být dobrovolná, ne vynucená. Vynucená oběť je jedna z nejodpornějších věcí na světě. Tahle knížka má vlastně smůlu, že z ní ční tenhle motiv, na kterej jsem nekonečně alergická. Skoro celou knihu jsem váhala, zda dám tři nebo čtyři... ale to vyžadování oběti a nakonec i motivace vraha mě tak upřímně zhnusily, že čtyři dát nemůžu. Ale musím nechat, že kniha je skvěle napsaná a postavy skvěle propracované. To Frenchová umí fantasticky. Ale zatímco první dva díly ve mně vyvolaly hluboký soucítění s postavama a nutily mě číst dál, tady převládlo zhnusení, které mě nutilo od knihy utíkat. Frenchová umí skvěle, ale to, co se jí povedlo tady, se mi vůbec nelíbilo.... celý text