Terva přečtené 1832

Bůh strachu 2016, Jan Hlávka

Život se v popel obrátí, z masa a krve zbude stín, však cíli na prahu před branou, i vybledlé stíny zaplanou. Jan Hlávka do příběhu a vlastně do celé série přinesl tak trochu jinou formu. Přidal básně, ubral krve, vytvořil temnější svět a donutil Felixe Jonáše zamyslet se sám nad sebou. Vyzvedl povahové rysy všech základních postav, krásně je propracoval a na konci příběhu je vyplivnul skoro do nového světa. Až jsem měl strach, že je Bůh Strachu moc rychle sežere a oni se mu poddají a nechají ho. Vzhledem k tomu, že to však není poslední příběh vše dobře dopadne, tedy podle toho z jakého úhlu se na to čitatel podívá. Kdyby svět přišel o strach, co by asi psal takový Stephen King. Červenou knihovnu? Ne, to by si pan Hlávka nedovolil a pro jistotu se ještě zeptal Jiřího Pavlovského, zda mají některé postavy v příběhu zemřít nebo doopravdy chcípnout. Odpověď pana Pavlovského, nestora série Kladivo na čaroděje, zjistíte po dočtení tohoto příběhu. Malá ochutnávka: Exorcizamus te, omnis immundus spiritus, omnis satanica potestas, omnis incursio infernalis adversarii, omnis legoi, omnis congregatio et secta......chcípni zmrde!!!! Klaudie, Walter, Vincenc i Felix zde mají před sebou obrovská dilemata. Nejen o existenci světa, ale hlavně o principu a způsobu svého života. Každý se tu musí zamyslet sám nad sebou, položit si tu správnou otázku a hlavně na ní dokázat odpovědět. CITÁT: V knihovně začíná spousta problémů. Opravdu velmi dobře propracovaný děj. Nutno dodat, že se mi tento příběh velmi líbil a určitě jej zařadím, mezi nejlepší v této sérii. Vybral jsem také nějaké citáty a pan Hlávka už je má ve svém profilu. Jsme boží vojáci, nebo jen žebráci, vyvolení i vyhulení, všichni tu žvaní o spasení....a bohům jsme pro legraci.... celý text

Kladivo na démony 2016, Jiří Pavlovský

Byl jsem v Pekle a jediné, co jsem si přivezl, je tohle blbý tričko! Série, alespoň její vytyčená část, se pomalu blíží do finále. Otěže opět převzal její zakladatel a patron Jiří Pavlovský. Okamžitě se dá poznat, že se vrátila ta klasická forma. Forma vtipu, popkulturních odkazů, filmových hlášek a samozřejmě i klasického dobrodružství, které tentokrát čerpá až ze samotných základů. Základů, které daly jméno této sérii. Legendární Kladivo na čaroděje je opět v akci, akorát si teď na paškál vzalo démony. V rukou Felixe Jonáše je to velmi nebezpečná zbraň, zvláště, když jej v ruce drží klasický šílenec. A tím Jonáš rozhodně je. Stačí se jen podívat na obrázek od mistra Lubomíra Kupčíka na obalu knihy. Připadá vám tam Felix jako normální člověk? Malá ochutnávka: Felix Jonáš ležel na posteli v hotelovém apartmánu a přepínal kanály na prťavé televizi vmáčknuté do ještě prťavějšího šatníku. Baterie na ovladači byly už skoro vybité, a tak vždycky chvíli trvalo, než se televize dala ukecat a změnila kanál. Ne, že by byl v programech nějaký velký rozdíl. Polovina nabízela reality show, druhá reklamy na reality show. I když se zde opět vyskytují všechny čtyři základní postavy, největší prostor zde dostal již zmíněný Felix Jonáš. Vstoupil do samotného pekla, aby ….... ale to si přečtěte sami, abych nespoileroval. Kabát je jen Eva a Vašek pro senilní metalisty. O zábavu je postaráno a podle hesla „Sobectvím k lepším zítřkům“ očekávejte mnohá překvapení. Jako příklad bych vyzvedl scénu s pavoukama. Je boží a rozhodně nic pro arachnofobiky. Vybral jsem čtrnáct solidních citátů a kladivem na démony jsem je vtloukl do složky „citáty“ u mistra Pavlovského na profilu. Citát: Ty vole, ty seš fakt debil, vole!... celý text

Mechanický anděl 2015, Cassandra Clare (p)

Tak jsem se s velkou radostí zase začetl do upířiny i s démony i s vílami a říkal jsem si: Dobrá recenze, dobrej obal, zajímavá upoutávka to bude paráda. A ejhle. V tomto příběhu se ve své podstatě vůbec nic neděje. Existuje tu jakási upíří policie – Lovci stínů si říkají - a maj s upíry dohodu. Nějak jsem nepochopil o jakou dohodu vůbec jde. Upír je dravec, co od něj chtěj? Pokud maj dohodu o nezabíjení „obyčejných“, jak můžou mít upíři s sebou chodící krevní banku, tedy člověka, ze kterého se můžou kdykoliv napít, a při tom neporušovat nějakou tu dohodu. Démona jsem nenašel snad ani jednoho a o vílách se slehla zem. Do půlky knihy jsem se hodně nudil a pointy jsem znal ještě dvě stránky před jejich vyvrcholením. Básně, kterými začíná každá kapitola jsou to nejlepší na příběhu, leč nejsou paní spisovatelky, ale jsou „ukradené“ klasikům tamní doby. Obsahově jsou ty básně kvalitnější než celý příběh. Po celou dobu, co jsem to četl, jsem si nenašel žádnou výjimečnou postavu, které bych fandil. Naopak, co mě velmi zaráželo, že paní spisovatelka, dala všem postavám nějaký ten základ , nebo kodex chování a povahy, ale když se jí to hodilo do další kapitoly, klidně to té osobě změnila a v další kapitole už se ta postava zase chová jinak. Když je někdo cynik, má jím zůstat přinejmenším do poslední kapitoly, když je někdo bručoun to samé atd.... Ne to měnit podle toho, jak se mi to hodí do krámu. Asi na každé páté straně je popisováno oblečení „účinkujících“ postav a to celkem sáhodlouze. Tedy od nohou až po hlavu. Připadalo mi to jako módní časopis bez fotek. A když se po půlce příběhu začne spisovatelka Cassandra Clareová zaplétat do milostných myšlenek hlavních postav a rozebírat, kdo koho miluje a kdo ne. A ten tamtu a tahle tajně o tomhle klukovi...bla..bla...bla..... Už jsem toho měl dost. Knihu jsem na straně 260 zaklapnul a hodil jí to Temže. Také jsem s kolonky „CHCI SI KOUPIT“ okamžitě vyškrtnul obě pokračování a přidal jsem si je do své soukromé kolonky – UŽ MIKDY VÍCE!! Byl jsem tak nasranej, že je mi úplně jedno, jak příběh skončí. S knihami musí být člověk vždycky opatrný.... celý text

Vějíř – sborník české mangy 2016 2016, * antologie

Své dceři, která bude mít příští měsíc narozeniny, jsem koupil tři Vějíře a to z roků 2015 až 2017. Tento Vějíř 2016 mi přišel poštou nejdříve a tak jsem si řekl, že když už jej mám na stole, pustím se do čtení. Ale nebylo to tak lehké. Do Sborníku píše a kreslí spíš omladina a já už jsem starší člověk a tak některé povídky snad ani nechápu. První zklamání této knihy je poznání, že ne všechny povídky jsou manga. Velké procento je spíše jen komiks, respektive Český komiks od Českých tvůrců z nichž si většina říká japonským pseudonymem a jejich kresby mají do manga hodně daleko. Pokud se podíváte na spodní část mého komentáře, kde jsem vypsal a ohodnotil všechny povídky, zjistíte, že slabý průměr čítá jako celek 2,4 hvězd. Což z toho činí velmi podprůměrnou dvojhvězdičkovou sbírku. Jako nejlepší a nejpovedenější povídku jsem vybral Emulator Girl – Útěk od Tomáše Salvi. Opět to není pravá manga, ale je to velmi nadprůměrná povídka. Jako druhou nejlepší povídku bych zařadil tu od muže, co si říká Žebrovník. Má to nádherný styl kresby a velmi smutný až mrazivý děj. Třetí nejlepší povídka je ta poslední od DanQ. Je to důstojné završení celé té tragédie nazvané Vějíř – Sborník České mangy 2016. 01 …................................... Zatoulaná ** Scénář: Shinji Kresba: Janiko a Hayath. 02 …......................Mahó kemuši Psyché *** Scénář: Danq Kresba: Kazumaki 03 ….....................................Duchobraní *** Scénář: Špendla Kresba: Luc 04 …......................Twiinkomy 1 Kazitul *** Scénář a Kresba: Arisu 05 ….................Twiinkomy 2 Jako cumel. * Scénář a Kresba: Arisu 06 Twiinkomy 3 Co je tvoje, je i moje. -ODPAD- Scénář a Kresba: Arisu. 07 …..........................................Mámení.*** Scénář: Kadet Kresba: Ryuki 08 …...........................................Nezvaní ** Scénář a Kresba: Arenoth 09 …................................Zbožná kočka *** Scénář a Kresba: Abbe 10 …....................Psycholog pro příšery *** Scénář a Kresba: Dyamirity 11 …..........................................Návštěva ** Scénář a Kresba: Filip Tichý 12 .…......................................Belle Morte * Scénář: Kamikaze Kresba: Máro 13 …..........Karel a Růžena....dost mimo *** Scénář: Saili Kresba: Konata 14 …..............................................Straight * Scénář: Dragoniana Kresba: Eseona 15 …..............................Padající hvězda **** Scénář a Kresba: Žebrovník 16 …..............................................Theurg ** Scénář a Kresba Jan Mareš 17 …..........Napsáno (ne)reálným životem * Scénář: Gituška Kresba: Alexa 18 …....................Emulator Girl – Útěk ***** Scénář a Kresba Tomáš Salva 19 …...............................................Fuška ** Scénář a Kresba: Marcel Dokoupil 20 …...........Ve stínu svitu měsíce **** Scénář: DanQ Kresba: Míša Srovnalová Všechny povídky jsem vložil do sekce povídky v této knize, samostatně je ohodnotil, přidal jsem ke každé komentář, napsal obsahy, malé ochutnávky a sem tam i nějaký ten citát. Dále se rozhoduji zda se pustit do Vějíře z roku 2015, protože jsem celkem zklamaný a obávám se, že se mi nebude líbit ani to z roku 2015 ani z roku 2017. Ještě to musím promyslet.... celý text

Žrádlo pro psy 2015, Darek Šmíd

Felix -Věděla´s, že jsou tady v řece vodníci? Klaudie - Myslíš jako v zeleném fráčku, ze šosu jim kape voda a tak? Felix – Ten fráček a šos, tak s tím to je trochu jinak. Představ si takového stokilového pulce, který vypadá jako Rudolf Hrušínský. (Dej mu pánbu věčnou slávu) CITÁT - Hřbitove, sladký domove. Tak tady to byl problém. Úvod příběhu až někam do jeho poloviny mě vůbec nebavil. Spousty cizích slov, neznámých odkazů, podivných výrazů a vše se to střídá, jako korouhvička v prudkém větru. Až jsem z toho dostal hlad po jiné knize. Avšak nakonec jsem to vydržel a stálo to za to. V půlce knihy se to začne pomalu rozjíždět až k naprosto strhujícímu finále. Asi nejlepší a nejkrásnější postavou byla KLAUDIE. Její extempore s krysama bylo strhující. Až se mi točila moje korouhvička. Tohle byla geniální myšlenka. Zprávy, které díky tomu Klaudie získávala jsou skoro na Pulitzerovu cenu. Nejsmutnější a nejhororovější byla situace kolem WALTRA. Nekromant se zde šíleně vyřádil. Jen škoda, že tuto myšlenku pan spisovatel Darek Šmíd pořádně nevyužil. Chtělo toho víc. VINCEN má také část chvály. Hlavně v konečném souboji se parádně dožral, nasral a skoro zamiloval. FELIX? No, ten zas tak moc neblbnul. Jen se ožral a pak dožral a málem se i po..-zabiju tě Ksyndle!!! Malá ochutnávka: Tak DOST!! Zrudl ve tváři. Jsem Rasmus Ksander! My Ksanderové jsme prastarý rod, který..... Žere prdelí, odtušil Vincenc. Ksander se zachvěl po celém těle. Cože? P-proč? Protože kecáš sračky. Pojď rozbijeme si huby... Když to vemu kolem a kolem, musím dát jen tři hvězdy. Nudný a přeplácaný začátek, málo humorných scén, ani kresba titulního listu mě moc nezaujala. Tak jen hodně masa a krve a strhující konec. Až kolem 80 strany jsem začal vybírat citáty. Před tím prostě nic nebylo. A nemyslete si, že vybrané citáty jsou nějaká sláva. CITÁT – Až vás sežere pes, tak vás pak také vykadí. Ze všeho, čím jste, zůstane úplné hovno.... celý text

Zápisník smrti 5 2012, Tsugumi Ohba

Kam až sis tohle naplánoval Lighte Jagami? A hlavně kam až to naplánovali Cugumi Oba a Takeši Obata? Protože, zatím co si čtenář říká „tak už ho mají a je konec“, tak zjistíte, že se odněkud vynoří spousty cest kterými se můžou hlavní hrdinové vydat. Pojďme tedy na pátý příběh a buďme připraveni na další překvapení. Je-li zápisník ukraden a jeho původní majitel je přitom zavražděn, přejde vlastnictví zápisníku automaticky na vraha. Opět je tu několik nadpozemských kreseb. Jednu najdete na počátku příběhu nazvaném „Osma“. To je oku lahodící orgie. A například druhou Smrtonošku můžete vidět na počátku příběhu nazvaného „Macuda“ Velmi povedené obrázky, kterým by svědčil i větší formát papíru. Případ „Kira“ je stále složitější a mnohá překvapení na nás ještě čekají. Někdy si stačí jen přečíst úvodní pravidla pro držení a manipulaci s zápisníkem. Spousty rad a definicí je zatím nevyužita. A protože je knih celkem třináct mám obavu, jak se vše vyvine a zda mě to nebude nudit. Už teď se mi to zdá moc složité a zamotané. Malá ochutnávka: Pokud pisatel označí jako příčinu smrti nemoc a zároveň určí i dobu úmrtí, může se stát, že určený čas nebude k rozvinutí nemoci stačit a oběť tak místo toho do 6 minut a 40 vteřin zemře na selhání srdce. Konec tohoto příběhu opět přinese pár zajímavostí a překvapení. Už se těším na další knihu. Vybral jsem pouhopouhé čtyři light citáty a zapsal je do zápisníku pod značkou CITÁTY. CITÁT - Na světě je spousta lidí, kteří by tu vůbec neměli být.... celý text

Pekelná šleha 2015, Martin D. Antonín (p)

Felix a jeho detektivní parta zjistila, že kdyby měli z kanceláře vyhodit každého, kdo vypadá jako úchyl, přišli by o padesát procent zakázek. Martin Darion Antonín se na počátku příběhu omlouvá za nedodržených 42 termínů dodání. Je to sice hodně, ale zase je na tom poznat, že se pan spisovatel snažil. Jako úchyla ho redakce nevyhodila a jeho příběh použila. Hlavně asi pro to, že se perfektně dostal do stylu ala Jiří Pavlovský. Přebral jeho humor, respektive pochopil, kam jej zařadit a kdy použít a zachoval i napětí a dobrodružství. Až jsem si někdy pomyslel, že jsem se dostal do světa mistra Tolkiena. Malá ochutnávka: No ty vole, pokýval Vincenc hlavou, „Tak že klasickej Tolkien“ Prosím? No starej dobrej trik s Prstenem! Pýcha je Sauron, my a Sedmička jsme Společenstvo. Gandalf, Aragon a ty dvě multikulti podřžtašky udělaj pořádnej bugr před Mordorem, čtyři mrňaví hobiti zatím nenápadně proklouznou až k Hoře osudu a prásk! Ustřelíme Temnýmu pánovi koule. Teda v našem případě. Obyčejně se jenom házej šperky do lávy, a nám chybí Glum. Také jsem se hodně pobavil při útoku zabijáckého piva. To jsem pěnil smíchem. Celou tu scénu jsem si ihned přečetl ještě jednou. Bavil jsem se, příběh je velmi dobře napsán a rychle se čte. Tohle bude asi jedna z knih v této sérii, kterou si ještě několikrát přečtu. A rozhodně nemám žádný problém s pěti hvězdama. Nebojte, přijde i milášek :-) Z Hory osudu jsem zachránil deset citátů a vhodil jsem je do profilové lávy M.D.A. CITÁT - Když už založit masový hrob, tak za hrobového ticha. Pekelná šleha mě Božsky sedla.... celý text

Zápisník smrti 4 2012, Tsugumi Ohba

Osoba, která vlastní Zápisník Smrti, bude až do smrti následována původním majitelem, Smrtonošem. Tak, konečně se něco děje. Čtvrtý příběh Kiry je komplikovanější a přibarvena další osobou. Ta se nám ukazuje v černožluté barvě a pro kluky je dokonce i přitažlivá. Ano, další osobou v příběhu je dívka v gotickém hávu. Říkejme jí … Misa. Prodloužit lidský život je přísně zapovězeno. Přibylo několik dalších Smrtonoších pravidel. Jsou čím dál složitější a rafinovanější. Případ se zamotává, ale Kira není stále polapen. Malá ochutnávka: Pokud si Smrtonoš oblíbí člověka a prodlouží mu pomocí zápisníku život, zemře. Krásná a temná je kresba, kterou začíná příběh nazvaný Rozsudek. Nádherně nakreslená dvojstránka. Závidím malíři, že to umí. Taky bych to chtěl umět, ale nemám na to vlohy. Zbívá mi jen tiše závidět a hlasitě obdivovat. CITÁT – Budu se snažit, abys mě měl rád. Misa opravdu přinesla do příběhu oživení. A po druhém a třetím, lehce nevýrazném a fádním příběhu se čtyřka opět dostala na pětihvězdičkový vrchol.... celý text

Růže pro Algernon 2000, Daniel Keyes

Dnezka se mnou ďelaly tezt. Mislím že sem to neuďelal a mislím mňe teťka nepoušijou. Pracovňý hlášeňi č.1 tř. břesen Ríkal mně můj kňychkupec ať si to kupým že prí mňa to svíši íkvé a ja ani nevým co toto íkvé vobec je aň netušým estli vobec umym čisť A sem si říkal to skuzím a snad mňato opravdu to íkvé ňěgke v mozku najdě ihneď spočaťku mi to ďelalo obrovzkéj průblém sem si něpamatoval co štu to prí buďe lapší gkiž si budu psát ďěníček abich jako veďěl co štu bich to nesapomňěl pracovňý hlášeňí č2 štvrt. břesen malý ohuthnávki Kdyš mně budou platit budu to dělat. Ale psát je velmi těškí. Pracovňý hlášeňí 5 6ho břes Předtím sem aspoň nevjeděl že sem hloupjejší neš miš. Asi uš nebudu psát pracovňí – pracovní – hlášení. PRACOVNÍ HLÁŠENÍ ČÍSLO 10 - 22. DUBNA Dnes mňe můj beta čtenář visvjětlil co to je interpukce a já vní našel oblíbeňí. ::,.!““a sem“, !si !řekl., Že je.... to,,,? Dobrá ?_!!věc/(/ tahle““ interpukce, ..,tak%% proč jí nezačít ˇ““poušívat.... 24.dubna: Pracovní hlášení, které jsem dříva psal jsou nějaké divné. Snad jsem to ani nebyl já. Říkali mi: s pravopisem si nedělej starosti nebudeme stoho dělat vědu. 30.dubna: I to slovo „interpunkce“ jsem si musel najít ve slovníku. A našel jsem tam i další slova a teď už jim rozumím. A zjistil jsem, že mé IQ tam někde bylo a začíná pracovat na plné obrátky. 10. května – Je ironické, že veškeré mé IQ (teď už má hodnotu 180) nedokáže vyřešit takovou banalitu, jako je lidské chování. I Algernon je chytřejší než všichni ti vědci, které denně potkávám. 20. května - – Nejsem ten Terva, co kdysi. Jsem jiný. Dokonce nejsem ani ten, co tu začínal psát. Snad nějakej zázrak. Změnil jsem se, jsem chytřejší. A dělat na míchačce na těsto a chodit po roznáškách, to není práce pro chytrého člověka. PRACOVNÍ HLÁŠENÍ 12 6. června – Psaní je pro mě už velmi pomalé. Musím přejít na diktafon. Se čtením je to už také horší. Čím víc tuhle knihu čtete, tím víc zjišťujete, že zas tak inteligentní a chytrá není. Pan spisovatel Daniel Keyes je omezen svou minulostí a do budoucnosti zas tak moc neviděl. Svého hlavního, tupého a následně inteligentního, hrdinu nedokázal dostat nějak moc daleko ani vysoko. Sice o něm tvrdí, že je inteligentní, ale z obsahu příběhu mi to moc nepřipadalo. A tak jsem dnes byl nakopat do prdele svého knihkupce a řekl jsem mu, ať si podobné příběhy prodává někomu méně inteligentnímu. 10. června - Toto je poslední pracovní hlášení, psaní je velmi pomalé. Několik odstavců jsem napsal v jiném jazyce. Už jich umím deset a ještě dva staré, dnes již nepoužívané. Dokonce jsem přišel i o přátele, už se nedokážu s nikým pořádně pobavit. Ve srovnání s idiotem se každý cítí jako inteligent a co mám pak říkat já o vás? Pracovní hlášení: Diktafon - červenec Suomen kielen varsinaiseen äännerakenteeseen ei kuulu sananalkuisia konsonanttiyhdistelmiä. Vanhoissa lainasanoissa sellaiset yhdistelmät ovat yksinkertaistuneet, joskin vanhassa kirjakielessä ja joskus muutoinkin on säilynyt joitakin jäänteitä. Z příběhu jsem vybral několik citátů, ale musím vás varovat, některé jsou ještě s doby, kdy jsem mňěl íkvé 30 a přál jsem sy bít nejchitřějším človjěkem na celím zvjeťe...... PS – Přineste, prosím, někdo růži pro Algernon.... celý text

Zápisník smrti 3 2012, Tsugumi Ohba

Člověk, jehož jméno je zapsáno v tomto zápisníku, zemře. Překlad (Příklad): Anna Křivánková. Light Jagami v dalším, již třetím pokračování temného manga. L už je blízko, ale s Kirou není radno si zahrávat. Vždy, když je L blíž a blíž, dokáže nás Kira překvapit svou připraveností a nenechá se vyvést z míry. A Rjúk? No, to je nestranný pozorovatel, který možná někomu fandí. Nechává si to pro sebe. Zatím vedou jablka. Musím si dávat tak dobrý pozor, jako kdybych byl jejich jediný podezřelý. Čas a podmínky smrti změnit lze, avšak jakmi-le je jméno oběti zapsáno v zápisníku, nelze jej už žádným způsobem vymazat. A nebylo by to manga, kdy se v tom neobjevil nějaký sport, V tomto případě tenisový turnaj. A bylo to celkem napínavé. Zda však vyhrál L nebo Kira,? To už je jen na čtenáři. Zápisník je možno půjčit druhé osobě a zachovat si přitom vlastnická práva. Smrtonoší oči se nezapůjčují. Na druhé stránce části knihy, nazvané Neštěstí, mě zaujala detailní kresba plechovky od piva. Vlastně je to záběr na novinářský stůl a na něm je detailně nakresleno čtvero plechovek – krásné zátiší. Člověk se až diví, kam může zajít kreslíř, i když, dle mého názoru, ani nemusí. Je to malý, leč významný detail a jeho nakreslení určitě stálo dost námahy. Sice tu je na konci jakési vyvrcholení a velké překvapení, které přichystal Kira, ale bohužel, velký oslí můstek, jak se tak říká, tu zafungoval, jen proto, aby se mohl příběh dál vyvíjet. Což se mi moc nelíbí. Tímto činem se tento příběh a tato třetí kniha stala vlastně nejhorším příběhem, co jsem zatím četl. Člověk, který se dotkne Zápisníku Smrti, může vidět a slyšet jeho původního majitele, smrtonoše, i když sám není majitelem deníku. Ten konec mě hodně zklamal, ale pevně věřím, že se to vysvětlí v dalším příběhu. Našel jsem šest slušných citátů a vložil jsem je mistru Cigumi Óbamu do prófilu. CITÁT - Ani jednou mě nenapadlo, že by mě ten zápisník a moc, kterou mi dal, mohly učinit nešťastným.... celý text

Síť přízraků 2014, Ondřej S. Nečas (p)

Večer byl chladný, mlhavý, když zšeřelou ulicí procházela čarodějnice........ Tak u tohoto příběhu jsem si nebyl moc jistý. Velmi zvláštní prostředí, obsahově trochu zmatečné, ale vývojem událostí velmi krásné až magické. Malá ochutnávka: …..zavřela oči, a když je otevřela, byla čarodějnicí. Viděla svět v jiných barvách, bylo jich mnohem víc, než pojme jedna duha, těžko se v nich vyznalo, viděla barvu strachu a barvu brouků pod ostěním, cestičky rybenek zářily jako šrámy, pavoučí sítě zdobily obraz úskočným třpytem a viděla barvu rozkladu, šťavnatou a všeprostupující, viděla ji sama v sobě a vdechovala ji rozšířeným chřípím. Co mě tedy dostalo byla představa „Lahvového lesa“ sen každého alkoholika tu byl nepříčetně popsán do každičkého detailu. Já slintal žížní. Tohle bylo perfektní. Naprosto krásná byla jeden a půl stránková anabáze „Vincenc a pes“. U toho jsem brečel smíchem. A ono se to ještě rozjede dále do obsahu příběhu – paráda. Má to své mouchy a tak nedávám plný počet, ale 80% je dostatečné, pro tento příběh. Vybral jsem čtyři citáty a vmagikoval jsem je dočasně Nečasovi do profilu, CITÁT - Jsem Kladivo na čaroděje, bejby! PS: Krásný erotický obrázek je jeden z nejlepších v této sérii. Tleskám panu mistrovi Lubomíru Kupčíkovi.... celý text

Drsné sny 2014, Jakub Mařík

Pokud jsou oči okny do duše, ty Vincencovy pak byly kukátkem do cely Hannibala Lectera. Jakub Mařík to pojal po svém myšlení a posunul sérii o trochu dál. Přidal pár zajímavostí, sblížil hlavní postavy a přidal trochu humoru. Jako nejzajímavější mi připadala bitva v supermarketu. Byla hodně reálná, důvěryhodná a akční i srandovní zároveň. Malá ochutnávka: Dobrý den pánové.... NEJEDE!!! Máš to tam na zastávce napsaný písmenama velkejma jako kráva.. Tramvaj prostě nepojede, dokud nás tu bude pořád někdo otravovat!!!! Tohle bylo dobré. Ne zas tak moc, ale těch 70% tomu prostě musím dát. Bohužel, jako celek mi to moc nesedlo, chvilkama jsem se ztrácel a chvilkama i nudil. Leč nebylo to zas tak špatné. Z příběhu jsem vyndal jen tři upocené citáty a vepsal je panu Maříkovi do profilu. CITÁT – Už se nemohu dočkat své nesmrtelnosti.... celý text

Výtah do pekla 2013, Jiří Pavlovský

Na stolku ležela kniha s upírem na obálce, jedna z těch, které patří do žánru „vaginální fantasy“. Štítivě ji odsunul stranou. Walter spal s mrtvolami, ale měl svou důstojnost. Tak tady se to zase rozjelo. Tedy pokud to, v čem stojíte je výtah a ne velmi malý byt. A tlačítko přízemí zmáčknul opět tvůrce série Jiří Pavlovský. Tentokrát vytvořil tři paralelní linie, které se opět na konci sejdou. Tento styl psaní se mi velmi líbí. Pravda však je, že ta třetí Vincencovská linie je trochu odfláknutá. Mistr spisovatel se asi bál erotických scének. Ale u Vincence si to určitě necháme ujít, že? Krásně „vykreslená“ je scéna „Klaudie a její oblékání“. Skoro dvoustránkové story, které mě velmi rozesmálo. CITÁT - Nebyla si jistá, jest-li se to sluší, vstupovat do doupěte zla s výstřihem. I když, i zlo se určitě rádo podívá na kozy. Naopak velmi ponurá až klaustrofobická je Felixova anabáze v nekonečnu. To je hororové až flustrující dobrodružství. Odporná až nechutná je sbírka jednoho nejmenovaného nájemníka paneláku, kde je velmi neposedný výtah. Ta sbírka je fakt humus – na tohle by snad nepřišel ani Quentin Tarantino s Robertem Rodriguezem. I když jich „koule ve sklenici“ (Planeta Teror) se tomu dost přibližují. A samolitr, dojde i na pivo. To by nebyla Česká kniha, bez piva. Malá ochutnávka: Felix Jonáš měl na sobě jen trenýrky a vytahané tričko „Guns´n´Roses", což jasně dávalo na vědomí, jak moc staré tričko to je. Natáhl se na postel a dal si ruce za hlavu : V ledničce je pivo. Asi. Možná jsem ho včera vypil..... Kvalitu příběhu podtrhuje i to, že jsem z příběhu vypsal více jak deset citátů (Jedenáct a jeden dialog) a to už je co říci. Velmi čtivé, hororové, nechutné, mrtvolné a rychlé, na které se jen tak nezapomíná. DIALOG: WALTER: Vegetariánské jídlo je chutné a zdravé. JONÁŠ: A jsou lidé, kteří dokáží připravit soju tak, aby nechutnala jako mycí houba. Tyhle legendy jsem taky slyšel. Věř mi, jsou to jen mýty. A pokud se chcete dozvědět, jak udělat z Karla IV. Jana Husa – vřele tento příběh doporučuji :-)... celý text

Zápisník smrti 2 2011, Tsugumi Ohba

Příčinu a okolnosti smrti lze zapsat jako první a jméno před ně doplnit až později. Tak oproti první knize je tohle trochu vlažnější. Zatím, co první kniha měla spousty rozumů a inteligentních vět, je druhý díl sporý na nějaké chytlavé řeči. Hned u první části nazvané „Žena“ jsem nic nepochytil a celkem to byla i nuda. Co však zůstává, je velmi povedená a magická černobílá kresba. Některé celostránkové obrázky jsou hotová umělecká díla. Jako příklad bych vyzvednul stránku číslo 47. Jedná se o úvodní stranu k příběhu nazvaném Souhra. Prostě nádhera. Tento zápisník náleží světu lidí od okamžiku, kdy se dotkne Země. Malá ochutnávka: Šóko Maki Sebevražda 1.1.2004 od 13:15 bude myslet jen na to, jak spáchat co nejpříhodnějším způsobem sebevraždu, aby přitom neohrozila jiné lidi, a aby se její tělo nikdy nenašlo. Zemře do 48 hodin. Opravdu toto pokračování nemá to správné stupňující se napětí, žádná velká překvapení a dokonce jsou tu i nudnější opakující se pasáže. Po prvním bombastickém nástupu je tohle celkem zklamání. Pokud je jako způsob smrti určeno selhání srdce a do 40-ti vteřin po jeho napsání je doplněn čas smrti, je možné tento čas dále měnit a vstoupí v platnost čtyřicet sekund po napsání jména. Poslední třetina příběhu už začala být zajímavá a napínavá, leč než čtenář zjistí něco víc, je konec příběhu. Pojmenoval bych tento díl slabou detektivkou o hledání Kiri. Tohle beru spíš jako zklamání. Uvidíme jak to bude s pokračováním. Jelikož téměř všichni lidé jsou v zásadě schopni spáchat sebevraždu, není považována jako něco, co je „nad rámec možností“, a proto ji lze zapsat jako příčinu smrti. Z knihy jsem bohužel nevybral ani jeden citát, což už samo o sobě svědčí o mdlém obsahu.... celý text

Sonáta pro Azazela 2013, Dušan Fabian

Když vám teče do bot, když vás pronásledují přízraky - koho zavoláte? Tým Felixe Jonáše určitě NE!!! Neberte nám naše bobry! Tohle je tak trochu jiný příběh. Není tak akční. Je to spíše pomalá thrillerová záležitost s prvky lekaček, mrtvol a humoru. Škoda, že humoru je málo. Jak tak znám díla mistra Dušana Fabiana, vím, že by se rád rozjel. Bohužel, tento příběh je už rozjetý ve své kolejnici a druhého „Živého mě nedostanou“ z toho udělat nemohl. V některých pasážích je cítit, jak by spisovatel moc chtěl, ale je omezovaný základní osnovou. Například scéna s modráskama, Gargamelem a jeho kocourem přímo volala po jednostránkovém rozboru plném slz ze smíchu. Protože se příběh odehrává v jednom domě (Archeologický ústav v Nitře) a hlavní postava je poslíček s pizzou, evokuje mi to Kingovo „Dům v růžích“, akorát tu umírá o hodně víc lidí, než v Kingovo díle. Malá ochutnávka: Mezi pozůstatky z ústavního vánočního večírku našla Marta dvě nepoužité svíčky. Jednu si vzal Felix a druhou Rasťo. Vyzbrojení rudými voskovicemi, pomalovanými magickými symboly prastarých pohanských svátků – zvonečkem a sněhulákem -, vyrazili do tmy. Dušan D. Fabian tu pracuje jen se dvěma základníma postavama a k nim přidal dalších osm až deset (někdy jsem si nebyl jistý počtem) lidí, kteří si žijou (umírají) svým životem (smrtí). Druhé dvě postavy mají jen málo prostoru a jsou tu hozené do pozadí. (Koncert Kabátů) Nedám však pět hvězd. Příběh pěkně začíná a už jen myšlenka zpětného děje je dobrá, jenže moc dlouho nevydrží a následuje střední část příběhu, která je sem tam i trochu nudná. Finále je však luxusní a čtenář i oželí ten nedostatek potencionálního humoru, který by mohl být, leč není. Je tu jeden oslí můstek, který se mi zdál dost závažný a nedovysvětlený (vajíčko). Tato situace se mi zdála poněkud nezdařilá. A navíc myšlenka nebo spíš oznámení, že komunismus stvořilo samo Peklo, se mi zdálo poněkud přehnané. Dá se říci, že pár rozporů s mým myšlenkovým cítěním vedlo k rozhodnutí, že dám jen čtyři hvězdy a uvažoval jsem i o třech. Čeští ptáci = národní bohatství. Nějak jsem opomněl napsat a zmínit se o kresbách na obálce. Všechny je má na svědomí Lubomír Kupčík. Nutno dodat, že jsou magické, impozantní a očím lahodící. Některé jsou krvavé, některé komiksové a vesměs jsou to dobré kresby. Jen zatím jedna se mi moc nelíbila a to je kresba ke druhému příběhu nazvanému „Město mrtvých“. Ta se moc nepovedla. CITÁT - Na co sáhl, z toho se Peklo mohlo posrat. Z Nitranského Archeologického ústavu jsem uzmul „několko“ citátů a vložil je D.D.F. na profil.... celý text

Kruté stroje 2013, Ondřej S. Nečas (p)

Bez soucitu, bez morálky, bez pudu sebezáchovy. Proti všem. Docela se divím malému hodnocení. Není sice zas tak malé, ale 75% (11.září 2017) je málo. Při tom Ondřej Nečas vymyslel velmi dobrý příběh. Takového biologického Terminátora který místo střelných zbraní používá vše ze svého okolí. V tomto případě vše, co najde na stavbě nebo v domácnosti – a že je toho dost. Jen škoda, že svůj výtvor nenechal pořádně vyřádit. Takový Vincenc si to třeba i přál – cituji – je to naše dítě, tak ho nechte. Bude sranda.... Všechny základní postavy (Felix, Vincenc, Walter a Klaudie) mají opět celkem vyrovnaný podíl na ději. Každá kapitola obsahuje paralelní příběh, který se ke konci spojí. Nic složitého, dobře se to čte a má to napětí, humor, krev, smrt i sliz. Malá ochutnávka: Trojka tam jde ztuha, postěžoval si Vincenc. Zkus používat spojku, poznamenal Walter. Ta je pro žabaře. Hele, je to stejně dobrý, že na tom makáme spolu. V a W. Jako Voskovec a Werich. Jo, nebo Volkswagen, odsekl Walter – Jedeš po chodníku! Pár odkazů na České legendy (V a W.), nějaké to varování (používaní mobilů dokáže oblbnout), krásní mořští tvorové (craspedacusta sowerbyi) a spousty domácích mazlíčků (Mikrovlnka, vysavač, let lampa a další) CITÁT - Az budes mezi zivymi, ozvi se. Ze slizu mořského tvora jsem vyškrábnul devět citátů a vlepil je panu Nečasovi do profilu.... celý text

Zápisník smrti 1 2011, Tsugumi Ohba

…..Člověk, jehož jméno je zapsáno v tomto zápisníku, zemře. Nepředstaví-li si pisatel při zápisu jména tvář dotyčné osoby, nebude zápisník fungovat. Tím je zajištěno, aby osoby stejného jména nepřišly k úhoně. Hned první část knihy nese název Nuda. No, zas taková nuda to není. Jen už to čtení z druhé strany bylo dobrodružství. Než jsem se začetl, několikrát jsem obrátil list pěkně po Česku. Ale jde jen o zvyk a to je železná košile. Malá ochutnávka: Tak abych pomalu šel. Jak to? Kam máš namířeni Rjúku? Ztratil jsem svůj Zápisník Smrti. HoHoHo Tak to jsi v pořádným průseru Rjúku! …..Napíše-li pisatel v průběhu čtyřiceti sekund po zápisu jména i příčinu smrti, dotyčná osoba zahyne příslušným způsobem. V případě, že příčina smrti nebude upřesněna, zemře dotyčná osoba na selhání srdce. Rjúk – Tento Smrtonoš „ztratil“ ve světě lidí Zápisník Smrti. Tento zápisník našel sedmnáctiletý Light Jagami – a začaly se dít věci. Statistika Nuda je, má však cenné údaje. Light se Zápisníku chopil a stal se vykonavatelem Smrti. …..Po upřesnění příčiny smrti je nutné zapsat jakékoliv další okolnosti úmrtí do šesti minut a čtyřiceti sekund. Sice černobíle kreslený komiks (Takeši Obata), ale kresba je velmi povedená, magická, uchvacující a ladná pro oči. Rjúk je nádherná bytost, a se svými křídly si vás určitě získá. Lihgt je hajzlík, ale dá se mu věřit. …..Majitel zápisníku je schopen vidět a slyšet původního majitele, to znamená Smrtonoše. Dialogy jsou také perfektní (Cugumi Óba). Co věta, to nějaké moudro, nebo věc nutící k zamyšlení. Vybral jsem jen malé množství citátů, protože jinak bych do profilu mistra Cugumi Óba musel přepsat celou knihu a to jsem teprve u první. Laťka je hodně vysoko a já pevně věřím, že vydrží a snad to v dalších knihách nebude pád z výšky na držku. CITÁT - Stanu se Bohem nového světa. …..Člověk, který tento zápisník použije, nepřijde ani do Nebe ano do Pekla. Líbí se mi, jak se příběh stupňuje. O drama není nouze. Přibývají nová pravidla a na svět vyplouvají nové skutečnosti ohledně používání Zápisníku Smrti. Těším se na další knihu a další dobrodružství. Tento příběh je fikce. Jakákoliv shoda s žijícími osobami, věcmi či událostmi je čistě náhodná.... celý text

Město mrtvých 2012, Jiří Pavlovský

Život je výrobek určený k promarnění, nakonec po vás stejně nic nezbude a budete zapomenutý. Jenom další jméno na náhrobku....... Toto je pokračování knihy „Magie pro každého“ Felix a jeho parta jdou po stopě pohřbeného muže. Jejich cesta je zavede až do vesnice, pardon, městečka, které není na žádné mapě Čech. Opět velmi povedený příběh, plný černého humoru, ironie, smrti, démonů, chodících mrtvol a ještě mnohem víc. Brutalita stoupá a krev přetéká. Naprosto nádherná je scéna s kombajnem – to jsem tleskal. V příběhu je opět plno odkazů na české legendy, herce, hudbu a na známá rčení ještě známějších lidí. …........Nejezte žlutý sníh. Není snad ani třeba připomínat, že je zde zmíněno i pivo. Někde kolem 135 strany se můžete napít. Postavy Felixe, Vincence, Waltra a Klaudie se mi začínají zavrtávat pod kůži a žerou mě zevnitř. Malá ochutnávka: Felix Jonáš zastavil auto. „Jdu s nimi hodit řeč“. Klaudie, pojď se mnou. Proč Klaudie? Ohradil se Vincenc. Protože s ní budeme vypadat jako normální pár na dovolené. S tebou a Waltrem jako skupina homosexuálních psychopatů.... Znovu musím napsat, jak se příběh rychle čte. Pan spisovatel Jiří Pavlovský se nezdržuje nudným tlacháním a své postavy neustále postrkuje do finále. Furt se něco děje, příběh nemá nudná místa a naopak přibilo akce, již zmíněné krve a i několik postav navíc se krásně zaplete do přehledného zmatku. CITÁT - Tenhle les byl evidentně satanista. Do profilu mistra Pavlovského jsem nenávratně pohřbil několik citátů. Pokud bude série pokračovat tímto směrem, máme se na co těšit. Já tedy jo, a už čtu další příběh, který dostal název „Kruté stroje“ a napsal jej Ondřej S. Nečas.... celý text

Magie pro každého 2012, Jiří Pavlovský

Praha je magické město a ta magie vás může zabít. V tom lepším případě. Čekal jsem s touto sérií na poslední knihu. Nemám moc rád, když se do něčeho pustím, dočtu několik knih a pak musím neustále čekat na další příběh. Věděl jsem, že knih v této řadě bude dvanáct a tak jsem počkal, až je budu mít v knihovně všechny. A je to tady. Teď si to můžu vychutnat bez přestávek. Hlavní hrdina Felix Jonáš je celkem borec, jeho tým je snad ten nejnepravděpodobnější guláš osobností, kdy má každá postava své jedinečné schopnosti. Jiří Pavlovský v příběhu používá humor, ironii, nezachází do nudných pasáží, příběh stále postupuje a každá postava má skoro stejný čas na svůj příběh. Vzniká tak škála dobrodružných situací, hororových lekaček, vtipných scének a povedených hlášek. CITÁT - Špenát je čert! V příběhu nesmí chybět pivo, tramvaje a hlavně celá Praha se svou magičností. Známé i méně známe ulice a uličky, duchové, upíři, démoni, psychopati, nekrofilové a to mluvím jen o těch hodných. Ti pak bojují proti ještě mnohem horším. Malá ochutnávka: Připoutaného Felixe udeřila střecha vozu do hlavy a vůz zaplavily stovky jiskřiček. Rozdrcený vůz klouzal po vozovce směrem ke kolejím. Tramvaj číslo 22 jela právě včas...... Při nedávném přečtení série JFK, až do zatím poslední knihy, jsem si zvykl na krátkou stopu cca 200 stran. A protože to vím, beru si s sebou ven rovnou dvě knihy. Tuto jsem přečetl asi za jeden a půl dne. Naštěstí jsem si prosíravě vzal druhý díl a hned se do něj pustil. Kdo má rád sérii Johna Francise Kováře, ten si určitě oblíbí i Kladivo na čaroděje. Je to trochu z jiného soudku, magie je tu převažující a zatím není příběh vtlačován do jiných dimenzí a časových os. Doufám, že to tak zůstane. CITÁT - Problém s magií je, že magie není zcela logická. Vybral jsem opět několik citátů a začaroval jsem je panu Pavlovskému do profilu. Pokračování příště.............. celý text

Poselství z roku 2118 - Nové vzpomínky na budoucnost 2017, Erich von Däniken

BUDOUCNOST JE STÁLE PŘÍTOMNÁ V roce 1966 napsal Erich von Däniken svou první knihu. Ihned se stala terčem posměchu vědeckých kapacit. Od té doby napsal mistr astroarcheolog desítky knih. Ledy se pohnuly, v kinech jsem od té doby viděli stovky filmů o mimozemšťanech a už je berem jako součást našeho života. Zatím se nám nechtějí ukázat, jen nás pozorují. Nejsme totiž jako homo sapiens ještě vyvinutí. Naše touha po moci, války, zbytečný peněžní systém a rasová nenávist – to vše nám brání ke vstupu do intergalaktického svazu. Snad někdy, třeba v roce 2118, projdem a složíme zkoušku. Možná. CITÁT - Kdo chce vědět, ten ví. Poslední kniha mě velmi překvapila. Na 147 stranách je hodně materiálu. Husté písmo a jen pouhých 20 fotografií. Velmi krásné jsou fotografie kruhů v obilí. Podíváme se do budoucnosti, proletíme se sondou Down na planetku Ceres (na you-tube je nádherné video), zjistíme něco o složitosti nových tvarů obrazců v obilí, pokecáme s Darwinem a něco málo se dozvíme i o tom, že se v roce 2118 něco stane. Malá ochutnávka: Pokud připustíme i jen v jednom jediném případě rovnici bohové = mimozemšťané, okamžitě se nám vyjeví jasná interpretace starých mýtů o vzniku světa. Od Řecka přes Polynésii a Střední Ameriku až ke starozákonnímu Jehovovi. Zároveň se nám otevře nový pohled na technologie, s jejichž pomocí vznikly některé starověké monumenty. Jakmile paprsek poznání pronikne hradbou mraků, obletí celou Zemi. Kniha je nacpaná novými informacemi a jen okrajově se pan Däniken opakuje, ale to jen pro dovysvětlení. Některé fotografie jsou v knize zbytečné, ale jak jsem již napsal, je jich málo a to je dobře. Oproti předposlední knize, která byla fotkama skoro zahlcená. Život je plánovaná konstrukce. Vložil jsem do mistrova profilu sedm citátů, velmi se podobající výrokům ze seriálu Akta X.... celý text