Thalin přečtené 602

Čaropisci 2020, Robert Jackson Bennett

U téhle knížky jsem naopak neměla problém se začátkem, ale spíše se středem. Začátek mi docela ubíhal, ale okolo sté stránky jsem se nějak zasekla a nemohla jsem se do příběhu vůbec ponořit. To prostředí je zajímavé a nápadité a celá ta myšlenka fungování světa je i vcelku originální. Ale v mnoha místech mi to přišlo upozaděné neustálým putováním sem a tam a natahováním děje. Zkrátka mě to začalo poměrně nudit. Ani postavy mě kdo ví jak nezaujaly. Celkově mi tam chybělo to "něco" co by mě u knihy víc drželo a zaujalo mě to natolik, abych se vážně ponořila a chtěla číst další díly. Což se zkrátka nestalo.... celý text

Milostné pletky v habsburské monarchii 2013, Katrin Unterreiner

Taková historická jednohubka, která čtenáři přiblíží něco málo o aférách a pletkách z dob minulých, nejen u královských rodin. Některé detaily jsem už znala, jiné patřily mezi nové informace.... celý text

Ozvěny run 2022, Christina Courtenay

Na romantiku moc nejsem, ale historické romány ráda mám. A tady mi i docela sedlo to prostřední vikingů a Švédska. Jen mě osobně mnohem víc bavila linka z minulosti. Obě sice byly vcelku předvídatelné, ale linka s Miou a Haakonem mě bavila mnohem méně a přišlo mi, že je tam trošku moc klišé. Ale jinak je to takové pohodové nenáročné čtení, což jsem i čekala a tak jsem vcelku spokojená.... celý text

Katova dcera a král žebráků 2012, Oliver Pötzsch

Musím říct, že tenhle díl mě zatím bavil nejvíc. Svižný styl psaní, sympatické postavy a zajímavá detektivní linka a to všechno zasazeno do sedmnáctého století. S každou takovou knížkou jsem jen ráda za dobu v které žiju. Protože i když si občas říkám, že by bylo lepší žít jindy, tak v téhle době bych dobrovolně žít nechtěla ani omylem. Už kvůli všudypřítomné pověrčivosti a prchlivosti lidí, kteří nejdřív konali a pak mysleli. Pokud na myšlení vůbec došlo, když bylo snazší vše hodit na ďábla. Tohle je samozřejmě vymyšlený příběh, ale asi víme, že tehdy mezi obyčejnými lidmi zrovna výkvět inteligence a pokroku nebyl. Ale stejně mě hrozně baví o tom číst, i to prostředí tomu dodává jistou atmosféru. Tenhle díl mi zatím přišel nejakčnější, pohybuje se tu asi nejvíc postav, pořád se někam běhá po městě a něco se děje. Což mi vyhovovalo, kniha aspoň neměla utahané tempo. I když mi i tady, podobně jako v prvním díle, přišel motiv hlavního záporáka trošku chabý, ale co už. Vše nemůže být dokonalé.... celý text

Kejklíř: Životní příběh Johanna Georga Fausta 2020, Oliver Pötzsch

Od autora mám rozečtenou sérii Katova dcera, která mě moc baví a tak jsem v knihovně zkusila sáhnout i po jeho další knize. A i když mám ráda jeho styl, i prostředí a dobu, do které svoje romány zanesl, tak Kejklíř mi tak docela nesedl. Vlastně mě nejvíc bavilo prvních a posledních sto stran. Prostředek mi mnohdy přišel zdlouhavý, spousta zbytečné vaty i postav. Johann mi místy přišel, jakože neví co chce, ale chce to hned. Navíc mi mnohá jeho rozhodnutí přišla opravdu hloupá, až pod pás. Třeba jeho zneužití techniky a důvěry jeho milé ve vlastní, mrzký prospěch. Zrovna v tu chvíli v mých očích docela klesl a štval mě. Děj mi pak přišel i překombinovaný, i když se vlastně nic moc podstatného nestalo. Nevím, jestli se pustím do druhého dílu. Možná s odstupem času.... celý text

Psychiatr 1999, Caleb Carr

Ke knize mě přivedl seriál, který mě opravdu bavil a tak mě samozřejmě zajímala předloha a její odlišnosti, když jsem zjistila, že existuje. Rozhodně jde o propracovaný román a bavilo mě ho číst. Seriál se předlohy v mnohém dost drží, takže bylo snadné si všechno představit. Doba, kdy se děj knihy odehrává, tomu všemu navíc dodává tu správnou a tíživou atmosféru. Hlavně pokud šlo o osudy chudých a lidí živicích se na ulici, nejčastěji vlastním tělem. Být v té době dítětem rozhodně nebylo snadné a o to horší to bylo, když se dotyčný narodil do chudých poměrů. Jediné, co mi trošku vadilo, byly místy trošku zdlouhavé popisky. Kolikrát je tam situace a rozhovor jen popsán, místo toho, aby se přímo odehrál a i popisky některých postav nebo míst mi přišly lehce utahané. Ale jinak jde rozhodně o kvalitní a propracovaný detektivní román. Navíc mám tuhle éru hrozně ráda a tím snadněji jsem se do knihy ponořila.... celý text

Mrtvá říše 2024, Stacey Marie Brown

Ze třetího dílu jsem vcelku rozpačitá a podobně jako u druhého jsem váhala, jestli dát hvězdy tři nebo čtyři a jestli mi převažovala pozitiva nebo negativa. I když tady jsem se rozhodla přece jen rychleji. Pozitivum je určitě čtivost. Autorka píše poutavě, má svižný styl a čte se to samo. Od prvního dílu se mi líbí to prostřední. Budapešť a celkově ten svět a taky máme na chvíli i Prahu, překvapila mě i ta Kostnice. Plusové body má taky Opie a Mrňouska, je to taková milá vtipná vsuvka. Ale pořád je to málo. Celé by se to dalo skvěle vypracovat na nějaké dark fantasy v zajímavém světě víl, trošku zasmušilosti a stylu a byla by to pecka. Jenže právě tady to začne pokulhávat, protože děj se nijak nesoustředí na vytváření světa. Přijde mi totiž, že celý ten svět se stává jen hřištěm pro románek hlavních protagonistů. Šoupnout tam pár dalších postav, které nijak nevynikají, protože vše je upozaděno vcelku toxickým vztahem hlavních hrdinů, nějaké to putování nebo hledání, pár únosů a fertig, děje stačilo. Já vím, že tyhle love-hate toxické vztahy jsou teď hrozně populární a na celé té eskalaci a vývoji vztahu je něco poutavého. Jenže skoro všechny knihy s tímhle typem dvojic jsou postupně na jedno brdo. Tyhle dva k sobě navíc táhnou jen pudy nebo je to aspoň tak podané. Agrese střídá chtíč, takže se buď mlátí nebo po sobě baží. Většinou jedno následuje druhé. City nula. V prvním díle mě Brexley i Warwick hrozně bavili. Na ní její drzost a přístup ke všemu, u něj zase ta energie, surovost a že to nebyl žádný puberťák s pekáčem buchet a rošťáckým úsměvem, ale zkrátka pořádný dospělý chlap. Jenže postupně se z něj stalo to, co z většiny mužských hrdinů v YA knihách. Sex na klacku, co myslí jen rozkrokem a neustále krouží a vrčí kolem své vyvolené. Postupně se začal kasat, kolik žen najednou dá a je tak úžasný, že prostitutky pomalu platí jemu a hlavně neustále musel dávat najevo, jak v tomhle ohledu Brex pohrdá, i když vlastně vůbec. A mě to začalo trošku otravovat. Ve dvojce jsem si říkala, ať se ti dva sakra zakousnou nebo ojedou, protože mě to jejích imaginární olizování a ochmatání přes spojení začalo nudit. No, že by se to tu nějak vylepšilo se říct nedá, když to zrovna nedělají skrz spojení tak nevynechají jedinou příležitost to dělat tváří v tvář. Což je na jednu stranu posun, ale na tu druhou si pořád vrčí do xichtu, jak se nesnáší a jak se vzájemně položí na záda a pořád se vlastně jen řeší sex. A ano, bez věty "Udělej se pro mě" snad už dneska ani nejde napsat knihu. To je snad pravidlo a je to už fakt otravný, stejně jako když orgasmus střídá orgasmus a my jen čteme o tom, jaký je chlap alfa samec a ona neustále vlhne z každého jeho pohledu. Nejsem žádný puritán, ale stokrát ohraná písnička zkrátka začne nudit. A když už mi na straně sedmdesát přišlo, že se tam jediné dvě postavy nedokáží dvě minuty bavit bez sexuálních narážek, urážek nebo nabídek, tak je tam toho asi zbytečně moc. (Hlavně Kek je v tomhle ultra trapná. Má jedinou mozkovou buňku a ta je věčně nadržená. )Takže jsem si holt povzdychla otráveně Ach jo, ale četla dál! Jo, i přes tohle všechno mě to tak nějak baví. Nebo jsem jen čtenářský masochista a čtu série dál, i když mě někdy hlavní postavy vytáčí, protože mě zajímá, jak a kam se jejich vztah a celý děj posune. Jen je zkrátka škoda, že se poslední dobou všechny tyhle knihy zvrhnou stylem, že se řeší jen sex a románek hlavních protagonistů a děj je dost upozaděn. Hlavně je to škoda u příběhů a světů, z kterých by se dalo vytřískat tak moc. Ale další díly si přečtu. Mám k dispozici další v angličtině, takže se do nich pak pustím. Nedoufám ve zlepšení, pokud jde o neustálé sexuální křepčení, to bude jen narůstat. Ale třeba se začne taky něco dít a to mě zkrátka zajímá.... celý text

Marie Terezie: mezi trůnem a láskou 2006, Gabriele Marie Cristen (p)

O Marii a jejím životě a vládě jsem už přečetla pár knih a tahle se rozhodně řadí mezi ty lepší, pokud jde o románovou formu. Obvykle čtu o panovnících spíše životopisné a faktické knihy, bez ich formy, ale tohle se mi četlo velmi dobře. Nedozvěděla jsem se sice nic nového, ale stejně o ní moc ráda čtu. I když jsem nikdy nebyla fanoušek její sňatkové politiky u jejích dětí, byť nutné, ale vcelku chladné.... celý text

Irské duchařské historky 2006, Patrick Byrne

Asi jsem čekala něco trošku propracovanější. Místy nejde ani tak o historky, jako spíš o zmínky, protože jsou sotva odstavec dlouhé. Delších je tam opravdu jen pár a mají maximálně tři čtyři stránky. Pár z nich mě zaujalo, ale většina mi přišla vcelku o ničem.... celý text

Pekelné město 2013, Gregory John Keyes

Tak tohle bylo hodně slabé. Nejdřív jsem si myslela, že bude problémem moje neznalost herního světa, ale to by bylo to nejmenší. Utahané, nudné a tuctové. Postavy mi přišly ploché a bylo jich moc, děj se táhl jako smůla a vůbec ničím mě to nechytilo. Druhý díl určitě číst nebudu a na tenhle nejspíš hodně rychle zapomenu.... celý text

Temnější tvář magie 2016, Victoria Schwab

Styl Schwabové se mi líbí, umí psát poutavě a vybírá i si vcelku zajímavá témata. Proto jsem se pustila i do další její knihy. Trošku jsem ze začátku ale narazila. Prostředí a fungování Londýnů jsem si neuměla moc představit a bohužel to autorka tak úplně nenastínila. Celkově, kdyby to víc propracovala, tak by to bylo zajímavější, protože samotný koncept mi přijde vcelku originální. A ani samotný Kell a vysvětlování magie mě nějak nechytlo. Ale jak se do příběhu připletla Lila, tak to pro mě dostalo mnohem lepší spád a čtení mě začalo dost bavit. Sice to bylo místy trošku zdlouhavé a Holland mi přišel jako nic moc protivník (to už dvojčata byla lepší, ale objevovala se tam méně), ale jinak jsem se vcelku bavila a rozhodně si přečtu i další díly.... celý text

Kdyby ze světa zmizely kočky 2023, Genki Kawamura

V knihovně mě zaujal název a taky ta myšlenka, když jsem si přečetla anotaci. Zpracování mě ale docela zklamalo. Stejně jako Terva jsem po zmizení první věci čekala teda něco víc. Nějaké drama, co to se světem udělá, jak budou lidé reagovat a jaký to bude mít dopad na společnost. A ono nic. A u dalších věcí to samé. A stejně odfláknutě pak pokračovala celá knížka. Proto je asi taky tak útlá. Přitom by se z toho dal vytřískat tak propracovaný příběh, kdyby se tomu autor víc věnoval. Ale tady se pořád běhá dokolečka, zpátky v čase a celé je to hrozně uspěchané. Chybí tomu nějaká propracovanost. A ďábel byl až moc lehkovážný a nezajímavý. Má to pár chvilek k zamyšlení, ale jinak je to spíš jen dost nevyužitý potenciál a rozhodně nic, nad čím bych dlouze přemýšlela a nebo se dokonce ke knize vracela.... celý text

Osudové ženy korunního prince Rudolfa: Od císařovny Alžběty k Mary Vetserové 2007, Friedrich Weissensteiner

od autora jsem do téhle knihy četla jen o Marii Terezii a poté o jejích dcerách. A obě knihy se mi líbily, proto jsem se pustila i do téhle, protože jsem do teď četla víc jen o Sisy a jejích dětech jen minimálně. O Rudolfovi jsem věděla jen pár fakt, takže jsem si trošku rozšířila znalosti. Kniha je dobře a vcelku čtivě napsaná, jen mi místy vadily ty časové skoky do dětství a zpátky.... celý text

Zběsilost krve 2019, J. R. Ward (p)

Do odkazu jsem se pustila v naději, že to bude trošku jiné a třeba se trošku pozmění a oživí ten stereotyp, do kterého Ward spadla. Ale bohužel, je to na jedno brdo. Ať už se k sobě postavy hodí nebo ne, tak je zkrátka silou nacpe k sobě, hodí jim pod nohy pár rádoby dramat, odmítání, temnou minulost, lásku jako z harlekýnky a zvonec happy konec a to ve všech linkách. Hlavně všechny spárovat, nikdo nesmí zůstat na ocet! Zatím mě nejvíc bavil první díl, ale už ten mi přišel lehce zbytečný. U druhého jsem si už říkala, že to nemůže být šablonovitější a neměla jsem vůbec chuť číst další. Ale nakonec mi to nedalo a zkusila jsem to. A jsem zklamaná. Novo a Peyton mě vůbec nebavili. Přišlo mi, že se k sobě nehodí. To neustálé střídání toho, že ho Novo nechtěla ani vidět a pohrdala jím a nebo si na něm chtěla zajezdit, začal být po chvíli docela nuda a najednou z toho byla láska jako trám. Už se tu vlastně řeší jen vztahová problematika, chybí tomu nějaká akce, vášeň. Těch pár sexuálních scén to nezachrání. Ani Saxton a Ruhn mě nijak extra neoslovili, jejich vztah není ničím zajímavý. Kdyby tam párkrát nebyla zmínka o upírech, tak to už z toho člověk ani nepozná. Je z toho telenovela. Wardová už se vcelku opakuje. Chybí mi ta šťáva, kterou bratrstvo mělo. Tohle je slaboučký odvar.... celý text

Snové písně 1. 2018, George R. R. Martin

Kniha mi přišla poměrně nevyvážená. Některé povídky mě vážně bavily, ale většina bohužel ne, nechytly mě a přišlo mi, že se v nich pořádně nic neděje a měla jsem problém je dočíst a ovládala mě touha i přeskakovat. Hlavně mě překvapilo, jak moc mě nebaví scifi v jeho pojetí a víc mě bavily ty hororové. Sice to bylo vcelku vzato zajímavé, ale po druhé knize už asi nesáhnu.... celý text

Tatér z Osvětimi 2019, Heather Morris

Knihy odehrávající se v koncentračních táborech moc nevyhledávám, protože bývají často docela přikrášlené a jednu dobu se s nimi roztrhl pytel. Ale k tatérovi mě přivedl seriál, který jsem nedávno viděla a přišel mi opravdu zajímavý a vypadalo to, že by to celé mohlo být autentičtější, když jde o zpověď jednoho z vězňů. Ale bohužel, musím říct, že mě kniha zklamala. A ne svým příběhem, ale zpracováním. V tomhle tedy seriál odvedl lepší práci. Autorka si nedala zrovna moc práci s popisky a nějaká jazyková rozmanitost jí asi taky nic moc neříká. Taky mi občas připadalo, že to prostě chtěla mít hned z krku a 200 stran přečtete jako nic, přitom by si s tím stačilo trošku pohrát a kniha mohla být klidně i delší. Jako celek to zkrátka působí docela odfláknutě. Některé situace, které v seriálu působily opravdu dramaticky a člověk z nich cítil tu zoufalost a bolest, byly v knize odbyté sotva pár větami. Chyběly tomu zkrátka emoce. A místy to působilo, jako by dítě psalo slohovku, jak strohé to bylo. Opravdu není třeba třikrát ve větě zmínit Laleho jméno, čtenář ví o kom se zrovna mluví. Občas navíc autorka skáče od jedné události k jiné nebo vzpomíná na pár záblesků z minulosti, přitom se to do děje zrovna vůbec nehodí a akorát to čtenáře mate. A jiné události zase vůbec nedotáhne, jakoby zapomněla. Výhoda je, že se to opravdu rychle čte, vzhledem k jednoduchosti jazyka a celého pojetí knihy. Ale právě to celému příběhu zároveň ubližuje, protože to zkrátka působí trošku prázdně. Dost věcí bude upravených, přeci jen samotný Lale už měl také ve stáří problém si vše vybavit správně (aspoň co jsem pochopila z dovětku a ze seriálu), ale příběh je to opravdu zajímavý a silný. Jen je škoda, že se dočkal tak chabého zpracování.... celý text

Učedník 2015, Taran Matharu

Příjemná a snadno čitelná knížka, se sympatickým hrdinou. Sice je to cílené spíš na mladší ročníky než jsem já, ale i tak mě to vcelku bavilo. Byla to pro mě spíš oddechovka.... celý text

Zakázaná egyptologie 2005, Erdogan Ercivan

Tak tohle mi bohužel vůbec nesedlo. knihy a fakt o Egyptu mám ráda a zajímám se o to, ale tady mi mnoho věcí přišlo dost přitažených za vlasy a některé teorie až takřka fantasmagorické. A jak tu padlo, ke konci už to spíš připomínalo scifi než odbornou literaturu s pár teoriemi.... celý text

Vlci 2015, František Kotleta (p)

Po dlouhé době jsem sáhla po nějakém českém počinu a asi jsem si vybrala špatnou knihu. Od Kotlety jsem do teď nic nečetla a chtěla jsem začít s nějakou jeho sérií, ale tohle byla špatná volba. Vůbec mi to nesedlo, příběh mě nebavil, postavy mi byly lhostejné. Nevím, jestli budu chtít číst další knihy. Možná s odstupem času.... celý text

Přísaha krve 2017, J. R. Ward (p)

Knihy o bratrstvu jsem měla vždy celkem ráda. Ale Ward už se bohužel začíná dost opakovat. Téma okolo bratrů už prakticky vystřílela a tak jsem si myslela, že tahle série bude trošku jiná, ale je vlastně docela stejná. Axe ani Elise nejsou ničím jiní. Naopak jsou takovými prototypy, o kterých Ward píše pořád dokola. On drsňák s ošklivou minulostí, co pořád omílá, že pro ni není dost dobrý a šklebí se nad glymerou. Ona naopak z dobré rodiny, co se ho snaží k těm citům dotlačit a nesmí chybět neustálé sexuální napětí a vzrušení z každého pohledu a orgasmy jak na běžícím páse. Axe ještě ušel, ale Elise byla tak trošku nána. Jestli tohle má být absolvent psychologie, tak potěš koště. Navíc jsem si všimla, už u jiných knih o bratrstvu, že hlavně ti chlapi jsou zajímavý a vtipní, dokud jsou vedlejšími postavami. Jakmile dostanou vlastní díl, tak jsou navlas stejní a ta osobnost zmizí někam za ten testosteron, co z nich jen cáká. V předešlém díle mě Axe bavil mnohem víc. S přibývajícími linkami a díly to zkrátka spadá do čím dál ubožejšího béčka harlekýnek. Jen s upíry. Ani nevím, jestli chci číst díl o Novo a Paytonovi, protože to bude navlas to samé, jen si prohodí původ.... celý text