Thalin přečtené 606

Jsem ráda, že moje matka zemřela 2023, Jennette McCurdy

Tak nějak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Už ten samotný název je provokativní a zaujme a asi i proto jsem si ji přečíst chtěla. O seriálu ICarly jsem sice slyšela, ale o čem je nebo kdo v něm hraje jsem se nějak nezajímala. Zpověď herečky mě ale i přesto zajímala. Je to rozhodně podrobná a upřímná zpověď. Jennette se nebála popisovat i dost znepokojivé detaily a nepříjemné situace. A její matka byla jen další otřesná ženská, která si vlastní neúspěch reflektovala do dítěte a nutila ho tancovat, jak ona píská. A klidně ho i dotlačit do anorexie a psychicky ji týrat a citově ji neustále vydírat. Musí to být vážně něco, mít žaludek na to vynadat dceři do kurev a o dvě věty později si klidně říct o prachy na novou ledničku. Každé počínaní matky Jennette bylo otřesným příkladem špatného rodičovství. Ale co mi při čtení nešlo moc do hlavy bylo, jak moc se Jennette nechala svou matkou ovládat i dlouho po její smrti a nepřiznala si tu toxicitu, s kterou ji matka celé roky ovládala. V některých chvilkách mi to až připomnělo případ Gypsy Blanchardové, kterou matka toxickým přístupem v podstatě zmrzačila a ovládala každý aspekt jejího života, kvůli syndromu a chorobné touze po pozornosti. V případě Jennette to ale neskončilo vraždou a trvalo jí velice dlouho než si uvědomila, co jí její matka způsobila. Proto mi i moc nesedí název knihy. Nepřišlo mi totiž, že by se Jennette nějak po smrti matky ulevilo. Naopak se to s ní víc svezlo a matka jí pořád strašila v hlavě pokaždé, když si dala burger. A ani mi moc nesedělo to skákání v čase. Chvíli je Jennette dospělá, v další kapitole je jí šest. Nemám ráda, když autobiografie takhle skáčou, stávají se dost nepřehlednými. A zhruba od části, kdy její matka zemřela, jsem s ní tak trošku přestala sympatizovat, protože se jaksi změnil styl toho vyprávění a přišlo mi, že Jennette vlastně neví co chce. Na to, jak údajně nesnášela herectví a celé to šaškování pro fanoušky a kamery, si s touhle knihou teda moc nepomohla, protože byla mediálně vidět až dost. A ani mi pak už moc nesedl styl jejího psaní. S tím jsem celkově trošku bojovala už od začátku. Na obálce se dočtete něco o černé humoru. Asi mám jinou představu, jak by měl takový humor vypadat. To ale nic nemění na tom, že je to dost intimní a zajímavý příběh někoho, kdo se odmala objevoval před kamerami a nechal takhle lidi do toho světa nakouknout. Kdo ví, kolik dalších usměvavých hvězd, co se vřele kření na fanoušky a nadšeně mluví v show o tom, jak milují svou práci, mají ve skutečnosti podobné pocity.... celý text

Čtvrté křídlo 2024, Rebecca Yarros

Uniknout téhle knize bylo v posledních měsících skoro nereálné. Já ji prvně objevila už někdy před rokem, když vyšla v angličtině a začala na mě skákat ve videích od zahraniční čtenářek a já začala být zvědavá. A chtěla si ji přečíst. Ten hype kolem mě lehce odrazoval a říkala jsem si, že ty pochvalné a ochající recenze jsou až moc podezřele dobré a aby to nakonec nebyla jen placená reklama. Ale raději jsem to přestala číst s tím, že si názor udělám sama. A ten rozhodně špatný není. Jsem spokojená. Čekala jsem ya fantasy s draky a tu jsem dostala. Čekala jsem hate to love vztah a ten jsem dostala. Kniha se dobře a lehce čte, za dvě odpoledne jsem měla hotovo. Violet je vcelku sympatická (čehož jsem se bála, poslední dobou mi hrdinky podobného typu spíš lezou na nervy) Xaden mi teda nepřišel tak úchvatný, jak ho na netu hodně fanynek vykresluje (podobu s Rhysem teda nevidím), ale už jsem taky jiná věková kategorie a možná proto z něj nepadám na zadek. Ale bavil mě a stejně tak jejich kočkování. Kupodivu mě i docela bavil i výcvik a vše kolem. Možná je to místy zbytečně ostré a kadeti padají jak mouchy, ale zase nikdo nemůže očekávat, že svět, kde se bojuje a létá na dracích, bude připomínat školu v přírodě. A draci jsou tu celkově veliké plus. Celý ten koncept a svět dračích jezdců mě opravdu bavil, bylo to zase něco trošku jiného a fakt, že s draky mohou i komunikovat tomu dodává jistou atmosféru a i humor. Samozřejmě je to v mnohém předvídatelné. U některých situací čtenář už tak nějak tuší a až na pár situací jsem vcelku dokázala odhadnout, co se asi v další scéně stane nebo co bude něčeho příčinou. Ale nijak mi to nevadilo, napsat u takové literatury brutální a nečekaný plot twist je už snad zázrak. Co mi trošku nesedělo a už to tu i padlo, tak byly ty sexuální scény. Sice jich tu nebylo přehršel (naštěstí) ale o nějakém sexuálním napětí se tu toho nakecá až moc a obecně ti dva u sexu až moc mluví. Ne, vážně. Asi jsem divná, ale kdo má potřebu u sexu pořád takhle žvanit? Neříkám být ticho, jako ryba, ale ti dva toho víc nakecají než... no, budiž. Na frázi "Udělej se pro mě" a ty klasické popisky každého pohybu už jsem taky napříč všemi knihami lehce alergická, ale to jedno protočení očí mě ještě tak moc neotrávilo. Celkově vzato, až na pár klasických klišé, mě to opravdu bavilo. Neměla jsem přehnaná očekávání a byla jsem mile překvapená, jak dobře se mi to četlo. reklamu to má sice trošku přehnaně vyhnanou, ale pořád je kniha akční, místy vtipná a má spoustu sympatických postav. Jsem spokojená a protože mám druhý díl v angličtině, možná se do něj rovnou pustím.... celý text

Proroctví ráje 2015, Graham Brown

Začátek vypadal docela slibně, ale po chvíli mě čtení začalo nudit. Děj mi přišel takový nijaký a předvídatelný, zbytečně moc postav a nutilo mě to přeskakovat.

Villette I - Nemilovaná 2011, Charlotte Brontë

Bohužel, byť mám tenhle styl literatury i autorku ráda, tak mi tahle knížka vůbec nesedla. Rozvleklá víc než by mě dokázalo udržet, nic moc se nedělo a některé popisky mi přišly zbytečně zdlouhavé. Na druhý díl mě to nijak nenalákalo.... celý text

Jsem roztříštěná 2013, Tahereh Mafi

Hned ze začátku mě zaujal až takřka poetický styl psaní, kterým autorka knihu napsala. A vcelku jsem se i snadno začetla. Ale bohužel, jak stránky ubíhaly, měla jsem víc otázek než odpovědí a nadšení opadalo. Jde sice o lehce dystopický svět, ale kniha ho takřka nepředstaví, dozvíme se něco jen velmi málo okrajově. Pak nastoupí záhadný Adam a taky záporák. Který mohl být tak dobrý, kdyby to celé nezabila jeho nezdravá touha po Juliette. Která sice místy vyznívala skvěle psychopaticky, ale taky vcelku prázdně, protože jeho záměry přebíjela jeho podivná touha. A ta neustálá touha po Juliette a zamilovanost mi to zabíjela i v případě Adama. Na začátku neznámý kluk se ukáže jako starý známý a je z toho láska jako trám. A já jim to nějak nevěřila. Víceméně se tam po sobě víc plazili než spolu mluvili. Sice je to místy krásně zaoblené pěkným literárním jazykem, ale je to v podstatě to jediné, co ty dva definuje. Osobnost nula. Prostředek mi přišel poměrně nezáživný a než jsem se nadála, nastal totálně X-men konec a šlus, zvonec konec. Knížka na jedno odpoledne, která se sice dobře čte, ale je tam strašně moc nezodpovězených a nedotažených věcí. Nejspíš proto je z toho taky trilogie. A já si další díl přečtu, protože doufám v odpovědi a nějaký posun. Třeba se odprostí od té love story (kterou jsem jim prostě moc nežrala) a bude se to víc soustředit na ten systém ve světě, který mě celou dobu tak zajímal, ale nedozvěděla jsem se o něm skoro nic. Bohužel jsem vcelku marně hledala nějakou sympatičtější nebo zajímavější postavu. Nejzajímavější byl právě záporák, kterého ale autorka nechala být spíše otrokem svých pudů než psychopatem s mocí a samotná Julietta má sice vytříbený literární mozek a mluvu, ale těžko se to věří puberťačce, která byla od čtrnácti zavřená a neměla nic, z čeho by se mohla učit nebo čerpat. Navíc působí jako magicky přitažlivá Mary Sue, do které se zabouchne každý mladík, co s ní přijde do styku. Snad bude druhý díl lepší a o něco vyváženější, pokud půjde o akci, která se tady odehraje v posledních pár kapitolách.... celý text

Čáry života 2017, Veronica Roth

Tak tohle mě ale vůbec nechytlo. Od autorky jsem četla jiné knihy a tam jsem takový problém se začít neměla. Přišlo mi, že se nic neděje, pořád se jen kroužilo okolo a tak od půlky jsem začala přeskakovat. Od začátku je navíc čtenář vržen do překombinovaného děje a musí se nějak zorientovat, což mi to nudné čtení vůbec neusnadňovalo. Nebavilo mě to a další díl určitě číst nebudu.... celý text

Drahoušek Mozart 2001, Siegfried Obermeier

Vcelku dobře napsaný román o strastech z Mozartova osobního i pracovního života. Rozhodně to byl energický a na hudbu geniální člověk, ale bohužel taky dost svéhlavý a neudržel korunu, což ho nakonec dohnalo. Knize sice chybí nějaké napětí, ale jinak se dobře čte.... celý text

Marie Terezie a Evropa 1997, Victor Lucien Tapié

Kniha he podrobná, plná dat a jmen, hlavně ohledně politických a vojenských tažení. Ale nečetla se mi moc dobře. O Marii Terezii jsem už četla jiné, přehlednější knihy, které se mi četly mnohem snáz.... celý text

Sweeney Todd: Šňůra perel 2008, Thomas Peckett Prest

Kniha má sice svou atmosféru a není špatně napsaná, ale mě příběh zkrátka neseděl. Tohle je jeden z mála případů, kdy se mi filmové zpracování postavy líbí víc.... celý text

Podivuhodné osudy v českých dějinách 2003, Jan Bauer

Moc mi nesedl styl, kterým byla kniha napsaná. Zvlášť pasáže, kdy autor oslovuje čtenáře. Nemohla jsem se pořádně začíst.

Zpověď knihkupce 2020, Shaun Bythell

Deníková forma sice není moje nejoblíbenější, ale nevadí mi, když je to poutavě napsané. Tady mi to tak ale bohužel nepřišlo. Po pár desítkách stránek mi to připadalo dost na jedno brdo. Doufala jsem, že časem se to trošku posune. Ale vesměs jde jen o každodenní popisky běžného provozu knihkupectví, jen se sem tam objeví nějaká úsměvná vsuvka v podobě podivínského požadavku zákazníků. Asi jsem čekala víc humoru. Když už ne ve formě nějakých příhod se zákazníky nebo osobního života, tak alespoň v tom stylu psaní. Ale ani jedno nebylo moc poutavé, zhruba od třetiny jsem se docela nudila a vlastně to dočítala jen proto, že nerada knihy odkládám.... celý text

Jáma a kyvadlo (grafický román) 2023, Edgar Allan Poe

Spíš taková jednohubka, kterou čtenář zhltne během chvilky. Ale povedená. A překvapivě to obsáhlo vše z psaného příběhu, co bylo potřeba pro skvělé vyobrazení té mrazivosti, kterou Poe uměl tak skvěle popsat. Nejvíce se mi líbilo zpracování Černého kocoura.... celý text

Dánská dívka 2011, David Ebershoff

Jako první jsem viděla film a tak jsem vcelku věděla, co od knihy čekat a zajímalo mne právě to knižní zpracování a odchylky od filmu. Uchopit správně takové téma rozhodně nebylo snadné. Zvlášť, když se přilehne k tomu, v jaké době se to odehrávalo a kdy to rozhodně nebylo tak v povědomí, jako dnes. Kniha je napsaná opravdu hezky, mile, ale taky vcelku smutně. Po celou dobu čtení mě překvapovalo, s jakou lehkostí to celé Greta bere, aspoň po většinu času. Opravdu hezky jsou tu popsané hlavně myšlenkové pochod Lily i Einara a jak jsou tu odlišné. Některé odbočky mě tu ale lehce nudily, hlavně ty z minulosti. Třeba začátek vztahu Gret a Einara, ke kterému se tu několikrát příběh vrací bych ocenila víc rozepsaný a raději bych se o tom dočetla víc než třeba o jiných skocích do minulosti, které mě tolik nezajímaly. Jinak to ale bylo hezké čtení a jsem ráda, že jsem si mohla porovnat film s knihou, která je, jak už to většinou bývá, samozřejmě lepší a procítěnější.... celý text

Kouzla rodu Thornů 2021, Margaret Rogerson

Vcelku příjemné a oddechové čtení. Myšlenka oživlých knih a prostředí knihovny se mi líbila a byla vcelku dobře zpracovaná, i když už nejsem věková kategorie, pro kterou je to spíš určené. Jen ústřední dvojka mi přišla lehce nevyvážená. Samotná Elisabeth mi místy přišla vcelku nijaká, nemastná neslaná. Oproti tomu Thorn byl drzý, charizmatický, vždy si věděl rady a měl i smysl pro humor. Co ona viděla na něm chápu, ale opačně už moc ne. Středová část se na můj vkus trošku táhla, ale jinak mě kniha poměrně bavila a přečetla jsem ji za chvíli.... celý text

Jindřich VIII.: Král a dvůr 2013, Alison Weir

Asi nejpodrobnější životopisná kniha, kterou jsem zatím četla a jsem opravdu ráda, že jsem po téhle bichli konečně sáhla. Spoustu jsem se toho dočetla už v ostatních knihách od téhle autorky, ale tady to bylo přece jen komplexnější a mnohem podrobnější. Sice se mi občas z těch všech dat a čísel skoro až motala hlava, ale pořád to bylo rozhodně zajímavé. A našla jsem tu přesně ty informace, které se do románových knih nehodí, protože by tam byly nudné a zbytečné. Ale sem naprosto pasuje výčet toho, kolik se během jaké doby čeho snědlo či ušilo nebo kolik lidí se staralo o blaho krále a na kolik peněz to přišlo. Občas se mi sice motala některé jména a tituly, hlavně různých velvyslanců a rádců z politiky, ale to spíš šlo o mou pozornost. Rozhodně už jde o náročnější čtení, ale já si ho užila.... celý text

Sucho 2019, Neal Shusterman

Kniha pracuje se zajímavou a vlastně ne tak nereálnou myšlenkou, ale přišlo mi, že to nebylo uchopeno zrovna nejšťastněji. Prvně mi chování postav přišlo často dost hloupé a nereálné. Tímhle stylem by nepřežili ani den. Víc bych všemu věřila, kdyby se takhle začali lidi ze zoufalosti chovat po týdnech úplného bezvodí, ale tady se to stalo nějak moc rychle, takže jsem měla problém tomu divošskému chování věřit. I když v Americe je vlastně možný všechno. Ale hlavně ta (ne)logika v chování postav mě místy docela štvala a zhruba od půlky mi to připadalo hrozně předvídatelné. Přitom by se z toho dala udělat skvělá novodobá a napínavá apokalypsa, ale je to upozaděno vztahovou problematikou postav. Chápu, že tady opět byla snaha v mladých čtenářích probudit nějaké ty morální otázky a trošku nad tématem přemýšlet, ale za mě to bylo málo propracované a bylo tam dost logických děr.... celý text

Čas vlků 2018, Elisabet Nemert

Ze začátku jsem měla problém se začíst a pak mi přišlo, že je příběh lehce přeslazený, pohádkový. Trošku mi taky vadilo skákání mezi postavami. Magdalena byla navíc asi jediná postava, která si nějak získala moje sympatie. Bylo sice zajímavé přečíst si něco o průběhu té doby v jiné zemi, ale celkově mě příběh kdo ví jak neoslovil.... celý text

Dvůr temnoty 2022, Victor Dixen

V knihovně mě zaujala obálka a anotace, ale jsem zklamaná. Ten námět jako takový je zajímavý, ale vůbec mi nesedlo to zpracování. Hlavně styl vyprávění a pak samotná hlavní postava. Fakt, že se v téhle verzi historie za tři sta let změnil akorát styl mluvení, mi přišel zvláštní a Johana mi nebyla nijak sympatická a vlastně jsem jí sama nic nevěřila. Působila chladně. Nemohla jsem se u ní zbavit pocitu, že je to prostě jen lhářka na zdlouhavé cestě za svou pomstou, kdy jde doslova přes mrtvoly a to bez mrknutí oka. Jako by k tomu byla cvičená. Jak už tu padlo, působilo to na mě spíš jako průměrná fan-fikce. Takový naivní příběh, který se snaží být drsný tou spoustou krve a rádoby zvraty, ale pořád to působí tak nějak pubertálně a akorát si to odškrtává ze seznamu typické zvraty v příbězích pro mladé. Možná až na ten začátek, který aspoň nechodí kolem horké kaše. Celkově je to asi spíš vhodnější pro mladší čtenáře\ky, kteří milují upíří tématiku a nehledají nic moc vyspělého a gradujícího. Další díl určitě číst nebudu a kniha mi v paměti zřejmě taky dlouho neuvízne.... celý text

Lásky a životy velkých metres 1993, Hermann Schreiber

Na můj vkus poměrně nepřehledně napsaná kniha. Kdyby autor rozdělil knihu na kapitoly podle milenek, určitě by se to četlo mnohem lépe. Navíc mě nezaujal styl, jakým je napsaná.... celý text

Ve stínu popela 2023, Jennifer L. Armentrout

Tak jsem to zkusila znovu. Od autorky jsem četla předtím tři knihy a po té poslední jsem byla přesvědčená, že jsem s ní skončila. Zřejmě proto, že tou knihou byl druhý díl ze série Z Krve a popela, z kterého mi bylo pomalu fyzicky zle, jak nechutně toxické hlavní postavy k sobě byly a co za slizkého úchyla se vyklubalo z Casteela. Ale nakonec jsem si řekla, že to třeba bude tady jiné. A bylo. A z části zase vůbec. Autorka jede ve vcelku zajetých kolejí, které si postavila a tak se poměrně opakuje. Sice tu nejde tak rychle na věc, jako v jiných knihách z tohoto světa, ale moc k plusu to nebylo, protože začátek knihy se hrozně táhne. Sera sice není taková nána, která neví co chce, jako třeba Poppy a byla mi o něco sympatičtější, ale zase jsem z ní měla takový Mary Sue pocit. Pozitivum bylo, že Niktos byl o něco sympatičtější, ale pak to opět spadlo do toho známého stylu. Nevím, jestli to autorka dělá záměrně nebo má sama nějaké problémy, či je nevyrovnaná, ale mám pocit, že si extrémně libuje v naprosto toxických vztazích, kdy kolem sebe nejdřív krouží, občas se chtějí zabít, pak ojet, pak do sebe vrazit kudlu, ojet, vydrápat oči, ojet, zabít...Přeházejte pořadí dle libosti, bude to jedno. A co má pořád sakra s tím kousáním do prsou? Už jsem si nejednou, hlavně při čtení Království těla a ohně říkala, že bude asi lehce narušená a dost to reflektuje do svých knih. Odmítání, agrese, sexuální obtěžování, to vše dokáže svým postavám v jejich vztazích dopřát už v začátcích a někdo to ještě považuje za romanci. Dík, nechci. Zvlášť když ta láska až za hrob jakoby vzešla odnikud. Další negativum a to už tu padlo, je přehršel postav. Kdyby jich pár ubrala, ale víc je rozvedla, bylo by to určitě lepší než to kvantum postav, co se tam motá a tak chvíli trvá než se čtenář ve světě zorientuje. Byť si to vymyslela hezky, ale není to moc přehledné. Sexuální scény ani nebudu komentovat, to je pořád na jedno brdo. A ty neustálé debaty při tom? Neumím si přestavit u toho pořád takhle žvanit. (A kolikrát fakt stylem, že vás to donutí protočit oči, pokud nejste vlhká patnáctka) Celý ten jejich vztah mi obecně přišel takový zvláštní a přišlo mi, že se k sobě nehodí. Kniha sice ke konci dostane spád, ale vzhledem k vleklému tempu knihy předtím to působí urychleně. Kdyby děj tou akcí proložila, tak to bude určitě lepší. Přičítám bod za drakeny, ti mě bavili. Celkově se mi to četlo celkem dobře, i když se to táhlo a klidně to mohlo mít méně stran, ale co se týká děje a hlavně postav, tak mě to nijak extra neoslovilo a nebudu číst další díl. Už jen z obavy, že s postavami udělala to co s Poppy a Casteelem (Jakože jsem už četla od jiných čtenářek náznaky, že se to tam mihne) a další odporně toxický vztah plný násilí, pokousaných prsou, majetnictví a manipulace si klidně nechám ujít.... celý text