Thalin přečtené 602

Smečka 2024, * antologie

Po knize jsem sáhla spíš náhodou v knihovně, hlavně kvůli obálce. Soubory povídek obvykle bývají poměrně nevyvážené a bohužel jsem poslední dobou narážela na takové, kde mnoho z povídek nemělo žádnou pointu nebo zakončení a nebo mě nebavily. Proto mě Smečka docela příjemně překvapila, protože mě většina povídek zaujala a dobře se to četlo. Některé ne tolik a třeba mi přišly už trošku moc "praštěné", ale jinak mě kniha jako celek docela bavila a byla to fajn jednohubka.... celý text

Lapeni 2023, Emily McIntire

Ke knize jsem se dostala náhodou, zaujala mě obálka a zdejší anotace. Z toho by člověk čekal třeba lehké prvky fantasy nebo nějak zajímavě či originálně převedené známé charaktery do moderního světa s nádechem nějakého temna. Ale ani jedno se nekoná. Autorka si tu akorát převzala jména, nic víc. Nechápu, proč si vůbec vybrala Petera Pana. Je to jen další hrozně drsná dark romace plná násilí, manipulace a sexu, přitažená za vlasy až k absurdnu a obsahující typická klišé. Děj je klasicky zasazený do mafiánského prostředí a točí se kolem dost toxického vztahu naivní (až tupé) Wendy a egocentrického Jamese, kterému tvrdne pomalu i u vraždění a měl by se spíš léčit u psychiatra. Nikdo mi tu nebyl vůbec sympatický a nebavilo mě to. Kdyby to bylo aspoň nějak zajímavé a nesnažilo se to pořád tvářit hrozně drsně, ale na to je ten příběh až moc šablonovitý. Jediné pozitivum je, že je to rychle přečtené, za to taky ta půl hvězda. I když s odřenýma ušima, protože to byla vážně celkem blbost a ani jako oddechovka to u mě nefungovalo. Jiná pozitiva zkrátka opravdu nenalézám. Jednou stačilo.... celý text

Temná harmonie 2023, Laura Thalassa

Jak mě první díl bavil a těšila jsem se na vývoj událostí, tak mě každý další zklamával. A souhlasím s tím, že někdy by bylo lepší zůstat u duologie a neroztahovat děj na tři díly + doplňkové, které jsou tvořeny hlavně omáčkou a o děj se spíš otírají. Už od druhého dílu mi přišlo, že se děj až moc soustředí na neustálé cukrování Dese a Callie a příběh ohledně zloděje, únosů a podstatných věcí ohrožující říši, se řeší spíš jen sem tam, aby se neřeklo. U závěrečného dílu bych čekala opak, ale ne. Tady se dobrých dvě stě stran akorát mluví o sexu, schyluje se k sexu nebo se sex provozuje. A nebo má Callie noční můry. Z Dese, který byl v prvním díle zajímavý a měl nějakou tajnůstkářskou osobnost se stal rozněžnělý medvídek na mazlení a souložení a mě vážně nebavilo to pořád dokola číst. Na posledních sto stranách to celkem vzalo spád a konečně se začalo něco dít a i Callie začala víc pracovat se svou sirénou. Ale na můj vkus prostě trošku pozdě. Opět mě zaráželo, jak pomalu jim docházely věci, které čtenáře dávno praští přes nos a jak lhostejně vlastně první polovinu knihy ke všem hrozbám přistupovali. Holt zaskotačit si, všude kde to jen jde, je pro děj přednější. Já vím, že tyhle knihy se hodně soustředí na vztahy ústředních hrdinů, ale když už si autorka vymyslí zajímavý svět a zápletku, kterou hodí postavám na hlavu, mohla by se jim taky věnovat. Tady mi přijde, že ani autorka sama to vlastě neměla pořádně promyšlené, jen potřebovala nějaký dvorek pro svou romanci. Mě tyhle knihy většinou relativně baví, je to fajn oddechovka, je to dobře napsané, odehrává se to v zajímavém prostředí. Ale autorka prostě až moc kašle na zápletku, co si vymyslela. Des mi taky byl mnohem sympatičtější na začátku. A kdo mi ani tady nepřirostl nijak k srdci, byla obhroublá Temper. Já prostě nemám ráda, když někdo neumí prohodit dvě věty bez nadávek a chová se jak pubertální křupan. Třeba Malachiáš by mě zajímal mnohem víc, ale vedlejší postavy tu opravdu skoro nemají prostor, což je škoda. Celkově vzato, jak mi u prvního dílu přišel Handlíř jako zajímavý nápad a neotřelé fantasy, tak to postupně sklouzlo do naprosto typického erotického vílího průměru, až takřka nudného. Nic zajímavého, co by mě kdoví jak nadchlo, což je vážně škoda. Mělo to potenciál.... celý text

Paměti pařížských katů 1992, Charles Henri Sanson

Zaujal mě námět, ale provedení mě vůbec nechytilo. Celé mi to přišlo poměrně nevyvážené a nezáživné. Knihu jsem každou chvilku odkládala a do čtení se vlastně spíš nutila. Zkrátka mi to vůbec nesedlo.... celý text

Ztraceni 2021, Anita Frank

Příběh má zajímavý námět a je to taková celkem fajn duchařina. Ale na můj vkus se dost vleče. V první polovině knihy se nic moc neděje, až na pár náznaků a docela jsem se místy do čtení i přemlouvala. Nějak víc se to začíná rozjíždět až v druhé polovině knihy, hlavně ke konci a tak si čtenář docela počká. Autorka píše čtivě, ale kdyby tam bylo méně té omáčky kolem, tak by mne to bavilo mnohem víc.... celý text

Vládce hvězdné oblohy 2023, Laura Thalassa

Druhý díl mě trošku zklamal a tak jsem doufala, že se konečně alespoň tady začne něco dít nebo se doplní nějaká fakta, když je to z Desova pohledu a jde o doplňkovou knihu. A ze začátku to bylo vážně fajn, dozvěděli jsme se něco z jeho života, minulosti a postupu na královské místo. Ale od chvíle, co se čas posunul ke Calii se z toho vlastně stal jen přepis prvního dílu z Desova pohledu. Doplněný o neustále ochání nad tím, jak je jeho vyvolená úžasná a krásná a jeho slovník se smrskl na družka, andílku a zmocni se jí. Vůbec mě to pak už nebavilo a vlastně jsem ráda, že to bylo kratší. Celkově to nepřineslo nic nového a snad bude poslední díl už lepší.... celý text

Maková válka 2022, R. F. Kuang (p)

Maková válka mě zaujala popisem i nadšenými reakcemi. Ale asi jsem šlápla trošku vedle. Ze začátku mě čtení poměrně bavilo, i když to bylo lehce šablonovité ve stylu chudé siroty, co všechny překvapila a dostala se tam, kam se jiní škrábali jen horko těžko. Ale když se pak děj posunul, tak už to nepřipomínalo nějaké klišé a já čekala nějaký posun. Ale jak stránky ubíhaly, tak mi došlo, že mi jsou vlastně všechny postavy lhostejné, protože jsou víceméně ploché a nebýt politiky a řešení války, tak ani ten svět nemá co nabídnout. A právě to neustálé tažení mě prostě nebavilo. Od vypuknutí války jsem se zkrátka začala nudit, příběh se táhl a já už si vlastně přála, ať už je konec. Na další díly mě to nenavnadilo.... celý text

Neznámý žalm 2023, Laura Thalassa

Do druhého dílu jsem se pustila hned po tom prvním, protože jsem byla samozřejmě zvědavá a doufala jsem v nějaké odpovědi, které jsme v jedničce nedostali. Ale bohužel, jsem trošku zklamaná. Většinu knihy se prakticky nic neděje. Vlastně jen sledujeme, jak Des a Callie cukrují. Mě se jako pár celkem líbí, ale ocenila bych taky nějaký posun v ději a ne jejich neustálé cvrlikání. Navíc vše řeší sexem, což mi přijde takové meh a lehce toxické, ale co už, každý vztah je jiný. Občas se s někým pohádali, občas s někým v jiné říší poměřili pindíky ve vílím stylu a to bylo tak všechno. Něco se konečně začne dít až skoro ke konci.¨ A na to, jak je Handlíř vychytralý, intrikánský atd atd, tak mu některé věci dotíkají celkem pomalu. To, co jim docvaklo na konci, jsem vytušila asi v půlce knihy. Ale budiž. Taky bych se obešla bez Temper. Už jsem si toho všimla ve víc knihách, ale proč sakra autorky dávají svým hlavním postavám za nejlepší kamarádky obhroublé, nevycválané a věčně nadržené husy? Nemůžu té postavě vůbec přijít na chuť. Ale protože se tady vyřešilo jen něco a pořád je v ději dost otázek, tak si další díl určitě přečtu, protože mě to prostě zajímá. A protože se mi taky líbí ten svět a vztah hlavních postav. Jen by to zkrátka chtělo se trošku víc soustředit na děj a ne jen na ně.... celý text

Rapsodie 2022, Laura Thalassa

Ke knize mě dovedla spíš zvědavost, jednu dobu jsem ji viděla všude. Ale vlastně jsem moc nevěděla o čem je, takže jsem neměla žádná veliká očekávání. A jsem příjemně překvapení. Kniha se dobře čte, místy je vtipná, postavy jsou taky fajn. Na můj vkus mi to ale přišlo lehce nevyvážené. Ze začátku mě to vážně bavilo, celá ta záležitost kolem Handlíře, dluhů a i fakt, že je Callie siréna, což taky přinášelo trošku toho nového. Jak se ale začne jejich vztah prohlubovat, tak to začíná spadat do trošku klasických vílích a romantických vod. Hlavně pokud jde o vztah hlavních protagonistů. Záležitost s dvory se opakuje v mnoha vílích romancích. A nijak mi to nevadí, když je to pak uchopeno po svém. Což tady je, ale je fakt, že se člověk při čtení o dvořech a králích zkrátka neubrání srovnávání, protože Maasová dvory předvedla jako takovou zažitou vílí mytologii a je to použito v mnoha fantasy. Ale nijak mi to tu nevadilo. Calla i Des mi byli sympatičtí, ale jejich neustálé kočkování se mi líbilo mnohem víc než následný prohlubující se vztah. Začalo se to stávat trošku předvídatelným a mnoho věcí mi docvaklo dřív než těm dvěma, co se děje týká. A po nějaké době mi trošku lezlo na nervy opakování některých slov a obratů. Není třeba pokaždé zmiňovat, jak moc tričko obepíná Desovy svaly, nebo že má pekáč buchet. A protože nemám ráda rádoby roztomilé přezdívky, tak mi docela lezlo na nervy nadužívání slova Andílek. A bez pipky bych se taky obešla. Ale celkově vzato je to fajn čtení propojující vílí a náš svět z pohledu sirény, což nebývá tak časté. Je to napsané svižně, čte se to samo. Je to sice víc romance než fantasy, ale to jsem tak nějak očekávala. I když se to na můj vkus trošku moc plácá v těch emočních a romantických záležitostech a důvod, proč Handlíř Callii vyhledal, byl spíš upozaděn. Přitom mi to zrovna přišlo dost zajímavé, ale řeší se to tam jen minimálně. Ale další díl si přečtu, zajímá mě, jak se to bude vyvíjet dál a je to rozhodně fajn odpočinková literatura, po které ráda sáhnu.... celý text

Požár v klášteře 2010, Marie Cristen (p)

Obecně mám historické romány a příběhy ráda, ale tady jsem bohužel trošku narazila. Nemohla jsem se začíst, příběh mě pořádně nevtáhl a brzo mě začal i nudit. A ty části, které mi zajímavé přišly, autorka podle mě vcelku odbyla. Na další díly mě to nijak nenavnadilo.... celý text

Woodhill 2024, Eleanor Corvin (p)

Námět knížky je sice zajímavý, ale přijde mi to jako nevyužitý potenciál. Svět se tu buduje naprosto minimálně, přitom by taková dystopie mohla být zajímavá. Jenže kvůli nepropracovanosti jsem si nebyla schopná vše pořádně představit. Něco znělo jako čistý středověk něco jako zapomenutý moderní svět. A mě to pořád nešlo dohromady. Navíc mi nesedělo, že je to teprve deset let od pádu. Charaktery taky nic moc. Víc zajímavé mi připadaly ty vedlejší, které tolik prostoru neměly. Samotná Lexi mi přišla nemastná neslaná. A Brodericka definovalo pouze to, že byl ramenatý, neustále zamračený a dominantní. Což nám Lexi nezapomíná připomínat pokaždé, když se na něj podívá nebo k ní promluví. Kdyby to náhodou čtenář během té chvilky zapomněl. Dějově mi přišlo, že se to plácá pořád na místě. Občas vykoukl nějaký ten přízrak, pak zase zmizel, pár útoků a nesmělo chybět pár sexuálních scén s těmi stejnými plky, co najdeme v každé knížce pro dospívající dívky nebo v lehce erotické literatuře. Myslela jsem, že když jsou charaktery starší, tak to bude celé trošku dospělejší, ale kdyby Lexi i ostatním bylo třeba osmnáct, tak to nic moc nezmění. Přitom je to škoda. Kdyby se autorka trošku víc soustředila na budování světa a vysvětlení všeho kolem temnonošů a pádu, tak by z toho mohl být vážně fajn svět. Tahle se ale vše dozvíme spíše okrajově. Když se ale člověk prokouše prvními sto stranami, které se trošku plouží, tak to vcelku dobře odsejpá, autorka píše dobře a svižně, jen ten děj zkrátka pokulhává. Taková oddechovka, která vás ze židle zrovna nevystřelí.... celý text

Marie Terezie - zakladatelka moderního státu 2013, Jean-Paul Bled

Další z mnoha knih o životě a vládě Marie Terezie, která se mi dostala do rukou. Tahle kniha je čistě faktická, plná informací, a a jmen. Tím se stává ale lehce nezáživná a působí spíš jako učebnice. Nedozvěděla jsem se nic moc nového a ani jsem to nečekala, ale s ohledem na způsob, jakým je kniha napsaná, jsem se do čtení spíše nutila a neoslovilo mne to tolik, jako jiné knihy o jejím životě.... celý text

Oranžová je nová černá - Můj rok v ženské věznici 2014, Piper Kerman

Do knihy jsem se taky pustila až po seriálu a i když jsem věděla, že se seriál knihou spíš jen inspiroval, tak tohle mi přišlo docela slabé. Asi jsem čekala trošku větší drama, ale nepřišlo mi, že by Piper prošla něčím tak moc zásadním, aby to bylo nutné zpracovat do knihy. Přišlo mi to takové nijaké, jak dějem, tak postavami i zpracováním. I v seriálu mi Piper moc nesedla, ale tam to vyrovnávaly vedlejší postavy. Tady je ještě větší slepice a naivka. Zkrátka dost nevýrazný průměr.... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Knížku jsem nějakou dobu spíš přehlížela, ani jsem netušila o čem je a pustila se do ní spíš z nudy. A nejsem nějak zklamaná, ale ani nadšená. Rozhodně má kniha neotřelý námět a je dobře čitelná. Možnost vyzkoušet si jiné verze svého života je určitě zajímavý koncept, ale velice rychle je jasné, kam to povede. Nora mi jako charakter přišla bohužel vcelku nijaká. Ne špatná, ale zkrátka nijaká. A to byl asi právě její hlavní problém, to hledání sama sebe a nerozhodnost, kvůli které skákala ze života do života. O čemž je vlastně i celá kniha . Perfektní život bez chyb prostě neexistuje a Noře to docházelo velice dlouho. Ale bylo mi jasné, jak se nakonec rozhodne. Vcelku vzato ale docela příjemná četba k zamyšlení, jen na můj vkus trošku utahaná a Noře zkrátka chybí nějaká sympatická stránka osobnosti.... celý text

Velká kniha historických otazníků 2002, Ervín Hrych

Kniha mě v knihovně zaujala anotací, ale obsahem pak už bohužel moc ne. Odpovědi na otázky, které kniha pokládá, buď čtenář dostane neurčitou a zdlouhavou formou nebo je to odkloněné docela. Taky mi moc nesedělo, jak mnohdy autor oslovoval čtenáře, jako když přenášející oslovuje své diváky. Doufala jsem, že se dozvím nějaké nové nebo zajímavé informace, ale vesměs to bylo opravdu jako učebnice dějepisu, kterou každý z nás už někdy držel v ruce, jen pojaté jinou formou.... celý text

Mrtví do soumraku 2009, Charlaine Harris

Seriál jsem viděla a tak mě zajímala předloha. Nečekala jsem žádné literární dílo, přeci jen ani seriál není pecka kinematografie, ale tohle mi přišlo dost průměrné. Styl psaní je dost jednoduchý, místy se i střídá použitý čas a některé myšlenkové pochody Sookie byly prostě divné. Chápu, že to má být spíš romanticko-fantasy oddechové čtení, ale v mnoha ohledech to bylo dost ploché. Hlavně teda charaktery. Ty mi kupodivu přišly v seriálu vykreslené lépe. Třeba sourozenecký vztah Sookie a Jasona nebo v baru. Seriál si taky něco přidal a mnohem víc se soustředil i na ostatní postavy. Třeba mě překvapilo, že tu nefiguruje Tara a spousta dalších. Vše se točí čistě jen kolem Sookie a ta tu působí jako mnohem naivnější a dětinštější slípka než v seriálu a docela mě štvala. Zkrátka typická hloupá blondýnka. Zkrátka takové oddechové a velice nenáročné čtení. Jedna z mála výjimek, kdy je televizní verze lepší.... celý text

Lolita 2007, Vladimir Nabokov

S hodnocením jsem váhala. Protože nemůžu říct, že by se mi to kdo ví jak líbilo, ale nebyl to ani žádný odpad. Nečte se to úplně snadno, většina popisků a myšlenkových pochodů je příšerně zdlouhavá a nezáživná a neustálé listování sem a tam (protože neumím francouzsky), bylo taky otravné. Humbert umí svoje touhy květnatě okecat. To se mu musí nechat. Nijak tím ale nevyvrátí, že je to obyčejný prasák a nemocný manipulant, co má Lolitu jen jako objekt své touhy. Jen se snaží si to omlouvat nechutně alibistickým stylem, třeba že když to jinde staří dědkové dělají malým holčičkám a nikomu to nevadí, tak na tom vlastně není nic špatného. No, ty holčičky by asi nesouhlasily, ale těch se nikdo neptá. Celá knížka je vlastně jen jeho zpověď, kde si snaží svoje choutky všemožně znormalizovat a zabalit do líbivého jazyka. Děj to skoro nenabízí. Ta hra se slovy je tu sice ta pozitivní stránka věci, ale nestačí. Místy je to navíc už trošku moc. Humbert filozofuje, chrlí metafory a myšlenka jde úplně do ztracena, ale je roztahaná na tři strany. Nad některými slovy a obraty jsem navíc už od poloviny knihy ani nestíhala protáčet oči, jak mě štvaly. Nymfička mě s každou stránkou víc a víc znechucovala. Naštěstí tu nebyly nijak explicitně popsané sexuální scény. Humbertovy myšlenkové pochody plné zdrobnělinek a zaobalených metafor to vynahradí. Rozhodně ne lehké čtení, které mi stačilo jednou.... celý text

Jantarové oči 2013, Vilma Kadlečková

Kniha a celá série mi byla doporučená, jako kvalitní a promyšlená četba odehrávající se ve sci-fi světě. Což mě nalákalo. Ale přišlo zklamání. Autorka si rozhodně vytvořila dost promyšlený svět plný pravidel, rituálů a složitých názvů točící se okolo mimozemské rasy. Ale taky je to vcelku komplikované, nezáživné a nevysvětlené. Čtenáře hodí do děje a ten se musí sám postupně zorientovat. A bohužel to není vůbec poutavě napsané. Nijak tomu neupírám vyzrálost a promyšlenost, ale hrozně mě to nebavilo a přemýšlela jsem, jestli jsem divná já nebo se tam vážně nic neděje. Zhruba u strany sto mi došlo, že se prd stalo a že vlastně moc nevím, o co postavám jde a o čem to má pořádně být. Ty zdlouhavé vnitřní monology mne taky pomalu začaly ubíjet. Nepřišlo mi ani, že bych četla první díl, ale třeba už třetí, protože mi to vůbec nepřipadalo jako úvod série. Dočíst tu knihu byl pro mě docela boj. A představa dalších sedmi knih mě rozhodně nenavnadila, spíš naopak. Zhruba od půlky jsem se pekelně nudila, postavy mi nepřišly vůbec sympatické, ale spíš ploché a arogantní (až na Pinky, která byla pro změnu spíš neurotická a otravná) a jejich osud mě přestával čím dál víc zajímat. Přitom kdyby autorka využila svou schopnost pracovat s jazykem trošku jinak, mohlo z toho být skvělé a akční sci-fi. Ale já málem usnula. Další díly určitě číst nebudu.... celý text

Marie Kristýna, nejmilejší dcera Marie Terezie 2016, Jiří Hanibal

O Marii Terezii a jejích dětech a vládě jsem už přečetla několik knih, ale takhle o jedné z dcer ne a byla to příjemná změna. Na jednu stranu byla Mimi protěžovaná a měla mnoho výhod, ale věřím tomu, že i právě kvůli tomu opravdu s ostatními sourozenci moc nevycházela. A asi nebylo zrovna snadné vyrůstat s takovou hromadou bratrů a sester, kteří neměli takovou přízeň matky, jako právě Marie a dávali jí to najevo. Což se tady povedlo celkem dobře zachytit. Vždycky mě navíc zajímal její vztah s manželkou jejího bratra a tady je to podané zase z jiného úhlu než jsem zatím četla. Jediné, co mi trošku nesedlo, bylo to střídání pohledů. Kapitoly o Mimi byly z jejího pohledu, ostatní ne. To samé to skákání v čase. Přišlo by mi logičtější psát to celé stejně a souvisle v jedné časové lince, ale to je spíš takový detail.... celý text

Kouř 2017, Dan Vyleta

Ta myšlenka Kouře je sice zajímavá, ale je to špatně čitelné, nezáživné a začala jsem znuděně přeskakovat. Vůbec mi to nesedlo. Ani použitý čas, postavy, ten rádoby děj. Sáhla jsem po ní náhodou v knihovně a byl to hodně veliký přehmat.... celý text