TheRaven
přečtené 1373
Pampeliškové víno
2020,
Ray Bradbury (p)
Jízda na duze. Spousta nostalgie vylisované jak ty pampelišky a vydestilované do maximální možné koncentrace. Bezstarostné dětství, nekonečné letní dny a dospělost natahující své nenechavé pařáty. Je tu všechno, co máme rádi na Sem přichází něco zlého, Temném létě či Smrti před úsvitem, ale v takovém množství, že se to místy lepí spíš jako pampeliškový med. Postavy bez ohledu na věk či socioekonomický status nepřetržitě pronášejí duchaplné proslovy, které by se všechny do jednoho daly zarámovat jako citáty vyjadřující nějakou hlubokou životní pravdu. Snad i proto jednotlivé figurky poněkud ztrácejí na autenticitě, živosti, a působí spíše jako dokonalí, nelidští roboti z Bradburyho verze Stepfordských paniček. S Pampeliškovým létem se to má tak trochu jako s tím strojem na štěstí Lea Auffmanna. Západy slunce jsou krásné, ale nechcete na ně koukat celý den. Přesto je Pampeliškové víno vtipné, čtivé, kouzelné, poetické a hluboce pravdivé přinejmenším v tom, jak idealizovaně většina z nás na dětství vzpomíná. Nepochybuju, že se do Green Townu ještě někdy na jedno léto vrátím.... celý text
Stepfordské paničky
2004,
Ira Levin
Krásná utopie! Můžeme jen snít. Ale třeba Elon pomůže. (Doufám, že to nemusím vysvětlovat.)
Říše světla
2009,
Jill Jonnes
Nesmírně poutavě napsaná kniha o objevování elektřiny, válce elektrických proudů, první popravě na elektrickém křesle, tvrdém boji o patenty, světové kolumbovské výstavě v Chicagu v roce 1893, spoutání energie Niagarských vodopádů pro výrobu elektřiny a samozřejmě o Edisonovi, Westinghouseovi a Teslovi. Poprvé jsem Říši světla četl někdy v roce 2012, kdy mě naprosto uhranula, ale po těch letech už vzpomínka docela vybledla. Dal jsem si proto po dvanácti letech opáčko a fungovalo to stejně dobře. Díky taky za doslov, byť stručný, o elektrifikaci v českých zemích.... celý text
Hnízdo
2023,
Gregory A. Douglas (p)
Tuctový zvířecí horor s velmi jednoduchou dějovou linkou, očekávatelnými zvraty a prkennými postavami. To by ale zase nemuselo tak vadit, kdyby nabídl aspoň něco navíc, třeba promyšlenější gore (jakkoli na něj nejsem nijak zvlášť vysazený), větší nadhled nebo o fous šílenější vysvětlení, jak se z mírumilovných švábů stala „inteligentní“ krvelačná monstra. Neobytně se mi během čtení na mysl vkrádalo srovnání s podobně starými, ale o dost zábavnějšími Slimáky. A obávám se, že na výsledném dojmu se podepsal i překlad. Jsem rád, že lidi z Golden Dogu vedle podpory tuzemských hororových nadějí i starých harcovníků vydávají také zajímavé překladové kousky, ale jenom nadšení nestačí. Chtělo by to věnovat kapku větší péči samotnému textu, protože nejspíš nebudu sám, kdo si podobnou blbinu nedokáže příliš užít, když ho každá druhá věta tahá za ucho. Každopádně jsem teď zvědavý na filmovou adaptaci z osmaosmdesátého.... celý text
