Thrawn89 přečtené 310

Thrawn: Spojenectví 2019, Timothy Zahn

Jak již bylo popsáno, hlavním problémem knihy je její rozpůlení do dvou nezávislých příběhů, které se sice na konci propojují, ale výsledek tohoto propojení není dostačující proto, aby zdůvodnil takový prostor pro příběh z klonových válek, který je jednoznačně slabší než linie Thrawn - Vader. Příběh s Anakinem a Padme dle mého šlo vyřešit dvěma, třemi kapitolami a více se soustředit na vztah Thrawna s Vaderem, který byl velmi zajímavý a dobře napsaný. Celkově se mi líbil i příběh na pozadí, který především v závěru vede k zajímavým úvahám a tématům, která budou doufám zpracována v posledním dílu. Příběh z klonových válek byl slabší, nikoliv však špatný. Subjektivně mě však vadil velký prostor pro Padmé, která mě v příběhu rušila. Celkově tak vnímám knihu trochu jako promarněnou příležitost, kdy až moc prostoru směřovala špatným směrem. Rozhodně však opět patří k tomu lepšímu z nového canonu a napjatě čekám na závěr, který už snad konečně bude na plné hodnocení...... celý text

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu 2017, Becky Chambers (p)

Na tomhle je hodně vidět, že to psala žena, takové holčicí sci-fi. Žádné vesmírné bitvy, žádné politické šachy mezi galaktickými říšemi, žádné rozsáhlé popisování vesmírných technologií (až na poměrně zajímavé a originální "tunelování v podvrstvě"), nic takového. Celá kniha je vlastně jen o vzájemném vztahu rasově různorodé posádky vesmírné lodi, která letí vyřídit jednu zakázku. A až na jednu drobnou epizodu je to celé bez jakéhokoliv napětí či zvratu. Trochu napětí se dotaví pouze v závěru, ale ani to nebylo v zásadě nic velkého, co bych očekával po 90% nudně se linoucího děje, který se jen tak děje... :) Pro mě trochu málo, ani zdaleka se to neblíží mému vkusu, ale je třeba ocenit několik věcí, které mě nakonec dotlačily k tomu, pustit se do dalšího dílu a dotlačit hodnocení na 3 hvězdy. Autorka si dala záležet a umě vytvarovala mnoho rozličných ras, které jsou jedinečné a zajímavé. Rozhodně nejde o klasickou situaci z mnoha sci-fi, kde je sice také mnoho ras, ale všechny se chovají a působí jako lidé. Líbili se mi také originální názvy mnoha běžných věcí, které tomu dávaly šťávu (i když ze začátku trochu mátly) jako např. kafe/meku. Bohužel nejzajímavější rase, ke které naše posádka směřuje, Toremi, je věnováno po hříchu málo prostoru a doufám, že to bude v dalším díle napraveno. Všichni členové posádky (a některé další vedlejší postavy) jsou tak nechutně milí a příjemní, že to po většinu knihy spíše štvalo (a ten jeden co vybočoval si to v závěru taky zkazil), ale nakonec si člověk k nim chtě nechtě musí nějaký vztah vytvořit. V tomhle je vidět nejsilnější zbraň autorky a to mimořádná schopnost práce s emocemi a pocity postav. Po dočtení mi přijde, že je znám, že jim rozumím. I to mě vede k nutkání číst další díl. Ačkoliv knize právem vyčítám absenci nějakého silného příběhu, musím říci, že kniha má velmi čtiví styl. Čte se lehce a čtenář ji tak nějak proplouvá, až je najednou na konci a ani neví jak... A někdy je dobré číst knihy, u kterých moc nepřemýšlíte, ale spíše jimi tak nějak příjemně proplouváte.... celý text

Násilí 2013, Slavoj Žižek

Podnětná kniha, která jak je u Žižka zvykem, převrací některá zaběhlé proudy uvažování. Ačkoliv originální vydání vyšlo již v roce 2008, jsou výstupy této knihy možná ještě aktuálnější dnes, po 11 letech.... celý text

Tekuté zlo 2018, Zygmunt Bauman

Zajímavé a podnětné čtení, ve kterém jsem se však ne vždy našel. Kniha je vystavena na konceptu tekuté modernity, se kterou přišel Bauman na přelomu tisíciletí (dobře rozvijí např. Ulrich Beck). Tento mimořádně vlivný a pro pochopení současné situace důležitý koncept však touto knihou není v zásadě nijak dále rozvíjen. Proměnlivá, silně individualizovaná, konzumní a globalizovaná společnost, jejím ideologickým ukotvením je neoliberalismus má přirozeně i své stinné stránky, které autoři označují jako tekuté zlo. Tekuté zlo však manifestují na příkladu rozkladného vlivu neoliberální ideologie na západní - euroatlantický - prostor, ale současně také na putinismu v Rusku. Především Donskis přitom dle mého podléhá pochopitelnému, ale zjednodušujícímu pohledu na Rusko, které šmahem označuje za fašistické, jako by touto nálepkou označil putinismus za vyřešený problém. Projevuje se to mimo jiné křečovitou snahou naroubovat Orwellův svět z knihy 1984 na současné Rusko ačkoliv tato analogie kulhá na obě nohy. Bauman se naopak snaží správně poukázat, že současné tekuté zlo má blíže spíše k huxleyovské Konci civilizace. Oba autoři také dle mého podléhají jednoduché cestě morálního rozhořčení nad stavem společnosti, která však končí u lakonického TINA (There is no alternative). Možná ale není morální rozhořčení tím, co bychom proti TINA měli postavit.... celý text

Pražské jaro 2018, Martin Schulze Wessel

Pražské jaro jednoznačně patří mezi nejvýznamnější intelektuální a morální momenty našich dějin. Je smutné, že soudobá mediální pozornost se (z aktuálních politických důvodů) zaměřuje téměř výhradně na invazi samotnou nebo na tragické události po ní (Palach). Co ale znamenalo Pražské jaro, jak vzniklo a co se dělo ve společnosti před invazí, to zůstává jaksi stranou zájmu. Možná i díky německé národnosti autora je kniha zbavena jakéhokoliv patosu nebo nánosu ideologizace. Pražské jaro je popsané takové jaké bylo. Tedy jako obrovské kulturní a morální vzedmutím národa, které paradoxně začalo v samotné KSČ a které bohužel narazilo na limity mezinárodního blokového uspořádání.... celý text

Agrese, násilí a psychologie moci 2010, Jan Poněšický

Zánik impéria 2017, John Scalzi

Pod touto knihou si nikdo nesmí představovat žádné převratné sci-fi. Je to poměrně čtivé, protože autor zvolil velmi přístupný jazyk plný vulgarit a jadrnosti. Navíc některé hlavní postavy a jejich dialogy či proudy myšlenek byly celkem humorné. Bohužel celé to na mě působilo až přehnaně a místy prvoplánově. Styl psaní však není tím největším problémem. Kniha operuje s celkem zajímavým námětem, který rozhodně mohl být využit mnohem výrazněji. Celý problém Toku, který mě skutečně zajímal však působí jenom jako kulisa poměrně primitivně podaného příběhu o politikaření bez větších dějových zvratů. Kniha jde lineárně vpřed a tak vlastně již brzy víte jak to dopadne. Závěr pak byl vyloženě slabí. Nechci však tuto knihu zatracovat. Pokud hledáte nenáročnou a rychlou četbu se zajímavým námětem a dobrými postavami a dialogy, naleznete, co hledáte. Pokud však hledáte propracovanou sci-fi, pak budete spíše zklamáni.... celý text

Politický řád a politický úpadek 2018, Francis Fukuyama

Velice komplexní kniha popisující růst a úpadek politických institucí. Autor předestírá celou řádu velice důležitých otázek ve vztahu ke kvalitě institucionálního zakotvení demokratické společnosti, neboť právě instituce vnímá jako klíčovou proměnou v politickém systému. Je to tedy liberálně-konzervativní přístup. A právě v rámci tohoto myšlenkového proudu můžeme tuto knihu zařadit na pomyslnou špici současných politických analýz. Autorovy závěry jsou velmi přitažlivé a uvěřitelné. Klíčová je zde především analýza americké situace, ale velice se mě mimo jiné líbila i analýza čínské situace, která dle mého mířila bez zbytečného ideologického balastu tím správným směrem, jak o této zemi uvažovat. Na závěr bych konstatoval, že Politický řád a politický je jedním z vrcholných děl institucionalistické reflexe současné globálně-politické situace a silnou alternativou k v současnosti převládající socio-ekonomické analýze spíše levicovějších autorů.... celý text

Čína 2002, Vladimír Liščák

Vzpomínka na Zemi 2018, Liou Cch'-sin

Klobouk dolů. Pan Liou Cch'-sin se dle mého může s klidem postavit po bok těch největších jmen vědecko-fantastické literatury jakými jsou Asimov, Lem a další. Neskutečná imaginace, plná těžko představitelných situací, která přitom působí tak uvěřitelně... První dva díly triologie byly vynikající, ale přece jenom jim něco chybělo. První díl se mi zdál poněkud chaotický, druhý pak obsahoval zbytečně moc vaty. Závěrečný díl je však opravdové opus magnum. Autor jdoucí za hranici představitelného dokázal skloubit na jednu stranu v zásadě jednoduchý, ale přitom nesmírně detailní a promyšlený příběh o historii lidstva a vesmíru. Příběh, který je plný zvratů, překvapení a těžko pochopitelných, přitom však úžasných předpokladů. Co je však nejdůležitější, celé je to čtivé od začátku až do konce. Přitom nejde o jednoduchou knihu, která navíc čítá 751 stran. Nebudu se zbytečně rozepisovat, pouze zmíním tři věci, které mě mimořádně zaujaly. První byly Jün Tchien-mingovy pohádky, které naprosto geniálně metaforicky převyprávěly autorovi fyzikální předpoklady. Za druhé úžasný popis čtvrté dimenze a vůbec celkové zpracování multidimenzionality. A za třetí pak pojetí času, jako klíčové veličiny ve vesmíru jejíž vliv si se svými jepičími životy ani neumíme představit. Nezbývá než vřele doporučit a loupnout sem plné hodnocení.... celý text

Vyhořelá společnost 2016, Byung-Chul Han

Kniha rozhodně není příliš čtivá a prospělo by jí i trochu zestručnit, protože některé teze se opakují, každopádně jde o velmi podmětnou knihu, která nabízí řadu důležitých myšlenek pro pochopení stavu současné společnosti i jednotlivce. V naprosté většině nelze než s autorem souhlasit. Určitě knihu doporučuji minimálně prolistovat (čemuž napomáhají krátké a v zásadě nezávislé kapitoly, do kterých je kniha členěna). Mám jen 2 obecné kritické poznámky: 1) Autor působí velmi pesimisticky a především fatalisticky. Vyznívá tak, že nastavené trendy jsou nezvratné a neúprosné. Dle mého nebere v potaz schopnost člověka vytvářet si určitou imunitu. Tato imunita se může projevovat už jen snahou o vymanění ze světa "on-line" (stále více lidí např. vůbec nepoužívá sociální sítě) nebo jen tím, že si člověk uvědomuje hrozby digitálního světa (nikoliv jen bezpečnostní ale i psychické) a dle toho jedná. Člověk dle mého dokáže v digitálním světě přežít i bez vyhoření. Další imunitní reakcí, kterou bohužel zatím využívají spíše političtí obchodníci ze strachem je snaha člověka hledat v digitálním moři rozpuštěných Já nějaké identitární kotvy. Myslím, že je velkým úkolem dneška směřovat toto hledání identitární kotvy do "bezpečných přístavů" tak, abychom se vyhnuli různým vypjatým nacionalismus, rasismům apod... 2) Z autorova psaní má člověk pocit, jako by dnešek (respektive budoucnost) byla nějak mimořádně špatná, zlá, "nežitelná" a především horší než minulost. Myslím, že to tak není, a že nikdo ve skutečnosti ani návrat do minulosti nechce. Řešit tyto problémy je stále příjemnější než řešit problémy, které měli lidé v průběhu 20. století i dříve. Vstupujeme prostě a jednoduše do nové éry, která je kvalitativně jiná, než jaká byla minulost a je jen na nás zda skončíme v diktatuře pozitivity a sebekontroly, nebo jen ve svobodnější a efektivnější společnosti. Jedno je však jisté, ráje na zemi se asi nikdy nedočkáme, takže vždy budou problémy, se kterými budeme muset bojovat.... celý text

Thrawn 2018, Timothy Zahn

Thrawn jako moje nejoblíbenější postava ze světa SW je zpět a jsem za to nesmírně rád, především proto, že zůstala v rukách Timothy Zahna. Thrawn se tak vrací v plné parádě, opět nedostižitelně geniální a tajuplně zajímavý. Určité míchání prvků Legends a nových prvků pro Canon mě nevadí, naopak jde o dobrou kombinaci symbolů pro staré fanoušky a nové příběhové linie, po které se může Thrawn rozvíjet. Přesto knize nemohu dát plné hodnocení, protože tam mám několik výhrad. Příběh je rozhodně dobře promyšlený, kniha drží tempo, nejsou tam hluchá místa (možná trochu moc prostoru pro Pryce, viz níže) a vše tak nějak logicky postupuje vpřed. Přesto nejde o TOP příběh v porovnání s dalšími knihami o Thrawnovi ani s mnoha dalšími knihami ze SW univerza (především z Legends, naopak v rámci Canonu jde o silný nadprůměr). Prostě v porovnání se starou trilogií, mojí mimořádně oblíbenou Mezigalaktickou výpravou nebo nedávno dočtenými knihami s tématikou sithů (Darth Plagueis, Darth Bane...) působí ten příběh trochu jako slabší odvar. Ale nechci aby to znělo nějak příkře, příběh rozhodně dobrý je, ale když jde o knihu o Thrawnovi, mám prostě trochu vyšší očekávání. Druhý problém představuje Arihnda Pryce. Ačkoliv její příběhová linka nepůsobila uměle a do celkového příběhu knihy celkem logicky zapadla, tak mě jako postava ničím neoslovila. Šablonovitá outsiderka, odhazující za sebe minulost, aby se skrze politické machinace dostala k moci. Nic navíc, nic co by člověka zaujalo. A její interakce s Thrawnem mě nijak zvlášť také nezaujala (nehledě na to, že jí ani moc nebylo). Vůbec by mě nevadilo, kdyby ji v knize bylo věnováno méně prostoru ve prospěch Thrawna a myslím, že by to ani ve výsledku ničemu nevadilo. Jsou tam ještě nějaké drobnosti, např. bych ocenil více prostoru pro rozmluvy mezi Císařem a Thrawnem, které by mě velmi zajímaly. Eli Vanto je dobrý žák a svoji roli zvládá dobře, ale kvalit Pellaeona nedosahuje. Ocenil bych i více bojových situací, kde by se mohl Thrawn vytáhnout. No ale to jsou spíše drobnosti. Shrnu-li to, tak jde o dobrou knihu s výbornou hlavní postavou, která rozhodně patří mezi to nejlepší z Canonu, ale kvalit Legends nedosahuje. Knize dávám s odřenýma ušima 4 hvězdy a doufám, že další díl už mi umožní dát plné hodnocení.... celý text

Poslední království 2009, Bernard Cornwell

Výborné počtení... Cornwell píše velmi čtivě a svižně. V knize nebyla žádná vata, žádné hluché místo. Jen řinoucí se děj. Ačkoliv bych si dovedl představit ještě naturalističtější ztvárnění, musím říci, že mě také potěšila historická uvěřitelnost celého vyprávění, které vůbec nepůsobí jako by ho psal současník. Postavy se chovají, jak si představuji, že se chovaly v tehdejší době. Velmi mě bavil střet křesťanského a pohanského světa. Na jedné straně křesťané, kající se, bojící se života, který si zjednodušují vírou v zázraky a čekáním na život po životě a na druhé straně Dánové, kteří život přijímají a kteří ho prožívají. Ačkoliv si uvědomuji dlouhodobý pozitivní vliv křesťanství na formování toho co dnes nazýváme Západ (v jiných náboženství svoboda a demokracie nevznikly), tak musím říci, že jsem fandil Dánům a jejich "opravdovému životu". Uhtred je dobře napsaná postava, se kterou se člověk dobře sžije a těším se, co přinese další díl.... celý text

Hledali spravedlivější svět 2000, Miloslav Ransdorf

Ač z pera komunistického politika (ale především velmi sečtělého historika a filozofa), tak velmi zajímavá (bohužel velmi těžko čtivá) kniha o vývoji revolučního myšlení. Musím se přiznat, že knihu jsem nepřečetl celou, pouze vybrané pasáže, které mě zajímaly. Každopádně člověk musí smeknout před obrovskou zdrojovou základnou (navíc v několika jazycích), ze které autor vycházel. Právem byl označován za chodící encyklopedii... A její hlavní závěr, a sice, že lidská práva jsou revolučního charakteru, by asi dnešní liberální mainstream moc nepotěšil :)... celý text

Má kapitalismus budoucnost? 2016, Immanuel Wallerstein

Zajímavá kniha, která nabízí teorii krize kapitalismu jako světosystému a jeho možného pádu ale také představu o tom, že kapitalismus sice je v hluboké krizi, která ale nutně nemusí končit jeho pádem. Osobně se spíše kloním k druhé verzi. Nemyslím, že v dohledné době kapitalismus padne, spíše projde určitou transformací, která bude buď špatným směrem (autoritativní kapitalismus Čínské verze) nebo dobrým směrem (větší demokratizace, zvládnutí technologií ve prospěch společnosti atd.). Bohužel to zatím vypadá na první variantu. Doufám, že se mýlím.... celý text

Star Wars - Pohyblivý cíl 2015, Jason Fry

Průměrná kniha ze světa SW, která neurazí, ale ani nenadchne. Příběh je rozhodně nevýrazný a k tomu bez jakýchkoliv zvratů. Co mi také vadí je absence záporné postavy (jako byla Beck v Pašerákově zkoušce). Dozvědět se něco o kapitánce Khione a vidět příběh i jejíma očima by knihu určitě oživilo. Na druhou stranu se to čte svižně a příjemně, což je při absenci silnějšího příběhu či emocí důležité. Navíc, ačkoliv jsou hlavní postavy velmi šablonovité, nakonec jsem se s nimi celkem sžil. No a musím dodat, že i princezna Leia, jinak jedna z mých méně oblíbených postav, zde byla celkem snesitelná :)... celý text

Jiná Gabriela Koukalová 2018, Martin Moravec

Dávat komentář k této knize je mimořádně složité. Člověk totiž při jeho psaní chtě nechtě musí být ovlivněn vším tím humbukem, který se kolem této knihy a samotné Gábiny rozpoutal. Nezbývá mi tedy než se samostatně vyjádřit ke třem na jedné straně provázaným, ale z mého pohledu nutně odděleným věcem. 1) K samotné knize 2) ke Gábině jako člověku 3) společenskému poprasku, který to vyvolalo. 1) Samotná kniha je přesně tím, co jsem od ní očekával. Je to jednoduchá, nijak literárně kvalitní, ale lidsky přístupná záležitost, která vychází s deníkových zápisek autorky. Je překvapivě otevřená, v mnoha ohledech kontroverzní a určitě bych se nedivil tomu, kdyby na jejím konečném výstupu neměl vliv nějaký zkušený marketér (pan Koukal zřejmě). Současně ale také cítím, že toto marketingové opentlení je skutečně pouze opentlením, nikoliv samotným obsahem. Ten je nepochybně přímou výpovědí Gábiny. Tato výpověď je bohužel trochu chaotická, respektive mi to připadá jako když se vylijí emoce na papír. Chybí tomu nějaké zarámování do příběhu nebo alespoň do nějakého smysluplnějšího vyústění. Sledy událostí, pocitů, příběhů, lidí... ale ústí to v něco, kromě toho, že pochopíme, že to neměla v životě jednoduché? Necítím z toho žádné poselství, žádný verdikt. Jen takovéto, podívejte, tohle jsem prožila, hrůza co... Navíc tam jsou ony kontroverzní momenty, někdy i konfrontační tón vůči dalším (a veřejnosti známým) lidem. To se pak nedivme, že to vyvolá společenskou smršť. Je pak otázka jestli to byl záměr... dle mého ano, i když asi ne od Gábiny. Výsledkem každopádně je, že knihu pozitivně hodnotí ti, kteří se s tím emočně ztotožní (nasají ty emoce z knihy) a na ty druhé, kteří toto neprožijí. 2) Pokud jde o samotnou Gábinu, tak ten název knihy opravdu sedl. Je JINÁ. Díval jsem se na některé rozhovory, které po vydání knihy poskytla a přišlo mi, že je z toho všeho nesvá, často ani přesně nebyla schopna říci o co ji vlastně šlo. Přijde mi, že celý ten cirkus k ní prostě nepatří, že na to není osobnostně stavěna. Tu knihu asi fakt chtěla napsat, ale myslím, že nechtěla aby to proběhlo takto. O to horší, že s ní je evidentně do určité míry manipulováno a to směrem, který ji ničí. Samozřejmě však nelze než neříct, že její sportovní výsledky byly famózní a musíme k ní v tomto mít maximální respekt, bez ohledu na to vše, co se teď děje. 3) Jak už vyplývá z toho všeho co jsem napsal výše, domnívám (čistě dle mého názoru), že celý projekt knihy Gabriely Koukalové byl zneužit k čistému marketingovému vysávání peněz z jejího jména. Upřímná touha Gábiny říci svoje pocity, svůj životní příběh bohužel nebyla uchopena někým, kdo by citlivě a přitom s literární schopností tento její příběh převedl do něčeho skutečně prospěšného. Do něčeho, kde by bylo evidentně vidět, že to Gábinu posílilo, nikoliv oslabilo. Bohužel to však jen ukazuje širší problém bulvarizace a komercializace našeho veřejného prostoru, kdy je z jedné z nejnadějnějších českých sportovkyň a z citlivé a "jiné" ženy učiněna jen marketingová značka - JINÁ GABRIELA KOUKALOVÁ (kupte).... celý text

Tarkin 2015, James Luceno

Škoda nevyužitého potenciálu! Po naprosto skvělém Darth Plagueisovi, jsem se těšil na další knihu tohoto autora k výrazné záporné postavě Star Wars universa. Čekal jsem politické intriky a zákulisní hry navlečené na zajímavý příběh plný brutality a moci Impéria, bohužel se mi toho všeho dostalo jen tak napůl. Na jedné straně kniha nabízí poměrně dobře zpracovaný portrét samotného Tarkina, jeho mládí a výchovu na Planině, která mu vtiskla jeho psychologický profil. Zajímavá byla i spolupráce s Darthem Vaderem a ještě zajímavější (bohužel velmi krátké) byly prostřihy na Císaře (které daly vzpomenou na knihu Darth Plagueis). Bohužel však bylo celé imperiální pozadí, na které jsem se nejvíce těšil (jak fungovala vláda, jaké byly vztahy mezi hlavními protagonisty, jaké byly politické a mocenské pletichy) hodně upozaděno a příliš těsně spjato s hlavním příběhem, který sice nebyl úplně špatný, ale byl příliš přímočarý a bohatě by ho stačilo ztvárnit formou povídky. Co mě pak zklamalo ještě více bylo to, že ačkoliv jsme mohli díky této knize Tarkina celkem dobře poznat a pochopit, vlastně jsme se o jeho roli a činnosti v Impériu mezi epizodami III a IV moc nedozvěděli. Knihu přesto určitě doporučuji, bohužel však nemohu dát více než tři hvězdy.... celý text

Temný les 2017, Liou Cch'-sin

Stejně jako první díl, je i Temný les mimořádně originální sci-fi záležitostí. Kontakt naší civilizace s civilizací mimozemskou, navíc pokud je popsán velmi realisticky a uvěřitelně, je přesně můj žánr. Autorovi se velmi dobře podařilo zvládnout prolnutí "makrosvěta" (fyzikální teorie, moderní technologie, sociologie lidstva i ta vesmírná sociologie vysvětlená v závěru) s "mikrosvětem" (psychologie hlavních postav a jejich role v příběhu). Ačkoliv je tedy téma knihy a jeho podání celkem náročné a vyžaduje od čtenáře pozornost, drží to celé pohromadě, je to uvěřitelné a především čtivé. Přes to všechno nemohu hodnotit plnou palbou a to kvůli jednomu problému. Kniha je zbytečně nafouklá. Věřím že zkrácení o čtvrtinu možná až o třetinu by knize dodalo větší dynamiku. Některé pasáže se zbytečně vlečou a některé jsou dle mého zbytečné zcela (např. ta s těmi třemi důchodci). Trochu mi to narušovalo čtenářský zážitek, který však i tak zůstal velmi dobrý. Přesto si však případných pět hvězdiček schovávám na závěrečný díl. Doufám, že se to vyplatí...... celý text

Spartakus: Před námi boj 1993, Jarmila Loukotková

Básnický styl psaní, který používá autorka není úplně mým šálkem kávy a potřeboval jsem trochu času než jsem se do knihy začetl. Poměrně rychle jsem se však do toho dostal, možná proto, že květnatých pasáží začalo ubývat ve prospěch samotného děje. Knihu bych rozdělil do dvou částí, prví odehrávající se v Kapuji a druhou odehrávající se po útěku gladiátorů z Batiatovy školy a následném tažení otroků v Itálii. Zatímco první část mě opravdu bavila, především pro velmi dobrý popis tehdejší společnosti a opravdu zajímavý psychologický profil Spartaka (jako někoho, kdo pouhou silou své vůle a rozhodností svých gest dokáže strhnout dav) a Krassa (typického a přesto jedinečného představitele římské šlechty). Naopak druhá část byla pro mě zklamáním, jednak proto, že se nedostavily výraznější popisy bitev a také proto, že mi přišlo vše tak nějak příliš rychlé, bez většího vysvětlení jednotlivých kroků. Takže ve výsledku určitě povedená a hezky napsaná kniha, která ukazuje tehdejší události v hodně lidském a osobním světle, ale která dle mého nenabízí čtenáři ucelený pohled na tehdejší události.... celý text