Toffee přečtené 579

Madame Picasso 2015, Anne Girard

Mým očekáváním se to ani nepřiblížilo. Je to normální romantický román, průměrný a místy i trochu rozvleklý. Byl sice zasazen do pařížského uměleckého prostředí s Picassem, Braquem, Matissem, Apollinairem, salónem Gertrudy Stein aj., jenže tohle všechno slouží jen jako kulisa, ale není nijak významněji využita.... celý text

Strážce majáku 2013, Camilla Läckberg

Po delší pauze jsem se vrátila k této sérii a opět jsem byla spokojená. Hlavně v první půlce to skoro ani jako detektivka nepůsobí a asi i proto se to tak dobře čte. Člověk sleduje osobní traumata, každodenní život a až vedle toho vlastní zločin. Napadá mě jediná výhrada - prakticky každá postava má nějaké tajemství nebo něco předstírá. Celkově jsem ale spokojená.... celý text

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin

Zajímavé, originální. Nezažívala jsem sice takový pocit pohlcení, jako když jsem kdysi četla Nadaci nebo Dunu, ale za důstojného pokračovatele by se to považovat dalo. Originální zasazení děje do Číny v době kulturní revoluce, zajímavá myšlenka, že jeden fanatismus rodí druhý a ve své podstavě nezáleží, jestli je politický nebo třeba ekologický. Nejsem ani fyzik, ani astrofyzik, takže mi dělalo potíže představit si některé jevy a technologie, natož abych rozpoznala, co je fakt a co si autor vymyslel, ale nápad vytvořit svět nahodile ovlivňovaný třemi slunci, je dost dobrý. Jsem zvědavá, jak se to s lidmi a mimozemšťany bude dál vyvíjet.... celý text

Zatracená smůla 2003, Donald E. Westlake

Klasický Dortmunder a jeho, jak jinak než zatracená smůla. Člověk ho nemůže nemít rád, když se to proti němu vždycky všechno spikne a nezbývá mu než improvizovat.

Básník (Román o Ivanu Blatném) 2014, Martin Reiner

Výborné, výborné, třikrát výborné. Je mi skoro líto, že už jsem tenhle román-neromán přečetla. Reiner napsal opravdu mimořádnou knihu. Blatný pro mě byl jen jméno - básník z Brna, co utekl a v Anglii zešílel. Jeho osud je ale naprosto fascinující a jen potvrzuje, že ne lidé, ale život píše ty nejfantastičtější příběhy. Přinejmenším od půlky knížky jsem se snažila nějak si Blatného v hlavě ujasnit, definovat si svůj názor, ale prostě to nešlo. Nakonec to nejlépe vystihl sám autor na str. 572: "Blatného život je fascinující ukázkou, jak se zcela pasivní jedinec může stát ztělesněním velkého Osudu. Dramatická doba si do něj promítla, co potřebovala. ... Ať už byl považován za blázna či za básníka, znamenalo to vlastně totéž: byl jiný." A děkuji Martinu Reinerovi za krásný jazyk a širokou slovní zásobu. Je poznat, že je sám básníkem.... celý text

Tma o polednách 1992, Arthur Koestler

Hodně dobrá knížka s výborně vykreslenou tísnivou atmosférou a nejistotou, kdy nikdo neví, kdo je kdo, co je upřímnost a co léčka, co je pravda a jestli to už zítra nebude lež, a jestli má člověk vůbec nějakou cenu. Mám na sebe trochu zlost kvůli knedlíku v krku, který se mi stal na poslední stránce, protože Rubašov si soucit nezaslouží, neliší se moc od těch, kteří ho soudí, hrdina revoluce, která požírá své vlastní děti. Stranu, která ho odsoudila, navíc ani na konci neopustil. Můj pocit lítosti tak asi pramení z vědomí těch tisíců nevinných, které tenhle systém semlel, kvůli tomu nepředstavitelnému strachu a teroru. Když se Rubašov přece jen zamýšlí nad tím, co se stalo s původní myšlenkou revoluce, je dost děsivé zjištění, jak logicky a racionálně celá ta komunistická ideologie vypadá. Naštěstí ve stejnou chvíli člověk vidí, kam tahle logika a racionalita vede. "Každou myšlenku je potřeba zjednodušit a vtlouci masám do hlavy stálým opakováním. Co je pokládáno za správné, to se musí třpytit jako zlato, a co je vydáváno za scestné, to se musí vykreslit černě jako saze. Politická prohlášení musí být vybarvena jako perníková srdce na jarmarku." "Tvůj Raskolnikov je blázen a zločinec ne proto, že zabije stařenu, ale protože tím sleduje osobní prospěch. Zásada, že účel světí prostředky, je a zůstane v politice jediným mravním kritériem. Všechno ostatní jsou plané žvásty a rozpadnou se ti pod rukama. Kdyby byl Raskolnikov odkrouhnul tu bábu na příkaz strany, aby třeba obohatil stávkový fond anebo u ní mohl tisknout ilegální tisk, pak by rovnice vycházela a román s touto zvrácenou problematikou by nebyl nikdy napsán ..." (k otázce ospravedlnitelnosti vraždy) "(my jsme poprvé) ... tak důslední, že v zájmu spravedlivého rozdělení půdy necháme pomřít hladem na pět milionů zemědělců a jejich rodin ročně. Byli jsme tak důslední v osvobozování lidí z okovů průmyslového vykořisťování, že jsme poslali na deset milionů lidí na nucené práce do polárních oblastí a sibiřské tajgy za podmínek, jež připomínají život antických otroků na galejích. Jsme tak důslední, že názorové rozdíly řešíme pouze jediným argumentem: smrtí, ať už jde o pohorky, umělé hnojivo nebo linii strany v otázce Indočíny. Naši technici pracují s vědomím, že sebemenší chyba ve výpočtu je může přivést do vězení nebo na šibenici....."... celý text

Prokletí minulosti 1998, Madeleine Brent (p)

Taková knižní telenovela - kostýmy, exotické prostředí Karibiku i stará dobrá Anglie, mladičká nevěsta a násilnický manžel, útěk, skrývání, dobrodružství, potápění, láska..... Nenáročné čtení, pořád se tam něco děje a zvrat v závěrečné části byl v celkové předvídatelnosti děje překvapením.... celý text

Láska nebeská 2012, Mariusz Szczygieł

Je tak osvěžující i poučné, číst si o tom, jak nás vidí jiní! Zvlášť, když z toho vycházíme jako celkem skvělý, zábavný a pohodový národ. Nad některými postřehy jsem se nahlas smála, u jiných člověk trochu zpozorní, protože všímavý a všetečný pohled zvenčí odhaluje něco, co nám raději uniká. Jen jestli v tom srovnání není Mariusz trochu moc tvrdý na Poláky. Každopádně, už v průběhu čtení jsem taky dostala chuť sáhnout po knížkách, o kterých psal, a prostřednictvím jeho pohledu si je připomenout nebo přečíst (jak mi takové skvosty mohly uniknout?).... celý text

Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou 2017, Elena Ferrante

Už potřetí se hluboce skláním před autorkou. Celou dobu jsem měla pocit, že nečtu beletrii, ale že sleduji skutečné lidi a jejich skutečné životy. Žádná postava není kladná a málokterá je jen záporná, protože takhle přesně je to i v životě. Bylo to ale i dost depresivní čtení. Jak málo radosti Elena i Lila zažívaly, ať už dobou, okolnostmi nebo vlastní vinou. Je smutné sledovat, jak moc se snažily dostat se pryč, žít lepší život, a jak si svou čtvrť nesou s sebou. I když to vypadá, že Elena je ta, co odchází, a Lila zůstává, stále silněji si uvědomuji, že je to naopak. To Elena je i přes vysoké vzdělání, úspěch a nové "lepší" přátele pořád tou nejistou holkou z chudinské čtvrti, která neví, co chce, ve vzteku sklouzává do dialektu a opakuje vzorce rozhodování, kterých se chtěla zbavit. A za tím vším Itálie 70. let - vzestup komunismu se všemi protichůdnými frakcemi, vzkříšení fasišmu, nástup feminismu, mafie vládnoucí nad životy lidí ve čtvrti atd. I po třetím díle stále hodnotím celou ságu jako výjimečnou.... celý text

Nikomu ani slovo 2002, Harlan Coben

Napínavé a svižné. Chvílemi jsem se nemohla odtrhnout. Až úplný konec byl trochu zamotanější, ale jinak svou první knížku od Cobena hodnotím jako výbornou.

Zima světa 2013, Ken Follett

Vynikající. Oproti prvnímu dílu se tento mnohem víc soustředil na příběhy jednotlivých osob a rodin. Znovu mě fascinovala komplexnost, s jakou autor vykreslil události 30. a 40. let v různých částech světa a předvedl je právě na lidských osudech. Bylo to úžasné čtení. Za celou dobu neměla pocit hluchých míst, což je při tloušťce knížky neuvěřitelné, a hluboce se před autorem skláním.... celý text

Chraň nás Pánbůh před Finem 2018, Arto Paasilinna

Rozhodně jsou lepší Paasilinnovy knizky, ale i horší, tohle je tak uprostřed. Spíš úsměvné, než že by se u toho člověk smál. Jeden by ani neřekl, jak náročné je být Bohem a že ani Bůh s nejlepšími úmysly nezmůže všechno. "Pochopil, že k dobru nevedou zkratky a že neustálá bitva proti zlu je nevděčná a vyčerpávající."... celý text

Stanice Bouřná 1982, Čingiz Ajtmatov

Nádherný epos propojující mýtické příběhy s realitou stalinského SSSR a s tématem setkání s mimozemskou civilizací. Mytologie promlouvá k současným lidem, ať už v případě pozdní lásky Bouřného Edygeje nebo příběhu o mankurtech - otrocích, které jejich páni připravili o paměť - ale promítá se i do budoucnosti ve sci-fi příběhu. Vytváření ochranného pásu raket ve vesmíru, aby se zabránilo kontaktu s mimozemskou civilizací, vlastně není nic jiného, než byl pásek z velbloudí kůže, který mankurty připravil o paměť, city, vlastní myšlení. Egydej je sepjatý se svou zemí, s minulostí a se svými předky. To mu dává sílu čelit nespravedlnosti. Bojme se mankurtů, kteří se bezmyšlenkovitě podřizují příkazům, nemají vlastní vůli, žijí jen přítomností a vlastním pohodlím. "Oč snadnější je srazit zajatci hlavu nebo ho jakýmkoli jiným způsobem zastrašit než zbavit někoho paměti, zničit jeho rozum, vyrvat kořeny toho, co s člověkem zůstává do posledního dechu a je jeho jediným bohatstvím, které odejde ze světa spolu s ním a nikdo jiný ho nesebere." "Neumí-li být člověk vskrytu bohem, ochraňujícím všechny, jak bys pak ty mohl lidi chránit, pak bys ani ty, bože, nebyl..."... celý text

Entomologův odkaz 2017, Peter May

Každá další detektivka z této série je lepší než předchozí. Tahle byla super.

Chtěl jsem jí zazpívat 2010, Jaromír Nohavica

Je mi úplně jedno, kdo mu dal jaké metály a jestli je měl nebo neměl přijmout. Jarek prostě umí a ostatní není dulezite. Jeho poetická duše je plná lásky, touhy, smutku i dětské hravosti a dokáže to všechno přenést na čtenáře nebo posluchače. Těžko hledat podobného.... celý text

Nonstop knihkupectví pana Penumbry 2013, Robin Sloan

Na straně 200 jsem definitivně odložila. Proč se trápit, když je tolik jiných knížek, co volají "přečti mě"? První kapitoly ještě jakž takž šly, i když neslibovaly nic světoborného, ale pak to drhlo čím dál víc. Bylo to nudné, zdlouhavé, nepříliš zajímavé.... celý text

Co se ztratilo 2008, Catherine O’Flynn

Tahle knížka patří k mým letos nejlepším přečteným. Je o ztrátách, anonymitě a promarnění. Ztrácejí se nejen lidé (doslova, ale i pomyslně), ale také ulice, obchody. Lidé bloumají labyrintem nákupního centra, aby něčím zaplnili čas a svůj život. Dělají práci, kterou nesnáší, jenže v ní uvízli a nedokážou vybřednout, žijí ve vztazích, v nichž není nic. Ani neví, jak se jim to mohlo stát, ale jsou unavení nebo se vymlouvají, aby s tím něco dělali. Životy prostupuje frustrace a je to dost depresivní čtení. Pořád je ale naděje. V tomto případě díky desetileté Kate, která se také ztratila. Desetiletá Kate je nádherná postava. Její nevinný pohled na svět a vážně míněná detektivní práce, kterou se snaží odhalovat zločince mezi lidmi kolem, jsou úsměvné, člověku je ale smutno z její osamělosti a z celé té šedi kolem. Je odvážná, jak čelí svým ztrátám, je tak plná života a činorodosti ve srovnání se světem, který pozoruje a který jí občas připadá divně mrtvý. "Každý, kdo si koupil čokoládu s limetkovou příchutí, byl vrah, alespoň podle Adriana, který k téhle sladkosti choval nejvyšší odpor, takže si myslel, že žádný bezúhonný občan by v podobné nepřirozené kombinaci chutí nenašel zálibu. 'Ti všichni překročili společenské normy, Kate. Jejich mravní kompas se zbláznil. Jsou schopní všeho.' Kromě toho Adrian přisuzoval každému, kdo si kupoval hořkou čokoládu, 'temné spády.' Kate se snažila zakládat svá podezření na konkrétnějším důkazním materiálu, ale ani ona se neubránila a musela podezřívat všechny, kdo si kupovali bramborové lupínky s krevetovou příchutí. Oba se ale shodli, že kdo kupuje tyčinky KitKat, v zásadě musí patřit celospolečensky mezi síly dobra."... celý text

Agatha Raisinová a výletníci z Dembley 2014, M. C. Beaton (p)

Jednohubka. Jen tak, čistě pro pobavení. Funguje bezchybně.

Bruegel 2013, neznámý - neuveden

Říkám si, na co tvůrci této knihy mysleli, že ji udělali právě takhle. Při letmém listování působí atraktivně - u každého obrazu výřezy s detaily, doplňují je krátké texty o malíři a o tom, co všechno scény jednotlivých obrazů zobrazují. Potíž je, když si nechcete jen listovat, ale Bruegel vás opravdu zajímá. Obrazy jsou v publikaci řazeny nahodile a bez souvislosti s textem, takže když začnete číst o konkrétním obraze, musíte si ho najít v rejstříku a nalistovat si obrázek v jiné části knihy. Na Bruegela by pět hvězd bylo málo, zasloužil si lepší publikaci.... celý text

Do tmy 2015, Anna Bolavá (p)

Hodně zvláštní kniha. Pořád jsem myslela na to, jak autorčin pseudonym s touhle knížkou souzní. Podivínka Anna, která si občas myslí, že je víla, zažívá tolik bolesti, že si říkáte, že to nemůže vydržet, musí něco/někdo přijít a něco udělat. Knížka plyne den za dnem, v rytmu přírody, ročních období a doby sběru jednotlivých bylin. Jako kdyby Anna vnější svět naprosto vytěsnila, resp. zredukovala ho na sběr bylin. Je to jako posedlost, která ji vyčerpává, ale je tím jediným, co dává jejímu životu a světu smysl.... celý text