Tozbee
přečtené 515
Cesta do Istanbulu
2003,
Mika Waltari
Waltari je vnímavý cestovatel se schopností zapříst rozhovor. Díky jeho deníku na mě dýchla nervozita poválečné Evropy snažící se oklepat z přestálé zkázy a relativní bezčasí obklopující autora v Istanbulu. Příjemná záležitost a dobrý impulz pro další cestu, na které budu číst třeba Pád Cařihradu. „Čas je relativní pojem a člověk to nejlépe zjistí právě při cestování. Doma mohou plynout týdny a měsíce a nezanechat za sebou žádnou výraznou stopu, ale na cestách, když je člověk neustále v pohybu a před očima se mu ve zběsilém rytmu míhá jedna podívaná za druhou a jeden zážitek střídá druhý, jako by za krátký čas prožil víc než v samotě domova za celé měsíce.“... celý text
Inovátoři
2015,
Walter Isaacson
No páni. Nečekal jsem to, ale dostalo mě to. Užíval jsem si okamžiky poznání, jak klikatá (byť nedlouhá) cesta vedla k současné podobě výpočetní techniky, operačních programů a zejména internetu, který taky mohl vypadat úplně jinak. Z knihy si odnáším uvědomění, že rozšíření zásadních užitečných inovací je sice téměř vždy zaručené, ale smetanu slízne pouze ten, kdo se o to rozšíření zasadí. A že hlavní boj se odehrává právě v této rovině. „Úspěch rodí pohodlnost, pohodlnost rodí neúspěch.“... celý text
Sahib - impresie z depresie
2006,
Nenad Veličkocić
Hvězda dolů (spíš dvě!) za katastrofální obálku, další za chyby ve slovenském vydání – ani jedno bohužel neumím odpouštět, neboť obojí mi příliš kazí dojem z knihy. Z knihy, která už tak obtížně zápasila o mou pozornost. Rozumím snaze popsat jedovatě sarkastickým jazykem (ne)smyslnost procesu, kterým EU realizovala pomoc v poválečné obnově Bosny a Hercegoviny. Oceňuji umné a často vtipné vpletení bosenských reálií a historických vsuvek do „příběhu“. Bohužel tyto momenty vyvažuje stejné množství křečovitých pokusů o totéž. Ale zásadním minusem je pro mě nepochopitelná forma knihy postavená na mailech žárlivému milenci hlavního protagonisty. Neustálé vyvracení podezření z nevěry bylo neskutečně otravné, navíc završené trapným finále: „OK, klidně se necháme opíchat, hlavně když už vypadnete.“ „Naša tunajšia misia nie je zameraná na pomoc obetiam vojny v Bosne, jej cieľom je návrat utečencov z Európskej únie, ktorí už pridlho žijú z našich sociálnych dávok. Prednosť pri zamestnávaní majú preto takzvaní navrátilci. Skutočnosť je taká, že sú schopnejší. Naučili sa jazyk, nemajú tiky, nestrhávajú sa, keď dakde praskne detský balón, a k tomu dokázali, že sú inteligentnejší, keď zavčasu zutekali ďaleko od vojny. Majú vypestované pracovné návyky, sú disciplinovaní, namiesto bomb a pušiek ovládajú počítače.“... celý text
Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válka
2017,
Alexandra Alvarová
Paní Alvarová dokáže zasvěceně hovořit o promyšlených propagandách různého druhu, např. Číny, USA či velkých nadnárodních firem. Tato kniha je ale o té, kterou s ohledem na své zkušenosti a odbornost považuje za řádově nebezpečnější - o propagandě ruské. Odhaluje charakteristické rysy hybridní války, kterou Rusko bojuje, aniž by si toho občané napadených (západních) států stihli všimnout. Nemáme totiž čas, bavíme se. A taky: „Bouráme pomníky. Nic nám není svaté a to je děsně cool. Nevěř ničemu a nikomu je naše národní heslo. Takže jsme troly uvítali s otevřenou náručí. Pochybovali o všem, vysmívali se všemu, byli jedni z nás.“ Přepadá mě bohužel velká skepse, že se tato potřebná kniha nedostane k většímu počtu čtenářů, byť by si to zasloužila. Její apelativní a hovorový jazyk jí sluší, jednu hvězdu dávám dolů za příliš stručnou závěrečnou kapitolu, ve které jsem čekal více praktických návrhů, co dělat, aby „byla naše ofenzíva mnohostranná“. V hybridní válce se totiž z civilistů, tedy z nás všech, stávají plnohodnotní vojáci. Není čas čekat na proměnu školství, které vychová mediálně zdatné občany, kteří tu bitvu vybojují za nás. „Trolové jsou vojáci morální temnoty. Slouží k vypěstování pocitu, že dobro neexistuje a usilovat o ně může jen naprosto nevyléčitelný idiot.“... celý text
Skvrna
2017,
Gillian Flynn
Omlouvám se, za příkrý soud, ale tohle se moc nepovedlo. Nevěrohodné jednání a vyjadřování toho chlapce, křečovitá aranže příběhu (prostitutka říznutá vědmou), předvídatelnost zvratů.... – jsem z té krátké povídky unavený.... celý text
Zóna
2018,
Daniel Majling
S hodnocením jsem si dal na čas. Předpokládal jsem, že ve mě uzraje jak víno, ale nestalo se. Navíc už těžko dávám dohromady hlavní příběhovou linku (něco mi připomenul "trudoš", díky). Ale to by se možná stalo i autorovi, v tomto ho nijak nepřeceňuji (pardooon). Oceňuji například, že mi Majling poskytl vhled do složitého fungování teroristických organizací: „Doobeda treba dohovoriť chlapcom vo výcvikovom tábore pre samovrahov, aby to nepreháňali s tréningom. Ostali už len traja. Poobede musíme navštíviť Saláha v nemocnici. Roky pre nás robil monitoring tlače kvoli karikatúram. Teraz mu operovali bránicu.“ Dobré to bylo, pobavil jsem se. A jak píše "kanitsuj" – hluché části ještě podrobím hlubšímu samostudiu a budu hledat perličky na dně.... celý text
Autismus & Chardonnay
2017,
Martin Selner
Originálně a svěže pojatá kniha na neveselé téma, o němž v poslední době vychází jedna publikace za druhou. Málokterá ale vyznívá tak přirozeně vlídně. Tleskám autorovu stylu psaní i práce. Byť si myslím, že je lepší si kapitoly dávkovat po částech, aby se čtenáři nepřejedly opakující se motivy a aby si užil autorův humor. A občas mě rušilo poněkud násilné hledání paralel mezi životem autistů a životem autora, bez něhož bych se obešel (závěry kapitol trochu připomínají Sex/Autismus ve městě). „Děti jinakost odpouští, nevychovanost ne. Je potřeba, aby tu zkušenost získaly už teď, protože v dospělém světě to funguje přesně opačně."... celý text
Nevyžádané rady mládeži
2017,
Marek Vácha
Autor se s tím nese*e. V rámci žánru a cílové skupiny. A je zcela evidentní, že se mu podařilo uhodit hřebíček na hlavičku. Že doba k takové knize uzrála a žízeň po ní je (nejen mezi mladými křesťany) obrovská. Taky jsem se, ač agnostik ve středním věku, napil plnými doušky a nasál elán. Respekt autorovi. „Nauč se na sobě pracovat, nauč se sebezápory, nejen v pátek a v postní době. Necvičíš, nemáš. Nestuduješ, nevíš. Neovládáš se, nedáš to. Bylo by iluzí myslet si, že důležité životní chvíle zvládneš bez přípravy, z voleje. Ty věci je potřeba mít připravené předem, je potřeba být na sebe ostrý, nutit se do věcí, nepříjemné napřed, příjemné potom, cílem života není štěstí.“... celý text
Klub nenapravitelných optimistů
2012,
Jean-Michel Guenassia
Hlavní postavy Guenassiova románu mají společné, že jejich život není jednoduchý, a navíc se nemají o koho opřít. Část z nich za svůj osud do značné míry nemůže, neboť ho způsobily vnější (politické) okolnosti, což je případ východoevropských imigrantů sdružených v pařížském Klubu. Na druhou stranu Michel a jeho dobře situovaná západoevropská rodina ilustrují, že do podobné životní situace je možné se dostat i vlastními silami. "Kolem mě bylo pusto a prázdno. Ti, které jsem miloval, jeden po druhém zmizeli, zemřeli nebo mě opustili. Možná je to moje chyba? Nevzbuzoval jsem v nich nic, co by je zadrželo. Za nic nestojím. Od těch, které milujeme, neodcházíme. Padal jsem do propasti a neměl jsem nikoho, koho bych se mohl zachytit."... celý text
Endeavour
2006,
Peter Aughton
Poutavé deníkové zápisky členů posádky lodi Endeavour se autorovi podařilo doplnit neméně poutavým průvodním slovem objasňujícím dobové reálie, stupeň vědeckého poznání či vztahů účastníků této mimořádné plavby. Strhující čtení doplněné o úžasné ilustrace a náčrty mi dokázalo rozproudit imaginaci na plné obrátky a vyvolalo ve mě pocit, že historie světa se dělí na dobu před třemi Cookovými výpravami a po nich.... celý text
Malevil
1974,
Robert Merle
Je to paráda. Přežijete náhodou jako jeden z mála jadernou katastrofu. Navíc s hojností potravin, dobytka, s bytelnou střechou nad hlavou a s partou přátel z dětství. Co víc si za dané situace přát? Že by bylo fajn nemuset se zabývat radioaktivitou? Máš to mít. Krom toho jsi uznávaný, bystře uvažující óm nadsamec čistý jak lilie a v okolí tvé družiny se náhodou pase několik povolných samic, které toho moc nenamluví. Jupíjé. To by bylo, aby z toho s trochou dalšího štěstí nebyl super román (utahanému úvodu navzdory). Autor mi zkrátka předhazoval jednu absurditu hodnou úsměšku za druhou a dost se snažil, aby mě od dalšího čtení odradil. V mém případě se mu to nepovedlo, zvědavost, jak si bude hlavní „hrdina“ počínat, zvítězila. A když už se smířím s tím, že autor rozdal karty tak, jak rozdal, uznávám, že napsané je to skvěle a uvěřitelně. A tak se už rok rozmýšlím, jestli dát Malevilu tři nebo čtyři hvězdy...... celý text
Vzpomínky na Bosnu
1999,
František Valoušek
Opravdu poutavé deníkové zápisky pořizované po neuvěřitelně dlouhou dobu (a to se jedná pouze o jejich stručný výběr). S Google Earth a dobovými fotkami po ruce to byl ještě lepší zážitek. "Celá Bosna i její lid je jedinou velkou hádankou. Tak primitivně a s tak malými nároky na životní úroveň snad nežije žádný jiný národ v Evropě a přitom je bosenský lid šťastný, spokojený, veselý, zdravý a dožívá se velmi vysokého věku."... celý text
