Tozbee
přečtené 512
Medzi Slovákmi
2017,
Martin Šimečka
Překvapivě civilní soubor úvah o podstatě slovenské společnosti. Trefné postřehy, inspirativní myšlenky, apelativní tón. Šimečka své závěry prokládá zajímavými autobiografickými momenty, což čtivosti pomáhá. Kniha by si zasloužila podtitul „vedle Čechů“, protože se srovnatelným způsobem věnuje i jim (nám).... celý text
Eseje o typografii
2008,
František Štorm
Radost číst, radost prohlížet, radost se dotýkat. To je panečku kniha. Ač jsem jen pasivním konzumentem typografie a grafického designu, užil jsem si to. A jsem vděčný za každého výjimečného profíka schopného navíc přitažlivě zprostředkovat svou vášeň veřejnosti. „Krásno v malých dávkách působí dlouhodobě a masy prospěšně kultivuje. (...) Jsme záludní infiltrátoři nevyžádané estetiky.“... celý text
Slon na Zemplíne
2018,
Andrej Bán
Neveselé čtení. Za což si autor jistě vyslechne nejednu výtku typu „ale takhle to není všude“ nebo „proč taky nepíše o věcech, které se na Slovensku daří“. Inu možná proto, že o tomhle nikdo nepíše, kdežto "věrozvěstů" rozkvětu a prosperity je v médiích požehnaně. Některé příběhy se mnou pěkně zacloumaly a mrzelo mě, že nejdou ještě víc do hloubky („hospodaření“ s cizími pozemky na Zemplíne), často jsem se poučil (Čadca, Lendak aj.), u některých příběhů zase budu vyhlížet pokračování (např. Humenné). Mnoho míst mě také nalákalo k osobní návštěvě. Samotného by mě zajímalo, jestli kniha u většiny čtenářů vyvolá spíše pocit marnosti a zmaru, nebo je bude motivovat k osobnímu zapojení, ke zlepšení čehokoliv v jejich okolí. Přál bych Slovensku jednoznačně to druhé. » Mann nedávno pracoval so slovenskými policajtmi v rómskych komunitách: „Prednášal som na Policajnej akadémii. Zdalo sa mi, že policajti sú pasívni, pozerali sa na mňa s nevyslovenou otázkou, čo nám tu ten chce. Robil som však aj prednášky pre väzenských dozorcov, ktorí sa mi v porovnaní s policajtmi zdali voči Rómom omnoho vnímavejší. Vysvetľujem si to tým, že kým policajti sa s nimi stretávajú zväčša pri represívnej akcii, väzanskí dozorcovia s nimi žijú; poznajú ich osudy a rodiny. A poznanie prekonáva predsudky.“ «... celý text
Atlas zabúdania
2018,
Peter Krištúfek
Originální koncept. Oceňuji nápaditý výběr obsahu – místy literární lahůdky, jindy texty zvedající tu obočí tu koutky úst. A skvělé zpracování!
Zen žen: Obrazový průvodce životem moderní ženy
2017,
Lenka Geislerová
Musím připustit, že zprvu jsme se za cílovku stripů nepovažoval. Ale postupně si mě autorka získala pozorovacím talentem, vtipem a schopností (sebe)ironie. Čili vším, co mi schází! :-)... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Téma románu je relativně provařené. ALE: 1) V případě holocaustu nebude jeho neustálé literární zpracovávání na škodu nikdy. 2) Autorka to s jazykem umí a její román se čte opravdu sám (poněkud samoúčelné časové skoky v závěru knihy mu odpustím). Takže mu úspěch přeju. A jako bývalý Valmezák jsem vděčný za odhalení nepoznané historie města.... celý text
Amok
1979,
Stefan Zweig
Zweig byl na svou dobu velmi moderní autor, který uměl čtenáře strhnout dějem. Dokáže rozpitvat emoce postav do nejmenších podrobností, nahlédnout na jejich rozpoložení z nejrůznějších úhlů a rozvinout do všech důsledků jejich uvažování. Ačkoliv to většina vyzdvihuje, musím smutně konstatovat, že mě právě tato záliba v pitvání pocitů postav obtěžovala. Od třetí věty je jasné, co mi chce autor o některé postavě říci, ale musím přetrpět ještě tři další odstavce, než se vyžvejkne. Většina povídek je tak o dobrou třetinu delší, než by mohla být. Proto dávám jen cca 60 %, ačkoliv jinak se mi náměty povídek a Zweigův úžasný a invenční jazyk líbí. (Na čtyři hvězdy by to vytáhla pouze Neviditelná sbírka.) "Věděl, že je mu zapotřebí třecí plochy lidí, aby vzplanuly všechny jeho vlohy, ohnivost a bujnost jeho srdce, a je-li sám, že je ledový a sobě samému neužitečný jako zápalka v krabičce."... celý text
Snad ti nedělají starosti cizí názory
2000,
Richard P. Feynman
Se vší úctou k autorovi bych řekl, že toto je velmi nesourodé dílo. Naštěstí každá ze zhruba tří hlavních částí (linie dětství, Arlene a vyšetřovací komise) má co říct. A umí to! Feynman byl fenomén. "Můžeš se naučit jméno toho ptáka ve všech jazycích světa, ale až toho dosáhneš, nebudeš o něm vědět absolutně nic."... celý text
Boss Babiš
2017,
Jaroslav Kmenta
Neumím si představit, kolik práce dá shromáždit a provázat tak obrovskou spoustu podkladů a informací. Jak těžké je klást si ty správné dílčí otázky, aby se člověk v rozplétání toho klubka pohnul dál. A kolik odvahy je třeba mít (nebo naopak nemít pud sebezáchovy), aby to celé člověk sepsal a pustil do světa. Potud má pan Kmenta můj velký obdiv. Na druhou stranu se kniha čte velmi těžce a často pro mě bylo jednodušší si připustit, že některé složité a únavné části nemá cenu zcela pochopit. Podstata je nicméně všem, kdo se do knihy pustí, jasná: Máme velký problém. A zatím ho neumíme řešit.... celý text
Noční hlídka
2005,
Sergej Lukjaněnko
Originální, promyšlený a zábavný koncept s filozofickými přesahy do reálného světa, který mě v první třetině knihy zcela strhl. Ale původní tempo a napětí postupně z knihy vyprchává jako síla z Antona v druhé hladině šera. Bohužel mě nakonec zcela opustila zvědavost, jak třetí příběh dopadne, neboť bylo zřejmé, že opět půjde o komplikovaný konstrukt, který nedokáže předvídat nikdo kromě Gessera. A to je únavné. „Cpát se někam výš a plýtvat životem na luxusnější auto, pozvánky na velkosvětské rauty nebo na byt, který by měl o pokoj víc – k čemu to? Život je přece příjemný sám o sobě, a ne díky rozkoším, na něž se nám nakonec podaří dosáhnout. V tomhle ohledu je život přímým protikladem peněz, které samy o sobě neznamenají nic. (...) Jednou ze zvláštností lidí, kteří v životě dokážou najít přesně to místo, na které patří, je, že to berou jako samozřejmost. Všechno běží, jak má. A když se někdo toho svého nedopracuje, je to výhradně jeho vina. Znamená to, že prokázal přílišnou lenost a hloupost. Anebo jevil zvýšené nároky.“... celý text
Hedvábník
2015,
Robert Galbraith (p)
Tohle obstojí jedině v případě, že budete číst celou sérii. Dobrá polovina knihy se totiž točí kolem vztahů, zázemí a okolí Strika a jeho sekretářky. Větší napětí než samotné vyšetřování ve mě vyvolávalo očekávání, jestli se spolu ti dva vyspí ještě v tomto dílu, nebo si to autorka nechává až na některý z příštích. A to není dobré. (Předchozí díl jsem nečetl a na následující se taky nechystám.)... celý text
Cesta do Istanbulu
2003,
Mika Waltari
Waltari je vnímavý cestovatel se schopností zapříst rozhovor. Díky jeho deníku na mě dýchla nervozita poválečné Evropy snažící se oklepat z přestálé zkázy a relativní bezčasí obklopující autora v Istanbulu. Příjemná záležitost a dobrý impulz pro další cestu, na které budu číst třeba Pád Cařihradu. „Čas je relativní pojem a člověk to nejlépe zjistí právě při cestování. Doma mohou plynout týdny a měsíce a nezanechat za sebou žádnou výraznou stopu, ale na cestách, když je člověk neustále v pohybu a před očima se mu ve zběsilém rytmu míhá jedna podívaná za druhou a jeden zážitek střídá druhý, jako by za krátký čas prožil víc než v samotě domova za celé měsíce.“... celý text
Inovátoři
2015,
Walter Isaacson
No páni. Nečekal jsem to, ale dostalo mě to. Užíval jsem si okamžiky poznání, jak klikatá (byť nedlouhá) cesta vedla k současné podobě výpočetní techniky, operačních programů a zejména internetu, který taky mohl vypadat úplně jinak. Z knihy si odnáším uvědomění, že rozšíření zásadních užitečných inovací je sice téměř vždy zaručené, ale smetanu slízne pouze ten, kdo se o to rozšíření zasadí. A že hlavní boj se odehrává právě v této rovině. „Úspěch rodí pohodlnost, pohodlnost rodí neúspěch.“... celý text
Sahib - impresie z depresie
2006,
Nenad Veličkocić
Hvězda dolů (spíš dvě!) za katastrofální obálku, další za chyby ve slovenském vydání – ani jedno bohužel neumím odpouštět, neboť obojí mi příliš kazí dojem z knihy. Z knihy, která už tak obtížně zápasila o mou pozornost. Rozumím snaze popsat jedovatě sarkastickým jazykem (ne)smyslnost procesu, kterým EU realizovala pomoc v poválečné obnově Bosny a Hercegoviny. Oceňuji umné a často vtipné vpletení bosenských reálií a historických vsuvek do „příběhu“. Bohužel tyto momenty vyvažuje stejné množství křečovitých pokusů o totéž. Ale zásadním minusem je pro mě nepochopitelná forma knihy postavená na mailech žárlivému milenci hlavního protagonisty. Neustálé vyvracení podezření z nevěry bylo neskutečně otravné, navíc završené trapným finále: „OK, klidně se necháme opíchat, hlavně když už vypadnete.“ „Naša tunajšia misia nie je zameraná na pomoc obetiam vojny v Bosne, jej cieľom je návrat utečencov z Európskej únie, ktorí už pridlho žijú z našich sociálnych dávok. Prednosť pri zamestnávaní majú preto takzvaní navrátilci. Skutočnosť je taká, že sú schopnejší. Naučili sa jazyk, nemajú tiky, nestrhávajú sa, keď dakde praskne detský balón, a k tomu dokázali, že sú inteligentnejší, keď zavčasu zutekali ďaleko od vojny. Majú vypestované pracovné návyky, sú disciplinovaní, namiesto bomb a pušiek ovládajú počítače.“... celý text
