Tozbee
přečtené 512
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Milé poselství o tom, jak je důležité člověka posuzovat podle jeho činů pro druhé. Jedna hvězda dolů, neboť mi příběh připadal příliš křečovitý a vnitřní obrat Oveho dost nepřesvědčivý (navzdory tomu, že je jasné, že k němu kniha směřuje). Druhou hvězdu musím vzít za ubíjející autorovu obsesi nacpat do každé druhé věty „vtip“, z nichž příliš mnoho začíná slovy "Kocour se tvářil jakoby..." (podobným tikem trpí autor Stoletého staříka, který...). A ještě jeden postřeh - překvapilo mě, že mezi komentátory knihy tak výrazně převažují ženy.... celý text
Mliekarka z Ottakringu
2013,
Galina Nikolajevna Ďurjagina
Takhle tuhý kořínek má jen málo lidí. Autorčina pokora, schopnost prát se s nepříznivými okolnostmi a zároveň v nich nacházet zdroj radosti, je odzbrojující a člověka až zahanbuje. Deníky jsou natolik otevřené, že mám na konci trilogie pocit přátelského vztahu, ze kterého si odnáším obdiv a povzbuzení. „V Rusku som bola akademička, tu som mliekarka; no i tak sa teším zo života a milujem ho. Len počkaj, Rusko, veď sa mi raz podarí vytrhnúť si zo srdca túžbu po tebe, len počkaj, veď ja sa oslobodím od svojho trápenia! Vari spočíva šťastie v tom, že je žena univerzitnou profesorkou? Alebo že žije v Rusku? Šťastie spočíva v samotnom živote, v tom, že dýchame a možeme žiť. A ak človek neumiera od hladu, tak može každú chvíľu nachádzať plné priehrštia šťastia. Žehnám dnešnému slnečnému zimnému dňu, žehnám svojmu životu, dokonca i tomu, ktorý teraz musím viesť...“... celý text
Manželstvá v červenej búrke
2012,
Galina Nikolajevna Ďurjagina
Rachmanovová byla trpělivou posluchačkou a neúnavnou zapisovatelkou neuvěřitelných vztahových peripetií svých současníků. Za normálních okolností (tj. kdyby šlo o popisy vztahů v mé době) bych tyto části vyprávění považoval za drby a jejich čtení by mě nudilo. Postoje a uvažování Rusů ve 20. letech 20. století jsou však natolik fascinující a jiné, že mě tyto pasáže nečekaně vcucly. Ve zbytku knihy dějinný kvalt trochu zvolnil, avšak úzkost narůstá a Rachmanovové nezbývá, než se snažit nějak protlouct a doufat, že hrůzné konce přátel, sousedů a rodinných příslušníků se jejím nejbližším zázrakem vyhnou. „Zvyčajne sa predsa parádia dievčatá. Keď sa žena vydá, už na tom nezáleží, manžel ťa predsa vidí deň čo deň vo všakovakých situáciách!“ „Práve preto by ma mal vidieť nielen v zástere, ale aj inak. Nechápem, že sa ženy upravujú, len keď idú do spoločnosti, a doma pobehujú ako strašiaci do maku. Koho to najviac poteší, keď sa skrášlim? Prirodzene, že mojho muža, a prečo by sa mal potešiť pohladom na mňa, len keď je moj výzor určený iným? Samozrejme, že sa postarám o svoj zovňajšok, keď idem do spoločnosti, ale tisíckrát viac mi záleží, ako vyzerám, keď ma vidí len on!“... celý text
Studenti, láska, Čeka a smrt (Deníky 1916 – 1920)
2012,
Galina Nikolajevna Ďurjagina
Deník, který by nikdo nechtěl sám napsat. Vnímavá autorka, která by se mohla pro své okolí rozdat a která ve všech lidech hledá to dobré, se zákeřnou ironií osudu narodila do bolestné doby v nelidsky zkoušené zemi. Díky jejímu talentu, pečlivosti a vytrvalosti můžeme u jejich zápisků tajit dech a o něco víc si vážit světa, ve kterém žijeme. „Bolševici se ujali moci. Je těžké být prorokem, ale domnívám se, že to je konec ruské inteligence. Měli bychom si sbalit svých pár švestek a emigrovat. V Rusku už nemáme co dělat. Nebo snad přece jen existuje nějaké východisko... Připojit se k bolševickému hnutí, duševně se ponížit, zdrsnět, stát se primitivem po fyzické i psychické stránce...“... celý text
