Tozbee
přečtené 512
Svět včerejška
1994,
Stefan Zweig
Člověk Zweigova intelektu, světonázoru a vnímavosti žil v "nepředstavitelně" kruté době. Době, kterou dokázal vykreslit natolik barvitě a poutavě, že mi ji pomohl alespoň přiblížit – včetně autorových radostí, tužeb, stesků a zoufalého zklamání. Ohromně silná, inspirující a varující kniha. "Jen to, co je v nás věčné, má skutečné trvání."... celý text
Smrt si říká Engelchen
1965,
Ladislav Mňačko
Jsem rád, že jsem si tenhle vhled do partyzánského života dopřál. Ode dneška budu zmiňovanými místy procházet/projíždět s úplně jiným vědomím než dříve. "My tam v horách leckdy spíme na sněhu, děláme čtyřicetikilometrové noční pochody, doslova žereme vařené hovězí, někdy i bez soli, pokud ho vůbec máme, a přece je nám líp, náš život je důstojnější. Jsme svobodní. A máme víc naděje než kdokoli z městských lidí – i když to zní protimyslně – že ty poslední týdny přežijeme."... celý text
Dva proti Říši
2007,
Jiří Šulc
Po dobu asi deseti dnů, kdy jsem knihu četl, jsem při večerním usínání přemýšlel nad jednáním jedné z románových postav a snažil si představit, jak bych si asi vnitřně ospravedlňoval, že bych podobného jednání pravděpodobně nebyl schopen. A každý den šlo přitom o postavu jinou. Pavelka, Morávek, Kolařík, Moravcová, Zelenka, Vaněk, Pechal (!), Beneš,... Kniha je plná neuvěřitelných osobností, bez nichž bychom o příběhu Gabčíka s Kubišem vůbec nemohli číst... Krom toho jsem ještě nečetl knihu, kde by z hlavních postav nepřežil téměř nikdo :-( A kterou bych tak hltal, ačkoliv jsem celý příběh znal. ---- „Možná se budeš muset jednoho dne rozhodnout mezi svými přáteli a svou rodinou.“ „Mami! To přece nemůžu.“ Přistoupila k němu blíž a její očka se v šeru stodoly blýskala. „Dneska se děje spousta nemožných věcí. Co Lidice? Myslíš si, že to, co se stalo Heydrichovi, stálo za masakr všech těch nevinných lidí?“ „Mami, já nemám s Heydrichovou smrtí nic společného,“ vypravil ze sebe. „Lidice pravděpodobně také neměly. (...) Já nechci ztratit nikoho z vás. Co mě zajímá, to jsou životy vás všech – mých dětí a vnoučat.“... celý text
Modré poledníky
2005,
Tony Horwitz
Jako člověk mající rád cestování a pronikání navštíveným místům pod kůži závidím autorovi (novináři) schopnost se dobře ptát a pídit po odpovědích, která dělá získané dojmy plastičtější a opodstatněnější. Ve společnosti neodolatelného Rogera se tak Horwitzovi podařilo vylíčit osobnost kapitána Cooka a jeho vliv na historii mnoha zemí světa velmi čtivě, zajímavě a zábavně.... celý text
MY3
2014,
Grant Morrison
Skvělý námět, opravdu poutavé grafické zpracování, celkový příběh však pro mě byl svou schematičností a předvídatelností poněkud zklamáním.
Proč mají sloni velké uši
2003,
Chris Lavers
Poutavé vyprávění i pro čtenáře, pro něhož uváděná fakta nejsou novými informacemi. Ale jejich daní do souvislostí zaujme, až se člověk zastydí – jak je možné, že jsem se nad tímhle jevem nikdy nezamyslel? Naštěstí jsem to s touto knihou mohl dohnat.... celý text
Rudo
2015,
Daniel Majling
Originální a osvěžujícím způsobem praštěné. Vztahové dialogy a Rudovy moudrosti mě natolik bavily, že jsem trochu litoval, že trávíme tolik času s Lennonem :-) "NASA by tě měla vystřelit na Mars místo sondy. Pokud je tam život, určitě se z něho osypeš..." "Tvoje matka je vzácný člověk! Nikdo jiný by neměl nervy stále ti připomínat, jaký jsi ubožák!"... celý text
Ticho a vřava
2014,
Nihad Sirees
Ad absurdum rozvedené představy o vítězství diktatury v jedné zemi, o významu a fungování davu a roli jednotlivce v něm. O kontrastu všeobjímající vřavy a ostrůvků ticha. A o (ne)svobodě volby, kterou si čtenář "na vlastní kůži" v závěru zakusí. Škoda jen, že mě obrazy dystopické společnosti nedokázaly strhnout a nepřipadaly mi tak realistické, jak realisticky se román tváří.... celý text
Marťanská kronika / 451 stupňů Fahrenheita
1978,
Ray Bradbury (p)
Prostě líbilo. Místy zasněné, místy moralizující, místy napínavé... Za "Marťany" to pro mě pěkně shrnul pan Pop od osamocené benzinové pumpy: "Přijel jsem na Mars na penzi a do penze jsem chtěl jt někam, kde je všechno jinačí. Mladíci už o žádné řečňování s ním nestojí a se starými je hrozná otrava. Tak jsem si myslel, že pro mě bude nejlepší, když si někde najdu místečko tak jinačí, že bude stačit jenom otevřít oči a zábava bude před nosem." A za Fahrenheita mi rozhodně utkvěla dlouhá promluva kapitána Beattyho (kromě návodu paní Bowlesové, jak naložit s dětmi), např.: "Žije se ze dne na den, lidé se starají jen o výhodné místo a po práci je všude plno zábavy. Nač se učit něco víc než mačkat knoflíky, otáčet vypínačem, utahovat matky a spínat kontakty? (...) Více sportu pro každého, kolektivní duch, zábava a myslet se vůbec nemusí, viď? (...) Duch potřebuje míň a míň. Roztěkanost. Silnice plné zástupů, které se ženou někam, někam, někam, nikam. Benzínoví štvanci."... celý text
