Tozbee
přečtené 515
Deník 1938–1945
2012,
Helga Hošková-Weissová
Jsem rád, že při hodnocení knihy není potřeba mluvit. Moc bych toho ze sebe přes stažené hrdlo nedostal. Helga Weissová sepsala ve svém věku mimořádně sugestivní výpověď. Obdivuji její všímavost, vyjadřovací schopnosti a hlavně neskutečnou výdrž, se kterou všechny strašlivosti přestála a vedle kterých se zdají všechny problémy tak malicherné. "Máme-li zahynout nebo zůstat naživu, je stejně osud. Nám na životě tak málo záleží, nemáme co ztratit. Jediné, oč se bojím, je, aby to nezabilo jen jednu z nás. V okamžiku, jak zahouká siréna, jsem ve druhém patře u maminky. Pak je mi už úplně jedno, jestli to sem bouchne nebo ne."... celý text
Laskavé bohyně
2008,
Jonathan Littell
Nálož. V mnoha rovinách. Občas na efekt šokující. Jindy skvěle provokativní. Hyperrealistické a neuvěřitelně vyfabulované současně. Ale hlavně originální. Nebýt závěru a fekálií, asi tu pátou hvězdu dám, takhle s klidný svědomím za 4. A pokud budu v budoucnu dostatečně masochistický, možná si to někdy střihnu ještě jednou. „Nikdy nemůžete říct: Nebudu zabíjet. To nejde, přinejlepším můžete říct: Doufám, že nebudu zabíjet. Já v to doufal taky, já jsem taky chtěl vést dobrý a užitečný život, být člověkem mezi lidmi, být stejný jako ostatní, i já jsem chtěl přiložit svůj kamínek ke společnému dílu. Mé naděje se ale nenaplnily, má upřímnost byla využita pro vykonání díla, které, jak se ukázalo, bylo špatné a šílené, a já překročil hranice stínu a všechno to zlo mi vstoupilo do života, a nic z toho se už nikdy nedá napravit. Ani slova k ničemu nejsou, mizí jako voda v písku a ten písek mi plní ústa. Žiji, dělám, co se dá, tak je to s každým, jsem člověk jako každý jiný, jsem člověk jako vy. No tak, říkám vám přece, že jsem jako vy!“... celý text
Už je tady zas
2013,
Timur Vermes
Kousavá satira. V ČR tahle kniha trefila dobu nejspíš ještě lépe než v Německu. Shodou okolností se mi její čtení sešlo současně s Laskavými bohyněmi J. Littella, takže žádný smích mi nevydržel na tváři dlouho. "Sensenbrink měl na sobě to, co si zřejmě dnes lidi představují pod pojmem prvotřídní oblek. Snažil se tvářit uvolněně, ale já jsem samozřejmě zaznamenal, že je bledý, byla to bledost hráče, který ví, že neunese prohru, ba co víc, že neunese okamžik, v němž se ukáže, že prohra je neodvratná. Tenhle typ lidí nemá nikdy před očima vlastní cíl, vždycky volí cíl, který slibuje další úspěch, a vůbec nechápou, že takový úspěch nikdy nebude jejich vlastním. Tito lidé doufají, že jsou lidmi úspěchu, ve skutečnosti jsou však pouze jeho průvodci, a protože to tuší, bojí se okamžiku porážky, v němž se jasně ukáže, že úspěch nejenže není jejich, nýbrž že dokonce ani nezávisí na jejich doprovodu. Sensenbrink se bál o svou reputaci, ne o národní věc."... celý text
Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku
2001,
Patrik Ouředník
Vynikající a poutavé čtení. Neobyčejně široký záběr témat se autorovi podařilo vtěsnat do mozaiky trefných glos – často originálních a svěžích zkratek. Při čtení mě napadalo, že 21. století bude pro Ouředníkova následovníka také vynikajícím materiálem a že bych si případné navazující dílo za nějakých 85 let strašně rád přečetl. No... budu si to představovat... "... A přemíra informací, že je dlouhodobě vlastně ještě nebezpečnější než komunistická cenzura, protože nevyvolává reakci a vůli k odporu, ale únavu a rezignaci."... celý text
Příšerně nahlas a k nevíře blízko
2006,
Jonathan Safran Foer
V prvé řadě chci ocenit redakční práci BB/art. Kniha je překrásně a pečlivě zpracovaná, je z ní cítit zaujetí vydavatele, což zlepšuje čtenářský zážitek. Román samotný u mě, k mé smůle, takové nadšení nevyvolal. Silné příběhy hlavních postav mě nedokázaly vtáhnout. Na přesvědčivosti jim asi ubírala právě netradiční forma, která mě často až rušila ("příšerně nahlas"). Nedokázal jsem se zbavit myšlenky, že forma byla u tohoto díla první a na všechny grafické nápady autor nabaloval příběh. Přesto román opět zařazuju do "Chystám se číst", neboť bych se mu jednou rád dostal na kůži ("k nevíře blízko"). Snad. Někdy. "Trávili jsme spolu hodně času. Pochybuju, že bych s někým strávil víc času, přinejmenším, co táta umřel, leda bych počítal Buckminstera. Ale přesto bylo moc lidí, které jsem znal líp. Tak například jsem nevěděl nic o tom, jak žila jako malá, jak se seznámila s dědečkem, jaké bylo jejich manželství, proč odešel. Kdybych měl sepsat její životopis, nevypadlo by ze mě nic víc, než že její manžel uměl mluvit se zvířaty a že bych nikdy neměl nic milovat tolik, jako ona miluje mě. A já se ptám: čím jsme to vlastně trávili tu spoustu času, když jsme se nepoznávali?" EDIT: Po roce, kdy se mi kniha rozležela, cítím potřebu své hodnocení upravit. Ubral jsem jednu hvězdu a dodávám, že celou knihu vnímám jako křečovitou intelektuální pózu. Bohužel.... celý text
Valčík na rozloučenou
2008,
Milan Kundera
Úsměvné a přitom skličující. Hutný příběh bez balastu, jen slabě ukotvený v čase a místě, zato precizně vystavěný. Silná kniha, která člověka donutí nazírat situace optikou každé z osmi hlavních postav a přemýšlet nad nimi. "Celé neštěstí je v tom, (...) že je člověk obklopen blbci. Copak já se mohu na někoho v tomto městě zeptat na radu? Inteligentní člověk se rodí do absolutního vyhnanství. Nemyslím na nic jiného, protože je to můj obor: lidstvo produkuje neuvěřitelnou kvantitu blbců. Čím hloupější jedinec, tím větší má chuť se množit. Dokonalí jedinci zplodí nanejvýš jedno dítě a ti nejlepší jako ty dojdou k názoru, že se vůbec množit nebudou. To je katastrofa. A já pořád sním o světě, kde by se člověk rodil nikoli mezi cizince, ale mezi své bratry."... celý text
Šibumi
2006,
Trevanian (p)
Mimořádný zážitek. Oceňuju různé tempo vyprávění, neobyčejně vtipnou postavu Le Cagota, postřehy srovnávající východní a západní kulturu a hodně ostré poznámky na adresu Američanů, z nichž mnohé bohužel pasují i na nás. Nesedl mi nepřehledný úvod knihy s až kabaretně jednajícími postavami, nevěrohodné jednání MS a CIA a Helova čísla. ---------------------------- "Nikolajovi ani tak nevadila jejich otravná představa rovnosti, jako spíš jejich kulturní pomatenost. Američané jako by si pletli životní standardy s kvalitou života, rovné příležitosti s institucionalizovanou průměrností, odvahu se statečností, mužství s mužností, volnost se svobodou, mnohomluvnost s výmluvností, zábavu s potěšením – zkrátka měli všechny mylné představy lidí, kteří se domnívají, že spravedlnost znamená rovnost pro všechny, a ne jen rovnost pro sobě rovné." "Trhla sebou a odtáhla se od něj. Vida, pomyslel si. Skromná žena. Nejspíš panna. Tím lépe. Panenství je pro Araby důležité, neboť se – a dobře vědí proč – bojí srovnání." "Le Cagot: ’Nejspíš byste vůbec nepoznali, že nejsem rodilý Američan, co? Tedy čistě z hlediska přízvuku myslím. Ale jakmile lidi spatří tu čistou pravdu v mých očích a zaslechnou hudbu mých myšlenek, všechno je prozrazeno. Poznají, že Američan být nemůžu.’"... celý text
Proč existuje svět? : existenciálně detektivní pátrání
2014,
Jim Holt
Autor si zaslouží uznání minimálně za odvahu takové dílo zpracovat a za evidentní vášeň a urputnost, se kterou se o to pokusil. Člověku, který se ve filosofii neorientuje, se z abstraktních úvah místy zatočí hlava, nicméně za zajímavé pohledy a nové poznatky na původ vesmíru čerpané skrze netradiční literární žánr to stojí.... celý text
Intelektuálové
2012,
Paul Johnson
V mysli mi utkvěla především úvodní myšlenka knihy, která říká, že intelektuálové jsou pro společnost nebezpeční, protože jsou v prosazování svého pohledu na svět zaslepení a jejich myšlenky mohou (katastrofálně) ovlivnit životy milionů lidí. Skvělý základ pro diskuzi, která se může zvrtnout jakýmkoliv směrem.... celý text