trudoš
přečtené 6905
Conan žoldnéř
2011,
Andrew J. Offutt
Co lze od x-té knihy navazující na R. E. Howarda čekat? No, fanoušci nenásilného osmdesátkového braku získají kvalitní kousek do sbírky. Conan žoldnéř naštěstí není titul, který by si na něco hrál, nesnaží se líbivým přebalem a tvrdými deskami dokázat, že je něco víc, než ve skutečnosti je. Takže ano, jako oddechovka, kde se nehledí na všednost zápletky, kýčovité dialogy (jež prostě musí obsahovat minimálně pět vykřičníků na stránku), lacinou vykonstruovanost a předem jasný závěr, je román naprosto ideální. Ovšem jako dobrodružství postavy, kterou vymyslel někdo jiný? To už tak úplně směrodatné není. Možná jsem moc velký hnidopich, ale tohle prostě s původním kánonem nic společného nemá. Spíše jen další pastiš, napsaný v určitém období a v určité atmosféře, vyhrazený specifickému okruhu lidí, kteří návaznost považovali za sofistikovaný druh recese. Kdybych byl hůře vychován, s chutí bych si do něj kopnul. Ale protože babička byla světice, jen si povzdechnu nad promarněným potenciálem.... celý text
Conan na Ostrově ledu
2003,
Mike Philip
Možná bych měl několik následujících řádků věnovat raději pěkné úvaze o golfových holích. Bylo by to určitě smysluplnější než hodnocení knihy Conan na Ostrově ledu. Ostatně ona si tahle ubohá kopie špatně okopírovaného příběhu nezaslouží víc, než golfovou holí do rozkroku. Důvod? Hloupoučká zápletka o mágovi hodlajícím ovládnout svět okořeněná lascivním osaháváním lepých svlečen a nezbytným zabíjením ukrutných monster. Originalita jak od Vietnamců na tržišti. A mluvit o nějakém literárním řemesle, byť třeba jen v dialozích či popisech, by bylo hanebným eufemismem. Já chápu, že cílovou skupinou nejsou jaderní fyzici, světový politici či študovaní manažeři, ale přistupovat ke čtenářům jako k retardovaným morčatům mi přijde trochu přes čáru. Když už se někdo povýší na post napodobovatele, mohl by se alespoň pokusit navázat na původní kánon a ne vycházet z toho nejhoršího, co jiní pokračovatelé v průběhu let vytvořili. Dokázali to mnozí jiní a nemuseli se přitom schovávat za pseudonymy.... celý text
Conan a sedm dní do úplňku
1993,
Albert Simon Pergill
Už víc jak dvacet let se v Čechách píšou romány o Conanovi. Z finančního hlediska je to pro nakladatele levnější a pro čtenáře zajímavější - vždyť už si několikrát ověřil, že se v téhle aréně naši autoři bez problémů dokážou popasovat s těmi zahraničními. Jenže právě tahle conanovka ze souboje neodchází zrovna jako vítěz. Převážně je to díky slaboduché zápletce, napsané snad přes mizerný kopírák posthowardovských tvůrců. Jakési království je v konfliktu s církevním řádem a Cimmeřan to pomocí svého meče vyřeší. Jak originální. Přičemž zde Conan kupodivu figuruje spíš jako vedlejší postava, navíc zasazená do role reflexivně reagující hory svalů. Což je poměrně zvláštní poklona tvůrci původních povídek R. A. Howardovi, protože když si přečtete pár jeho prací, rychle zjistíte, že barbar tak průhledný není. Takže i když se Jan Šimůnek poctivě snažil vyhnout nástrahám literárního braku, jeho příběh pro mě nakonec stejně zůstal na půl cesty mezi promarněným potenciálem a nevyužitou šancí.... celý text
Conan a krokodýlí bůh
2005,
Břetislav Čenda
Polozapomenutý krokodýlí bůh hodlá prostřednictvím oddaného velekněze ovládnout svět a uvrhnout ho do zkázy. Podle prastarého proroctví se zlu dokáže postavit jedině krásná panna-bojovnice a to pouze v případě, že jí bude doprovázet mocný cimmeřanský válečník. Otázkou za 10 milionů je, kdopak asi ten barbar bude. Nakladatelství Deus připravilo pro milovníky dobrodružné literatury další směsici heroické fantasy a prvoplánového pulpu. Začátek je ještě slibný - prvních dvacet stran prologu ponechává čtenáře v očekávání příjemné krvežíznivé pouti napříč městem Shadizar. Pak ovšem Christopher Blanc alias Břetislav Čenda sklouzne do tenat podprůměrnosti, která ač solidně napsaná, postrádá jakékoliv záchvěvy originality. Nehledě na ohledy k Howardovým fanouškům. Hlavním kamenem úrazu jsou především postavy vypůjčené z nízkorozpočtové komedie a neuvěřitelně prostinká zápletka mající v sobě více děr než plyšový medvídek po zásahu brokovnicí. Na relax dobrý, jako zarážka do knihovny ještě lepší.... celý text
Conan a dědictví Atlantidy
2001,
Paul O. Courtier (p)
„Nové“ dobrodružství udatného Conana kupodivu nic nového nepřináší, ale to asi nikoho nepřekvapí. Na můj vkus z textu čiší odbyté řemeslo na objednávku, přijaté čistě jen pro tu legraci - aniž bych se chtěl autora dotknout či tvrdit, že to tak skutečně bylo. Osvalený hrdina se zde chová jako chodící hora masa, která za a) má vždycky pravdu, za b) je neporazitelná a za c) moc dobře si první dva body uvědomuje. Pak je tu pár novot, jež mi pod nos nešly už vůbec. Jako třeba, když se ikona mého mládí málem pomiluje s vlčicí. Nic proti uslintaným náhražkám koček, ale vocaď pocaď. Příliš to nevyhrálo ani křoví. Prakticky všechny vedlejší figury jsou charakterově snadno zařaditelné a dělají přesně to, co od nich čekáte. Aneb komedie dell'arte ve fantasy. Děj přebitý množstvím zápletek se pak mermomocí snaží získat tajemný nádech, který však moc nefunguje - obludy totiž působí nějak nemotorně. Jedinou zajímavou potvorou tak pro mě byla pouze Létající hlava, ale ta je tu bohužel jen do počtu.... celý text
Conan: Krvavá ostří
2005,
Václav Vágenknecht
Václav Vágenknecht si pro udatného Cimmeřana tentokrát připravil osm různých dobrodružství, jejichž alfou i omegou jsou: 1) Bujná děva, 2) Sex, 3) Padouch, 4) Magie, 5) Artefakt. Takže nic nového pod sluncem a v důsledku jen další pastiš, co navíc s Howardovým barbarem nemá prakticky nic společného. Problém je především v jazykové formě. Autorův pokus o moderní stylizaci má za následek sice zábavně květnaté výrazy, ale vyprávění to z valné většiny shazuje do parodické roviny. Nemluvě o tom, že z Conana dělá namakanou, nemyslící a věčně nadrženou gorilu, na kterou stačí jen pomyslet a hned vám „tuhnou vzrušením bradavky a vlhne rozkrok“ (str. 159). Proto kdykoliv hrdina udělal něco smysluplného, měl jsem sto chutí vykřiknout: „Probůh, ono to myslí!“ Bylo by to i k smíchu, kdyby šlo o úplně jinou postavu z úplně jiného příběhu. Pro tvůrce by tak možná bylo inovativnější pracovat na vlastním písečku, než neuměle kopírovat legendu, která má již sedmdesát let pevně vyprofilovaný charakter.... celý text
Conan: Meče zrady
2003,
Leonard Medek
Jak conanovské pastiše obecně špatně snáším, Meče zrady Leonarda Medka pro mě byly skutečně velkým překvapením. A to v dobrém slova smyslu. Jeho kniha se skládá ze čtyř povídek, které tak či onak přímo navazují na některé starší texty a to jak na ty Howardovy, tak na ty jeho nejznámějších pokračovatelů (de Camp, Wagner, Carter atd). Odehrávají se v průběhu celého Conanova života, od mládí až po dospělý věk, a jsou propojeny některými postavami, se kterými se hlavní hrdina průběžně potkává, ať už v dobrém či zlém. I když příběhy nepřekypují bůhvíjakou originalitou, je v nich přesně to, co mám na tomhle kultu rád - krvavé bitvy, krásné dívčiny, mocné nestvůry a zákeřní padouchové. Čistokrevná dobrodružná fantasy, v níž čest, hrdost a odvaha mají ještě stále nějakou cenu a která jistě potěší každého fanouška, stejně jako původní tvorba Roberta E. Howarda. Takže jo, Conan je zpátky, aby všem dokázal, že nezpitoměl pod nánosem „podivuhodných“ rukopisů. Bylo by jen fajn, kdyby mu to vydrželo.... celý text
