trudoš
přečtené 6905
Ghost Rider - Cesta slz
2012,
Garth Ennis
Dlouho jsem se rozhodoval, jestli dát tři nebo čtyři hvězdy a nakonec skončil u tří. Co je totiž na Cestě slz úžasné, je kresba Claytona Craina, která ač počítačově tvořená, má neuvěřitelně povedenou atmosféru. Precizní práce, jež vyprávění dodává dokonalý hororový šmrnc a to říkám jako člověk, který digitalizaci moc nemusí. Problém jsem měl ovšem se scénářem. Jestli jste již četli něco od Gartha Ennise, tenhle Ghost Rider vás rozhodně ničím nepřekvapí. Jde o tradiční příběh pomsty, kdy bylo někomu nelidsky ublíženo a on teď požaduje spravedlnost. Jediná obměna spočívá v tom, že mstitelem není samotná hlavní postava, ale přimíchají se do toho síly záhrobní a s těmi se nesnadno dohaduje, zdali cesta spálené země je tou úplně nejlepší variantou. Což je vlastně základem celého konfliktu, přesvědčit hořícího jezdce aby nepozabíjel úplně všechny. Jako by se Ennis snažil vymluvit ze všech těch dřívějších masakrů. Jenže nedokážu s čistým svědomím říct, že by se mu to nějak významně povedlo.... celý text
Storm 10 Kroniky Pandarve 1: Piráti z Pandarve
2012,
Martin Lodewijk
Je úchvatné, jak dokáže být tento osmačtyřicetistránkový komiks nabitý zvraty a akcí víc, než kdejaký moderní komiksový román. Autorům rozhodně nechybí fantazie, což je ve výsledku asi největší kouzlo Storma - nemluvě o naprosto dokonalé kresbě/malbě. Horší je to s příběhem. Když si odmyslím neznalost předchozích devíti alb, je to především nutnost přijmout fakt, že je zde prakticky všechno možné. To by mi ani tak nevadilo, kdyby tím autoři často netahali králíky z klobouku, aby nahráli hrdinům absurdně do ruky. Přesto má komiks nepopiratelné kouzlo, které by bylo o to větší, kdybych měl možnost přečíst si i ostatní příběhy. A taky kdybych se k nim dostal o dvacet let dříve. Je otázkou, nakolik Storm dokáže dnes oslovit současné mladé čtenáře, kteří jsou zvyklí na zcela rozdílný styl vyprávění. Nic to však nemění na tom, že je právoplatně legendou. Škoda jen, že další legendou, kterou nebudeme mít možnost v našich luzích a hájích spatřit kompletní.... celý text
Fury: Mírotvůrce
2012,
Garth Ennis
Na rozdíl od předchozího u nás vydaného alba Bůh ochraňuj válku, tohle nějak postrádá černý humor, který je pro Gartha Ennise tolik příznačný. Kromě šílené bitevní vřavy v úvodu, kde autor skvěle zachytil děsivou nepřipravenost Američanů na nacistické veterány, se zbytek příběhu odvíjí trochu neslaně nemastně. Otázka hozená do placu, zda chtějí hrdinové válce vůbec zabránit, nebo je pro ně válka životem, je sice zajímavě položena, ale vzápětí zašlapána do země vývojem událostí. A tak se děj skládá z filozofování nad nespravedlností války, které je sice chvályhodné, ale písnička je to stará. Komiks by se v důsledku dal zařadit do série Bitevní pole a je dost možné, že s ním měl Ennis původně právě tyhle plány. Na Marvelovský vesmír překvapivě (a příjemně) nesuperhrdinský příběh, ve kterém se dozvíme, jak Nick Fury přišel o oko (jedna z možných verzí). Ale to je tak všechno.... celý text
Místní hrdinové
2005,
Garth Ennis
Díky Monaghanově svéráznému přístupu k životu a jinejm průserům (pár pivek, bouchačka plná neklidných nábojnic a pokec s kámošema v hospodě vyřeší prakticky všechno) si mě jeho příhody rychle získaly. Druhé album začíná přesně tam, kde skončilo to předchozí, takže vás čeká další nadupaná jízda plná zběsilé střelby, bizarních postav, černého humoru a dialogů, které jako by napsal Quentin Tarantino ve své nejlepší formě. Spokojenost po všech stránkách.... celý text
Dobré úmysly
2012,
Brian Azzarello
Hellblazer je opět stylový. Návštěva největší díry Spojených států, městečka Whyllisz, se Johnovi vymstí po všech stránkách – a to i přesto, že je to on, kdo kope za tu dobrou stranu. Skvělá kresba, bezvadné hlášky, geniální prolog. Jen magie si moc neužijete, ale to je možná spíše k dobru, než na škodu. Velkým plusem je syrová atmosféra beznaděje a krutosti, jakou postavě dal Brian Azzarello. Ti dva se hledali, až se našli. Jenže... jenže čeho je moc, toho je občas trochu příliš. Stále se nemůžu zbavit dojmu, že scénárista od začátku hraje na čtenáře a Constantina boudu, což je v pořádku, kdybych na konci příběhu nezjistil, že ta bouda stojí na želatinových základech. Pointa výborná, ale cesta k ní je zbytečně na efekt vyhrocená. Navíc při zpětném pohledu zjistíte, že množství zásadně se tvářících scén jsou jen vějičky, které mají záměrně svést pozornost na nepodstatné. Takové tlučení klackem v lese, jež má vyděsit předtím, než se objeví listonoš s obálkou se zeleným pruhem.... celý text
