trudoš přečtené 6905

Na ostří nože 2000, John Connolly

John Connolly přivádí v život povedenou okultní detektivku, která bez problémů ustojí stávající konkurenci. Jen chybí humor a nadsázka, které by její vyznění trošku odlehčily. Ale možná právě díky tomu jsem byl ve výsledku s románem maximálně spokojen, protože se v mnoha bodech odlišuje od zaběhnutých standardů. A pravděpodobně je to ta temnota na duši u všech vystupujících postav, co mě nejvíc pohltilo. Běsy minulosti nedávají odpočinout nikomu a záleží jen, kdo povolí jako první - hrdinu nevyjímaje. Co bych ale spisovateli vytkl, je kompoziční rozdělení zápletky na dvě poloviny. V první se řeší jeden případ, v druhé zase jiný, aniž by souvislost mezi nimi byla nějak důležitá pro celek. Možná to byl pokus dát čtenáři za jedny peníze dva příběhy, kdo ví. Druhá výtka je už důraznější, ovšem netýká se autora, ale překladatelky Karly Šmídové, jejíž práce na knize je děsivá. Nejsou to jen slova a věty, v některých momentech postrádají smysl celé odstavce. A to říkám jako češtinář amatér.... celý text

Utajovaný projev 2011, Tom Rob Smith

Tom Rob Smith je kabrňák. Na úspěch Dítěte 44 se totiž nepokusil navázat plagiátem s jinak rozestavěnými figurami, ale svůj druhý román rozehrál podle zcela nových pravidel. A v mém případě se přesně trefil do vkusu. Jistě, je to předimenzovaný thriller, který sem tam přestřelí fyzické možnosti hrdiny, ale co, zábava je to parádní. Navíc Lev Děmidov je mi čím dál sympatičtější, protože ze zarytého komunisty se stává muž mající vlastní cíle a hodlající je spravedlivou cestou dosáhnout, i kdyby u toho měl zemřít. Což se mu v totalitním sovětském svazu může stát raz dva. Co si nedokážu odpustit, je pochvala za tři naprosto bravurní scény - vzpoura na trestanecké lodi, povstání v gulagu a finální budapešťský masakr. To vše jednoznačně patří mezi to nejlepší z akční tvorby, která se mi v roce 2011 dostala do rukou. Příjemně nápadité a absolutně strhující, takže celkově vachrlatá zápletka ani příliš nevadila. Už se mně dlouho nestalo, abych při čtení zapomínal dýchat, a toho si vždycky cením.... celý text

Dítě číslo 44 2009, Tom Rob Smith

Jestli chcete mít někdy deprese z časů nekompromisního totalismu, neváhejte nad knihou ani minutu. Jasně, furt se to drží v rovině angloamerického thrilleru, takže s děsivou skutečností se to moc srovnávat nedá, přesto dost pravděpodobně sem tam ustrnete. Rok 1953 nebyl pro Rusko velkou výhrou, protože lidská důstojnost zase jednou ztratila veškerou váhu. Velké plus si bezesporu zaslouží hrdina Lev Děmidov, který po vzoru kapitalistických kolegů bojuje nejen proti zločincům, ale i proti systému samotnému. Ovšem kde to na Západě působí jako cool postoj, tam si Děmidov vyskakuje asi tak pět vteřin, než dostane přes zobák. O to víc je napínavé sledovat, jakým způsobem řeší situaci, kdy se potřebuje dostat na stopu sériového zabijáka, který má na kontě desítky dětských obětí. Fakt, který si socialistická republika ve své zaslepenosti odmítla připustit. Co se bohužel nepovedlo, je závěr. Finální rozřešení čpí románovou kalkulací, což je škoda především proto, že to absolutně nebylo zapotřebí.... celý text

Ještě pivo - Případ detektiva Kayankayi 2007, Jakob Arjouni

Všechno nejlepší, Turku! 2008, Jakob Arjouni

Drsné město 2006, George P. Pelecanos

Drsné město asi nejlépe vystihuje podstatu tvorby amerického romanopisce George P. Pelecanose. Příběh, ve kterém nejde o detektivní pátrání či kriminální zápletku, je koncipován jako náhled do života různorodých hrdinů, kteří tím či oním způsobem bojují s vlastními démony. Jeden se musí vypořádat s minulostí zločince, druhý s prohlubující se závislostí na alkoholu a mezi tím vším se pohybují náctiletí gangsteři, handrkující se o roh zcela nepodstatné ulice jen proto, aby si vzájemně dokázali, kdo je větší borec. Tohle je život na periférii Washingtonu D. C., někdy přezdívaném Drama City, nebo také hanlivěji Dodge City. Záleží na tom, jakou máte náladu. Autor věcně proniká do nitra postav a nutí vás paradoxně namísto nich soudit sebe samotné – nahlédnout do vlastního svědomí a pátrat po tom, zda byste v sobě našli stejný kus odvahy, jako oni. To celé pak rámuje cynický humor, který v kontrastu se syrovou realitou nepřiznaného ghetta působí uvěřitelněji než jakýkoliv dokumentární cyklus.... celý text

Řekni pravdu 2002, George P. Pelecanos

George P. Pelecanos opět nezklamal. Srazil mě na kolena už úvodní kapitolou, ve které se jednoduché přepadení zvrtne v sérii brutálních vražd. Po nějakém čase se oba vrahové vracejí na místo činu s cílem další loupeže. Netuší, že lidé, kteří před třemi lety ztratili své blízké, na jejich zločin nezapomněli. Zde musím přiznat určité zvolnění ve vyprávění. Pomaličku se formují charaktery jednotlivých hrdinů, což ale zdaleka neznamená, že by zábava skončila. Naopak. Všechny kličky nenápadně směřují k nelítostnému finále, které si sice přejete od první stránky, ale zároveň trnete, jak moc posraným navrch se vyvrbí. Pro autora je příznačné městské ghetto, ve kterém se moc nedá oddělit zrno od plev. V tomhle ohledu je machr a i když třeba nestrhne do detailu propracovanou zápletkou, pořád dokáže uchvátit syrovostí lidských osudů. Žádný patos ale nekompromisní realita, aniž by se výsledek stal nudnou parafrází skutečnosti. Takový Pelecanos prostě je. Bezkonkurenčně nejlepší v tomhle odvětví.... celý text

Sladké navždy 2001, George P. Pelecanos

Román, který začíná jedním z nejatraktivnějších motivů, jaký jen gangsterka může nabídnout – nález bezprizorních peněz, jejichž přivlastnění spustí řetězec kalamitních událostí. A právě takové Sladké navždy je, pouze s tou výjimkou, že inkriminované bohatství vůbec nezasahuje do života hrdinů Marcuse Claye a Dimitriho Karrase. Ti se pouze bezděčně připletou k další pouliční válce gangů, která vyvrcholí na jejich půdě a jim nezbývá než zase jednou sáhnout k hrubému násilí, neboť zákon betonové džungle mluví jasně: silnější sežere slabšího. Jediný paradox spočívá v tom, že „ostří hoši ulice“ jsou čím dál tím mladší. George P. Pelecanos spřádá další ze svých historek z podsvětí, zasazenou tentokrát do roku 1986. Klíčoví hrdinové jsou stejní, jen starší, zodpovědnější, rozhodnější. Přibude ovšem pár vedlejších postav, ať už jde o zkorumpované poldy, nebo zločince a jejich poskoky, přičemž jejich přítomnost dotváří komplexnější obraz skutečného podsvětí a jeho propletenosti s běžným životem.... celý text

Kufr plnej drog a prachů 2001, George P. Pelecanos

Ten, kdo zná a miluje televizní seriál The Wire - Špína Baltimoru, si jistě i dohledával, kdo psal scénáře k jednotlivým epizodám. No a vedle několika pro mě neznámých tvůrců a jednoho skutečného borce jménem Dennis Lehane, je tam pod pár díly podškrábnut i washingtonský bard George P. Pelecanos. A není se čemu divit, protože pouliční noir blues je prakticky jeho druhou přirozeností. Neskutečný je především autorův cit pro ztvárnění rozporuplných postav, jež nejsou ani špatné, ani dobré, ale prostě jen jsou. Pomalý začátek dává čtenáři čas plně se vžít do kulis velkoměsta, nebezpečnějšího než amazonská džungle. Zároveň se děj vyhýbá otřepaným motivům předurčených osudů, přesto nechává hrdiny pěkně drsně si vyžrat následky svých unáhlených činů. Přitom zápletka není ani tak o strhující akci, jako spíš o postupném budování napětí před blížící se kolizí, z níž vstávají vlasy v zátylku. Ve zkratce - těžko byste v současné thrillerové produkci hledali lepšího vypravěče „historek z podsvětí“.... celý text

Jak nevodit policii za nos 1992, Donald E. Westlake

To, čím mi Donald E. Westlake uhranul od začátku, je stručnost a přímočarost. Bez sáhodlouhých řečí uvede do děje a stejně rychle nastíní, o čem že vlastně bude. Filmový kritik objeví doma mrtvolu ženy a teď dělá všechno proto, aby nebyla spojována s jeho jménem. Jenže co čert nechtěl, policie znenadání začne využívat jeho scénáristických znalostí při řešení série nevysvětlitelných trestných činů. A zrovna on by se teď tak rád pozornosti zbavil... Bohužel, na to jak mám Westlakea rád, tady trochu klopýtá v pospolitosti celé zápletky. Ironická groteska sice funguje na jedničku, ale oba konce příběhu drží u sebe jen na dobré slovo. Přitom samotný námět je výborný, ovšem hodící se spíše pro povídku, o čemž svědčí jak základní motiv, tak vypointovaný závěr. V rámci novely se autor snaží vyprávění natáhnout pozvolnou gradací, jenže opakující se koncepce záhadných zločinů a kostrbatých řešení se příliš brzy okouká. Stočtyřicetistránkový rozsah naštěstí zaručuje, že zábava převažuje nad nudou.... celý text

Jak nevyloupit banku 1993, Donald E. Westlake

Vím, že překlad názvu románu Jak nevyloupit banku je v českých hájích prakticky legendární, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že originál Help, I Am Being Held Prisoner vystihuje jeho charakter mnohem lépe. Což o to, banka se tady (ne)vylupuje, ale daleko podstatnější jsou zde nápisy POMOC, DRŽÍ MĚ V LAPÁKU, které rozčilují vedení kriminálu, protože se objevují na těch nejméně vhodných místech. A které všichni mylně považují za hrdinovu práci, vzhledem k jeho recesistické minulosti. Každopádně, jste-li připraveni na komorní humoristický příběh z vězeňského prostředí, budete nadšeni. Donald E. Westlake hýří vtipem i originálními situacemi, ovšem stručnost, pospolitost a výraznější hlavní postava nějak zmizely. Ostatně, celé mi to přišlo, jako by si to psal autor pro vlastní potěšení, s protagonistou, který nemá se slavnějšími „zločinci“ jako Parker či Dortmunder moc společného - je více civilní, více obyčejný. Ale možná právě proto nakonec získal Harold Künde (je tam umlaut!) takovou slávu.... celý text

Zatracená smůla 2003, Donald E. Westlake

Ať si každý říká, co chce, Donald Westlake byl génius humoristické gangsterky. V jeho případě bohatě stačilo, že postavy vešly na scénu, začaly komunikovat a zrodila se komedie. Jenže to by nebyl Westlake, aby svým hrdinům neokořenil život pořádnou dávkou lapálií. A tentokrát jim naložil vrchovatý talíř trablů, přičemž situaci kupodivu nehrotí do extrému, ale spíš si vychutnává, jak se zlodějíčkové v motanici pomaloučku smaží, dokud to přirozený vývoj událostí umožňuje. Při zpětném pohledu se tak mohou některé etudy zdát možná zbytečné, přesto jsou pro svou grotesknost naprosto neodolatelné. Sama zápletka pak exceluje už v první třetině, kdy ještě Dortmunder netuší, do jakého problému kamarády uvrtal, ale všem přislibuje, že až viníka najde, udělá s ním krátký proces. Což následně vrcholí v okamžiku jeho prozření na policejní stanici. To jsou přesně ty momenty, pro které autora miluji, a které nedokáže nikdo napodobit. Alespoň ne s takovou grácií, suchým humorem a ironickými odmlkami.... celý text

Jak neuloupit smaragd 1984, Donald E. Westlake

Návrat 2008, Richard Stark (p)

Spasiteľ 2012, Jo Nesbø

Spasitel je skvělý. Hlavně proto, že je drobet jiný než ostatní díly. Sice koncepci „v polovině odhalím, jak to je, pak to převrátím, a na konci přijdu s nějakou novinkou“ autor zachoval, ovšem rozvržení zápletky je nové. Poprvé vidíme Harryho pracovat v kolektivu, poprvé jej zažijeme častěji ve střízlivém stavu, než v opileckém, a taky si s ním poprvé užijeme trochu romantiky. Zbytečné mi přišlo jen opětovné zamotávání se do korupčního skandálu, protože vše podstatné už bylo řečeno, a další rozvádění je jen hromaděním „překvapivých“ odhalení. Jak už je Nesbøho zvykem, román je příjemně cynický a syrový, přičemž kořením, které vyprávění tentokrát odlehčuje, jsou příhody chorvatského zabijáka v Oslu, který si zde prožívá malé soukromé peklo. Aneb kolik jazyků neznáš, tolikrát s tebou vyběhnou. Vtipné až parodické, přitom stále v normě příběhu. V mém osobním žebříčku nejlepší díl hned po Července, čemuž nahrává i to, že ten prevít spisovatelskej zase zabil jednu z hlavních postav.... celý text

Pentagram 2011, Jo Nesbø

Další parádní Jo Nesbø a jeho svérázná sonda do duše nejoblíbenějšího norského opilce. Konečně se nám uzavírá zápletka kolem zavražděné parťačky, což je jen dobře, protože Harryho posedlost případem jej přivedla až na pokraj samotného rozpadu. Ale nebyl by to on, aby to neustál. Jsem ovšem zvědav, jestli ho autor nechá v budoucnu šáhnout ještě níž. Protože si už nějak nedokážu představit, jak by to vypadalo. Ohledně ústředního motivu unesených a zavražděných žen tady spisovatel začíná hřešit na stále ty stejné postupy, díky čemuž se mi vraha povedlo rozklíčovat už v první třetině. To však neznamená, že by stejně nedokázal překvapit. Jenže jak je to pěkně promyšlené a nápadité, má to paradoxně víc společného s literární fantazií, než s reálnou proveditelností. Ale nevadí, hlavně když to šlape. Co mě však tahalo za oči, byly zbytečné pokusy o zmatení čtenáře ohledně identity padoucha. Ty neustálé odbočky na odvrácení pozornosti jsou v rámci celkového rozsahu prvoplánové a hlavně laciné.... celý text

Nemesis 2011, Jo Nesbø

Perfektní začátek, možná vůbec nejlepší v celé sérii. To jak čtenář postupně odhaluje, která bije, a zároveň je nenápadně hypnotizován tempem vyprávění, je práce skutečného profesionála. On se vůbec Jo Nesbø tímto dílem definitivně odtrhuje od skandinávského standardu a vydává se cestou plnohodnotného angloamerického thrilleru. A dobře že tak, protože konkurentů za velkou louží nemá zdaleka tolik, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ovšem intro není to jediné, co je na Nemesis dobré. Stavba zápletky funguje v přesně spočítaných konstantách napětí, humor a tragika. A i když autor poměrně okatě hřeší na vnitřní překombinovanost (nehledě na dosti průhlednou hru „Už víme, kdo je vrah“ v polovině příběhu), pořád mu nelze upřít podmanivou gradaci, která člověka jednoduše vtáhne a pustí až s epilogem. Navíc vyšetřování okořeňuje ještě vedlejší linie, táhnoucí se už z předchozí knihy, takže zábava je v podstatě dvojnásobná, především pro ty, kdo sledují jednotlivé romány v souvislostech.... celý text

Červenka nese smrt 2005, Jo Nesbø

Pro mě regulérně nejlepší díl v celé sérii. Zápletka má opět nápad a nekopíruje ty předešlé (ani budoucí), nehledě na to, že se Harry Hole naprosto dokonalým způsobem dostane na pozici detektiva první třídy. Jo Nesbø nešetří s nápady ani nečekanými zvraty, včetně dobře vymyšlené hlavní dějové linie připomínající Den pro Šakala Fredericka Forsytha. Především jsou to ale živé postavy a autorův svérázný humor, které udržují celé vyprávění ve strhující rovině. A pak je tu znamenitá scéna o krystalické depresi ze ztráty přítele, která dostane do kolen snad každého. Koho ne, měl by si zajít na transplantaci srdce. Celek skvěle podkreslují zpětné flashbacky do období 2. světové války mezi dánské vojáky v německých službách. Podobně zajímavá je i vedlejší dějová linie o dánských skinheads a norském právním systému. Snad jen obligátní vyselec a okatě „překvapivá“ pointa mi trochu kazily výsledný dojem, což je ale v důsledku zanedbatelná prkotina. Protože jinak tahle jízda rozhodně stála za to.... celý text

Netopýří muž 2008, Jo Nesbø

Netopýr je první knihou uvádějící na scénu norského detektiva Harryho Holea. Ten cestuje do Austrálie vyšetřit vraždu Inger Holterové, aby ke svému překvapení zjistil, že u protinožců běhá sériový vrah blondýnek. Místo severského prostředí tedy zavítáme do Skippyho domoviny, což je příjemná změna oproti všem těm depresím z fjordů a sobů. Tedy ne že by se Nesbø dokázal nějak vyhnout temnotě na duši. I když jeho postavy hýří svérázným humorem, ten pouze zakrývá ošklivé šrámy z jejich pohnuté minulosti. Ani samotná zápletka není k zahození. Autor sice příliš nepřekvapí nějakým šokujícím rozuzlením, na druhou stranu přesně ve chvíli, kdy už si myslíte, že víte, jak to všechno bylo, vše obrátí naruby a jste zase na začátku. Osobně mi vyhovuje právě ta snaha jít spíše ve šlépějích anglo-amerického thrilleru, než dostát standardům skandinávské kriminálky. Navíc se zde poprvé mluví o příčinách Harryho alkoholismu, takže v rámci pochopení pozdějších souvislostí je román prakticky nezbytností.... celý text

Lovci hlav 2011, Jo Nesbø

Svižný thriller ze světa lepší společnosti, kde někteří lidé jsou často nemilosrdnější než leckterý žralok podsvětí. Aneb vítejte v prostředí vrcholového managementu. Což pro mě byla asi nejtemnější stránka románu, protože já tyhle kulisy z duše nenávidím. Naštěstí děj není zasazen jen mezi kravaťáckou smetánku. Pouze na počátku máme možnost nahlédnout do zákulisí vysoké ekonomiky (a tahle návštěva je i docela zajímavá), a pak už jen padají hlavy. Díky tomu chytne příběh už od začátku adrenalinový spád, který vydrží až do konce, přičemž jedna hektická scéna střídá druhou - potápění v žumpě, zběsilá jízda traktorem, lovení mrtvého kolegy etc etc. Má to své mouchy, o tom žádná. Aby vše klapalo podle scénáře, musejí se policisté chovat lehce imbecilně, naopak nájemnému vrahu je do vínku vložena mysl erudovaného ekonoma. Ale jinak spokojenost. Navíc mi vyhovoval závěr, který donutí se na všechno podívat jinýma očima. Je to trošičku překombinované, ale pořád v mezích milé třešničky na dortu.... celý text