Tydvik
přečtené 1503
V lesích
2010,
Tana French
Tak tedy…mám momentálně intenzivní potřebu u literatury odpočívat, takže detektivka by měla být k tomuto účelu ideální; tohle mě ale spíš vyčerpalo. Na hlavního zloducha autorka od samého počátku doslova ukazuje prstem, takže následně další asi ¾ příběhu čekáte a trochu doufáte, že vás jen tahala za fusekli. No… Toto už je samo o sobě docela výrazné mínus. A obdivem nelze planout ani ke dvojici hlavních vyšetřovatelů. Jsou, mírně řečeno, lehce infantilní. S tím asi souvisí i nadužívání výrazu „křenit se“. Ti dva se na sebe kření prakticky při každé vzájemné konverzaci (tedy zejména ze začátku, pak jim trochu dojdou příležitosti). Občas se, pravda, zakření i nějaký jejich kolega, popř. i civilista. Nejsou v tom sami. Z představy křenících se policistů mě jímala hrůza. Ty milostné tanečky ani nekomentuju. Celkově je to tedy taková podprůměrná detektivka, snažící se šokovat a překvapit alespoň v závěru. Ale to už mi to celé bylo úplně jedno a zajímalo mě pouze to, jak to dopadne se stavbou dálnice.... celý text
Brambora byla pomeranč mého dětství
2001,
Bohuslav Vaněk-Úvalský
Až na ten zahořkle působící konec, který je až takovou ponurou vizí budoucnosti, že nad jejím reálným naplněním nechci z pudu sebezáchovy ani přemýšlet a který oproti zbytku knihy působí jako trochu násilím naroubovaný kus z Orwella, to bylo čtení velmi vtipné (upravená elektronická verze z roku 2014). Kdo by to byl řekl, že narodit se jako Husákovo dítě může mít i nějaké ty klady. No a vida, při četbě téhle knihy to vážně výhoda je. Zažívala jsem takové to „to znám, to si pamatuju, no jasně!“ Často jsem se smála nahlas; a byl to smích zdravý a očistný. Shrnu to stylem mluvy hlavního hrdiny: dobré, vtipné, líbilo. Až na ten zmiňovaný konec, toho je mi líto.... celý text
