Tyet
přečtené 1452
Do vody
2017,
Paula Hawkins
Od autorky Pauly Hawkins jsem už četla detektivku Dívka ve vlaku a ta mě nijak nenadchla. Po přečtení recenzí na Do vody jsem čekala naprostý propadák, ale přemohla jsem se. Přečetla jsem knížku za dva dny a musím nakonec říct, že se mi líbila. Je to napínavá detektivka, která se dobře čte. Nechápu, že mají někteří čtenáři potíže se zapamatováním si postav a jmen, v knize jich vystupuje jen pár. Macondo na vás :) Uvědomila jsem si ale, že paní Hawkins opravdu ale opravdu nemá ráda muže. V jejích knihách vystupují pouze tyrani, násilníci, tupci, zabedněnci, úchyláci, slaboši nebo vyšinutci. Normální muže tam nenajdete. Zato mnoho zneužitých, týraných, zajímavých, krásných, tajuplných a silných žen. Tady něco nehraje, žejo? Je stejně zvláštní, jak na sebe člověk prozradí věci, aniž by chtěl.... celý text
Kvantová noc
2017,
Robert J. Sawyer
Filozofický psychothriller Roberta J. Sawyera je založený na teorii, která zní přibližně takto: Lidstvo se dá rozdělit na tři části podle specifického, vrozeného a vlastními silami prakticky nezměnitelného nastavení mozku, tedy postavení tří mikrotubulárních elektronů. Rozložení těchto tří typů je v populaci víceméně rovnoměrné. Zhruba jednu miliardu celkového počtu obyvatel Země tvoří „vědomí lidé se svědomím“. Jedou takzvaně na všechny válce, jsou to tvůrčí, introspektivně přemýšlivé osobnosti, které vedou neustálý vnitřní monolog, hodnotí své chování, přemýšlí o tom, co udělali špatně, komu ublížili a jak to příště udělat lépe. Nenechají se strhnout davem za žádných okolností, přemýšlejí samostatně a kriticky, vyvíjejí teorie. Záleží jim na ostatních, přemýšlejí o tom, jaké dopady má jejich chování, jsou altruističtí. Další skupinou je masa dvou miliard lidí s označením Q2. Ti mají sice vnitřní hlas, mají vědomí sebe sama, samostatně přemýšlejí a hodnotí. Ale schází jim empatie a svědomí. Myslí doslova jenom na sebe, na vlastní prospěch. Jsou to promiskuitní, charismatičtí, povrchní manipulátoři a patologičtí lháři schopní navázat intimní kontakt s každým, koho zrovna potřebují. Většina vrcholných politiků, ne-li všichni, jsou Q2. Jsou to v psychologické terminologii psychopati. Psychopat samozřejmě nemusí být zároveň agresor, psychopatem může být i špičkový chirurg nebo průmyslník. Většina, tedy 4 miliardy lidí, nemá vnitřní hlas, nemá fakticky vědomí, jak jej chápeme. Duševně fungují na minimální úrovni, ačkoliv to nijak nesouvisí s měřitelným IQ. Jsou tedy mezi nimi klidně právníci, ředitelé bank. Tyto lidi nazývá autor označením Q1 nebo též filozofické zombies. Ve škole dosahují často výborných výsledků, protože jim nedělá sebemenší problém přijímat informace a zase je reprodukovat beze změny dál, zkoušky tedy skládají bez potíží Moc jich nenajdeme mezi vědci, kde je vyžadován samostatný výzkum, vyvíjení nových teorií, to znamená samostatné a novátorské myšlení, a ani mezi umělci. Q1 nerozeznáte od dalších dvou typů lidí nijak snadno, neprojevují se zvláštním způsobem. Můžete ale takového člověka potkat nejčastěji v davu, protože se řídí instinktem rybího nebo ptačího hejna. Žije tak, že přejímá myšlenky lidí Q2 a Q3, a napodobuje ostatní Q1. Snadno se přidá k výtržnostem, k fotbalovým fanouškům, k čumilům u havárie. Informace z médií přebírá za své. Vysvětluje to, proč takové množství lidí věří zjevným nesmyslům a lžím. Proč lidé následují evidentní darebáky. Zkušeně, ale nekriticky a bez přemýšlení napodobují a opakují to, co říkají ostatní a co se v danou chvíli běžně říkává. Tito lidé nemají žádnou vědomou obranu proti memům, tedy proti virálnímu šíření myšlenek, jakkoliv stupidním, a snadno se jimi nakazí. Dobrá zpráva je, že tito lidé stejně snadno přejímají i myšlenky dobré od lidí Q3, jenže těch je dvakrát méně než lidí Q2, kteří k tomu všemu ještě touží po ovládání mas a prosazují sobecké zájmy – a to je ta horší zpráva. Davy srocené na stranických shromážděních v Norimberku nebo v Moskvě, to jsou Q1 vedení Q2. Vzpomínáte na fotografii jednoho člověka, který nezvedl pravici v davu? No, zcela jistě to byl Q3. Tolik teorie, která je samozřejmě fikcí autora (i když čerpá ze skutečných výzkumů a vědeckých prací na téma kvantových procesů v biologických systémech, neurologie a psychologie; seznam doporučené četby najdete na konci knihy), ale jež vysvětluje mnohé. Pokud se na svět podíváte touto optikou, bude vám spousta věcí dávat smysl a mnoho myšlenek na lepší příští zavrhnete jako utopii. Dějově je tahle kniha spíše průměrným thrillerem, stojí ale za přečtení.... celý text
Žitkovské bohyně. Lidová magie na Moravských Kopanicích
2016,
Dagmar Pintířová Dobšovičová
Výzkumná práce s podtitulem Lidová magie na Moravských Kopanicích je dílem Dagmar Pintířové Dobšovičové. Zahrnuje rozsáhlé období od let 1990 - 1997, kdy byly výzkumy u Kateřiny Hodulíkové a Irmy Gabrhelové prováděny a byly zpracovány výzkumné zprávy; až do let 2013 a 2014, kdy je práce doplněna o rozhovory s vnučkou Lýdií Gabrhelovou a Václavem Rychlíkem, který byl v dětství „andzelem“. Oba se vyjadřují i ke knize Kateřiny Tučkové, která spustila zájem o tohle téma. Bohyně samy používaly slova „urobic“ a „vyčítat“, „bohyňování“ bylo pejorativní označení. Koho tedy do hloubky a nikoliv bulvárně zajímá, co takové robení a čítání obnášelo, nechť si knihu obstará a přečte :) Já jsem si z ní odnesla ponaučení, že lidé jsou schopni zkazit úplně všechno.... celý text
Na útěku
2015,
Jesús Carrasco
Tuhle útlou knížku jsem přečetla za jediné odpoledne, protože mě příběh prostě nepustil. Atmosféra je naplněná až po okraj suchem, žízní, prachem, špínou, smradem, bolestí, strachem, ale depresivní pocity drží v únosných mezích pokora, soucit, víra a lidskost a díky tomu kniha nepůsobí tragicky, ale pouze melancholicky. Je to příběh bolestného osudu dítěte, které se rozhodne vzepřít a které nalezne lidskost tam, kde by ji člověk nečekal. Kniha vám nedovolí plakat, protože je v ní navzdory všemu naděje.... celý text
Dokud nemáme tvář
2000,
C. S. Lewis (p)
C. S. Lewisem převyprávěný mýtus o lásce Kupida k Psýché je knížka podle mého gusta. Stylem vyprávění, zápletkou, jazykem, tahle kniha zkrátka konvenuje mému vkusu. Je to příběh o lásce, žárlivosti, sobectví a sebelítosti, o tom, co je ukryté hluboko v nás a proč musíme zemřít ještě před smrtí. „Kdybych však žila podle zásad pravé filosofie, jak si to představuje Sokrates, má ohavná duše by se stala krásnou. A tohle, s pomocí bohů, udělám. Pustím se do toho hned. S pomocí bohů..., ale pomohou mi bohové? Začít jsem nicméně musela. A vypadalo to, že mi bohové pomoci nechtějí. Každé ráno jsem si statečně předsevzala, že budu přemýšlet a jednat spravedlivě, klidně a moudře, ale dříve než mě oblékli, jsem zjistila, že se už zase (a ani nevím, jak dlouho) dusím nějakou svou starou zlostí či záští, že se užírám nějakou představou nebo zahořklou mrzutostí. Nevydržela jsem ani půl hodiny. A do srdce se mi vkrádala děsivá vzpomínka na dny, kdy jsem se pokoušela napravit ošklivost své tváře novými účesy nebo líčením. Mrazilo mě pomyšlení, že se znovu pokouším o totéž, že svou duši nemohu napravit o nic víc než svou tvář. Proč mi bohové nepomohou? Ano, proč? Jako olbřímí útes přede mnou vyvstávalo hrozné tušení, nekonečně pravděpodobné. Žádný muž, i kdybys za něj položila život, tě nebude milovat, pokud nemáš hezkou tvář. A proto (může to snad být jinak?) tě nebudou milovat ani bohové (jakkoliv se jim snažíš zalíbit, cokoliv pro to vytrpíš), pokud ti chybí ona krása duše.“... celý text
Lux Perpetua
2010,
Andrzej Sapkowski
Poslední díl Husitské trilogie byl asi nejlepší, jako by se Sapkowski v prvním díle rozjel, v druhém poněkud rozpačitě přešlapoval na místě, ale ve třetím se zdá, že měl jasnou představu o směřování a vyústění celého příběhu. Samson nezklamal a Reinmar nakonec také ne. Celá trilogie byla zábavná, bylo to příjemné, odpočinkové počtení.... celý text
Co se děje se světem?
2016,
Václav Cílek
Jedna z nejnovějších knih Václava Cílka je souborem esejů, které spojují témata krajiny a společnosti. Snad každý si klademe tu otázku, kterou má knížka v názvu a snažíme se na ni nalézt odpovědi na zemi, na nebi i sami v sobě. A Václav Cílek nám v tom hledání může pomoci. Píše o dějinách zahrad a zahrádek, o indiánské péči o půdu, o ledu v Arktidě, o svatyních v Athénách, erozi půdy v Afghánistánu, rozšířené fobii ze zombie, o antropocénu i o migraci. Kromě zajímavých a čtivých teorií a závěrů mě v knize potěšil způsob sestavení pramenů a zdrojů na konci. A nemohu opomenout dechberoucí ilustrace Kateřiny Piňosové, ty jsem si okamžitě zamilovala. „Civilizace dojde svého konce jen v tom případě, že není schopna další tvořivosti a neumí si nalézt novou podobu. Úplný rozpad není možný ani proto, že společnost nikdy nebyla jednotná a zejména v Evropě existovala v řadě forem od trapistických klášterů až po kluby playboyů. Hlavní část establishmentu, která je provázaná se senzitivním základem smyslové kultury, odejde s ní, ale mnohé alternativní směry zůstanou změnami jen málo dotčené, anebo se dokonce nestíněny silovým vlivem centra dál rozvinou. To, co nepatří k potápějící se lodi, se s ní neutopí. Je nám dopřáno to zvláštní privilegium žít, myslet a konat v jednom z nejzvláštnějších období posledního tisíciletí. Nemůžeme jej zastavit, ale můžeme pochopit a tím zmírnit či rozložit tragické události přechodných období.“ A to je nakonec docela pozitivní zpráva, co říkáte?... celý text
Boží bojovníci
2005,
Andrzej Sapkowski
Možná jsme v prvním díle trochu stranili husitům, že? Tak ve druhém nás to přejde, všechno je to jedna banda a válka je hnusná z jakéhokoliv pohledu. Nejsou zlí a hodní hrdinové. Možná snad Samson, který je pro mě osobně ta nejsympatičtější postava celé trilogie. Trochu jsem se ztrácela ve jménech, ale nakonec na tom až tak nesešlo, víceméně mi nakonec vždycky docvaklo, o kom že to čtu. Je to dobrý, doporučuju.... celý text
Narrenturm
2005,
Andrzej Sapkowski
Tohle je moje první přečtená kniha od tohoto autora a pokud budou další dva díly trilogie stejně čtivé, vtipné, napínavé a vůbec prima jako Narrenturm, možná si od něj nějaké knihy pořídím. Bavila jsem se od začátku do konce a připomenutí reálií husitských válek jsem uvítala. A magie a byliny je moc chutné ochucovadlo.... celý text
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
2016,
* antologie
Od téhle knížky jsem asi očekávala víc, než mi mohla dát. Jednotlivé povídky mají rozdílnou kvalitu, Lesní lišky jsem ani nedočetla, Čarodějná kolébka je pro mě blábol o ničem, Gordon ušel a ta o vlkodlakovi se mi jako jediná docela líbila. Jinak průměrný soubor, o kterém za měsíc ani nebudu vědět, že jsem ho četla.... celý text
Hladové hry
2010,
Dan Simmons
Od Simmonse jsem četla první Terror a ten mě naprosto uchvátil a dodnes má místo mezi mými nejoblíbenějšími knihami. Na Hladové hry jsem se proto velmi těšila. Bohužel to je naprosto průměrný horor, nebylo tam nic, co by mě překvapilo nebo nad čím bych musela přestat číst, položit knížku do klína a přemýšlet. Jediný klad je ten, že děj odsejpá, takže jsem těch 900 stran nebo kolik přečetla za týden. Pro mě dost zklamání, bohužel.... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Hluboká, mrazivá, pro mě neobsahuje žádná slabá místa. Konec byl naprosto uchvacující a dokonalý. Hladové hry byly proti téhle knize plytká strašidelná báchorka, zato Ílion je srovnatelně dobrý, možná dokonce i lepší. Rozhodně doporučuji.... celý text
