Tyet přečtené 1452

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

Knížku jsem začala číst a skončila asi po padesáti stránkách, na tohle nemám čas.

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Ke knize jsem se dostala až téměř v padesáti letech, to je důsledek toho, když vám nějakou knihu stále dokola lidé doporučují až už máte pocit, že v ní nemůžete objevit něco nového, něco výhradně svého. No, nakonec jsem se odhodlala, abych byla v obraze. Sehnala jsem všech pět dílů v jednom svazku, takže jsem plynule a bez prodlevy přecházela z jednoho do druhého. Musím se přiznat, že mi celou první půlku dost značně nevyhovoval humor, byl na mě příliš urputný a třeskutý, ale pak jsem si zvykla, i když se nikdy nestalo, že bych se zasmála. Vrcholem bylo lehké pobavení. Příběh má několik moc pěkných míst, například setkání s Vládcem vesmíru v chatrči z vlnitého plechu, to jsem v duchu plesala. Líbila se mi Arthurova životní etapa jako sendvičáře a taky děda Melhuba. Spousta zápletek byla jen absurditou až bizarností bez následného rozuzlení, ale občas se vyskytla místa, kde jsem si mohla říct Aha! Popravdě příliš nechápu Stopařův Kult, i když jak píšu, dobrá místa rozhodně má. Pro mě osobně je na knize nejdůležitější lehkost a nadhled v duchu hesla Nepropadejte panice. Několikrát jsem si při čtení vzpomněla na "kontrolované bláznovství" dona Juana.... celý text

Žena v okně 2017, A.J. Finn (p)

Alkoholická troska, která je svědkem zločinu. Nikdo jí nevěří, protože je pořád v lihu. Vyhraje nad svou závislostí, aby mohlo být učiněno spravedlnosti zadost? Kde jsem to jenom četla? Jo, už vím, v Dívce ve vlaku. Asi oblíbený námět. Máte to přečtený za den, ale nic vám to nedá, takovej literární fastfood.... celý text

Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa 1991, Martin Stejskal

Soubor místních pověstí vztahující se k Československu. Pověstí je vlastně jen pár a opakují se na celém území - bílá paní, čert oráč, rytíř, mraky pokladů v jeskyních a podzemních chodbách, ohnivý pes... nakonec ani nemá smysl to celé číst, ale jen si najít místa, která člověk zná. Nic zajímavého nebo dokonce překvapivého jsem v knize nenašla, ale hodnotím mravenčí práci autora.... celý text

500 veganských receptů 2013, Celine Steen

Prima recepty, je jich hodně a fotky mi určitě nijak nechybí. Ve všech receptech ale upravuji množství cukru, asi tak o tři čtvrtiny :) Knihu doporučuji, hodně ji využívám.... celý text

Když Nietzsche plakal 2003, Irvin D. Yalom

Doppler 2007, Erlend Loe

Celou knížku jsem měla přečtenou za jediný večer, je krátká, zábavná, a odsejpá. První část knihy Erlenda Loe jsem si vyloženě užívala, říkala jsem si dokonce, že jde o odlehčenou verzi Amisova Šťastného Jima (za což se nyní Amisovi omlouvám). U scény, kdy se na Dopplera a jeho kamaráda, kterým je losí tele Bongo, zřítí stan, jsem se ale zasmála naposledy. Od té doby to šlo s knížkou z kopce a jakkoliv jsem se zpočátku těšila na další pokračování Dopplerových příběhů, tak vím, že už od autora další knihu neotevřu. Z knížky se stalo pouhé přihlouplé žvanění a snaha o vtip za každou cenu, něco jako náš komik Náhlovský. Je to škoda a podle mého názoru promarněný potenciál, kniha má dobře našlápnuto, je vtipná a praštěná tím správným způsobem.... celý text

Italské boty 2017, Henning Mankell

Komorní drama od autora detektivních příběhů Henninga Mankella. Je o stárnoucím chlápkovi s dosti mizerným charakterem, ale čtenář se na něj přesto nemůže zlobit. Možná proto, že něco z něho máme v sobě všichni. Knížka o zbabělosti, lásce, síle a smrti. Od autora jsem začala číst jednu z jeho detektivek a pro nudu ji odložila, tohle se mi líbilo. A možná mi ten příběh vnukl jednu myšlenku: na co čekáš? Možná je k pochopení knihy třeba trochu zestárnout, jako je tomu u mnoha jiných.... celý text

Tajemství 14 knížat a jejich křtu v roce 845 2016, Miroslav Houška

Miroslav Hlouška a Petr Müller sestavili studii o křtu 14 českých knížat, ke kterému došlo v roce 845 v Řezně. Kdo byli tito muži a jaké měli důvody k tomu, aby se vzdali víry svých předků? Byl tajemným, mocným knížetem, který je vedl, Vistrah? A co Bořivoj, je skutečně prvním historicky doloženým českým knížetem? Kdo byl Neklan a proč se tak jmenoval? Kdo se zachoval statečně v bitvě s Franky roku 872 a kdo sklidil naopak pohrdání za zbabělost? Pro zájemce o prastarou historii našeho národa zajímavá knížečka, doporučuji.... celý text

Delfíní lidé 2008, Torsten Krol

Tuhle knížku od Torstena Krola, kde vypravěčem je šestnáctiletý kluk, jsem přečetla za jediný den, je opravdu tak čtivá a napínavá. Vdova po hrdinovi Wehrmachtu se dvěma dětmi opustí hned po skončení války zničené Německo a vypraví se za svým švagrem, který jí nabídl sňatek, do Venezuely. Tam, jak věří a doufá, je čeká nový život. Jižní Amerika se, jak víme, stala po válce útočištěm mnoha nacistů a bohužel ani strýček Klaus (takový druhý Mengele) není výjimkou. I když se dějiště románu, džungle povodí Orinoka, stane šíleným a krvavým kabinetem hrůz, přesto má kniha dobrý konec v tom smyslu, jaký je tématem celé knihy. Je to totiž antirasistická agitka, ale velmi pěkně podaná, věřte mi. My lidé jsme opravdu divné plémě. Když se pokusíme na celou historii lidstva podívat trochu z výšky, je to vlastně sled vyhlazovacích válek. Krásné lidské činy, které zastíní tuhle touhu po krvi, aby člověk pohledal. Ale jsou. Jen jsou většinou komorní, velmi osobní a odehrávají se vskrytu.... celý text

Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky 2000, Aldo Leopold

Tato kniha má přízvisko „bible všech ekologů“. Je rozdělena na tři části, z nichž první dvě mě poměrně silně otrávily zjevnou radostí ze zabíjení - Aldo byl, alespoň zpočátku svého života, vášnivým lovcem a rybářem. Opravdové potěšení jsem měla až z třetí části knihy s názvem Shrnutí, kde se zamýšlí nad příčinami a důsledky lidských zásahů do divoké přírody. Myslím si, že jakkoliv první části knihy jsou poněkud zastaralé ve svém pohledu na divočinu, tak Shrnutí je naopak velmi pokrokové a inspirativní. Jediné, co mě děsí je, že i když kniha byla napsaná mezi světovými válkami, tak se naprosté většině jejích varování a doporučení nedostalo sluchu. Jinými slovy, stav divoké přírody je rok od roku, desetiletí od desetiletí, stále horší. Sám Aldo píše: „Původní etika se zabývala vztahy mezi jednotlivci – hebrejské Desatero je toho příkladem. Pozdější přírůstky se zabývaly vztahem mezi jednotlivcem a společností. Zlaté pravidlo morálky se snaží zapojit jednotlivce do společnosti. Demokracie se snaží zajistit organické propojení společenské organizace a jednotlivce. Nemáme však ještě etiku zabývající se vztahem člověka k zemi a k rostlinám a živočichům na ní žijícím. Vztah k zemi je přísně ekonomický, přináší vymoženosti, ale ne povinnosti. Eticky se můžeme chovat jen k něčemu, co můžeme vidět, cítit, milovat, čemu můžeme rozumět či věřit. Opravdu moderní člověk je oddělen od země mnoha prostředníky a nespočetným množstvím fyzických pomůcek. Nemá k ní žádný zásadní vztah – pro něj je to místo mezi městy, kde roste úroda. Možná, že naše intimní vnímání může být pravdivější než naše věda a méně zatížené slovy než naše filosofie: Cítíme nedělitelnost Země – jejích půd, horstev, řek, lesů, podnebí, rostlin a živočichů – a kolektivně ji respektujeme nejen jako užitečného služebníka, ale jako živoucí bytost, zřejmě daleko méně živou než my sami, ale daleko přesahující nás samé v času i prostoru – bytost starší než první úsvit našeho života a až poslední z nás odejde za svými předky, stále mladou. Nedovedu si představit, že by morální vztah k Zemi mohl existovat bez lásky, respektu a obdivu k ní a bez veliké úcty k její hodnotě. Hodnotou samozřejmě míním něco mnohem širšího, než je pouhá ekonomická hodnota; míním hodnotu ve filosofickém smyslu.“... celý text

Ishmael - Dobrodružství mysli a ducha 2015, Daniel Quinn

Nenápadná, tenká kniha od Daniela Quinna dostala cenu Teda Turnera za celospolečenský přínos pro řešení globálních problémů ještě předtím, než vyšla. Dlouho jsem nečetla nic tak depresivního. Knížka vypráví úplně jednoduchou a srozumitelnou formou o tom, kterak moudrá gorila vyučuje otevřeného člověka o světě a ukazuje mu, proč jsou věci tak, jak jsou. Proč jsme Kainovými potomky a v čem přesně spočíval konflikt mezi ním a Abelem? Proč si Bůh mezi nimi vybral tak, jak si vybral a proč nám ten příběh nedává smysl? Jak máme chápat další prastarý příběh, ten o jablku ze Stromu poznání? Je naše představa Adamovy nevinnosti před jeho pozřením správná? Co přesně znamená poznání dobrého a zlého? Jaký je rozdíl mezi premisou „svět náleží člověku“ a premisou „člověk náleží světu“? A jaká z těchto premis nahrává evoluci, vývoji, a která ho ukončuje? Jakou má souvislost zákon zemské přitažlivosti a aerodynamiky se zákonem o tom, že žádný druh si nepřivlastní život celého světa a že svět nebyl stvořen pro žádný konkrétní druh samotný? Proč jsme přesvědčeni o tom, že se nás tyto zákony netýkají? Co nutí nás, civilizované lidi, k destrukci ekosystémů a likvidaci ostatních živočišných druhů? Proč ignorujeme skutečnost, že zažíváme volný pád? Možná jsme první generací lidí, kteří bez jakékoliv náboženské konotace připouštějí reálný konec civilizace. Možná jsme první, kteří si uvědomují, že naše vnoučata se svých vnoučat už dočkat nemusí. Tato představa konce je rozšířená napříč celou společností a více či méně si ji připouštíme všichni. Máme naději? A pokud ano, v čem tato naděje spočívá a co musíme udělat? Milhaus: Ano, taky si lámu hlavu s tím, co mohu udělat já, a nenapadá mě nic jiného, než vlastní příklad. Snažit se žít tak, aby moje dnešní stopa uzurpátora a ničitele byla menší a neznatelnější, než byla včera. Aby mou vinou neumírala další stvoření, živočichové, rostliny a celé druhy. A takhle pokračovat den za dnem a u toho se starat o to, jak inspirovat ostatní. Bez nucení, bez hysterie, bez nenávisti. Nic lepšího jsem nevymyslela.... celý text

Svatý František z Assisi 1993, Gilbert Keith Chesterton

Ačkoliv mám G. K. Chestertona jako autora moc ráda a jeho Ohromné maličkosti patří mezi moje oblíbené knížky, v této úvaze o životě svatého Františka jsem s některými jeho názory a závěry nesouhlasila. To ale nemá žádný vliv na to, jak já sama vnímám tuhle zvláštní a všem ustáleným představám o světci se vymykající postavu. František ve mně vyvolává emoci, kterou snad nejlépe vystihnou slova „tichá radost“. Necítím se být katoličkou, ačkoliv mě jako mimino pokřtili, ale tenhle svatý má v mém srdci opravdu zvláštní (a velmi soukromé) místo. „Smysl pro humor, který je kořením historek o všech jeho dobrodružstvích, ho sám o sobě chránil, aby nikdy neupadl do škrobené důstojné sektářské nadřazenosti. A něco z toho pocitu nemohoucnosti, jenž tvořil víc než polovinu jeho síly, sestoupí na každého, kdo pochopí, čím tato inspirace v dějinách byla a je, ale může ji zaznamenat pouze řadou nesouvislých a chudých vět. Dozví se něco o tom, co František myslel velikým a dobrým dluhem, který nelze splatit. Pocítí touhu udělat nekonečně víc, a současně marnost jakéhokoliv počínání.“... celý text

Temný les 2017, Liou Cch'-sin

Sci-fi Temný les Liou Cch'-sina je v mnoha ohledech lepší než první díl trilogie s názvem Problém tří těles. Zpočátku mi trochu vadil přepjatě zářivě futuristicky pojatý popis budoucnosti, připadala jsem si jako v Neználkovi na Měsíci. Postupující děj mě ale vyvedl z omylu a selanka byla ta tam. Jde o to, že chování veškerých vesmírných civilizací funguje na principu Temného lesa – Vzájemně se nevidíme, ale jakmile spatříme světýlko pod stromy (rozuměj lokalizujeme obydlenou planetu ve vesmíru), musíme zabít, nebo budeme sami zabiti. Veškeré alternativy směřují vždy ke shodnému výsledku, jiný scénář není z principu možný. Závěr byl ale přesně takový, jaký mám u dobré a klasické sci-fi ráda. Vlastně to mám ráda třeba i u Predátora se Schwarzeneggerem nebo v knížce Marťan od Andy Weira. Ve všem tom marasmu destrukce a ničení planety Země snad ještě můžeme vykřesat hrdost na lidskou nezdolnost a důvtip. Takže doufám, že to s námi nakonec dobře dopadne a za takovou naději jsem ráda.... celý text

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin

Čínská sci-fi? Ano, přesně tak, a jak skvělá! Liou Cch´- Sin stvořil velmi lidské a přitom vysoce vědecky zasvěcené dílo. Musím se přiznat, že mi udělalo radost a vinou své neznalosti jsem byla překvapená, že v Číně existují lidé, kteří přemýšlí tímhle způsobem. Mně samotné pomohla první část téhle trilogie zorientovat se v některých svých dosud plně neujasněných postojích. Má lidstvo navzdory své krvelačnosti, nevymýtitelnými sklony k destrukci a monstróznímu sobectví právo na ochranu? Má dostat šanci k nápravě? Snad ano. Pohyb zpět totiž možný není, naše civilizace a technologický pokrok se může vyvíjet pouze směrem kupředu. Věda není zlo, technologie nemusí být nositelem zkázy. Naděje umírá poslední. Netrpělivě čekám na pokračování!... celý text

Tělo, duše a jejich spasení 2015, Stanislav Komárek

Profesor Stanislav Komárek se skvěle čte, jeho smysl pro humor mi vyhovuje. Známé skutečnosti má krásně porovnané a dokáže je skvěle interpretovat, takže si kapitoly i jednotlivé jeho knihy stavíte jako Lego. Ukázka: „Oproti časté domněnce není cílem medicínsko-průmyslového komplexu (MPK) zisk, ale primárně moc, byť vyjádřením moci peníze v jistém smyslu také jsou – praktiky různých farmaceutických firem s korumpováním lékařů rozmanitými dary a výlety jsou známou záležitostí, ale netvoří samo jádro problému, byť občas jistě nabývají skandálních forem.(...) Holá moc a společenská výlučnost jsou vysoko nad plným měšcem. (...) Dojmem zacházení s desetiletými dětmi působí evropský zákaz prodeje většiny léků mimo předpis. V Turecku, v zemi s mnohem menší úrovní vzdělanosti, lze koupit v lékárně cokoli, a Turecko přesto vzkvétá. Jak by asi občané reagovali na všeobecnou ekonomickou péči, kdy by všechna vydání nad 500 Kč revidoval diplomovaný odborník-ekonom a tu zakázal, tu povolil, tu pokáral, tu doporučil? Vlastnoručně si dávkovat v podstatě neškodný penicilin je občanu zakázáno, uzavřít hypotéku na dům za zcela vražedných okolností nikoliv. (...) Středověkou a raně novověkou upadlou církevní praxi strašit věřící peklem a nástrahami ďáblovými, jež je třeba bedlivě odhalovat v neustálé pozornosti a sebezapírání, kopíruje MPK zcela pozoruhodnou formou: zdravotnická osvěta, jdoucí v posledních desetiletích do absurdních detailů – viry, karcinogeny, cholesterol a lipidy působící srdeční ischémie atd. číhají na každém kroku -, a v podstatě znechucují všechny smyslové radosti. Obava z jejich přítomnosti a téměř nezvratitelného účinku je zcela jistým zdrojem neuróz – málokdo si uvědomuje, že život je svou nejvnitřnější podstatou záležitost riskantní, nezdravá, nebezpečná a končící smrtí. (...) Je také pozoruhodné, jak křivolace, ode zdi ke zdi, jdou zásady, které MPK během svého vývoje v posledních dvou stoletích razil: masturbace, přízrak pubescentů 19. a raného 20. věku, kořen všech tělesných a psychických onemocnění, se v závěru 20. století stává po období velkomyslné tolerance zdrojem všeho zdraví a blaženosti, už nechrání jen před infekcemi, předčasnými graviditami a nezvyšuje plodnost v reprodukčním věku: nedávná příručka britského ministerstva zdravotnictví chlapcům přímo předepisuje alespoň jeden orgasmus denně.(...) Ze slunění jako všespásného zdroje zdraví a vitaminu D (kam nechodí slunce, chodí lékař), se stal přízrak vyvolávající k životu melanomy, dnešním neustálým obsesivním obavám z dehydratace organismu předcházela v první polovině 20. století obava z přílišného pití. Už takovýto stručný přehled radí k jisté opatrnosti se zásadami, které MPK v tom kterém okamžiku nadšeně propaguje. Naopak třeba důvodné podezření, že chronické přejídání živočišnými bílkovinami je zdrojem mnoha civilizačních chorob, je dlouhodobě zametáno pod koberec, protože živočišné proteiny jsou ´dobré´ podle logiky ´čím více tím lépe´. Radikální omezení konzumace masa by bylo ovšem tahem snižujícím průtok peněz společností – kdo nedá utržit ani průmyslu masnému, ani MPK, jako by ani nebyl. (...) Takzvané ´doporučené postupy´, vydávané vlivnými mezinárodními lékařskými asociacemi, nápadně připomínají fatvy, nábožensko-právní nálezy vydávané významnými islámskými univerzitami. Tato praxe pak vede k unifikaci celého systému, podobně jako třeba po tridentském koncilu probíhal v celém katolickém světě mešní obřad jednotně, a lokální, jakkoliv kreativní klerik nemohl nic ponechat vlastní variační schopnosti. Tímto způsobem se potom ze systému vypuzují všichni samostatně myslící jedinci a zbývají ´administrátoři´, ať už zásvětní či časné spásy – systém tvorby diagnóz na základě sady kvantitativních laboratorních dat, ve vojenském slangu označitelný jako ´blbuvzdorný´, si intuice či samostatného myšlení příliš nežádá. (...) Nelze než apelovat na pozorovací talent oproti nekritické důvěře, vlastní odpovědnost oproti jejímu delegování na jiné, odvahu oproti malicherným obavám z budoucnosti a kreativní svépomoc tam, kde struktury selhávají. Je třeba začít u sebe a svého okolí, a nečekat spásnou reformu shora, byť občanská neposlušnost je až prostředkem krajním.“... celý text

Rady zkušeného ďábla 2008, C. S. Lewis (p)

Tenká knížka proslulého C. S. Lewise je souborem dopisů s radami, který píše jeden ze zkušených ďábelských pokušitelů Zmarchrob mladému, začínajícímu podřízenému jménem Tasemník. Rady udělované zkušeným praktikem se týkají „pacienta“, jehož má Tasemník získat pro Peklo. Chvílemi je knížečka na můj vkus příliš prvoplánová a bigotní, ale má i moc pěkná místa, z nichž jsem opsala poměrně aktuální část o zbabělosti a strachu: „Ale nejlepší je nenávist spojená se strachem. Zbabělost – jakožto jediná ze všech neřestí – je jenom bolestná; je strašná, ať ji člověk cítí, tuší nebo na ni vzpomíná, zato nenávist má i své příjemné stránky. Proto je často tou kompenzací, kterou se člověk odškodňuje za utrpení způsobené strachem. Čím více se bojí, tím více bude nenávidět. A nenávist také skvěle utišuje pocit hanby. Pokud tedy chceš těžce zranit jeho lásku k bližnímu, měl bys nejprve porazit jeho statečnost.“... celý text

Stopy Kentaurů 2005, Larry Frolick

Tento svérázný cestopis kanadského antropologa a právníka Larryho Frolicka je jedním slovem VÝBORNÝ. Během jednoho léta procestuje Ukrajinu, Rusko, Krym, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Mongolsko, Čínu. Svým specifickým, chytrým a vtipným způsobem vypráví o téměř neuvěřitelných setkáních. Ačkoliv jeho cesta nevede vždycky veselou krajinou a nestýká se vždy jen se sympatickými lidmi, téměř nikdy jej neopouští humor a optimismus. Knížku jsem si užila a vychutnala a bez zaváhání ji řadím mezi své oblíbené. Velmi doporučuji! „Německý kupec a amatérský archeolog před sto lety šokoval svět agresivním odkrytím pohřbených pokladů Tróje; dnes ho oficiální turistické plakety označují za technického břídila a vandala. Co řeknou vědci z naší čím dál dokonalejší budoucnosti o našich primitivních technikách, o ztrátách, které nevyhnutelně působíme? Získal jsem dojem, že úkolem starobylé Asie bylo zůstat tam, kde byla, navždy pohřbená pod pahorky zarostlými býlím. Větry prohánějící se po jejích travnatých stepích budou stále vát; slunce vyjde nad nekonečnou plání zítra i pozítří. Její dějiny nám zvěstují prostou pravdu: že ze všech čtyř živlů – vzduchu, ohně, vody a země – je to právě vítr, který neomezeně vládne. Nic nestojí v jeho cestě dlouho. Všichni se ohýbáme a klesáme jako tráva.“... celý text

Běguni 2008, Olga Tokarczuk

Nejznámější román Olgy Tokarczuk se skládá z několika příběhů, jejichž fragmenty se během čtení vynořují a opět zanořují do textu. Tyto příběhy mě zajímaly a dojímaly, jak se mi to s Tokarczukovou běžně stává. Naproti tomu drobné eseje, zamyšlení, fejetony, krátké arabesky bez pointy chcete-li, mě často uvrhly v nejistotu, protože představují autorčiny ryze soukromé postřehy, popisují subjektivní hnutí mysli a asociace, se kterými se čtenář může snadno minout. Je to také první dílo této skvělé spisovatelky, kde mi citelně scházel humor a nadhled. Přemýšlela jsem o tom a napadlo mě, že humor najdeme hned u povrchu a poté opět až hodně, hodně hluboko. Obrovský prostor mezi těmito dvěma oblastmi je vážný.... celý text

Rok ve Svatojánu 2017, Eva Francová